Otázka: Lidstvo chce vědět, co je mimo naši Zemi. Hledání jiných civilizací je předmětem mnoha knih a filmů a podněcuje lidskou představivost. Proč nás to tak zajímá? Proč se nesoustředíme na svou planetu namísto plýtvání času na jiné planety.

Odpověď: Někteří lidé se o život na jiných planetách vůbec nezajímají a někteří se tomuto tématu zapáleně věnují. Vzpomínám si, že mým dětským snem bylo letět na nějakou hvězdu. A dokonce i poté, co mi bylo řečeno, že bych se nemohl vrátit na Zemi, jsem byl připraven na vesmírnou cestu.

To však byl konec 50. let, doby prvních letů do vesmíru. Proto se každý o toto téma zajímal a snil o tom, že objeví a uvidí, co je na ostatních planetách.

Později tento zájem opadl, protože naše touha se více rozvinula. Na počátku nás tato touha tlačila zkoumat vesmír a opojila nás hvězdnou romantikou, ale pak postupně tato euforie pominula.

Lidé začali být vůči dobývání vesmíru neteční a přestali ho rozvíjet. Vesmír byl dán k dispozici ozbrojeným silám, které ho používají pouze za účelem obrany, tedy v zájmu našeho egoismu, který chce každého ovládat.

Někdy noviny otisknou senzační zprávu o objevení nějakých známek života na jiných planetách. Jsem ohledně toho velmi skeptický a navíc jsem si jist, že vědci nic nenajdou. Ačkoli je dobré, že lidstvo se zabývá možností najít další život ve vesmíru.

Proč to lidé mají zapotřebí? To je velmi zajímavá otázka. Táž síla, která nás rozvinula z neživé hmoty do rostlinné úrovně, poté do živočišné a lidské, nám nedovoluje odpočinout a rozvíjí nás dále. Nutí nás vidět, jednat, ovládat a létat k jiným hvězdám. Ale ve skutečnosti tam nic zvláštního nenajdeme.

Představme si, že jsme přistáli na Marsu. Co tam můžeme najít? Dokonce i když si ve fantazii představíme, že jsme tam našli primitivní formy života, co nám to dá?

Pokud bychom mohli objevit nějakou zvláštní, vysoce rozvinutou civilizaci, pak by k nám mimozemšťané přišli už dávno. Nebo se o nás třeba nezajímají, protože jsme tak primitivní a zkorumpovaní? Tedy v jakémkoliv případě, ať už na jiných planetách život je či není, to pro nás neznamená nic dobrého.

Rozvoj by neměl spočívat v létání z jedné hvězdy na druhou a v zapíchnutí vlajky na nich, jako kdybychom si na tu planetu chtěli nárok a ukázat, že patří pozemšťanům. Je tedy pochopitelné, proč lidstvo ztrácí zájem o zkoumání vesmíru. Vždyť to vlastně k ničemu není.

Musíme se rozvinout úplně jiným směrem, abychom odhalili sílu, která nás pozvedla z neživé hmoty k rostlinné, zvířecí a pak k lidské úrovni. My musíme odhalit tuto sílu v sobě. Nicméně je ukrytá v nás a s její pomocí bude tato síla pokračovat v našem dalším vývoji.

Je zřejmé, že tato síla nás chce vyvinout do další formy, stejným způsobem, jako nás dříve rozvíjela na oné neživé, vegetativní a živočišné úrovni. Podívejme se, jaký je další stupeň našeho vývoje.

To může být velmi zajímavé. Možná budeme schopni podnítit náš vývoj a urychlit ho. A pak nebudeme muset snít o tom, jak dosáhnout nejbližší hvězdy, která je několik světelných let daleko, což je samozřejmě nemožné uskutečnit, protože by to s moderními technologiemi trvalo desítky tisíc let. Namísto toho se rozvineme tak rychle, jak je to možné, a staneme se novými stvořeními.

Stejně jako je dnes rozdíl mezi kamenem a rostlinou, rostlinou a zvířetem, a zvířetem a člověkem, tak stejně tak se můžeme rozvinout dále do naprosto nové úrovně. To bude dokonce ještě úžasnější, bude to speciální vývoj jak v kvantitě, tak – což je ještě důležitější -v kvalitě, mnohem podstatnější než dnešní rozdíl mezi zvířetem a člověkem.

