Category Archives: Výchova

Lež a pravda, č. 3

Otázka: Jsem srozuměný s tím, že lidská přirozenost je vytvořena tak, že člověk neustále lže. Ale představme si, že žijeme ve světě, kde neexistují lži, a každý může druhým sdělit, co si o nich myslí. Bylo by to hrozné, jednoduše bychom se vzájemně zraňovali. Ukazuje se tedy, že lež je přesně to, co nám umožňuje koexistovat?

Odpověď: Naučili bychom své děti, jak dosáhnout úrovně pravdy. Namísto toho, abychom si vzájemně lhali, vybudovali bychom mezi sebou opravdové spojení. To znamená, že bychom změnili své vlastnosti ze lživých na pravdivé a začali bychom se k sobě chovat srdečně.

(Pokračování textu…)

Lež a pravda, č. 2

Otázka: Ukazuje se, že lež má velmi důležitou roli: postupně nás rozvíjet a stále více nás přibližovat k odhalení pravdy. Jaké úrovně rozvoje dosahuje dítě, když ve třech letech začíná podvádět?

Odpověď: Dítě jednoduše odhaluje svou přirozenost. Do našeho základu je umístěno rozbíjení a hřích Stromu poznání, v důsledku čehož lež plně pronikla do našeho bytí a vládne z hlubiny našeho nitra.

(Pokračování textu…)

Jídlo z popelnice

Poznámka: „Jídlo z popelnice“ získává ve světě popularitu. Jde o potraviny, které jsou vyhozeny v souvislosti s datem exspirace. Navíc si takové jídlo můžete objednat domů během doby před X-tou hodinou, kdy restaurace a kavárny musí potraviny vyhodit do popelnice.

Vývojáři aplikací nazvali tento projekt ekologickým, neboť potravinářský odpad je třetím největším zdrojem emisí skleníkových plynů.

(Pokračování textu…)

Co je svoboda

Otázka: Co je svoboda? Záleží na tom, v jaké části světa se člověk nachází?

Odpověď: Svoboda vůbec nezávisí na tom, v jaké době a na jakém místě se člověk nachází. Prostředí, ve kterém člověk žije, je mu dáno shůry, zevnitř.

(Pokračování textu…)

Dětská tajemství pro dospělé

Je na čase poznat, co nám děti samy neřeknou.

(Pokračování textu…)

Rodiče a děti: Vzájemné starosti

Otázka: Jak se moudrost kabaly dotýká role matky a jejího vlivu na dospělý život člověka?
Odpověď: V tóře je řečeno, že dítě musí opustit své rodiče a stát po boku svého partnera, založit s ním rodinu a mít své vlastní děti. (Pokračování textu…)

Štěstí z nás dělá egoisty

Názor: Štěstí a pozitivní emoce se zdají být absolutním blahem. Ale být šťastní, znamená že jsme lépe připraveni urážet ostatní.
Štěstí má své temné strany, jednou z nichž je – rozvijí egoizmus, oslabuje schopnost vcítit se, potlačuje rozvoj sociálních vztahů.
Komentář: Kabala si uvědomuje, že naše přirozenost – egoismus, vysvětluje, že pouze rozvojem aspirací k cíli, můžeme dosáhnout štěstí.
Přičemž bez dosažení cíle, a pouze ve snaze dosáhnout jí. Vždyť jakmile něčeho dosáhneme, tím se naplňujeme a přestává to pro nás být důležité. Z tohoto důvodu, je dosažení absolutního štěstí – v usilování, nikoliv v dosažení.
[#178883]

Gen budoucna

Názor (A.Markov, DSc): Tvář budoucí společnosti závisí na tom, kdo po sobě zanechá více dětí. Geny a prostředí (výchova) definuje všechny behaviorální a psychologické charakteristiky (schopnosti, temperament, chutě).

Model člověka v sobě zahrnuje 5 parametrů: extroverze, neurotismus, přátelskost, svědomitost, otevřenost pro rozvoj. Z 60% jsou tyto parametry závislé na genech. Musíte mít vrozené schopnosti k tomu, aby se v průběhu svého vývoje stal člověk laskavým a upřímným.

Člověk – je sociální bytost, stejně jako všem lidem podobnou opici. Proto nejsilnějším vlivem na efektivitu rozmnožování je schopnost správného chování ve společnosti.

