Zprávy s M.Laitmanem: Předpovědi Vangy na rok 2016 (video)
Posted on 25 ledna, 2016
Minulost, přítomnost a budoucnost jsou ve stejném prostoru
Category Archives: Vnímání
Ukažte mi vyšší svět!
Posted on 24 ledna, 2016
Otázka: Může zkušený Kabalista otevřít své povědomí ostatním lidem, aby všichni začali chtít milovat své bližní?Odpověď: A jak ho otevřít? Neexistuje žádná možnost! Jak můžete dát dítěti vyšší matematiku nebo fyziku? Musíte se pouze postarat o to, aby vyrostl.
Proto pořádáme přednášky, kurzy, vysvětlujeme systém vyššího světa, ale vše čistě spekulativně: schéma, a všemožné druhy příkladů.
Kdyby se vám ukázal vyšší svět, nebe by se náhle otevřelo, uviděli byste další úroveň existence hmoty? Čím to chcete zachytit, do jakých vlastností?
Proto je zapotřebí své sobecké vlastnosti ponechat dole a odhalit sebe. Podmínka „miluj bližního svého jako sebe samého“ existuje proto, abychom odhalili sebe a uviděli další úroveň světa.
Proč Stvořitel vytvořil vše takovým hrozným způsobem? – Právě proto, aby jsme v jednotě mezi sebou, vytvořili nové smysly pro vnímání vyššího světa, a vstoupili do něj. V žádném případě to není proto, aby jsme napravili naše pozemské živobytí.
Ale jak to uděláte, když nemáte postavený systém vnímání v souřadnicích vyššího světa? Jak vám to mám předat? Nijak!
Za prvé, v sobě budete muset vytvořit orgány pro vnímání dalšího úrovně, až pak ho začnete cítit.
[#175205]
Existuje duchovní svět?
Posted on 9 prosince, 2015
Otázka: Je možné pojmenovat sefirot jako atmosféru – náladu, která je ve společnosti? Koneckonců, atmosféra samotná ovládá lidi, jejich chování, myšlenky a touhy.
V lese je „živočišná“ atmosféra, ve městě „spotřebitelská“, na kabalistickém kongresu atmosféra „jednoty“.
Pokud je to správně, vysvětlete trochu duchovní atmosféry: existují samy o sobě nebo by ji společnost měla vytvořit sama?
Odpověď: Duchovní svět neexistuje, stejně jako náš svět, nicméně – náš svět vytvoří naše smysly, naše vlastnosti „dostávat“ a duchovní svět si musíme vytvořit v nově obdržených, zvláštních vlastnostech „dávání.“
[# 171596]
Návrat k jednotě
Posted on 24 září, 2015
Štěstí pociťované z jednoty je odhalením síly, která řídí celou přírodu. Koneckonců, veškerá příroda vzešla z jediného bodu Velkého třesku. Pokud se místo naší oddělenosti sjednotíme, přiblížíme se k této jediné odevzdávající vyšší síle, která vytvořila celý vesmír. A čím se přiblížíme více, tím více si to budeme moci užívat.
Tato jediná vyšší síla stvořila hmotu z protikladných částic, plus a mínus. Nejdříve se tyto částice rozletěly různými směry, rozptýleny Velkým třeskem. Poté se začaly jedna s druhou spojovat, jako kdyby se vracely k té stejné síle, jediné formě, pouze přetvořeny v hmotu.
A tak hmota začínala být více spojená, až se nakonec objevily podmínky pro život: neživá, rostlinná a živočišná příroda, a člověk. Člověk pokračuje v přibližování k této jediné síle, avšak nyní tak činí dobrovolně a s porozuměním, inteligencí a vědomím.
Zpočátku se hmota šířila z bodu Velkého třesku a expandovala, ale poté se začala naopak srážet zpět do jednoty. Pokud směřujeme k této jednotě, pokud se vracíme k našemu zdroji, můžeme z toho získávat potěšení. Dnes tato teorie získává na přesvědčivosti i uznání.
[154705]
Z besedy č. 242. O novém životě, 17.10.2013
Co se stane s duší po smrti?
Posted on 1 června, 2015
Otázka: Co se děje s člověkem, který zemře? Co se stane s jeho duší?
Odpověď: Ten, kdo odhalil svoji duši, zůstává žít v ní, protože duše není spojena se smrtí těla.
A ten, kdo nedosáhl duše, tomu zůstává pouze rešimo (od slova „rošem“ – zápis) – informativní část, jako DNA, určitý kód, který má záznam celé vnitřní podstaty člověka.