Zvíře žije podle své přirozenosti a nemění se. Poslouchá instinkty vložené v jeho buňkách a chromozomech a provádí je automaticky. Zvíře nerozvíjí sebe ani okolní prostředí, ale pouze uskutečňuje svůj vnitřní program.

Nicméně lidé jsou stvoření, kterým byl dán program pro jejich vlastní vývoj. Vzešli jsme z živočišné úrovně jako lidoopi a lidoopi se vyvinuli v lidi. Mimochodem, kabalistické knihy o tom hovořily tisíce let před Darwinovou teorií.

Lidé se od lidoopů liší zásadně, jinými slovy náš vývoj je kvalitativně nový. Existuje síla uvnitř nás, nazývaná Stvořitel, která z nás tvoří nová stvoření. Tato síla přebývá uvnitř nás a rozvíjí nás.

Taková síla rozvoje neexistuje na žádné jiné úrovni. Neživá hmota se nemění vůbec. Rostliny se trochu mění v závislosti na roční době. Zvířata se množí a trochu se rozvíjejí, ale pouze podle svého vnitřního programu, zatímco člověk se rozvíjí prostřednictvím rozvoje tohoto programu samotného.

Konec konců, člověk se rozvíjí neustále. Je z roku na rok zcela nový. Každá generace je jako nové lidstvo. Jak je možné srovnávat člověka, který žil před tisíci lety s člověkem, který žije dnes? Moderní lidé mají odlišnou kulturu, vzdělání, pohled na svět, vnímání reality, vzájemné vztahy a prostředí. Odkud takové změny pocházejí? Právě z oné síly skryté uvnitř nás, nazývané Stvořitel.

Tato síla bezpodmínečně stvořila rostliny z neživé hmoty, zvířata z rostlin a lidi ze zvířat. Tatáž síla nyní neustále působí v nás, a odhaluje svůj vývoj v nás. Jinak, dokonce dnes, bychom byli stejní, jako jsme byli před 10 až 100 000 lety.

Ale my nejsme stejní, jsme naprosto odlišní. Možná jsme se moc nezměnili navenek, ale uvnitř jsme velmi odlišní od primitivních lidí ve svém vnímání reality a chápání. Ona síla, která se nazývá nové stvoření, je v nás neustále obnovována, a to nás činí zvláštnější než ostatní.

Proto bychom neměli plýtvat svým časem na rozvíjení neživé, vegetativní a živočišné úrovně, jinými slovy, na budování zvláštních domů či dokonce vytváření osobitých kultur, obzvláště rodiny, která je na živočišné úrovni. Začněme rozvíjet a odhalovat v sobě onu sílu, která nás rozvíjí!

Možná pak budeme schopni tu sílu ovládat, používat jí a směřovat ji do nejrůznějších nových forem. Zkoumejme ji a pak zjistíme, v jakou formu bychom se měli vyvinout a budeme podporovat právě tento rozvoj.

Kabalisté nám doporučují tento směr vývoje a jakýkoli jiný vývoj vždy končím krizemi, zklamáním a ve slepé uličce.

Filed under: Člověk, Společnost - Žádné komentáře→

Když se v člověku rozsvítí bod v srdci, přání přiblížit se ke Stvořiteli, je připraven udělat všechno, aby toto přání uspokojil, protože je nejsilnější z existujících v něm přání neživé, vegetativní, živočišné nebo lidské úrovně. Ve velkém napětí člověk přichází do místa, kde studují kabalu, a je připraven přijmout jakékoli podmínky.

Přesto ale ničemu nerozumí, neslyší nic ze studia, jakoby se stáhnul do své ulity, dovnitř sebe. Pečlivě dochází na lekce, horlivě se účastní všech akcí, protože si přeje být mezi přáteli studujícími kabalu. Za nějakou dobu, možná po několika měsících, dostává pocit „pádu“, že se noří do tmy, zoufalství, lhostejnosti, slabosti a člověk nechápe co je s ním.

