Proč bychom na cestě ke svatosti, k odhalení Stvořitele, ke splynutí, k napravení celého stvoření měli živit nečisté touhy, klipot? Proč je potřebujeme? Musíme si však uvědomit, že Stvořitel záměrně rozbíjel, aby smísil sobecké touhy a touhy dávání.

A když pracujeme, a přijdeme na to, co znamená nečistota (klipa) a co znamená svatost a jak vytáhnout svatost z klipy, díky tomu rosteme a získáváme rozum, citlivost a pochopení toho, co Stvořitel udělal: proč stvořil stvoření utkané ze světla a tmy, z touhy přijímat potěšení a touhy dávat a jak můžeme oddělit jedno od druhého.

Celý náš život je hledání, zklamání, potíže. A to vše proto, abychom ze všech těchto třenic mezi přijímáním a dáváním, mezi světlem a tmou vytěžili jiskry. Jen světlo nebo jen tma nám nepomůže, ale teprve když se střetne jedno s druhým, jako když se udeří kamenem o skálu, zajiskří.

Právě tyto jiskry nás naplňují a vedou k tak velkému záření nad hmotu, že v něm začínáme poznávat Stvořitele. Ve stvoření není schopnost odhalit Stvořitele přímo, není schopnost ho pochopit a pocítit.

Ale právě díky tomuto tření, vyrážejícímu jiskry, které osvětlují temnotu, můžeme začít chápat cestu, kterou pro nás připravil Stvořitel. Procházíme mnoha těžkými stavy, a náhle v temnotě a nepochopení probleskne světlo a další a další, což nám umožní začít poznávat Stvořitele.

Po vykřesání několika takových jisker už tušíme, jak poznat Stvořitele a jeho činy.

Z lekce podle článku 36. z knihy Šamati, 27. 10. 2021

Originální článek zde.

[#289112]

Filed under: Odevzdání, Stvořitel, Světlo | Add Comment →