Proč, přestože dobře cítím touhy ostatních, stále myslím na sebe? Jak mohu tento konflikt vyřešit?

Myslíš na ostatní, protože je chceš využít pro vlastní dobro. Je pochopitelné, že je již cítíš a že je chceš cítit ještě více.

Pokud totiž potřebuji někoho podvést, potřebuji ho cítit a porozumět mu, být dobrým psychologem, který dokáže proniknout do jeho myšlenek a srdce, aby zjistil, jak je překroutit pro své zájmy.

Samo o sobě pociťování druhých ještě nic neznamená. Hlavní věc je, zda jsou pro tebe důležitější jeho touhy nebo tvé vlastní.

Nejprve je řečeno: „Nedělej druhému to, co nechceš, aby druzí dělali tobě.“ – To znamená, že nebudeš zkoumat, jak použít bližního pro svůj vlastní zájem.

Další fáze říká: „Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Co znamená „jako sám sebe“: z poloviny miluji sebe a z druhé poloviny jeho? Ne! Stejně jako jsi miloval jen sebe, musíš nyní milovat pouze svého bližního.

A teď se k sobě chováš tak, jak jsi se choval ke svému bližnímu, když jsi ho chtěl využít. Nyní hledáš, jak můžeš sám sebe použít, abys mohl sloužit svému bližnímu.

Vyměníte si místa: on se postaví na tvé místo a ty – na jeho místo! Stává se pro tebe důležitější než ty. Tomu se říká dávání.

V našem světě existuje jen jeden příklad: matka a dítě. Tímto přechodem k pociťování druhých začnete cítit svoji duši – koneckonců vše se skládá z tužeb mimo tebe, v nich cítíš svého Stvořitele.

Originální text zde.

Filed under: Láska | 1 Comment →