Otázka: Velmi na mně zapůsobil jeden příběh.
Nemocný mladík napsal dopis, ve kterém se loučil se životem. Umíral a lékaři mu dávali šanci na dva měsíce života. A pak za ním přišla jeho přítelkyně a řekla, že je těhotná.
A on vzpomíná: „A já jsem doslova cítil, jak nemoc odchází. Pamatuji si tento stav. Najednou jsem pocítil jistotu – ano, je to tak, jsem zdravý.“ (Pokračování textu…)
Poznámka: Vyprávěli jsme si příběh o jedné starší ženě, které zemřel manžel. Prožili spolu život v dokonalé duchovní harmonii. A ptala se, jak se s tím smířit a že si nedokáže představit, že už není.
A Vy jste řekl prakticky jedno slovo, že to vyžaduje pokoru. A pak přišla spousta otázek. Ukázalo se, jak obrovské množství lidí se nachází v situaci, že ztratili své blízké a žijí s tím. A všichni mají jedinou zásadní otázku: jak být pokorný? (Pokračování textu…)
Hlavním problémem dnešního světa je, že všichni obviňují každého. Pokud se však na sebe díváme jako na lidi, kteří žijí v naprosto propojeném a vzájemně závislém systému, pak jsou vinni všichni a nikdo se nemýlí. Pokud je na světě zlo, je to důsledek každého z nás.
Poznámka: Často říkáte, že pokud nedojdeme k nápravě v tomto cyklu, budeme pokračovat v dalším. To ale zní děsivě, protože dokud nedosáhneme určitý stupeň uvědomění, musíme začít celý proces znovu.
Odpověď: To je ale silný podnět k tomu, abychom pokračovali v práci. A pak na dalších, vyšších úrovních, když už postupujete k odevzdání, se přesvědčíte, že to není to nejdůležitější. Obecně však musíte dbát na to, abyste svůj život nežili zbytečně. (Pokračování textu…)
Otázka: Když člověk cítí utrpení, nepohodlí a stres, jak to může změnit?
Odpověď: Pouze pokud se včlení do správné společnosti – neexistuje jiné východisko. Výchova by proto měla probíhat pod vlivem společnosti, která člověka obklopuje. (Pokračování textu…)
Když v San Remu 10.prosince 1896 zemřel Alfred Nobel, ve své závěti věnoval více než 90 procent svých životních příjmů k vytvoření ocenění pro lidi, kteří nějakým způsobem přispěli ke zlepšení společnosti a k míru. Toto ocenění je známo jako Nobelova cena za mír. Jeho rozhodnutí vyvolalo ve společnosti velký zájem.
Poznámka: Byla země, ve které se vyplácely dávky 7 000 dolarů za narozené dítě, 64 000 dolarů dostali novomanželé na koupi bytu. Začal jsi podnikat – dostal jsi 20 000 dolarů. Vzdělání, léky byly zdarma, neplatil jsi žádný nájem, ani účet za elektřinu, půjčky byly bezúročné. 50% z ceny nákupu auta ti uhradil stát. Je až úděsné, vyčíslit další. Nikdo nepochyboval, že takto se dá žít navěky. Jak jste pochopili, mluvím o Libyi. (Pokračování textu…)
Otázka: Chce-li se člověk věnovat studiu kabaly, musí umět hebrejsky?
Odpověď: Ne, není to nutné. Člověk by měl pracovat sám na sobě – to je nejdůležitější. Duchovní věci může vnímat i beze slov a může číst knihy v jakémkoli jazyce. (Pokračování textu…)
Prapôvodnou matériou a základom všetkého, čo bolo stvorené, je túžba. Túžba je teda prvotná a myslenie je plodom túžby. Aby sme dosiahli to, po čom túžime, musí sa myšlienka rozvíjať spolu s túžbou, v súlade s ňou. (Pokračování textu…)
Poznámka: Existuje podobenství: Rybář převážel na člunu člověka, který ho neustále popoháněl: „Pospěš si, přijdu pozdě do práce!“ A pak si všiml – a to je důležitý detail, že má rybář na jednom vesle napsáno „modli se“ a na druhém „pracuj“.
„K čemu to je?“ – zeptal se pasažér. „Na památku“, odpověděl rybář, „abych nezapomněl, že je nutné se modlit a pracovat“. (Pokračování textu…)
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru