Stále více nemocná západní ekonomika přiklání nálady voličů ke krajně pravicové ideologii. Miliony lidí přicházejí o práci. Lidstvo sužují velké i malé války a z desítek milionů lidí se stali uprchlíci.

Prakticky všechny regiony světa se potýkají s rozsáhlými problémy, které nemají řešení. Závažnost krize pociťují na různých úrovních všichni. Taková je realita moderního kapitalismu, který se zmocňuje celé planety a diktuje si své vlastní zákony.

Turbulence
Konec každé éry je charakterizován prohlubujícími se protiklady. Bohatství, prosperita, neomezené možnosti a zlaté sny – všechny tyto vymoženosti, které kapitalismus přinesl do našeho života, jsou ještě stále pozlátkem jeho domovské stránky, ale webové stránky jsou zablokované a vývojáři s tím nemohou nic moc dělat. Před našima očima, za triumfálních zvuků fanfár, se navenek nablýskaný systém zmítá v agónii limitů sil.

Klesá kupní síla, životní úroveň stagnuje a upadá, růst sociálních jistot se zastavuje. Automatizace, robotika, nanotechnologie a 3D tiskárny spolu se svými grandiózními výhodami ničí trh práce.

Nezaměstnanost – zjevná i skrytá – se stala metlou naší doby. Podle Mezinárodní organizace práce bude v roce 2022 na celém světě 207 milionů lidí bez práce. Ve skutečnosti je situace mnohem horší, protože statistický obraz je záměrně zkreslován.

Nejhorší je, že tento trend postihuje mladé lidi, kteří nenávratně ztrácejí pracovní zkušenosti, schopnost konkurence a šanci na normální život.

Nedostatek pracovních míst doprovázený poklesem reálných mezd prohloubí sociální nerovnost, zlikviduje tradiční instituci rodiny, zabrání plánovanému rodičovství a přiměje mnoho lidí k emigraci za vidinou lepšího života. K tomu je nutné přidat hrozbu třetí světové války, šířící se epidemii deprese a masový útěk k drogám.

I když se tyto všechny společenské procesy dosud v plné míře neprojevily, buď jsou zamlčovány záměrně nebo skutečně přehlíženy, jejich budoucí logické vyústění je zřejmé – miliony demonstrantů požadujících sociální spravedlnost v ulicích. Ne, zítra ještě ne. Pozítří.

Turbulence ohrožuje společenské základy. A sama od sebe neskončí. Nejedná se přeci o atmosférickou poruchu – jde o poruchu samotného dopravního letadla, které dosáhlo konce své životnosti. Již není způsobilé k letu. Abychom ho mohli nahradit, potřebujeme již nyní odpovědi na klíčové otázky nejbližší budoucnosti: Co si počít s masami nezaměstnaných? Jak můžeme přebudovat společnost s vyčerpanými tržními vztahy? Do jaké formy se kapitalismus postupně zvrhne? Co proti tomu můžeme dělat?

Pamatuješ si, jak to všechno začalo?
Podle jednoho ze základních principů ekonomiky lidé usilují o maximální zisk při vynaložení minimálního úsilí. To je běžná racionální kalkulace egoistických zájmů.

Na druhou stranu, lidé, kteří na sobě navzájem vydělávají, nemohou zcela ignorovat zájmy ostatních. Vždyť celý historický vývoj lidstva je vývojem vzájemného spojení a vzájemné závislosti mezi námi.

Ekonomika je jen projekcí systému lidských vztahů.
Při hlubším zkoumání zjistíme, že „racionální egoismus“, hledání maximálního potěšení za co nejmenší cenu, je naší vrozenou přirozeností, která člověka nutí jednat na úkor druhých.

Základní mechanismy zemědělství, obchodu a daní byly zavedeny před 3500 lety ve starověkém Babylonu. V souladu s tím vznikl mocenský a politický systém, který zavedl klasické principy řízení a správy.

Změny společenského systému radikálně změnily lidské životy. Civilizace, která ještě včera žila jako jedna rodina, čelila explozivnímu růstu egoismu a rozpadla se na klastry. Současně se jasně projevilo třídní dělení společnosti a začalo bezohledné vykořisťování jedněch druhými.

