Zohar, kapitola “Přijď k Faraónovi,” bod 68: Má jinou cestu přistupování k rostlinám: Když se tichý Nil vrací z Malchut do svého místa, když se zvedá a padá. Jelikož jsou jeho vody nehybné, kráčí potichu a veliký netvor šplhá na tyto Nily a není tam v nehybném Nilu. A všechny byliny rostou kolem toho nehybného Nilu na obou stranách. Pak netvor vyšplhá na tyto byliny a roste mezi nimi a pak se vrací do všech těchto Nilů.

V této sekci Zohar vysvětluje, jak je Přímé Světlo odhalováno v Odraženém Světle. Do míry, do které mohou touhy v Malchut pracovat s Odraženým Světlem, se do ní Přímé Světlo odívá. Pokud je zmenšeno Odražené Světlo, Přímé Světlo se z ní ztratí.

Co pro nás tento příběh dělá, když mu nerozumíme a nemůžeme jej spojit s našimi touhami a jejich naplněním? Zohar nám nedává žádné vysvětlení, jak jít s příběhem. Neříká nám přesně, co se zde děje, nebo nám nedává cokoliv, čeho se „chytnout.“

Odpovědí je, že nám  nechce objasnit příběh. Zohar by nám jej mohl vysvětlit jazykem kabaly nebo jiným psychologičtějším a pochopitelnějším způsobem. Avšak místo toho Zohar ponechává místo pro naše snahy porozumět a cítit, „Co to je? Na co to je? Kde to je uvnitř mě?“ Vše, co popisuje,  se nepochybně odehrává v každém člověku.

Provádím všechny akce, které jsou v Knize Zohar popsány. Nakonec, můj pravý stav je,  že jsem právě teď ve Světě Nekonečna, ale mezi mým současným stavem a Světem Nekonečna je 125 stupňů skrytí.

Zohar nám příběh záměrně prezentuje touto cestou, abych hledal tyto věci uvnitř mě za účelem, abych se vrátil do vnímání Světa Nekonečnosti.  Hledání samotné uvnitř mě dává zrod novým vlastnostem, smyslům a vnitřním rozlišováním. Pomáhá mi začínat cítit to, co současně necítím, tím, že rozvíjí smysly, které vnímají duchovní svět.

Proto je úsilí povinné. Je psáno, „Jeden dostává odměnu podle svého úsilí.“ V duchovním světě ti nic nepomůže vyvíjet své úsilí. Je také psáno, „Usiloval jsem a našel jsem.“ Kdy najdeš duchovno? Když tě Vrchní Světlo ovlivňuje to stejné míry, jaké je tvé úsilí. Pak naplní tvůj smysl duchovního vnímání. To je to, co se děje pokaždé, když stoupáš z jednoho stupně do druhého. Avšak nejdůležitější věc je pozvednout se alespoň do prvního duchovního stupně.

Filed under: Práce, Studium, Vnímání, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Jak mohou plynout s proudem Zoharu zatímco uvnitř sebe pátrám po těchto vlastnostech a zároveň myslím na své spojení s ostatními?

Moje odpověď: Zatímo necítíme, jak jsou tyto procesy propojeny a že jsme všichni zahrnuti v jednom obraze – Stvořitel a já. Všichni jsme spojeni v jedné malé a jednoduché formě do míry naší podobnosti k Němu. To co nazýváme „Já“ je ve skutečnosti zbytek světa – nehybná, vegetativní, pohyblivá a lidská úroveň uvnitř mě. A Stvořitel je mnohočetnost sil a důvodů. 

Proto se musíme za použití Knihy Zohar cvičit, abychom viděli jednotu a bod našeho spojení, „Já“ jsem jeden; „Stvořitel“ je jeden; a společně jsme „My“ spojeni jako jeden celek. Dokud se toto nestane, budeme se cítit odcizeni, rozděleni a zmateni, ale postupně se začneme měnit. Stejně jako se to děje s rostoucím dítětem, pouze úsilí, které vyvíjíme, nám pomůže.

Filed under: Člověk, Jednota, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Filed under: Cesta, Duchovno, Jednota, Láska, Studium - Žádné komentáře→

Filed under: Práce - 1 komentář →

Filed under: Cesta, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Otázka, kterou jsem dostal: Na začátku lekce jsem si vzal papírek a začal jsem si poznamenávat, kdykoliv se mé myšlenky zatoulaly od lekce. Po patnácté jsem to vzdal úplně a přestal jsem to kontrolovat.

Moje odpověď: Proč jsi přestal? Právě naopak, bylo by mnohem lepší, kdyby se ti tyto „vstupy a východy“ děly tisíckrát za sekundu. Je psáno, „Tóra přijde ze Zionu,“ kde je slovo „Zion“ (Cion v hebrejštině) odvozeno ze slova „východ“ (Jecira). 

Čím častěji se tvá mysl odpojí od lekce a pak se k ní znovu vrátí, tím víc budeš postupovat. Je to jako strojírenství, čím více postupujeme, tím vyšší jsou frekvence, které používáme.

Tato frekvence naznačuje kvantitu vnitřních rozlišení, které vnímáš v jedné sekundě. Můžeš je zpracovávat a prožívat, abys získával nové infromace, vjemy a  novou duchovní úroveň. Takto je kvantita přeměňována na kvalitu.

Proto nelituj mnoha vstupů a východů, které během lekce zažíváš. Naopak, čím víc, tím lépe!

Filed under: Studium, Vnímání - Žádné komentáře→

Představte si, že čteme knihu o fungování našeho fyzického těla. Vysvětluje jak náš mozek, srdce, játra a ostatní orgány pracují, jak si vyměňují látky, co se děje, když něco cítíme nebo jíme, jak je naše krev a jiné tekutiny v oběhu, jak se přenášejí elektrické signály; v podstatě popisuje, jak pracuje naše fyziologie.

