Sukot je velmi symbolický svátek pro naši duchovní práci.

Přichází poté, co si člověk uvědomil zlo, což nastává v Jom Kipur, když člověk pochopí, že jeho touha po sebepotěšení, jeho egoismus, veškerá jeho podstata, je zlem a on nemá žádnou možnost se z něho vymanit.

Je to výsledek rozsáhlé předběžné práce. Na Roš ha-šana (Nový rok) se člověk rozhodne začít nový život, navzdory všemu se povznést nad svou přirozeností a vystoupat na další úroveň.V Jom Kipur odhaluje, že nemá možnost k tomu dospět, vždyť pro to nejsou vhodné jeho Kelim (touhy).

A tady pochopí, že je duchovní a materiální jeden od druhého neoddělitelné a každý vyšší stupeň je budován na základě předchozího. Nečeká tě nějaký připravený duchovní svět, kam prostě musíš z tohoto světa vstoupit.

Musíš vzít vše, co máš v současném stavu, zorganizovat to novým způsobem a takto vybudovat svůj nový stupeň. Na současné úrovni máme důležité věci – všechno materiální i duchovní -, avšak nám se to nezdá důležité, vždyť se tím doposud nemůžeme těšit. Odevzdávání, péči o bližního, lásku ke Stvořiteli – to vše cítíme jako zbytečné, jako odpadky.

Souhlasíme s duchovní prací, ale pouze kvůli poznání a pochopení, abychom získali za práci odměnu. Ale nechápeme, že právě z těchto „nedůležitých“ věcí z „odpadků“, když je pozvedneme nad sebe a vybudujeme z nich přístřešek, pokrytí – vytvoříme nové Kli.

Tyto nepotřebné věci pro moji touhu po potěšení ukrývají můj egoismus, ovládají jej a vytvářejí nad ním stín. A pokud jsem připraven, rád setrvávám v tomto stínu a přeji si v něm vybudovat touhu odevzdat, přichází ke mně Světlo svátku Sukot.

Z lekce podle knihy Šamati 30. 9. 2009
Originální článek zde.
[# 5093]

Filed under: Nezařazené | Add Comment →