V okamžiku, kdy si člověk stěžuje ke Stvořiteli, dojde k okamžitému ukrytí a více není zaměřen na Stvořitele, ale na jiný cíl. To protože Stvořitel je jedinou silou, není nikoho jiného kromě Něj a On je dobrý a laskavý. Zaměříte-li se přímo na Něj, pak nemůžete mít žádné stížnosti. V okamžiku, kdy se trochu odchýlíte od pravé cesty, okamžitě se cítíte nespokojení a plni výtek.

Obraťte se správným směrem a dělejte co můžete, dokud se opět neodkloníte a nezačnete si stěžovat. Tak, vaší nespokojeností, a pokaždé jejím překonáváním postupujete směrem ke Stvořiteli, jako loď, kterou připojíte. Je to tím, že nemůžete ke Stvořiteli postupovat přímo; nemáte vlastnost dávání, vlastnost být dobrý a laskavý. Musíte si tento obraz vybudovat nad svou vlastností přijímání, z toho, že jste protějškem. Vytvoříte repliku těchto vlastností a nikoli skutečné vlastnosti.

Je běžnou znalostí, že jedinným způsobem, jak vytvořit sochu, je odstranit nadbytek anebo přebytek. Můžete vzít ohromný kámen a zbavit jej nepotřebných částí, abyste získali požadovaný tvar. Můžete vzít náplast a udělat z ní sochu, ale v každém případě, to hlavní jsou hranice, vnější forma, kterou vytvoříme navrchu přání přijímat, pokaždé když si ujasňujeme, kudy nakreslit čáru mezi přáním přijímat a přáním dávat.

Takže naše práce se sestává ze sklonu napodobovat a z toho důvodu je člověk nazván “Adamem – člověkem” což znamená “Domeh” (podobný v Hebrejštině) Stvořiteli. Naše práce je Stvořitele ospravedlňovat. Sám se na to nedokáži soustředit, být dobrý a laskavý a není nikoho jiného kromě Něj. Avšak Jeho ospravedlňováním si s Ním budu roven a připisuji si Jeho formu.

[100875]
Z 1. části denní lekce kabaly 17/2/2013, Spisy Baal HaSulama

Otázka: Co pociťuje pár, když se nachází ve „sdíleném prostoru“, když vám váš partner rozumí a cítí vás?

Odpověď: “Sdíleným prostorem” se má na mysli plné vzájemné porozumění v rámci jeho limitů. Tento prostor je obyčejně vytvořen v postoji k dětem. Společná starost a důležitost, jež jim pár přisuzuje, pár spojuje. Zdánlivě se jedná o vnější faktory, ne naše, ale patří k nám. Nemáte-li děti, je mnohem složitější najít společné pojící body.

Musíme hledat věci, na kterých se shodneme, porozumění, něco, co máme společného; kde se shodneme, vzájemně se chápeme a spojíme se, ačkoli jsme na počátku měli rozlišné názory. Těmto úvahám jsme však už natolik přivykli, že bez nich nemůžeme být. Dokonce ikdyby jsme mohli napravit rozdíly mezi námi, nechtěli bychom. Cítíme, že všechny tyto rozpory jsou příležitostí ke zvláštnímu spojení. Dokonce už chápeme, že bez nich by ho nebylo.

Všechny ty “nepříjemnosti” nám pomáhají se spojit. Právě díky tomu, že činím ústupky a můj partner činí ústupky, mezi námi cítíme spojení. Bez vzájemných ústupků by nebylo spojení. Pokud bychom se od počátku na všem schodli, necítili bychom kontakt. Bylo by to, jako bychom byli jedna a ta samá věc. Když činíme ústupky, neanulujeme naše ego, ale spíše nad ním stavíme spojení, jak je řečeno „láska překryje všechny hříchy“. Proto, toto silné spojení, vnitřní kontrast mezi námi, se zachová, ale nad ním, láska roste daleko výše.

“Sdílený prostor“ je naše dvojité společné ego, protože díky tomu, nás spojuje silněji a dovolí nám spojení mezi námi cítit. O tento „sdílený prostor“ se musíme neustále starat, vyvolávat jej a snažit se jej rozšířit s ohledem na různé druhy spojení od fyzických k duchovním.

[100776]
Z „Rozhovory o novém životě” 25/7/12