Přešla staletí a struktury se změnily. Během otrokářství a feudalismu se ekonomika opírala o zpracování půdy. Ve středověku se jasně rozlišovaly kasty aristokratů a poddaných nevolníků. Lidská povaha však neustále hledala nové způsoby sebeuspokojení, a to vedlo ke vzniku nových výrobních prostředků, které umožnily vzniknout průmyslovému období.

Na prahu průmyslové revoluce byl vynalezen parní stroj, – svého druhu katalyzátor přerodu v moderní svět. Automatizace a industrializace proměnily plochou cestu vývoje v hyperbolu, která se žene k výšinám pokroku. Venkovský klid ustoupil honbě za štěstím v městském labyrintu neomezených možností. Je jasné, že na začátku nové spirály nikdo neuvažoval o tom, kam povede.

Marxův omyl
Během krátké doby se podoba společnosti změnila téměř k nepoznání. Vznikly dvě nové třídy: buržoazie a proletariát, který představoval dřívější rolníky pracující v náročných podmínkách prvotního kapitalismu.

Karel Marx, který tento proces pocítil na vlastní kůži, napsal: „Dějiny všech dosud existujících společností byly dějinami třídního boje. Svobodní a otroci, patricij a plebejec, statkář a nevolník, mistr a dělník, zkrátka utlačovatel a utlačovaný byli ve stálém vzájemném antagonismu, vedli neustálý, tu skrytý, tu zjevný boj, který vždy skončil revoluční proměnou celé společenské struktury nebo všeobecným zničením bojujících tříd.“ (Manifest komunistické strany).

Jak egoismus postupně narůstal, oblékal se pokaždé do nového socioekonomického hávu. Jeho kapitalistická verze vyžadovala instituci soukromého vlastnictví a volného trhu. Západní civilizace začala postupně upřednostňovat člověka jako takového – byť v jeho spotřebitelské podobě.

Zformovala se liberální platforma hodnot a zazněla vznešená slova o právu každého usilovat o štěstí. A i když toto štěstí bylo striktně vymezeno samotnou strukturou tržních vztahů, kapitalismus přesto začal hrubě deformovat svět.

Jeho zastánci dlouhou dobu tvrdili, že rostoucí příjmy a zvětšující se bohatství se nevyhnutelně rozšíří i na slabší vrstvy obyvatelstva. Ve skutečnosti se ukázalo, že kdyby se proces nechal plynout, chudí by dostali jen tolik, aby z nich bylo možné i nadále těžit. Proto neexistuje v žádné zemi na světě čistý kapitalismus bez různých forem státních intervencí.

Marx předpokládal, že až si dělníci uvědomí tento stav věcí, sjednotí se a povedou násilný boj proti buržoazii za rovnoprávnou společnost. Omyl. Za třídním bojem totiž stojí stále stejný egoismus a v jeho vývoji se objevuje další fáze zvaná „fašismus“.

O tom píše slavný kabalista 20. století Ba’al HaSulam: „Marx nám slibuje, že po zhroucení současné moci buržoazie bude okamžitě nastolena moc proletariátu. V tom spočívá slabé místo jeho teorie. Realita ukázala, že po zhroucení současného řádu následuje etapa nacistů neboli fašistů. Stále se tedy nacházíme v mezistupni lidského vývoje a lidstvo ještě nedosáhlo vrcholu žebříčku. A kdo dokáže odhadnout, kolik krve bude na světě prolito, než dosáhneme požadované úrovně?“ (Noviny „Národ“)

Egoistická lidská povaha jde svou vlastní cestou, a pokud ji nezkrotíme, vtáhne svět do víru fašismu – s novodobým slovníkem, s obnoveným programem, ale se stejnými barbarskými postoji a metodami.

Ekonomika nám sice pomáhá žít, ale není životem samotným. Nemůžeme se slepě podřídit jejímu diktátu a jít s proudem lidské egoistické přirozenosti. Současná fáze vývoje vyžaduje naši vědomou, aktivní a cílevědomou účast na tomto procesu. Pokud dojde ke kvalitativní změně ve společnosti, pokud mezi námi vznikne pozitivní vztah, pak se ekonomika přizpůsobí nové realitě.

Ekonomové si mezitím lámou hlavu nad problémem, který je v rámci jejich systému v podstatě neřešitelný. Znovu se setkáváme s prudkým nárůstem egoistických ambicí: zlaté tele se stalo nenasytným, celá zeměkoule není schopna uspokojit jeho touhu. Zde ekonomika končí a kabala začíná.