Je v něm odhalena první, nejlehčí vrstva duchovního egoizmu, kromě toho běžného, který měl dříve, jako všichni ostatní. Tj., pod každodenním egoizmem se začíná objevovat nová vrstva egoizmu – duchovní. Třebaže člověk nechápe co se s ním děje, nevidí moc velký rozdíl proti původním stavům úzkosti apod. Odhalení nové vrstvy egoizmu je výsledkem toho, že studoval kabalu na skupinových lekcích, a tak přes skupinu kabalistů obdržel první dávku „Světla, vracejícího ke Zdroji“. Světlo nás vrací ke Zdroji, ke Stvořiteli, k vlastnosti dávání a lásky, k přátelům a potom k celému světu, postupně narůstajícím nevratným způsobem. Na začátku se v člověku objeví nová vrstva egoizmu, zlá přirozenost, pak se čeká na správnou reakci člověka.

Správná reakce je modlitba – prosba člověka ke Stvořiteli o pomoc k pozvednutí se nad vlastním egoizmem, aby bez ohledu na překážky si byl jistý tím, že egoizmus v něm odhalil samotný Stvořitel. Stvořitel poskytuje člověku takovou možnost se pozvednout nad překážkami, aby se stále nacházel v uvědomění, že neexistuje nikdo kromě Stvořitele a jeho řízení je absolutně dobré (Není nikdo jiný kromě něj a On je dobrý tvořící dobro). Problém začátečníků je v tom, že nemají schopnost sebe ovládat, při odhalení v něm nového přání, změně velikosti přání. Zdá se mu, že svět se hroutí, že metodika není realistická apod. Vzniká hodně nároků, nikoli k sobě, dokonce ani ke Stvořiteli, ale k učiteli a místu, do kterého přišel.

Obvykle, na tomto místě, se hodně lidí vzdá studia a zařadí se do negativních odpůrců. Takové hromadné odchody neexistují v jiných metodikách, protože nikdo nestuduje to, jak opustit vlastní egoizmus. Ve skupině Bnei Baruch učí to, jak „usmrtit“ egoizmus, naší přirozenost a namísto toho obdržet altruizmus, přirozenost Stvořitele. Právě o kabale je řečeno, že tisíc se pouští do studia a jeden dosahuje Světla. Ale těch zbývajících 999, kteří nedosáhli Světla, se nacházejí ve spojení s Ním a jejich odměna je veliká.

Filed under: Cesta, Člověk, Egoismus - Žádné komentáře→

Kniha ZOHAR je zvláštní prostředek, schopný nám v plném rozsahu odhalit nový svět, naplněný obrovským množstvím zajímavých jevů. ZOHAR je brána do skutečné reality, která je dočasně skryta před našimi smysly. Abychom mohli použít sílu odhalenou v knize ZOHAR, je nutné znát instrukce pro její čtení. Následujících pět doporučení nám pomůže připravit se na velký výlet po jejích stránkách. 

První doporučení: “Srdce chápe”

Nesnažte se pochopit rozumem. Kniha ZOHAR se studuje srdcem, pomocí přání a pocitů. Co to znamená? Jako opak obvyklému studio v našem světě, založeném na analyse údajů, tady je zapotřebí naprosto jiný přístup. Studiem knihy ZOHAR v sobě probouzíme vnitřní pro vnímání skryté reality. Úspěch ve studio záleží pouze na míře naší snahy pocítit tuto realitu.  Není nutné mít nějaké předběžné znalosti, schopnosti nebo zvláštní moudrost! Vše co je potřeba udělat, je rozvinout skutečné přání, mít otevřené oči a srdce. 

Druhé doporučení: “Člověk – malý svět”

Správné pochopení slov. Kniha ZOHAR obsahuje hodně vysvětlení a pojmů, které známe z materiálního světa. Jako například more, hory, stormy, květiny, živočichové. lidé. Důležité je pochopit, že všechny element, postavy a události zmiňované v knize, vypráví nikoli o vnějším, nacházejícím se kolem nás světě, ale pouze o tom, co se nachází uvnitř nás. Proto je při čtení knihy ZOHAR nutná správná interpretace slov, jako projevu vnitřních událostí, odehrávajících se uvnitř duše. Vnímat text jako můstek spojující nás s našimi skrytými přáními a vlastnostmi.  

