Dokonalá společnost Abrahama, č. 4

Otázka: Pojďme se vrátit k etapám vnitřního sblížení mezi lidmi. Jak se to děje?

Odpověď: První fází je, když nechci používat druhého: jiného člověka, jakéhokoliv člena svého národa, tj. skupiny, se kterou směřujeme k duchovnímu ideálu – k principu „Miluj bližního svého jako sebe samého“.

Když vystupuji na tento stupeň, cítím, že nechci druhému dělat nic špatného, nemám o něm žádné špatné myšlenky. Dokážu v sobě překonat egoismus, zabránit všem jeho projevům a zaměřit veškerou svoji energii na to, abych byl vůči lidem naprosto neutrální. Chci se s nimi spojit, chci být s nimi být. To znamená, že v žádném případě nemyslím na sebe, nezajímám se o sebe kvůli všem ostatním.

Toto se nazývá „zkrácení“ vlastní egoistické touhy, jakoby neutrální stav: nechtěj a nedělej svému bližnímu to, co nechceš, aby on dělal tobě.

A další etapa je již „miluj bližního svého jako sebe samého“. To už není neutralita, ale pozitivní činnost. Protože nejprve člověk zjistí, že jsou veškeré jeho činy nasměrovány pouze na vlastní prospěch a on nemůže udělat pro druhého vůbec nic dobrého jinak, než aby to bylo pro něho výhodné.

Hovoříme tudíž o třech fázích:

· nejprve nastane uvědomění egoismu;
· poté – jeho neutralizace;
· a pak – jeho náprava, realizace ve prospěch ostatních.

A tato poslední činnost je základem lásky.

Otázka: Můžeme říci, že Abraham vytvořil dokonalou společnost?

Odpověď: Ano, samozřejmě. Abraham vytvořil dokonalou společnost z původních Babyloňanů, které vzal s sebou.

Ale tady obecně nemáme na mysli lidi, ale jejich touhy! To platí i pro ty, kteří pokračovali v díle Abraháma – pro Izáka a Jákoba. Ano, jsou to jeho přímí potomci, ale obecně jsou jeho následovníci nazýváni „syny“, čímž se míní žáci. Odsud pocházejí i takové pojmy jako „dům Abraháma“, „dům Izáka“, „dům Jákobův“. „Domem“ se rozumí společenství lidí, které se dále rozrůstalo a rozvíjelo.

Rozrůstali se i v materiálním smyslu, ale to nejdůležitější je, že rostli duchovně, a to velkými kroky. Až do té doby, než se na základě vzájemné snahy a vzájemného propojení spolu zcela nespojili na první duchovní úrovni, která se nazývá „Jákob“. A tento první duchovní stupeň je již považován za stupeň „Izraele“ – naznačuje budoucí zemi Izraele, která bude dosažena. Přestože země ještě není!

Vždyť „Izrael“ – znamená „směřující ke Stvořiteli“. Když jsi tedy na jakémkoli místě a zaměřuješ se na cíl, pak jsi nazýván „Izrael“ – „přímo k cíli“. A dospět k tomuto cíli znamená vstoupit do země Izraele.

Co ti k tomu chybí? K tomu ti chybí egoismus, který napravíš a proměníš na zemi Izraele. Proto museli v později sestoupit do Egypta.

Otázka: Znamená to, že se skupina již nazývá „Izrael“, ještě však musí projít staletí zahalení, než najde zemi Izraele – touhu, která směřuje k cíli?

Odpověď: Proto je řečeno, že Jákob znal budoucnost a chtěl o ní hovořit se svými syny, ale nebylo mu to dáno…

Z televizního programu „Babylon včera a dnes“, 27. 8. 2014 [# 142720]
Originální článek zde.

Discussion | Share Feedback | Ask a question




"Kabala, Věda a Smysl Života" Komentáře RSS Feed

Předchozí příspěvek:

Následující příspěvek: