Je řečeno: „Temnota bude zářit jako světlo.“ Neexistuje žádný den nebo noc v naší vnitřní práci. Světlo svítí ve všem a vyplňuje celou Malchut nekonečna. Žijeme v oceánu světla. Jak může být noc?

V duchovnu nemáme žádný den nebo noc, ale cítíme různé změny v našich stavech. Je nutné rozlišovat tyto změny. Možná to jsou mé dny a noci, které cítím ve svém egoismu, kdy den znamená, že jsem vydělal a zvítězil, zatímco noc ukazuje, že nejsem tak šťastný. Mezitím, Stvořitelův den a noc jsou opačné. Pro něj je den možnost odevzdávat, milovat, naplnit a spojit, zatímco noc, naopak, je nedostatek sil odevzdání a lásky.

Proto musíme vždy rozlišovat, v čem žijeme: v temnotě noci nebo v denním světle, ve svém nebo Stvořitelově, a pokusit se zůstat ve správném rozlišení.
[57316]
Z 6. lekce kongresu v Torontu 18.9.2011

Otázka: Spousta lidí ve světě, zastává spolupráci a péči o druhé. Jak se k nim můžeme připojit?

Odpověď: My se k nim nepřipojujeme. Existuje řada „dobrosrdečných“ jedinců, kteří pracují jako dobrovolníci v nemocnicích, pomáhají potřebným nebo vytváří různé charitativní organizace a fondy. Pomáhají lidem a to je velmi dobré. Podle Baal HaSulama a sociologických průzkumů asi 10% lidstva jsou altruisté.

Nicméně, dnes poprvé v historii, jsme dosáhli rozhodujícího bodu v našem vývoji a je zapotřebí aby se lidé naučily zákony světa, do kterého vstupují. Naším cílem není další egoistické sladidlo, není to pomoc chudým, nebo kosmetické přerozdělení zdrojů v jejich prospěch.

Ne, lidstvo se chystá vstoupit do nové dimenze, ve které musí být propojeno mezi sebou globálně a komplexně. Příroda nám začíná dávat rady, jako kdyby říkala: „Takto byste měli být od této chvíle organicky propojení, jako jeden muž s jedním srdcem stejně jako všechny mé ostatní části. Zastavte ve mně bujet jako rakovina. “

Nikdo kromě nás opravdu nechápe co se děje. Proto musíme vyučovat lidi. Jsme vzdělávací organizace, jejímž jediným cílem je vyučovat zákony globálního světa.

Vzájemné propojení se objevuje všude. Nemůžeme se oddělit i kdybychom chtěli. Jediný způsob, jak přerušit naše spojení je válkou, ale ani to nepomůže, protože vnitřní vazby mezi námi nezmizí. Válka brzy skončí a my budeme muset obnovit spojení, jen za mnohem těžších podmínek.

V současné době krize ničí všechny aspekty života. Musíme vidět tuto situaci jako odrazový můstek do další úrovně. Vývoj přírody nás nutí přejít k nové etapě.

Co tím získáme? Získáme nový systém. Společnou prací, vzájemným propojením, odhalíme vnitřní síly přírody, její vnitřní mechanismy a pozvedneme se na novou úroveň existence. Nejprve se zbavíme všech každodenních problémů a dosáhneme na další dimenzi.

Takže není jiná možnost: Příroda nás nutí, abychom toho dosáhli. To je důvod, proč nedáváme dary o svátcích. Necháváme to na další organizace. Máme plné ruce práce s novým integrálním vzděláváním. Stejně jako školky a školy připravují děti pro život v našem světě, nyní musíme připravit celé lidstvo k životu ve světě, který se projevuje tím, že jsou všichni globálně propojení.

Vyšší, jediný, ucelený systém se blíží našemu lidskému systému zničenému egoismem. Pokud se střetnou, nastane strašlivý výbuch.
[56861]
Z 5. části denní lekce kabaly 7.10.2011, „Jedno přikázání“

Otázka: Lidé souhlasí s idejí vzájemné záruky, ale neví co s tím. Lidé přijímají naše vysvětlení v dobrém, ale co dál?

