Odpověď: Dokonalý vztah je společné toužení sjednotit pouze naše přání pro Stvořitele a ne žádná jiná přání. Nejlepší je nevěnovat tělům pozornost. Nezáleží na tom, s kým mám tu čest, zda je to muž či žena, ale pokud mi to ruší, pak bych se měl zařídit tak, aby mě to nerušilo. Ve skutečnosti v duchovním světě existují mužská i ženská přání v každém z nás.

Existuje přání přijímat, AHP a přání dávat, GE. To znamená, že ve světě duchovním věci nejsou takové, jako v našem světě, ve fyzických tělech. Spojují se pouze přání, přání pro Stvořitele a ne jiná přání; všechna ostatní přání jsou egoistická a proto v duchovnu nejsou.

Chce-li si člověk dát k obědu dvě jídla, tak by měl, to jeho cestě za duchovním rozvojem nestojí. Má-li rád nějakou dívku, také to na jeho duchovní postup nemá vliv. Co je důležité je to, na co je jeho hlavní přání zaměřeno. Je-li zaměřeno na Stvořitele, pak vše ostatní se stává toho součástí.

Vztahy mezi muži a ženami ve skupině by měly být upraveny a zorganizovány tak, aby nijakým způsobem nenarušovali duchovní postup.

Otázka: Dejme tomu, že mohu obejmout svého přítele, coby muž, ale neumím si sebe představit správně obejmout ženu.

Odpověď: Vaše vztahy k ženám by měly být upraveny tak, aby nezasahovaly do vašeho duchovního postupu tak, aby se duchovno a fyzické nemotalo. Duchovní je duchovní a fyzické je fyzické.

[104216] Z Evropského kongresu v Německu 23/3/2013, 5. lekce

Odpověď: Někdy si člověk svůj fyzický život užívá, ale ne po celý život, a ne v každém okamžiku. Každý, i velmi bohatý člověk, který má skutečně všechno, nemůže cítit potěšení neustále, každou vteřinu svého života, protože to nebylo smyslem stvoření.

Podíváme-li se na to zblízka, uvědomíme si, že dokonce ani život krále není snadný. Stvořitel připravil roli každému a člověka nutí postupovat podle účelu stvoření, po dobrém či po zlém. Většinou lidé postupují cestou utrpení, které se říká „ve svůj čas.“ Pokud má však duše člověka specifický kořen, je mu dána šance uspíšit svůj vývoj, „posvětit čas,“ což znamená, že se skutečně účastní na práci Stvořitele. Aby tomu tak bylo, musí se vnitřně držet dvou sil, nepracovat podle jedné, jak to lidé běžně dělají.

Není možné se vyvíjet jen potěšeními fyzického světa.  Vidíme, že svět sklouzává k větším utrpením, navzdory technologické vyspělosti, která nám zdánlivě přináší plnou prosperitu. Stvořitel narušuje všechny naše pokusy zorganizovat si náš fyzický život a nenechá nás si ho užívat. Zlý sklon, který stvořil, nás neustále ovládá, a tak ničí všechny naše dobré začátky.

Pokud by naše snaha nestála proti cíli stvoření, pak by se všechno nepochybně nějak vyřešilo. Žili bychom jako zvířata podle svých instinktů a plánu přírody, a každý by si našel své místo v celkové symbióze. Nicméně to udělat nemůžeme, protože musíme dosáhnout zvláštního stavu.

To se týká především těch, ve kterých se probudil bod v srdci, ale trpí všichni lidé, protože cítí síly, které je nutí se rozvíjet. Tak se děje „pod rozumem,“ nevědomě, bez pochopení kde, kdy a jak by se měli rozvíjet, a jaké síly je řídí a postrkují vpřed. Člověk se instinktivně snaží vyhnout nepříjemnému, špatnému vlivu a je přitahován k dobrému. Všechny jeho kalkulace jsou založeny na tom, kde je méně utrpení a více dobrého.

Nicméně, pro zvláštní duše Stvořitel připravil zvláštní cestu vývoje po dobrém. Musí sami vyvolat síly, které je rozvíjí: vyšší Obklopující Světlo, které napravuje. Tito lidé jsou šťastní za špatné pocity tak jako za dobré, vědomi si a chápající, že to vše pochází pouze od Stvořitele, že není nikoho jiného kromě Něj a že si s námi hraje.

Tento celý život je hrou, neboť vyšší rozvíjí nižšího prostřednictvím hry, a my jen musíme přijmout pravidla této hry, navzdory její komplikovanosti, zmatenosti a složitosti. Musíme se hodně snažit, abychom rozpoznali hru Stvořitele, a zůstali ve spojení s tím, který si s námi hraje. V takovém případě se nacházíme mezi dvěma silami, Faraonem a Stvořitelem, a jsme šťastní za tu šanci se vyvíjet. Pak se můžeme skutečně rozvíjet jen po dobrém!