Neodkladná pomoc
Není náhodou, že myšlenka univerzálního základního příjmu, která v podstatě znamená oddělení práce od mzdy, získává na popularitě po celém světě. Podobné experimenty již probíhají v Kanadě, Nizozemsku a Finsku. Tento trend odráží nesmělou snahu připravit se na konec éry všeobecné zaměstnanosti. Avšak jejích odpůrců také není málo. Ve Švýcarsku byla stejná myšlenka ve všeobecném referendu zamítnuta. Na prahu dramatických otřesů, které se mohou vymknout kontrole, svět strká hlavu do písku a zdráhá se efektivně jednat.

Vzniká nutnost zavedení nouzových opatření
Starý, překonaný systém je založen na vzdělání, které bylo vytvořeno na základě požadavků průmyslové revoluce. Všemi formami předává lidem principy kapitalistického řádu a od dětství nám implantuje do mysli, jak se máme chovat ve schématech jeho pohledu na svět.

Nyní, na prahu dalšího přelomu, je však třeba opět přizpůsobit vzdělání nové realitě – té realitě, kterou chceme zformovat na cestě z kapitalistické fáze, a vyhnout se tak fašismu.

Aby přechod proběhl hladce a bez krveprolití, je třeba zahájit masové vzdělávání. Zatímco v devatenáctém století pokrok vyžadoval gramotnou pracovní sílu, musíme nyní začít připravovat gramotné společenské kádry – lidi, nikoli obsluhu průmyslu a konzumenty jeho produktů.

Nová společnost nebude všechno hodnotit podle zisku a ztráty, poměřovat vše pouze penězi. Stanoví si jiné cíle a zavede jiná kritéria. Vztahy mezi lidmi už nebudou přívěskem ekonomiky, ale získají svou samostatnou hodnotu a budou od společnosti vyžadovat nevídanou odvahu – odmítnutí konkurence ve prospěch jednoty. Ale té opravdové, nikoliv jen ve slovech. Negativní potenciál sebelásky bude nahrazen pozitivním a zcela jiným smyslem života.

Pak přestaneme marně a nesmyslně bojovat s vlastní přirozeností. Je to hra, kterou ona zákeřně rozehrává sama proti sobě a klame nás iluzí svobody. Přestaňte ji hrát.

Místo toho, abychom ji dobrovolně či nedobrovolně hráli, budeme ji vyvažovat univerzálním programem sociálního uzdravování. Společně vytvoříme jiný pól, protiváhu, která nám umožní řídit vlastní vývoj a minimalizovat jeho náklady. A je jedno, zda se přikloníme doleva, nebo doprava.

Společnost, sjednocená novými vzájemnými vztahy, si už nebude dělat starosti o každodenní chléb, zaměstnání, sociální zabezpečení, bydlení a zdravotní péči. Nebudeme potřebovat žádné „berličky“ tržní metody. Budeme žít v opravdové důvěře, péči a ve vzájemném porozumění. Budeme žít v prostředí soudržné rodiny, která nikomu neublíží, nikoho neprodá a nikoho nezradí.

Jen tak budeme schopni řešit hromadící se problémy mírovou cestou, zmírňovat sociální napětí, dělat ústupky v zájmu společných zájmů a hlavně – těšit se ze života, který lidem a společnosti nabízí možnost maximálně se realizovat v jednotě a souladu se všemi.

Místo toho, aby se toto téma pro nás stalo prioritou, stále diskutujeme o ekonomických aspektech a bojích o moc z různých úrovní. Je nejvyšší čas přestat sledovat následky a podívat se na příčiny – na kompletně zkaženou společenskou strukturu, na atmosféru všeobecně přijímaného vzájemného odcizení, na hru ješitnosti, na hru jednotek kosmické vzdálenosti…

Toto je nemoc, která vyžaduje neodkladnou pomoc. Miliardám lidí chybí normální, citlivé a laskavé prostředí. Je čas na léčbu, ale my jsme dosud nestanovili diagnózu. Možná proto, že se nám lék nelíbí? Ale zaprvé, žádný jiný není a za druhé, žádný jiný není třeba.

Originální článek zde.

Filed under: Babylon, Egoismus, Kabala, Kabalistické zdroje, Společnost, Vzdělání | Add Comment →