Odpověď: To stačí. Nejdříve dáte člověku vysvětlení ohledně situace integrálního propojení, informujete ho o faktu, že v našem globálním světě je nepřípustné se dát na protekcionismus a izolacionismus. „To není má věc“ už nadále není vhodnou výmluvou. Jsme navzájem spojení jako ozubená kolečka, ať už chceme, či nikoli, a není tu žádný takový spojkový pedál, který by nás mohl oddělit jednoho od druhého. Není jiné cesty: Zkrátka se musíme brát navzájem v úvahu, pochopit podstatu vzájemného spojení a jednotného lidského systému. Pouze zvládnutím jeho zákonů budeme schopni se rozhodnout, kam bychom se společně měli ubírat. 

V minulosti jsme byli rozdělení, a byl jsem schopen vzít si od vás cokoli, co jsem chtěl pro svou potřebu. Ale nyní, když jsme se stmelili dohromady, už si od tebe nevezmu další „pytel“, ale jednoduše jej přemisťuji z jednoho místa do druhého ve společném skladu. A časem mi to škodí. 

Stále jsme si neuvědomili význam „jednotného systému.“ Pokud neberete všechny jeho části v úvahu, pak nemůžete jednat. Dnes nám svět ukazuje naše vzájemné propojení, a to je jen první, nejmenší, nejbližší duchovní stupeň. Bez toho, aniž bychom na něj vystoupili, nebudeme schopni dát cokoli v našich životech do pořádku. Vnější tlak bude růst ze dne na den, šrouby se budou více utahovat, a podmínky tohoto prvního stupně na nás budou mít jasnější, mnohem přesnější požadavky.  

Nakonec budeme muset jednotný systém poznat, porozumět mu, včetně něj uvnitř nás, a uvnitř se uspořádat podle jeho zákonů. Pak najednou uvidíme hojnost všude. Jakmile dosáhneme sjednocení, hojnost vyjde na světlo. Bude jasné, že mír a pořádek zavládne všude a my jsme dosáhli míru na prvním duchovním stupni. 

Poté se odhalí další stupeň, a my znovu budeme čelit nepořádku, nespravedlnosti a chaosu….. Takovým způsobem postupně odhalíme náš nesoulad s následující úrovní vzestupu.

[57774]
Z 5. části denní lekce kabaly 16/10/2011, „Mír ve světě“

Otázka: Lidé po celém světě se probouzí a začínají mluvit o jednotě. Proč se to děje?

Odpověď: Pochází to z vnitřního pocitu. Člověk může studovat deset let, poslouchat o důležitosti jednoty každý den, a stále marně. Pokud necítí potřebu, nic neuslyší.

Najednou tomu však začne rozumět zevnitř, přirozeně. Neočekávaně začne zjišťovat, že jsme všichni spojení dohromady, že potřebujeme sociální spravedlnost a  rovnoměrné rozdělování, a že my všichni musíme dosáhnout rovnováhy mezi námi a s přírodou. V opačném případě jsme skončili.

Dnes, pár tisíc šílených lidí vyčerpává poslední zdroje země a za pomocí síly reklamy nás nutí kupovat cokoli, co vyrobí jen proto, abychom přidali další nulu na jejich bankovní účet. A my následujeme jejich směr jako pokorní otroci: Pronásledujeme hmotné statky. 

Dost už, vše se hroutí. Dospíváme, naše vůle dostávat roste na denní bázi, a jak se rozvíjí, začíná se ptát: „Pro co žiju? Co se se mnou děje? Proč se trápím? Proč nemohu dosáhnout naplnění?“

Nezaměstnanost ve spojených státech rapidně stoupla, včetně mladých lidí. Mezi bohatými z Wall Street a mladou generací je hluboká propast. Lidé ve věku 20-25 let před sebou nevidí žádnou budoucnost. On nebo ona se bez práce nemohou vzít a mít děti. Jaký druh budoucnosti čeká na jejich děti, když jejich vlastní vyhlídky jsou bezútěšné?