Schopnost k přežití pro jednotlivce vždy závisela na úspěchu skupiny a kvůli tomu není bezohledné chování akceptované. Pokud je ve skupině hodně egoistů, má malou šanci pro konkurenci s ostatními skupinami. Za určitých podmínek, pokud je konkurence mezi skupinami zvlášť vysoká, geny hrubého sobectví budou odstraněny z populace. Pokud ale uvnitř skupiny platí, že sobectví je uznávané za vhodné, sobectví se bude násobit navzdory skutečnosti, že se tím skupina trápí, a konec konců zahyne.

Speciální nervová soustava mozku a geny tvoří vztah s kmenem. Mutace v něm může mít vliv na schopnost tvořit normální rodinu, v lásce a dobru.

Existují dvě varianty jediného genu: chamtivé a laskavé. Kdo z nich vyhraje, závisí na skupině (společnost, životní prostředí). V případě, že skupina nemá pocit ohrožení (vnitřní nebo vnější) – sobectví se bude rozšiřovat a potlačí altruizmus. Altruisté tráví čas pomocí druhým, egoisté dostávají všechno a používají to pouze pro vlastní reprodukci. Ale propadnutím morálky, se síla skupiny snižuje natolik, že se stane kořistí nepřátelských skupin.

Ve velkých skupinách, kde je nízká vnitro skupinová konkurence musí převážit sobectví – i když společnost je schopna prostřednictvím kulturního vývoje stanovit takové zákony a normy morálky, které budou řídit všechno.

V případě, že jsou skupiny malé, nepřátelské, pak v případě objevení egoistických rysů v nich, jiné skupiny tuto skupinu okamžitě spolknou . V takové situaci mají přednost geny altruismu, vzájemné pomoci.

Obsadili jsme dominantní postavení ve všech ekosystémech v biosféře. Ale nese to s sebou přechod biosféry do stavu, ve kterém dominantní druh podřídí vše pod svoje zájmy.

Pokud budou lidé pravidelně obdržovat reprodukční výhody z toho, že jsou hloupí, chlupatí, špinaví a nekulturní, pak samozřejmě začne selekce podle těchto příznaků. V tomto historickém okamžiku méně vzdělaní a méně inteligentní lidé produkují více potomků. Proto v této fázi lidstvo vstupuje do období degradace.

Vzhledem k pokroku v medicíně a vzdělávání prudce klesla přirozená selekce, třídění škodlivých mutací. Genetické vady přežívají a zanechávají potomky. Jejich geny, poškozené mutací se šíří v genofondu. Je to špatné pro genetické blaho lidstva, ale je to dobré pro rozvoj kultury, humanismu a lidských práv.

Musíme najít způsob, jak bojovat proti šíření škodlivých mutací, protože zdravých děti přirozeně zrozených se brzy bude rodit tak málo, že k udržení reprodukce životaschopných lidí budeme muset spoléhat na vědu.

Poznámka: Pravě v této fázi vývoje, kdy lidstvo není schopno omezit vlastní sobectví, a čelí hrozbě sebezničení, nám příroda odhaluje alternativní způsob vývoje – pomocí mínění skupiny zvýšit důležitost genu altruismu. V tomto případě budeme mít možnost začít vyvíjet druhou cestou, která nás dovede k rovnováze a míru.

[#81836]

Program života, část 1

Jakým směrem postupujeme?

Otázka: Proč žijeme a co je účelem našeho vývoje?

Odpověď: Tak zaprvé, toto nezáleží na nás. Jak je psáno: „Jeden se rodí, žije a umírá ne ze své vlastní vůle.“

Nevíme, co se nám přihodí v dalším okamžiku a to je požehnání. Lidské bytosti se rodí a žijí nikoliv svou vlastní volbou. V každém okamžiku zápasíme o přežití v podmínkách, které nám život předkládá. A to je dobře. Jinak bychom byli úplně zmatení.

Život zasazuje člověka do rámce, který si nevybírá. Nevíme, jaký osud je pro nás připraven, koho dnes potkáme, co se nám stane cestou do práce nebo zpátky domů, co očekávat pro naše děti a příbuzné.