Třetí doporučení: “Světlo, které je v ní skryté, spojuje se zdrojem”

Hledat Světlo. Často slyšíme, že kniha ZOHAR má zvláštní vliv. Takové působení je projevem rozvoje lidské přirozenosti a nikoli výsledkem fantazie nebo mystiky. Kabalisté nám vysvětlují, že náš materiální svět je zcela podřízen egoistickému přání využít bližního, ale duchovní svět je zcela opačný, funguje pouze na záměru milovat a dávat. Proto jsme obdrželi tento zvláštní prostředek pro spojení dvou protikladných světů, jinými slovy, pro naladění našich přirozených vlastností tak, aby byly podobné vlastnostem duchovního světa a pak na nás začne působit “světlo, spojující nás se zdrojem”. Způsob působení světla během čtení je zatím skryt našemu pochopení a proto mu pouze říkáme zvláštní vliv. Ale podle názoru kabalistů, nacházejících se na úrovni pochopení duchovního světa, na tom není nic zvláštního a vše se odehrává naprosto přirozeným způsobem. Zdůrazňují take, že jediné co musíme dělat, je číst knihu ZOHAR a přát si, aby skrytá v ní síla na nás působila v době čtení. Postupně začneme cítit vnitřní změny, odehrávající se v nás, díky vlivu tohoto světla. Odhalí se nám duchovní svět a vše začne být jasné, pochopitelné a zákonité.  

Čtvrté doporučení: “Nic nemůže odolat přání”

Všechno je podřízeno přání. Víme, jaké úsilí musí vyvinout male dítě, aby udělalo první kroky v tomto světě, s jakou okouzlující vytrvalostí opakuje své snahy znovu a znovu, dokud nedosáhne úspěchu. Stejně tak musíme I my pokračovat ve studio knihy ZOHAR, trvale a ustavičně, dokud nezačneme stoupat vlastními silami a neodhalíme duchovní svět. Celý system, nezbytný pro náš postup, je pro nás připraven předem. Jediné, co ze své strany potřebujeme udělat, je dosáhnout přání růst a postupovat. 

Páté doporučení: “Jako jeden člověk s jedním srdcem”

Jednota je klíč. Kniha ZOHAR je napsána skupinou deseti kabalistů, kteří spojili všechna svá přání do jednoho a rozkryli sílu, řídící celou naši realitu. Pouze vnitřní jednota a vznikající při tom láska, jim dali možnost prorazit hranice materiálního světa a pozvednout se na úroveň věčné existence, kterou popisuje ZOHAR. Pokud chceme následovat jejich cestu, musíme mezi sebou vybudovat podobnou jednotu a odhalit sílu spojení, která panovala ve skupině rabiho Šimona bar Jochaje. ZOHAR byl napsán ve stavu vzájemné lásky a proto jeho obnovené rozkrytí v našich dnech je možné pouze v lásce. 

Pokud bychom se objevili na tomto světě, abychom zaslechli pouze tohle, bylo by to pro nás dostatečné.

Filed under: Duchovno, Studium, Světlo, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Otázka: Které síly a duchovní zákony mají vliv na správný vztah mezi manželem a manželkou a jak je možné naučit se je používat?

Odpověď: Správné vzájemné vztahy mezi mužem a ženou jsou uskutečňovány, když se stanou přáteli a vytvoří mezi sebou tytéž podmínky, které existují ve skupině kabalistů. Slyšel jsem to mnohokrát od svého učitele, velkého kabalisty Rabaše.

Pokud manžel a manželka pracují správně jeden s druhým ve vzájemnosti a rostou duchovně spolu, Stvořitel bude projeven mezi nimi a oni se stanou malou skupinou.

Tím se zajisté nevylučuje účast manželky v ženské skupině nebo účast manžela v mužské skupině, ale oni vskutku vytvářejí normální, fyzickou a plnohodnotnou skupinu společně.

Otázka: Znáte nějaké takové dvojice? Jak se k sobě navzájem chovají?

Odpověď: Bylo mi řečeno, že takové dvojice existovaly ve vzdálené minulosti, ale neviděl jsem to ani u svého učitele Rabaše, přestože jeho žena velmi dobře chápala, čím se zabývá, a žili spolu 65 let. Dokonce ani jeho otec, velký kabalista Baal HaSulam nebyl spojen se svou ženou tímto způsobem.

