Otázka: Existuje takové podobenství: Ve staré Číně přestala jedna vdaná žena snášet výčitky své tchyně.

Rozhodla se, že se jí zbaví. Šla za známým bylinkářem, byl to známý jejího otce. Všechno mu vysvětlila a řekla: „Chci, abys mi prodal jed.“

Bylinkář jí řekl: „Dobře, pomohu ti. Ale za prvé, tchyni nemůžeš otrávit najednou, protože by se lidé dovtípili, co se stalo. Proto ti dám byliny, které ji zabijí postupně. Za druhé, aby na tebe nepadlo žádné podezření, musíš zkrotit svůj hněv, naučit se ji respektovat, milovat, naslouchat jí a být trpělivá. Pak tě nikdo nebude podezírat, když ona zemře.“

Dívka souhlasila, vzala byliny a začala je přidávat tchyni do jídla. Kromě toho se naučila ovládat, naslouchat tchyni a respektovat ji. A tak si už po šesti měsících byly blízké jako matka a dcera. Dívka pak běžela k bylinkáři a prosila: „Proboha, zachraň mou tchyni před jedem, který jsem jí dávala! Já ji miluji!“ Bylinkář jí odpověděl: „Neboj se, dal jsem ti jen koření. Ten jed byl pouze ve tvé hlavě a ty sama ses před ním zachránila.“

Chci se vás zeptat na toto: my neustále zabíjíme toho druhého pomocí slov. A kdo je chytřejší, ten zabíjí postupně, ne najednou. Aby se nestal nepřítelem a aby postupně, skrze ostatní, pomocí drbů, utrušuje pomluvy, a tak dále a tak dále. To je naše přirozenost, porazit toho druhého.

Proč mě to nebolí, že já toho druhého takto postupně, potichu, pomaličku ponižuji, jiného odstraním ze své cesty, dalšího zabíjím?

Odpověď: Vidím to tak, že ten druhý, mi brání žít, že je to můj nepřítel, který si myslí, že mu stojím v cestě, a musí mě proto zničit.

Otázka: Proč nám byla dána taková přirozenost – takhle žít?

Odpověď: Toto všechno je ze stejného důvodu – abychom napravili své sobectví. Abychom se přesvědčili, že „miluj svého bližního jako sebe sama“ je základním zákonem světa.

Poznámka: V tom případě mě to v určitém okamžiku musí začít bolet, že jsem takový.
Odpověď: Ano, samozřejmě.

Otázka: Vidím teď všechny ty války, všechno to přímé i nepřímé zabíjení a tak dále. A v jakém okamžiku přichází otázka: „Co to dělám? To všechno je ve mně! Jak se z toho mám dostat?“

Odpověď: V okamžiku prozření.

Otázka: Kdy to přijde? Je možné to nějak urychlit nebo s tím něco udělat? Uvědomuji si, že toto je opravdu nejdůležitější okamžik v životě. Že je to všechno ve mně, kvůli mně, že já jsem vrah. Přichází to vůbec k člověku?

Odpověď: Když se přesvědčí, že je plný zla. Pak v něm probíhá odhalení jeho pravé podstaty a on už to déle nemůže snést a obrací se ke Stvořiteli.

Otázka: Stane se to nečekaně, nebo si to člověk začne sám přát?

Odpověď: Ne, toto prozření obvykle přichází spolu s vážným impulzem.

Otázka: To znamená, že předtím cosi existuje, nějaký podnět tu přece jen je?

Odpověď: Ano.

Otázka: Když se to člověku odhaluje, je pro něj přirozené modlit se ke Stvořiteli? To znamená pochopení, že všechno závisí jen na Něm?

Odpověď: Ano. Pak se člověk obrací ke Stvořiteli, soudí sám sebe, a jak se napravuje, napravuje svět kolem sebe.

Z televizního programu „Novinky s Michaelem Laitmanem“, 15. 4. 2024

Originální článek zde.

 [#329338]

Filed under: Láska | Add Comment →