Poznámka: Existuje několik židovských moudrostí, které jak je psáno, změní budoucnost našich dětí. Jedna z nich zní: „Zkušenost je slovo, kterým člověk pojmenovává své vlastní chyby.“

Odpověď: Ano. Ke zkušenosti se musí dojít, zrodí se z vlastních chyb. Pokud nejsou chyby, není zkušenost. Nemůže se stát, že by člověk dospěl k nějakým správným závěrům, kdyby nedělal chyby.

Otázka: Je možné, aby člověk nedělal chyby?

Odpověď: Ne, není možné, aby člověk dělal správné věci, pokud se v nich předtím nemýlil.

Otázka: A lituje toho, že se mýlil?

Odpověď: Právě tato lítost vede ke správnému jednání.

Otázka: Je to zkušenost, kterou předáváme svým dětem?

Odpověď: Chceš ji předat svým dětem, ale i ony musí chybovat.

Otázka: Získají vlastní zkušenost?

Odpověď: Samozřejmě.

Otázka: Takže z naší zkušenosti nebudou mít prospěch?

Poznámka: Nepotřebují to. Každá generace musí udělat chyby a dojít ke správnému závěru, a tím se posunout dál. Takže každý má naprosto jinou zkušenost. A je to zkušenost pomocí chyb.Bez toho nezískáte jasné informace, údaje, pocity, nic, pokud to sami nezažijete ve všech těchto stavech.

Citát: „Když se vám stane, že se rozzlobíte, dejte svému hněvu šanci usnout – prostě buďte až do rána zticha.“

Odpověď: Z našeho života je vidět, že je to tak dobře. Říká se tomu „zavřít ústa během hádky s druhými“.

Otázka: Jak to má člověk udělat?

Odpověď: Cvičením.

Otázka: Co se potom stane ráno? Nebudu tolik naštvaný na člověka, na kterého jsem se zlobil?

Odpověď: Ne, naopak, možná mu budeš vděčný.

Citát: „Existují dvě metody, jak se povznést nad bližního: první je povznést se nad sebe a druhá je ponížit bližního. Druhou metodu byste neměli používat. Než kopat jámu druhému, je lepší tyto síly vynaložit na to, abys udělal kopec pro sebe.“

Odpověď: Vždy je dobré povznést se nad sebe. Tímto způsobem rosteš. Nehleď tedy na druhé, a to ani z hlediska svého egoistického prospěchu. Je lepší povznést se nad sebe k nějakému novému, dokonalejšímu stavu.

Otázka: Je vůbec možné povznést se nad sebe?

Odpověď: Samozřejmě, každou minutu.

Poznámka: Obvykle děláme pravý opak – shazujeme druhého.

Odpověď: Přijmi pohled druhého a využij ho k povznesení se nad sebe.

Otázka: Tomu se říká anulovat sám sebe?

Odpověď: Anuluji své minulé já, abych vytvořil vyšší já.

Otázka: Tento citát má zajímavý konec. Říká se v něm, že pokud používáš druhou metodu, tedy shazování druhého, vytváříš si pahorek pro sebe. Myslí se tím náhrobní mohyla?

Odpověď: Samozřejmě.

Otázka: Takže když druhého shodíš, je to v podstatě tvoje smrt?

Odpověď: Ano, a naopak, povznes se nad druhého, využij této příležitosti.

Za pomoci druhého, jeho kritiky, jeho postoje k tobě, se snížíš, skláníš se, a tehdy se nad sebou povznášíš.

Citát: „Nebuď příliš sladký – sežerou tě. Nebuď příliš hořký – vyplivnou tě.“

Odpověď: Říkám to, co považuji za správné.

To je to, co mám takříkajíc „na talíři“, jak se říká – to, co vám dávám. A vy si vybíráte: buď je to pro vás sladké nebo hořké, nebo to zahoďte. A ať lidé vidí, že jsem takový.

Otázka: A to, že Vás lidé chtějí vidět sladkého a Vy jste hořký? Člověk musí někoho následovat. Hledá někoho, za kým jít.

Odpověď: No, není třeba mě následovat. Jsem prostě takový, jaký jsem, stejně se nezměním! Věřím, že to, co říkám, může pochopit každý.

Zda to přijme, nebo ne, je na něm, ale aspoň to pochopí. Říkám svůj názor, nepřizpůsobuji se jeho názoru, aby mě poslouchal nebo respektoval a myslel si, že má pravdu. To nedělám.

Z televizního pořadu „Novinky s Michaelem Laitmanem“

Originální článek zde.

[#270739]

Filed under: Děti, Egoismus, Izrael, Výchova, Vztahy mezi lidmi | Add Comment →