Rabašovi studenti o to částečně usilovali, jelikož se ale nedostávalo času ani energie k začlenění duchovní energie mezi nás, učili jsme se více v mužské skupině a ženy studovaly odděleně.

Byli jsme první skupina, která pronikla do moudrosti kabaly dosažením vyššího světa, a proto jsme neměli dostatek sil, trpělivosti ani smyslu pro vytváření vazeb tohoto druhu v rodině. Byli jsme průkopníky ve studiu a dosahování moudrosti kabaly, a tak v jeho době nic nešlo hladce.

Otázka: Bylo by správné, aby muž a žena nejprve objevili onu druhou polovinu v sobě navzájem a teprve pak se spojili a směřovali společně ke Stvořiteli?

Odpověď: Ne, není nutné nic oddělovat. Je naprosto možné uspět při objevování druhé poloviny, konkrétně prostřednictvím skupiny a ne ve spojení mezi vámi. Existuje zde mnoho různých možností.

Nyní se nacházíme v přechodném období, ve kterém velké a stále narůstající masy lidí začínají studovat moudrost kabaly, a proto neexistuje způsob, jak si být zcela jist, jestli musíme přímo jednat vzájemně s manželkou nebo s manželem a pak ve skupině, nebo naopak, nejprve ve skupinách a pak jeden s druhým.

Filed under: Člověk, Skupina, Skupinová práce, Spojení - Žádné komentáře→

Žena je záhada přírody, protože symbolizuje naše přání získávat. Toto přání je uvnitř nás skryté a odhaluje se pouze v míře, ve které odhalujeme Stvořitele. Z toho vyplývá, že pokud se snažíme odhalit Stvořitele, začínáme potom rozumět ženské přirozenosti. Nedokážeme pochopit ženu, dokud nepochopíme tuto pravdu, protože ženská přirozenost je vytvořena Stvořitelem. Je to jediné jeho stvoření „a stvořil Bůh ženu“. Muž je něco, co se jen málo vzdálilo od Stvořitele a existuje v našem světě jen proto, aby oplodnil ženu, naplnil ji a připravil podmínky rodit. Výsledkem spolupráce ženského přání dostávat a mužského přání dávat (bod v srdci), vzniká společný napravený stav – jejich dítě.

Stane se to v momentě, kdy je ženská přirozenost připravená k nápravě. Muž tady má roli zprostředkovatele. Proto je žena, ženská přirozenost, přání dostávat, záhada přírody, která postupně kabalistovi odhaluje, nakolik je protikladná Stvořiteli a nakolik je možné ji učinit Stvořiteli podobnou.

[192059]

Filed under: Člověk - Žádné komentáře→

Tajemství zrození je velmi složitý proces. Baal HaSulam to vysvětluje na 400 stranách šestidílného „Učení deseti sefirot“.

Otázka: V jaký moment nastane početí?

Odpověď: Početí se odehraje hned poté, jakmile kli(nádoba) je k tomu připravena. Když ženská část (přání dostávat) je přichystaná se spojit s mužskou částí (záměr dávat), v podobenství vlastností, jakmile se přání stává hodné připojit se k záměru pro Stvořitele (dávání), okamžitě mezi nimi nastává spojení a vzniká parcuf (duchovní tělo).

Levá linie parcufu je ženská část, pravá linie mužská část. A to co spolu porodí je podobné Stvořiteli, říká se tomu střední linie nebo duše.

Otázka: Proč se to musí odehrávat v noci?

Odpověď: Celý proces se odehrává kvůli vlastnosti dávání. Noc to je tma. Vlastnost dávání se může projevit pouze za tmy, v takovém stavu duše, kdy si nepřeje žádné světlo, aby byl tento čin právě kvůli dávání. Jinými slovy, já nechci znát svou budoucnost, nechci nic pro sebe, chci jen dávat. Tento stav se nazývá “noc“.

[192204]

Filed under: Duše, Odevzdání - Žádné komentáře→

Filed under: Člověk, Duchovno, Egoismus, Stvořitel - Žádné komentáře→