Na cestě k duchovnímu cíli existuje psychologická bariéra. Chci-li dosáhnout odevzdání, nesmím se ptát na nic jiného, než jak odevzdávat. Navíc to není odevzdání ve smyslu mé egoistické mysli a mé současné touhy. Znamená to, že nemohu požadovat nic, co je v mém současném chápání, to by byl opak skutečného odevzdání a duchovního stavu. Teprve když se přesunu do duchovního stavu a získám tuto duchovní vlastnost, začnu tam zkoumat sám sebe svou novou myslí a novým srdcem. Potom budu cítit a chápat uvnitř tužeb odevzdání.

Prostě nemohu poznat odevzdání ve svých egoistických tužbách, to nebude fungovat. Ve skutečnosti úplně první fáze vstupu do spirituality se nazývá „přechod Machsom“ (bariéra před duchovním světem) právě z tohoto důvodu. Vnímání kvality odevzdání je zcela odděleno od všeho, co se odehrává v mých současných přáních. Proto to, že požaduji kvalitu odevzdání, je nad rozumem (nad mým současným chápáním). Chci jen vědět, jak získat tento atribut, i když nevím, co to znamená. V současnosti s ním nemám žádné spojení, žádný kontaktní bod, nebo možnost ho vyzkoušet. Prostě ho přijímám v takové formě jaká mi bude předána Shora.

Takový postoj nesedí serioznímu, vyvinutému a inteligentnímu člověku. Nicméně, je to pravý opak. Ti, kteří mají pokročilé vnímání, mysl a porozumění všech procesů, kterými procházíme, zkoumají svůj egoismus a vidí, jak jsme jím zcela ovládáni a zotročeni. Chápou, že nemáme jinou možnost, než se nad to povznést, tím, že se sami odstřihneme od svých současných tužeb a omezeného egoistického vnímání a mysli.

Proto v průběhu lekce pouze žádám světlo, aby na mě pracovalo. Nezáleží na tom, co se mnou dělá. Jsem jako dítě, které nic nechápe, ale leží v náručí své matky, zcela v souladu s čímkoli, co s ním ona dělá. Musím dosáhnout takové oddanosti a anulovat se před Vyšším. Prosím, „Uzdrav mě!“ Mimo to nic víc nežádám.

 Z první části každodenní lekce Kabaly 02/06/2010, Zohar

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→