A když tělo zemře, informativní část se musí spojit s novým tělem v našem světě, a znovu začít cestu. Rešimo má každý člověk. Z tohoto vyvíjíme svoji duši.
Otázka: Řekl jste, že duši má pouze ten člověk, který ji staví …?
Odpověď: To je pravda. Staví ji ze své egoistické touhy, založené na rešimo které působí uvnitř touhy a nutí ho stavět duši.
Otázka: Co mám, co nemám, a co musím postavit?
Odpověď: Každý člověk má jen egoistické touhy. Ale může to být tak (a stane se to s každým), že náhle uvnitř něho vypukne zvláštní přání – poznat svoji duši, zjistit, proč žije, co je smyslem života, zdrojem života.
To znamená, že se v něm probudilo rešimo – malá jiskra, tzv. bod v srdci. A pak člověk začne přemýšlet, co má dělat, protože toto přání na něj začíná tlačit, nenechává ho v klidu žít.
Na základě tohoto rešimo se člověk obrací na svoji egoistickou touhu a začne hledat to místo, kde může realizovat tuto jiskru. Touto cestou přichází na místo, kde studují skutečnou Kabalu, která učí, jak vytvořit duši. Vytvořit duši – znamená změnit touhu dostávat pro sebe, na touhu dostávat ve prospěch druhých.
[#159350]
Z programu na rozhlasové stanici 103FM, 05.10.2015
Skrytý poklad v kapse
Posted on 10 března, 2015
Není nic přirozenějšího, než dosažení kontaktu s vyšší silou, protože ona ovládá celou Přírodu. Ve skutečnosti je každé stvoření spojeno s vyšší moci, ale neví o tom a necítí ji.
Aby se člověk stal hoden kontaktu s vyšší mocí, chybí mu znalost o ní. Jako člověku, v jehož kapse leží šek na obrovskou částku, ale on o tom neví. Pouze když mu někdo řekne o pokladu, který se nachází v jeho kapse, pouze tehdy se stává bohatým. (Baal Sulam „Poslední generace“)
Když objeví poklad, dozví se také, jak jej může používat.
Otázka: Co je to za poklad, který máme, aniž bychom to věděli?
Odpověď: Nacházíme se ve světě, který je nám skrytý. Nevidíme více než 99% reality kolem nás a odhalujeme jen malý, stlačený svět. A ten je dokonce zcela překroucený. Nevšímáme si pokladu, který máme.
Otázka: Věda kabala nám umožňuje najít tento poklad?
Odpověď: Kabala nám postupně odhalí celou mapu do té míry, do které budeme moci správně používat tento poklad. Zatím jsme objevili jen tento svět a téměř jsme jej zničili. Je možné nám prozradit víc?
Kabala nám vysvětluje, jakým směrem se můžeme rozvíjet a čeho dosáhnout.
Otázka: A na konci cesty nás čeká poklad?
Odpověď: Odhalíme ho postupně. Je nám dovoleno trochu sahat do kapsy a používat část pokladu, pokud jsme schopni ho správně používat.
Pokud se učíme správně používat poskytnuté nám síly a znalosti, otevírají se před námi.
Z programu pro radio rozhlas 103FM, 15.02.2015
Návrat do budoucnosti
Posted on 12 července, 2014
Otázka: Vědci si myslí, že naše realita vznikla v důsledku velkého výbuchu a my do teď cítíme tyto důsledky. Jak je s tím spojené vnímání světa novým smyslem?
Odpověď: Samozřejmě, že uvidíme všechny jevy, které se staly před námi, díky kterým byla vytvořena duchovní realita a rozkryjeme všechny její úrovně. Pro nás je ale hlavní dosáhnout jejího kořene, vždyť takovým způsobem se zároveň se snahou dosáhnout budoucna, vracíme do minulosti. Z tohoto pochází, že je to jedno a totéž. Vyšší realitu jde prozkoumat stejně, jako teď zkoumáme realitu našeho světa.
Dostáváme přístup a začínáme vědět, jak pomocí svých pěti smyslů vstupit do cizích pocitů, nastavit je správně jedno proti druhému. Máme proto všechny nezbytné nástroje, program, možnost studovat a růst v novém vnímaní reality, odhalením její skutečné formy.
Celá realita, je ale přitom otisknutá v nás a nenachází se někde mimo mě. Celé naše vnímání se stejně vztahuje k člověku pozorujícímu realitu.
Otázka: Jakou máme dnes motivaci pro výstup ze svých nynějších pocitů?
