Otázka: Čím můžeme potěšit Stvořitele? Jak zjistit, co Mu přináší radost?

Odpověď: Stvořitel se těší z našeho potěšení. Proto se musíme starat o rozvoj svých přání.

Nestačí zůstat na stupni „odevzdání kvůli odevzdání“ (Biny), a tím spíše na nepatrném stupni tohoto světa – na neživé úrovni duchovnosti (domem de-Kduša). Tím se nelze spokojit.

Být na neživém stupni duchovnosti znamená, že člověk nedělá žádný pohyb z vlastní iniciativy, nevyvíjí se. Ale cílem stvoření je přijmout od Stvořitele vše, co nám chce dát. Pokud je dobrý a chce nás naplnit blahem, jak je řečeno: „Více než chce tele sát, kráva ho chce krmit,“ – pak musím svá přání rozvíjet bez omezení, až do nekonečna.

Ale dosáhnout neomezené duchovní nádoby lze pouze tehdy, pokud přijímám kvůli odevzdání. Pak se zcela otevírám světlu.

Pokud však přijímám naplnění egoisticky, nejsem schopen užít si víc než jiskru světla, nazývanou „tenká svíce“ (ner dakik) – což znamená život v tomto světě. Toto je realita, která se odhaluje v mém egoistickém přání.

A Vyšší – duchovní realita – může být na nulové, „neživé“ úrovni, když se člověk zastaví a nic nepřijímá, spokojí se s málem. To se nazývá „neživá úroveň svatosti“, což je počáteční stupeň duchovního vývoje. Ale dosažení rostlinné, živočišné a lidské úrovně duchovnosti závisí na rozvoji „strachu“ – rozvoji touhy odevzdávat.

Tento vývoj probíhá postupně: Rozvíjíme v sobě strach, tedy míru odevzdání, a přijímáme kvůli odevzdání. Poté začíná růst naše přání přijímat potěšení. Pak vidíme, že nám chybí bázeň! A znovu ji musíme pěstovat. Takový je proces duchovního vývoje. První „přikázání“ související s naší nápravou, o které mluví kniha Zohar, je přikázání „bázně, strachu“.

Z lekce k článku z knihy „Šamati“, 6. 7. 2011

Originální článek zde.

[#47316]

Filed under: Cesta, Člověk, Náprava | Add Comment →