Člověk, hledající duchovní rozvoj, se cítí, jakoby seděl ve sklepě v úplné temnotě – a chce odtamtud utéci. Ale není kam uprchnout. Právě do tohoto temného sklepa musí přivést světlo .

V takovém sklepě je dnes celé lidstvo. Za pokus o útěk přichází trest. Ale ne hned. Člověku je jakoby dovoleno utéct, vyjít ven, a potom přichází úder. Dokud se nenaučí vidět spojení mezi útěkem a ranami.

Ale to není jednoduché. Vždyť je to globální, integrovaná, uzavřená soustava a za svůj přestupek nedostáváte trest ihned. Ten trest přichází úplně odjinud. Tak se nám vesmír postupně ukazuje jako jednotná soustava, ve které existujeme v podstatě věčně. 

Filed under: Jednota, Svět - Žádné komentáře→

Co je člověk? Je to hora egoismu a nenávisti ke každému. Avšak když je tato hora nenávisti (hora Sinaj) ovliňována Světlem, pozvedne se člověk na vrchol hory.

Je to přesně díky tomu, že má egoismus, že má člověk něco, nad co se pozvednout. Později, jak pokračuje v tom, že je ovlivňován Světlem se jeho egoismus stane vhodným pro přijímání potěšení, aby byl používán kvůli odevzdání.

Vše je činěno Světlem. Můžete být nejspravedlivější ze všech lidí a mohli jste vystoupit do velmi vysokého duchovního stupně, ale pokud vás Světlo přestane ovlivňovat, okamžitě padnete do svého prvotního egoismu. Není jiná alternativa: jsme buď ovládáni naší egoistickou přirozenností, nebo Světlem.

To nikdy neskončí: nehledě na to, jakým duchovním stavem procházíte, musíte se vždy držet Světla, aby vás ovlivňovalo. Nikdy jej nepouštějte, protože v okamžiku, kdy to uděláte, padnete.

Filed under: Cesta, Studium - Žádné komentáře→