Mýtus 7:
Kabalisté přikládají zvláštní význam amuletům, svěcené vodě a červeným nitím jako prostředkům ke zlepšení života.

Odpověď: Kabala neučí člověka o ničem, co se děje v našem hmotném světě, a proto není použitelná jako prostředek k obohacení, dosažení cti a slávy. Kabala je nám dána proto, aby člověka vytáhla z vnímání tohoto světa k vnímání duchovního světa (reality pociťované dalším smyslovým orgánem, duší). Proto všechny techniky, které člověk používá k úspěšné existenci v tomto světě, nejsou pravou kabalou.

Definici kabaly najdeme v článku „Podstata vědy kabaly“ od Ba’ala HaSulama, který je v této oblasti nezpochybnitelnou autoritou. Píše následující: „Věda kabala je kauzálním řádem sestupujících Vyšších sil, podléhajících trvalým a absolutním zákonům, vzájemně souvisejících a zaměřených na odhalení Nejvyšší řídící síly (Stvořitele) člověku v tomto našem světě.“

To, že amulety a zaklínadla jsou zakázány, říká i velký Ari. Neměli bychom je používat, protože tím člověka uvádíme do mylných představ. Člověku se zdá, že v těchto předmětech jsou nějaké nadpřirozené síly, zatímco ve skutečnosti je celý účinek založený pouze na jejich psychologickém působení na člověka.

Člověk hledá pocit bezpečí, jistoty. Existuje mnoho pověr o všem, co souvisí se štěstím tam, kde není možné předem předvídat výsledek. V takových případech člověk použije jakékoliv metody, aby překonal svou psychickou nejistotu. To mu pomáhá překonat těžkosti a v tomto smyslu je jeho jednání naprosto oprávněné. Je však třeba si uvědomit, že moc člověka nepochází z nadpřirozené síly amuletu, ale z jeho víry, že amulet tuto moc má.

Kabalisté takové jednání přísně zakazují, protože vytváří mylnou představu o duchovním světě: člověk si začne představovat duchovní svět v podobě tajemných sil, v hmotných předmětech tohoto světa, ve zvláštních vztazích písmen, v kódech a zaklínadlech. Musíme z toho vyrůst a pochopit, že v tomto případě léčí pocit jistoty, nikoli Vyšší síla.

Jaké požehnání se má říkat při vázání červeného provázku? Můžete například říci: „Přeji si, aby mi víra v červenou nit pomohla psychicky překonat všechny těžkosti.“ Při tom však nijak nespojujte tuto nitku se Stvořitelem. Se Stvořitelem vás může spojit pouze snaha stát se Jemu podobným, a ne vaše snaha co nejlépe se zařídit v tomto světě a uniknout neštěstí, které vám Stvořitel posílá ne proto, abyste jim unikali, nýbrž abyste se z nich mohli obrátit k Němu.

Když si myslíme, že svatost je v nitkách, vzduchu a zemi, redukujeme duchovní na materiální úroveň, a tomu se říká modlářství. Pro psychologickou podporu si lidstvo vytváří všemožné rituály. To je sice opodstatněné, ale je třeba si uvědomit, že to nemá nic společného s duchovním, a že svatost není v žádných amuletech a kamejích.

Svatost je vlastností dávání. Celý náš svět je sobecký a zmíněné metody jsou určeny k psychickému uspokojení člověka. Pokud si sobecky pořizujeme amulety a červené nitky, abychom se lépe zařídili na tomto světě, nemůžeme dosáhnout ničeho Vyššího, ničeho, jen vnitřní egoistické podpory.

Vyšší svět je svět, který se řídí zákony vlastnosti dávání, v němž se nacházejí a působí pouze síly a city bez hmotného oděvu. Člověku se zjevuje až na základě studia původních pramenů. Ba’al HaSulam ve svém článku „Předmluva k Učení Deseti Sfirot“ (str. 155) píše, že během studia původních materiálů („Knihy Zohar“ a spisů Ariho s jeho komentáři), a v míře usilování člověka o poznání svého dokonalejšího stavu, na něj působí napravující světlo. Na druhou stranu, pokud někdo studuje jiné než původní kabalistické texty, žádné čestné úmysly jeho povahu nezmění.

Originální článek zde.

 

 

Filed under: Člověk, Kabala, Kabalistické zdroje, Stvořitel | Add Comment →