Otázka: Existuje takový film, má název „Čas“. V tomto filmu lidé žijí do 25 let, zůstávají mladí, ale potom si musí na své další roky života vydělat a platba jim přichází z časové banky.

Jsou mezi nimi milionáři, kteří si vydělali miliony let. A jsou lidé, kteří musí každý den pracovat, aby mohli žít. Vydělal jsi – dostaneš několik hodin života, nevydělal – zemřeš.

Souhlasil byste s takovým plánem Stvořitele pro měření času života? Nebo byste navrhnul nějakou jinou možnost?

Odpověď: Myslím, že by bylo správné čas nahradit jiným rozměrem – takovým, abychom se mohli podle něj vzájemně srovnávat: starý, mladý, rostoucí atd. To znamená, že by bylo vše relativní a jen by záleželo na tom, jak a jaké měřítko si zvolíme.

Neřekl bych tedy, že musíme měřit čas podle chronometru. Měří se hlubším postojem člověka k sobě samému, ke světu, ke stvoření, a ne podle hodin, kdy nějaký mechanismus odbíjí „tik-tak, tik-tak“, a já se posuzuji podle něj.

Otázka: Poraďte nám, jako kabalista, jak se máme vztahovat k času?

Odpověď: Naprosto v klidu. Mě musí zajímat jen to, zda se mi podařilo udělat něco se sebou samým v čase, který uplynul.

Z televizního pořadu „Duchovní stavy“, 25. 12. 2022

Originální článek zde.

[#307193]

Filed under: Vnímání, Vnitřní práce | Add Comment →