Dochází k spontánnímu probuzení. Lidé demonstrují ze svého vnitřního popudu; nemohou zkrátka sedět nečinně ve svých domech. Je to čistá anarchie: Člověk neví, co s ním bude zítra či dál, a toto je způsob, jak se utěšuje a zbavuje negativních emocí. Zavazuje ho k tomu jeho přirozenost. Lidé začínají protestovat bez toho, aniž by měli jasnou představu o situaci, bez toho, aniž by znali účel a připravovali program. Jednoduše se cítí špatně.

Postupně zmoudří vzestupy a pády životní síly a začnou chápat, o co skutečně jde.  

Dnes se probouzí celý svět. Uvidíme, co se stane v Číně, Japonsku a Indii…. Svět se „zakulacuje“. Lidé přirozeně vyžadují změnu. Intuitivně cítí, že musí být spojení, že musí být mezi sebou a s přírodou v rovnováze. Tak se sama projevuje všeobecná universální Síla:  Najednou podvědomě cítíme, že to je přesně to, co nám chybí.

A pak každý začne vzdorovat nerovnosti a něco požaduje: svobodné matky, důchodci, doktoři a učitelé. Není to náhoda, je to všeobecný trend, společná žádost o rovnováhu. Někdo se cítí dobře, někdo další špatně, a chceme, aby měl každý stejný podíl. Síla jednoty a nový přístup, které nás zavazují tak uvažovat, začínají být v našem globálním, propojeném světě zjevné.

Otázkou je, jak takového stavu dosáhnout? Pouze moudrost kabaly nabízí řešení. Vysvětluje, jak dosáhnout spravedlivého rozdělování, dosáhnout rovnováhy a být kompenzován za škody způsobené egoismem.

Člověk chce vždycky více, než kdokoli jiný; chce se prosadit, rozvíjet. Takže, pokud se všichni dostaneme do stavu, kde každý dostává pouze nezbytné věci, co nás čeká dál? Jak můžeme nahradit lidem to, co ztratili? Kabala vysvětluje, že je to možné pouze prostřednictvím duchvního růstu, kdy naše hmotná těla dostávají pouze tolik, kolik potřebují a zbytek je využit na rozvoj duše.

[56865]
Z 5. části denní lekce kabaly 7/10/2011, „První přikázání“

Podstatou vlastní práce je dosáhnout uznání důležitosti světla, vlastnosti odevzdání, která je opačná nám, naší touze a všem radostem, které si umíme dnes představit. Musím změnit svůj systém hodnot: dosáhnout stavu, kdy si budu vážit jako diamantů všeho, co je pro mě dnes naprosto nedůležité, úplně opačné všem mým názorům, a připadá mi jako odpad, a budu zacházet jako s odpadem se vším co mé ego hodnotí jako diamanty.

Musím změnit jejich důležitost úplně. Nakonec, dnes vše hodnotím ve svých přijímajících touhách, podle toho, co je pro ně důležité. Ale já je transformuji do touhy po odevzdání, na to, co je hodnotné pro ně. To je hlavní práce člověka: uvědomit si význam odevzdání.

 [56910]
Z 6. lekce na kongresu v Torontu 18.9.2011

Otázka: Sociální protesty se šíří po celém světě. Jak bychom měli za těchto podmínek pracovat? 

Odpověď: Musíme dát demonstrantům materiály, které vysvětlí, co se právě ve světě děje a proč se to probouzí. Tyto materiály se musí vztahovat ke komukoli, kdo je čte na našich stránkách, kde najdou bližší informace o současných problémech a jejich řešeních.

