Otázka: Jak může lidstvo vytvořit rovnováhu, která v přírodě existuje instinktivně, když lidé tento instinkt nemají?

Odpověď: Člověk nemá instinkt pro rovnováhu s přírodou, a proto mu byla dána příležitost, aby vybudoval společnost a díky svému úsilí získal sílu sjednocení a inteligenci, která mu umožní, aby dosáhl rovnováhy.

Z toho důvodu je boj proti znečištění životního prostředí zbytečný, vždyť hlavním zdrojem znečištění je člověk, který vstoupil do nové éry. Pokud se nebude snažit o svou nápravu, pak dokonce i minimální narušení z nesprávného zapojení se do přírody o jeden gram vyvede z rovnováhy celou přírodu. A právě to dnes začínáme vidět.

Lidstvo nezmizí, ale neustále budou hrozit nejrůznější katastrofy: budou záplavy, bude mrznout, budou extrémní horka a požáry.

Otázka: Po celá léta prováděly Spojené státy testy jaderných zbraní na dvou atolech v Tichém oceánu a ty se samozřejmě staly pro lidi nevhodnými. Ale příroda tam rozkvetla jako nikde jinde. A na základě toho vědci dospěli k závěru, že tam, kde se zdržuje člověk, dochází v přírodě k větší újmě než z jaderného záření. Proč to tak je?

Odpověď: Příroda může léčit škody, které jí byly způsobené na nižších úrovních, to je však její limit. Při trochu větším počtu škod se změny stanou nevratnými.

Otázka: Jakou škodu vlastně způsobuje člověk na „lidské úrovni“?

Odpověď: Až do posledních 100 let člověk přírodě neškodil. Nyní škodí tím, že není v rovnováze s přírodou, což je jeho povinností jakožto jejího hlavního prvku.

Základní příčina nespočívá v mechanickém poškozování přírody: v ničení či vysušování, nýbrž v tom, že jsme sami sebe měli začít uvádět do rovnováhy s přírodou, a to již od období Ariho, od 15. století, nebo alespoň od doby Ba’ala HaSulama, který naši dobu definoval jako „poslední generaci“. Všechny katastrofy způsobuje náš nesoulad, nerovnováha s integrálním systémem přírody.

To samozřejmě neznamená, že když dosáhneme rovnováhy s přírodou, budeme ji pak moci znečišťovat. Pak ale o poškozování přírody nebudeme muset přemýšlet; budeme se instinktivně chovat správně.

Být v rovnováze s přírodou znamená vytvořit dobré integrální mezilidské vztahy – v myšlenkách, touhách a záměrech neškodit lidské společnosti ani celé společné přírodě a také ani Vyššímu systému.

Být integrální v myšlenkách znamená vnímat celý systém přírody jako jeden organismus. A v souladu se správnými vztahy mezi lidmi se budou pozvedávat všechny ostatní úrovně: neživá, rostlinná a živočišná, zapojí se do celkového systému a napraví se spolu s člověkem. Pak nebudou žádná kataklyzmata a ve všem se rozhostí rovnováha.

Podmínka: „Části a celek jsou si rovny“ působí velmi neúprosně. To znamená, že jeden člověk může způsobit stejnou škodu jako celé lidstvo.

Pokračování následuje…

Originální článek zde.
[# 213290]

Předchozí díl.

Filed under: Člověk, Jednota, Společnost, Výchova | Add Comment →