Nemáme žádné poznání toho, co se nám stane – jestliže prožijeme den bez přílišného utrpení, jsme šťastní: „Díky B-u! Tento den to šlo dobře!“

Kdo jsme ve srovnání s vesmírem a jeho nekonečnými hvězdami a planetami? Drobný hmyz plazící se po povrchu Země, jehož život je zasvěcený pouze boji o přežití.

A přesto se ptáme, co je účelem našich životů a staráme se o účel naší existence, možnost určovat budoucnost, řídit osudy našich rodin, lidí, zemí a celého světa. Všechno záleží na naší schopnosti ptát se sebe samých na konečný cíl našeho vývoje. Závisíme na úrovni, z níž si tyto otázky pokládáme a na přesnosti našeho hledání odpovědí na ně.

Je zde všeobecný vývojový program, který operuje ve světě. Pokud se na naše životy podíváme zblízka, uvidíme, že to nejsme my, kdo činí rozhodnutí – jsme uvnitř matrixového programu. Tento program na nás neustále pracuje, dává naší existenci nové parametry a umisťuje nás do různých vnějších a vnitřních podmínek.

Naše poznání sestává z našich niterných zážitků v mysli a srdci, tělesných vjemů a věcí, které vnímáme kolem sebe. A ve výsledku neustále postupujeme a zpracováváme interní a externí data v souladu s programem, o němž nemáme ponětí.

Ten program je v nás instalován v okamžiku narození a pokračuje s naší výchovou. Nejsme těmi, kdo jej určují. Jinými slovy, nemáme v životě žádnou moc činit rozhodnutí. Vidíme, že chlapec a s dívka se „náhodně“ potkají, poté se vezmou a žijí spolu po mnoho let. Proč se to děje? Nejsme schopni zodpovědět ani tuto jednu prostou otázku.

Když se snažíme pochopit naši životní cestu, celkový program přírody, který nás posouvá ke zvláštnímu cíli, když se učíme, k jakému cíli směřujeme, potřebujeme moudrost kabaly. Ze všech pozemských věd je zde pouze jedna, která hovoří o lidském vývoji, jež překračuje materiální hranice i náš vesmír.

Moudrost kabaly hovoří o řídících a ovládajících vektorech, které začínají mimo náš vesmír a mají dopad na náš malý svět, stejně jako na lidi, kteří v něm žijí. Náš pokrok je nevědomý – dochází k němu pod vlivem síly, která nás k němu nutí.

Nicméně výsledkem této evoluce bude to, že lidstvo dosáhne stavu, v němž si lidé budou muset zvolit, jestli chtějí pokračovat svůj vývoj vědomě, dobrovolně, s uvědoměním nebo naopak.

Jednota zvyšuje naši touhu a tak nám umožňuje dosáhnout cíle, který je pro nás přírodou připraven.

Pokračování příště…

[167381]

Z besedy č. 623. O novém životě, 08.09.2015

Návrat k jednotě

Štěstí pociťované z jednoty je odhalením síly, která řídí celou přírodu. Koneckonců, veškerá příroda vzešla z jediného bodu Velkého třesku. Pokud se místo naší oddělenosti sjednotíme, přiblížíme se k této jediné odevzdávající vyšší síle, která vytvořila celý vesmír. A čím se přiblížíme více, tím více si to budeme moci užívat.

Tato jediná vyšší síla stvořila hmotu z protikladných částic, plus a mínus. Nejdříve se tyto částice rozletěly různými směry, rozptýleny Velkým třeskem. Poté se začaly jedna s druhou spojovat, jako kdyby se vracely k té stejné síle, jediné formě, pouze přetvořeny v hmotu.

A tak hmota začínala být více spojená, až se nakonec objevily podmínky pro život: neživá, rostlinná a živočišná příroda, a člověk. Člověk pokračuje v přibližování k této jediné síle, avšak nyní tak činí dobrovolně a s porozuměním, inteligencí a vědomím.

Zpočátku se hmota šířila z bodu Velkého třesku a expandovala, ale poté se začala naopak srážet zpět do jednoty. Pokud směřujeme k této jednotě, pokud se vracíme k našemu zdroji, můžeme z toho získávat potěšení. Dnes tato teorie získává na přesvědčivosti i uznání.

[154705]

Z besedy č. 242. O novém životě, 17.10.2013