Nepodněcujeme revoluce. Naopak, chceme, aby se vše dělo v poklidu, prostřednictvím vnitřní práce, díky vnitřním změnám v člověku. Je dobře, že demonstranti řvou na ulicích, ale měli by si uvědomit, že to vše záleží na vnitřní nápravě.

Naši přátelé by se měli demonstrací také účastnit, rozdávat letáky a být mezi demonstranty, aby je cítili, aby porozuměli kdo jsou a co chtějí, aby nasáli jejich touhy. Musí jim být blíže – pomůže to lépe připravit materiály s naším vzkazem. Není zapotřebí, aby s nimi vyřvávali nebo se připojili k nepokojům. Měli by pouze hledat správnou cestu, jak k lidem přistoupit a vysvětlit jim, že nápravy lze dosáhnout pouze spojením mezi námi, pouze prostřednictvím vzájemné záruky.

[56858]
Z 5. části denní lekce kabaly 7/10/2011, “První přikázání“

Dosáhneme Stvořitele v závislosti na tom, jak moc Ho oslavujeme, a za jak důležitého Ho považujeme. Co znamená „Ho“? Univerzální kvalitu odevzdání.

 Z 6. lekce kongresu v Torontu 18.9.2011

Vše to záleží na člověku a je založeno na vytvoření prostředků pro duchovní rozvoj, to je, na budování prostředí. Tímto prostředím na sebe člověk přitahuje sílu, která ho napravuje. Budováním svého prostředí vlastně vytváří svůj budoucí duchovní svět. 

Zahrnutím do tohoto prostředí člověk začíná cítit, že opustil své ego a je obsažen ve svém bližním, kterého miluje jako sebe. Vychází ze sebe a namísto svého vnitřního světa, který cítil jako „tento svět,“, cítí vyšší, duchovní svět ve společnosti, ve spojení mezi všemi.

A v tomto duchovním světě odhalí jeho vlastnost: vlastnost dávání, která ho naplňuje, to je, Stvořitele. Vše začíná s touto první změnou nazvanou „začátek roku“ (Roš Hašana).

Předtím, člověk prošel rozsáhlými přípravnými pracemi: Snažil se vytvořit si kolem sebe prostředí a přitáhnout síly, které by ho změnili, naplnil vše, o čem je psáno v knihách, a šířil tuto vědomost mezi druhé, aby zvětšil počet lidí, kteří aspirují k cíli stvoření. Tímto způsobem zvýšil celkovou, souhrnnou touhu dosáhnout cíle, a ta ho začala silněji ovlivňovat.  

Nicméně, nevidí úspěch. Kabalisté píší mnoho o této podmínce, tomto bodu a stádiu na cestě. Je to speciální, kritický bod nazývaný „soudný den,“ kdy je rozhodnuto, zda postoupíte, nebo upadnete, odsouzen k životu či smrti.

Ve skutečnosti, člověk určí toto rozhodnutí svou předchozí prací: zda se mu pro sebe podařilo vybudovat podporu skupiny a dostat od nich sílu vzájemné záruky tak, že ho podrží pro případ nepříznivého rozsudku, to je, ohromná egoistická přání, která byla odhalena v člověku, kterým není schopen sám odolávat.

Je jasné, že nemůžeme stát proti egoistické touze, která se v nás objeví, dokonce i oproti té nejmenší. A pouze díky síle prostředí, skrze ni, budeme schopni získat vyšší sílu. Je řečeno, že „Stvořitel přebývá mezi svým lidem,“ má se za to, že síla spojení, nazývaná Stvořitel, se nachází ve spojení mezi dušemi, mezi přáteli.

Stvořitel je všeobecná vlastnost dávání, kterou shromažďujeme po částech. Proto je stvořitel nazýván „Boreh,“ což znamená „přijď a uvidíš (Bo-Reh).“ Vždyť se musíme přiblížit tomuto stavu a uvidět tento fenomén uvnitř našich přání.

[56874]
Z 1. části denní lekce kabaly 7/10/2011, Shamati #167