Posloucháním lekcí o lidské anatomii a fyziologii se učíme o částech těla a jak pracují všechny komponenty jednoho těla společně, každý na svém vlastním místě v souladu se svou funkcí, z čehož vyplývá senzace života.

Nápodobně, takto Zohar popisuje fyziologii těla duše (Kli), jeho organizaci, vnitřní spojení a funkčnost. Čtením jej a vyvíjením úsilí v našich studiích postupně začínáme odhalovat naši duši, v níž dosahujeme odhalení celého světa a Stvořitele.

Filed under: Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→

Spojuji body v srdci, chtějíc z nich vytvořit kabalistickou skupinu neboli sjednocení duší Izraele (Izra-El = „přímo ke Stvořiteli“). Mezitím má každý člověk kromě bodu v srdci také část egoistické touhy. Toto naše ego jsme proto, abychom se sjednotili, ochotni anulovat.  A do míry, do které se v této společné touze sjednocujeme, podle její kvality jednoty a vzájemné záruky cítíme Vrchní Světlo, Stvořitele, vlastnost odevzdání, která uvnitř nás vládne.

Filed under: Cesta, Jednota, Spojení, Studium - Žádné komentáře→

 Otázka, kterou jsem dostal: Během pár dnů se setkáme na mezinárodním Virtuálním Kabalistickém Kongresu, kde se pokusíme cítit touhu všech těch miliónů lidí, kteří usilují o dosažení duchovna. Ale jak je možné cítit bolest ostatních z nedostatku po duchovnu, když nejsme schopni sdílet ani materiální bolest druhého člověka?

Moje odpověď: Pokusíme se toho dosáhnout spolu. Každý z nás cítí malou bolest, způsobenou touhou po duchovnu, ale ta je neustála utlumována faktem, že naše touha přijímat trvale roste.

Řešením je, že potřebujeme zvětšit naši touhu po jednotě místo naší touhy po duchovnu. Ačkoliv je to stejná věc, náš egoismus prezentuje duchovno jako osobní nabytí, zatímco jednota je prezentována jako hmotný čin.

Otázka pokračuje: Takto se vrátíme do stavu, ve kterém jsme existovali jako jedna duše, Svět Nekonečna?

Moje odpověď: Ano, můžeme toho stavu dosáhnout pouze skrze sjednocování se jednoho s druhým. Avšak musí to být sjednocování duší místo těl nebo hmotných cílů.

Otázka pokračuje: Ale my nejsme schopni dosáhnout tohoto stavu.

Moje odpověď: Potřebujeme o to pouze žádat, pozvedávat MAN, aby nám Světlo dalo sílu sjednocení.

Na jedné straně všichni potřebujeme odhalit egoismus v nás, naši vzájemnou averzi a vzájemnou netečnost. Avšak na druhé straně musíme pochopit, že jen Světlo to může všechno napravit a volat na něj, aby nás napravilo.

Otázka pokračuje: Ale já dokonce ani nemám touhu se napravit.

My Answer: Proto se to nazývá „modlitba, která předchází modlitbu,“ neboli touha, která předchází touhu. Začínáme jednoduchými věcmi: zatancujme si, zazpívejme a dělejme všechno společně. Následně nám naše primitivní, fyzické činy našeho světa dají příchuť jednoty. Budou probouzet naše materiální srdce více a více, dokud nedosáhneme nejvyššího stupně duchovna.

Je zde příběh o kabalistovi, který zaplatil pouličním muzikantům (Klacmerům), aby pro něj hráli. Poslouchal jejich hudbu a byl inspirován duchovnem. Jeho žena mu hubovala: „V domě není co jíst a ty dáváš naše poslední drobáky těmto ožralům! Stejně to jen propijí!“

Avšak on odpověděl, „Na tom nezáleží. Nemohu žít bez jejich hudby. Mohou být opilci, kteří ničemu jinému nerozumí, ale já se teď potřebuji probudit a nemohu ze svého stavu vyjít sám.“

Toto je příběh o velkém kabalistovi, který dal pouličním muzikantům své poslední peníze jen proto, aby je slyšel trochu zahrát. Jinak by nebyl schopen pokračovat ve svých nápravách.

A nyní uděláme stejnou věc.

Filed under: Jednota - Žádné komentáře→

Musíme si toto duchovní tělo představovat ne jen jako tři linky, ale jako multidimenzionální. Je to podobné tomu, jak lidské tělo obsahuje množství různých systémů: mízní soustava, nervový systém, cirkulační soustava a mnoho dalších, o kterých dokonce ani nevíme. A dodatkem jsou zde energie, kapaliny a chemické látky, které jimi proudí. Duchovní tělo obsahuje dokonce ještě více komponentů a spojení, protože každá jeho sekce má odlišné vlastnosti, odlišné druhy spojení a odlišné formy na všech různých úrovních. 

Nejsme schopni se to naučit dokud to skutečně neucítíme. Každý, kdo si myslí, že se to může naučit, je blázen. Potřebujeme pouze toužit, abychom existovali uvnitř tohoto integrálního systému, který celý pracuje kvůli odevzdání. V tomto systému najdeme Stvořitele a stvoření; ve skutečnosti je uvnitř něj vše. Musíme se na něj dívat podle principu „lidská bytost je malý svět.“

Avšak nemluvíme o našem světě a fyzických tělech. „Lidská bytost“ jsem já a „malý svět“ je Kniha Zohar a její příběh.

Filed under: Člověk, Studium, Svět, Vnímání, Zohar - články ke knize - Žádné komentáře→