Lidé, kteří se dokáží držet těchto dvou sil a tahat za ně, jako za otěže, nebo ti, kteří mohou být jako kůň, který postupuje sám tím, že odhaduje přání jezdce, tito lidé cítí, že jsou šťastní. Mají mnoho problémů. Celý svět, za který nesou odpovědnost, leží na jejich ramenou, ale oni jsou za tuto roli šťastní, za spojení se Stvořitelem, jehož přikázání naplňují.

[104239] Z 1. části denní lekce kabaly 2/4/2013, Rabašovy spisy

“Nyní však fyzikové říkají, že by mohl existovat nějaký důkaz, že tomu tak vskutku je. V jistém smyslu.

“Podle studie publikované v Nature’s Scientific Reports, vesmír může růst stejným způsobem jako gigantický mozek – elektrickou přestřelkou mezi mozkovými buňkami „odrážející“ tvar expandujících galaxií.

“Výsledek počítačové simulace naznačuje, že „přirozená růstová dynamika’ – způsob, jakým se systém vyvíjí – je stejný pro různé druhy sítí – ať už jde o internet, lidský mozek nebo vesmír jako celek. … Výsledkem je, tvrdí, že vesmír skutečně roste jako mozek. Studie tak otevírá skutečnou otázku, jak vesmír funguje. “

Můj komentář: Všechny světy jsou uspořádány podle jednoho schématu HaVaYaH— čtyři stádia vývoje, všechny i každá jejich část. Jednotná síla absolutního dávání ovládá celý systém, řídí ho a vše předurčuje, včetně našeho osudu. Máme příležitost se změnit, udržet krok s jejím postupným vývojem po celou dobu, a tak se cítit pohodlně. Navíc, můžeme dopředu předvídat budoucí stavy, a změníme-li se, vnímáme je ne jako utrpení, ale jako žádoucí. To je účel vědy kabaly.

[103284]

Odpověď: Ano, do Egypta sestoupili už se záměrem kvůli dávání, jako praotcové.

Vstup do Egypta je nedobrovolný na každé duchovní úrovni, protože člověk napravuje pouze to, co je uvnitř něj. Takže prvně cítí problém; jeho objevení se říká být v Egyptě nebo probuzení se člověka v Egyptě. Vyhnanství značí, že všechna přání a myšlenky jsou egoistická, a on to cítí. Kdybyste dnes někomu řekli, že je egoista a nachází se v Egyptě, nikdo by to nepochopil.

Vnitřní pocit Egypta je pocit, že se nacházím ve vyhnanství. Jsem-li pouze egoista, vím to, a dokonce jsem pyšný na to, že profituji na účet druhých. Tomu se neříká Egypt. Egypt, coby vyhnanství, představuje mé toužení být osvobozen od přijímání pro sebe a vyrůst do vlastnosti dávání. Nejsem toho však schopen. Pocit vyhnanství se rodí z chybějícího vztahu mezi tím, co je žádáno a co je.

To je velmi vysoký stav a velmi komplikovaný. Pocit sebe v Egyptském vyhnanství není snadný; je to duchovní stupeň. Chce-li člověk duchovna dosáhnout, přichází do skupiny, učí se, spojuje se s přáteli, aby přešel od nenávisti k lásce. Oni se poté najednou cítí ve vyhnanství, protože nad nimi vládne jejich egoistické přání.

 [103661] 

Z KabTV “Kabalisté píší: Noc – Passover Seder” 3/4/13

Odpověď: Egyptské vyhnanství je původem všech vyhnanství. Všechna ostatní vyhnanství jakoby na něj byla navršena. Toto vyhnanství je to nejsložitější a nejzásadnější. Člověk roste nad svůj egoismus, a poprvé si uvědomuje, co je to duchovní svět a co znamená cítit vlastnost dávání namísto vlastnosti přijímání, se kterou se rodí a ve které existuje.

Svět vnímáme prostřednictvím smyslů, které se neustále chtějí těšit a mít ze všeho prospěch. Revoluce ve smyslových orgánech – když začnu „opouštět sebe“, abych se ztotožnil se světem, dával druhým, abych se cítil vně svého těla tak, že tam mé srdce zůstane – tomu se říká vyjití z Egypta. Ke všem ostatním vyhnanstvím už vně mě došlo.

[103664]  Z KabTV “Kabalisté píší: „Noc – Passover Seder” 3/4/13