Odpověď: Příčina je jednoduchá. Žijeme uvnitř našich pocitů. A pokud naše smysly z nějakého důvodu přestávají pracovat, nazývá se to smrt. Umíráme a tímto přestáváme vnímat realitu.
Pokud namísto toho, abychom se přibližovali smrti, budeme rozvíjet své smysly, vnímaní zůstane věčné, vždyť se bude nacházet mimo tebe. Takovým způsobem se proměníš ve věčně žijícího člověka, ničím neomezeného, nacházejícího se v nekonečném prostoru, který se nazývá Nebem. Toto vnímání se nachází nad tvým egoistickým přáním.
7 miliard obyvatel duchovních světu
Posted on 8 června, 2014
Otázka: Jak se mám zkontrolovat, že jsem skutečně postoupil po duchovním žebříku a neklamat sám sebe, abych potěšil vlastní egoizmus?
Odpověď: Rozdíl je pouze v clonách. Od světa Nekonečno k našemu světu a zpět nahoru do světa Nekonečno vede duchovní žebřík a každé poschodí se liší silou přání a jeho clonou, která ho proměňuje pro odevzdání.
Když se pozvedám na vyšší úroveň, můj charakter a základní vlastnosti zůstávají stejné. Zvětšuje se ale míra mého odevzdání v souladu s tou, která existuje na této úrovni.
Proto každý z nás pozvednutím na tutéž úroveň odevzdává jinak, ve vlastním stylu.
V našem světě, který je ve vztahu k duchovnu jako jedno poschodí, existuje 7 miliard lidí a každý je jiný.
Stejně tak na jakémkoliv ze 125 poschodí je 7 miliard, ale existují v jedné společné formě.
Tak jako v našem světě všichni existují pro sebe, stejně tak existují všichni v duchovnu pro odevzdání. Každé poschodí se tak liší pouze úrovní odevzdání.
Nám se zdá, že rozdíl je pouze v množství – větší nebo menší odevzdání. Ne!
Na každém stupni je naprosto odlišný vztah se Stvořitelem, jiný druh spojení. Proto jsou tak oddělené jeden od druhého.
[#14679]
Z lekce 25.05.2010, z článku „Úvod do komentáře „Sulam““.Herci a diváci
Posted on 22 dubna, 2013
Otázka: Na jedné straně musím napravit svůj postoj k přátelům, bez ohledu na to, jak vnímám jejich vztah k sobě, dokonce i když se mi zdá, že mě nenávidí. Na straně druhé však nedokáži usilovat o nápravu, pokud se mi od přátel nedostává podpory a záruky. Jak se toho dosáhne?
Odpověď: Je nezbytné dívat se na realitu následovně: Je Malchut ze Světa nekonečna, a to vše jsem já. Malchut se dělí na dvě části: Nyní vnímám sebe jako jednu část a tu druhou jako to, co je okolo mě. Prozatím to jsou vnější Kelim (přání), bližší i vzdálené, které představují komplexní systém různých vztahů mezi nimi a dokonce mezi nimi a mnou. Celý tento systém, vše co mi připadá jako „já“ a „oni“, jsem ve skutečnosti já. To vše dohromady je moje. V tomto bodě však musím vidět dvojí obraz: svou vlastní část a část, která je opačná, opakem mě.
A kromě toho je tu Stvořitel, který tento stav vytváří. K čemu? Je to kvůli tomu, aby se rozvíjela má mysl a pocity. Jsou rozvíjeny pouze prací mezi námi, myšleno mezi mnou a druhými.
Kdyby byl obraz reality vykreslen celý uvnitř mě, byl bych pod úrovní neživou. Je to tím, že dokonce i neživé vnímá prostředí, zatímco já bych byl pouze částečkou prvotní hmoty. Vegetativní úrovni bych byl dokonce ještě dále, úrovni, která cítí prostředí silněji, spotřebovává, absorbuje a vylučuje látky, a reprodukuje se, ve zkratce, žije, i když za to platí svou smrtí. To je ještě významnější u živé a mluvící úrovně. Lidé se mezi sebou nejenže ovlivňují, ale překonávají ohromné vzdálenosti, objevují nové způsoby komunikace a vynakládají mimořádné úsilí k překonání času a prostoru.
Proto je vše poměřováno vzhledem k síle spojení mezi určitým stvořením a jeho prostředím. Intenzita našeho vývoje záleží na množství a objemu spojení mezi námi, jinými slovy, na vzájemné provázanosti, vzájemné záruce a odhaleném spojení napříč světem.
