Otázka: V mé skupině se pojem „desítka“ nepociťuje, nemluví se o něm. Panuje jakási obecná shoda, že desítka a skupina jsou různé věci, že se desítka vztahuje spíše k šíření. Ale když diskutujeme o šíření, nikdo o desítkách nemluví. Proč je to tak?

Odpověď: V podstatě vlastně nevím, jaký je rozdíl mezi desítkou a skupinou.

Desítka je takové shromáždění lidí, kteří se mohou spojit a pak rozdělit.

A skupina je něco více shromážděného, stálého, sjednoceného mezi sebou. Vytváří kolem sebe nějaké vnější podmínky: má místnost, určitou práci. Skupina je něco stabilnějšího, pevnějšího a mnohotvárnějšího.

Desítka může být zorganizována spontánně, aby se, řekněme, prostě vyjasnil nějaký problém. Například shromáždíme deset přátel, kteří nyní nespěchají do práce, a zorganizujeme z nich desítku.

Domnívám se, že by desítky neměly být stálé. Členem mé desítky může být kterýkoli přítel z mé skupiny, ze světové skupiny, ať už by byl z jakékoliv. Dnes ráno je to tak a dnes večer zase jinak atd. Desítka je tedy metoda našeho shromažďování, sjednocování, abychom se pozvedli, vyřešili určitý problém, vznesli modlitbu, vytvořili záměr. Koneckonců, když se lidé chystají zúčastnit nějakého společného programu, shromažďují se předem a toto shromáždění je také možné nazvat desítkou.

Desítka je hebrejsky „minjan“, což znamená „počítání“. Předpokládá se, že modlitbu lze vznášet pouze z minjanu (deseti lidí).

Jinými slovy, k oslovení Stvořitele je zapotřebí minimálně deseti lidí. Menší počet není vnímán, protože jeden člověk nemůže vznést ke Stvořiteli své osobní sobecké přání. Když člověk anuluje své ego, aby se spojil s ostatními, a oni ohledně něj také, pak vytvoří jedno společné přání, společný záměr.

Předpokládejme, že kruh tvoří deset lidí. A uvnitř kruhu se každý ze všech deseti lidí anuluje před ostatními a vytvoří společnou touhu – takzvanou „malinovou kouli“.

Taková desítka má zvláštní vlastnost. Duchovní stupně spolu totiž korelují tak, že se desítka na prvním stupni rovná jedničce na stupni následujícím. Proto, abychom mohli postoupit z jednoho stupně na další, musíme vytvořit takové spojení, kdy se všechny desítky stanou jako jedna. To je princip duchovní práce. Proto se desítce říká minjan, od slova „mone“ (sčítač).

Rozdíl mezi skupinou a desítkou je tedy zcela zřejmý. Desítka je spontánní shromáždění lidí, kteří mají zvláštní touhu se mezi sebou sjednotit, zbavit se svého egoismu.

Egoismus každého z nich odhazuje nazpět a oni se navzdory němu vnitřně sjednocují ve své touze po jednotě. To znamená, že „malinová koule“ je suma všech snah o sjednocení (∑).

Ukazuje se, že každý se cítí být uvnitř kruhu, uvnitř desítky, jako by byl odpojený od sebe samého a spojený pouze s ostatními. Psychologicky vzato, jako bych se někam povznesl, uletěl, vystoupil sám ze sebe. Ale ve skutečnosti jsem ze sebe nevystoupil někam do vesmíru, kde bych se vznášel, létal, meditoval. Jsem spolu s ostatními ve zvláštním objemu našeho společného úsilí, společných záměrů.

Právě z tohoto stavu také vzniká záměr ke Stvořiteli. Vždyť naše společné vnitřní úsilí (další kruh) už není prostě jen úsilím, ale MAN – modlitba ke Stvořiteli.

Z lekce v ruštině na téma „Otázky a odpovědi“, 25. 8. 2013.

Originální článek zde. 
[#115622]

Filed under: Desítka, Modlitba, Skupina, Skupinová práce, Vnímání, Záměr | Add Comment →