Stvořitele není možné dosáhnout, pokud každého nevidím jako opak sebe a pokud nestojí proti mě, mnou nenáviděn a i on mě nenávidí. A v každém detailu se musím dostat nad obvyklý, povrchní přístup do vyšší úrovně. Musím Stvořitele žádat, aby mně pomohl a vytvořil mi ve skupině podporu tím, že mi ji vykreslí jako mou součást.
Ve skutečnosti celý svět, všichni lidé, zvířata a květiny, celá neživá příroda, celičký vesmír, to je má duše. Já jsem však od ní oddělen právě tou silou představivosti, kterou do mě vložil Stvořitel a tak nedokážu mezi námi vidět onu blízkost. To je na mě moc.
Kabalisté mě navádějí použít skupinu, malou část světa, který si dovedu představit jako mou duši. To znamená, že musím se držet svých přátel svým srdcem, spojit se s nimi, a přinést tyto Kelim (touhy) zpět do mě, na rozdíl od moci mé představivosti, která je vykresluje jako by byly mimo mě.
Je pochopitelné, že to nemůžu udělat sám, je zde zapotřebí vyšší světlo. To mne od těchto Kelim oddělilo, tak ať teď napraví mou stávající „vizi“ a přivede ji zpět dovnitř. Pak budu cítit, že dostávám svou duši zpět. Potápím se do přátel, splývám s nimi, objímám je a dávám dovnitř, nezáleží na tom, jak to říct. Hlavní věc je, aby se to stalo: jednota, záruka. Jak buduji vzájemné spojení mezi námi, do té míry budu cítit, co je pocítitelné v duši: odhalení Stvořitele.
Pokud jde o současné období, naše časy, malá skupina nestačí. Musíme se spojit se skupinami rozptýlenými po celém světě, a pak s celým světem. Tento úkol jsme obdrželi.
Ve své podstatě, současná generace je připravena a vyzvána k nápravě celé sdílené duše. To je zřejmé ze světové krize, z probuzení lidí a pokračujících korekcí na všech možných místech.
Ale nejdůležitější věc, kterou musíme pochopit, je, že skupina je duše. I když ve skutečnosti duše zahrnuje všechny úrovně, všechny světy, Malchut nekonečna, ale alespoň pro tuto chvíli se musíme soustředit sami na sebe, členy skupiny. Přítel je někdo, kdo pracuje společně se mnou a chce dosáhnout jednoty, jako já, takže žádné „mezery“ žádné rozdělení, nic zůstává mezi námi. Přesně v této podobě, musíme definovat a označit hranice skupiny.
V tomto případě, pokud existují stovky tisíc našich příznivců ve světě, světová skupina může mít jen několik set lidí, kteří pochopili myšlenku, pracují na tom bez pochyb a využívají jejich přirozenou odolnost vytvořit ještě silnější spojení. Koneckonců, všechno obsahuje opak, díky němuž je možné ji ustanovit. Proto musíme být šťastní, když se odhalí vady – nakonec, láska je odhalena nad nimi.
Někdo, kdo je schopen a připraven k práci tímto způsobem se nazývá „přítel.“ A zbytek, do té doby jsou „diváci“ …. Samozřejmě, nikoho nepodceňuji – každý by měl zkoumat, kde je.
[104788] From the 1st part of the Daily Kabbalah Lesson 4/7/13, Writing of Rabash
Moje ekonomika štěstí
Posted on 15 března, 2013
Štěstí je pocit naplnění touhy. To je možné pouze, je-li touha, hlad, vášeň, a když je naplněno a uvědoměno. Jakmile je ale touha naplněna a uvědoměna, pocit štěstí se postupně vytrácí. Čili, pro štěstí je zapotřebí dvou konstant: a) touhy, b) naplnění.
Aby naplnění neanulovalo touhu, musí být oddělené, musí se nalézat ve dvou objektech. Například matka a dítě; matka se dokáže do nekonečna těšit ze svého dítěte, neboť naplňuje objekt mimo sebe.
Pokud vytvoříme spojení nad naším vzájemným odmítáním, budeme schopni naplňovat se navzájem a těšit se neomezeně ze svých činů. Je to čistě psychologický problém, kterým je pochopení, že cíl stvoření je v potěšení, a že prostředky k dosažení věčného a nekonečného potěšení leží v „miluj bližního svého jako sebe sama.“ Tento stav je nazýván vyšším světem. Když jej cítíme, pocit našeho dočasného světa – který je cítit pouze v nás – zmizí.
[102039]
AKTUALITY
DOPORUČUJEME KE STUDIU
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru
