Tag Archives: Pesach

Chléb s 0%-ty Malchut

Otázka: Proč Ba’al HaSulam a Rabaš tak důsledně dodržovali všechna omezení spojená se svátkem Pesach?

Odpověď: Pesach znamená únik z naší egoistické touhy pro sebe k touze po odevzdání. A to je nazýváno odchodem z Egypta, který symbolizuje veškerý náš zlý sklon, egoismus. A pozvednutí se nad ním – je odchod z Egypta.

(Pokračování textu…)

Pesach

laitman_2011-03-22_1933Pesach znamená přechod od vnímání našeho světa, který je vlastní každému člověku, k pociťování Vyššího světa. To se vztahuje pouze na kabalistu.

Pesach, stejně jako všechny židovské svátky, je ryzí kabalistický svátek. Hovoří o tom, že se člověk vymaní ze stavu neschopnosti sjednotit se s ostatními, do stavu, kdy mu to jeho egoismus umožní udělat. (Pokračování textu…)

Pesach – univerzální a konečný

thumbs_Laitman_001_01Svátek Pesach znamená Pe-sach (přeskakování, výpisky) –   výbíráme pouze ty vlastnosti ze všeho sobectví, které lze napravit a použít k odevzdávání, ve prospěch ostatních.

Když je člověk přesvědčen, že je z celého světa pouze jeho podstata zlem, které ničí jeho i druhé, zjistí, že si přeje jenom jedno – zbavit se tohoto zla. (Pokračování textu…)

Pesach

Pesach znamená přechod z vnímání našeho světa, které patří každému člověku v našem světě, k vnímání Vyššího světa. Toto je možné pouze pro kabalisty.

Pesach stejně jako všechny židovské svátky je čistě kabalistický svátek. Povídá nám o tom, že člověk přeskakuje ze stavů kdy se nemůže spojit s ostatními, do stavu kdy mu jeho egoismus dovoluje to udělat. Výstup z nadvlády egoismu ke spojení s duchovně blízkými se nazývá Pesach.
Otázka: Co mu dovoluje udělat takový skok?
Odpověď: Přání. Vždyť od počátku vstupu do Egyptu až do konce se v něm rozvíjí obrovské egoistické přání, které nedovoluje Israeli spojit se mezi sebou.
Israel se ale musí spojit, aby ve spojení mezi sebou odhalil Stvořitele- vlastnost odevzdání a lásky. A když vidí, že nemá žádnou možnost toto realizovat, pak se cítí jako by se nacházel v egyptské tmě. Pouze pak je na všechno připraven. Jen se odtud dostat! Toto se nazývá útěkem, záchranou z egyptského otroctví. Pokud bychom se na to dívali z pohledu toho, co se odehrává s člověkem a věda kabala obykle mluví pouze o tomhle, pak jde o vlastnosti člověka, který je připraven ke všemu, dokonce skočit do moře, pouze aby uniknul vlastnímu egoismu, pozvednul se nad ním a dosáhl vlastnosti Stvořitele- odevzdání a lásky.
Skáče do moře a ono se před ním otevírá. Prochází jím a odřezává se od ega. A tak se stává připraveným k tomu, aby ve stavu pozvednutém nad egoismem s ním začal pracovat, předělávat ho na altruismus. Toto je východ z Egypta, který slavíme v Pesachu.
[#181930]
Z TV pořadu „Zprávy s Michaelem Laitmanem“, 11.04.2016

Čtyři synové

Otázka: Co je to za čtyři syny, zmiňované v paschalní hagadě: inteligentní, kriminální, nevyspělý a neschopný klást otázky?

Odpověď: Všichni čtyři synové hledají odpověď  na stejnou otázku: jak se můžeme povznést nad naším sobectvím?

Inteligentní syn filozofuje a říká, že tyto zákony lze interpretovat tak či jinak, ale není žádné řešení, které by nám umožnilo dostat se z Egypta, to jest povznést se nad vlastním egoizmem.

Kriminální syn říká: „Ale proč se musíme nad ním povznést?“ Nechce se mu tímto zabývat a ptá se: „Jaký je užitek z práce proti sobectví? Nechte mě být, mně je i tak dobře.“ Proto je v našich očích zločincem – protože se nechce povznést nad svůj aktuální stav, byť je špatný. Chápe všechno tak, jak to je a nechce vycházet z Egypta.

Nevyspělý syn říká, že tyto zákony jsou nejasné. Proč se musí odejít z Egypta? Neuvědomuje si, že je v otroctví a tudíž ani jak se z tohoto otroctví osvobodit.

Sedíme teď kolem svátečního stolu. Jeden se cítí jako inteligentní syn, druhý jako nevyspělý, třetí jako zločinec a čtvrtý není schopen položit otázku. A tomuto čtvrtému synovi, který se neumí zeptat, musíme v tento den říct: „Je to na počest toho, co pro nás Stvořitel udělal tím, že nás vyvedl z Egypta“.

Tento syn se neumí zeptat nikoli proto, že je hloupý, chytrák nebo zločinec. Uvědomuje si, že je tu něco, jakási cesta z naší přirozenosti, kterou nejsme schopní vnímat a rozpoznat.

Všichni hosté u stolu také nechápou: „Kam musíme jít a proč? Kde jste viděli, že se dá zbavit vlastního egoizmu? Nic takového v přírodě neexistuje“. Každý se takto táže: inteligentní, nevyspělý a i kriminální.

Ale ten, který se neumí zeptat, se na nic neptá, protože chápe, že se tu skrývá nějaké tajemství, na které se ani nedá zeptat, protože je pro nás zcela nedostupné. Existuje něco nad naším životem, nad naším sobectvím, v jehož područí se nacházíme.

Je důvod, pro který jsme stvořeni a existujeme v tak ubohém stavu. Ale není jasné, co se s tím dá provést – není vidět východisko. Proto je řečeno, že je třeba mu to vysvětlit. Vždyť když člověk dosáhne takové úrovně vývoje, že nemá co říct na ospravedlnění vlastního sobectví, pouze tehdy najde řešení.

Všichni se musíme stát tím synem, který neumí klást otázky. Toto jsou čtyři stupně vývoje člověka. Každý z nás je v určité fázi vývoje a proto se může poznat v jednom ze čtyř synů – podle otázek, které klade.

[# 157095]

Z 544-tého rozhovoru o novém životě, 31.03.2015

Pesach: Příklad pro všechny

Začátek – Pesach: Krok přes protast

Svět nás nenechá na pokoji, dokud neuděláme totéž my pro něj.

V našich rukou je prostředek, schopný pomoci celému světu. Sjednocením lidé vystoupí z „Egypta“, ze vzájemného nepřátelství, a uvidí, že správný lidský vztah je řešením všech problémů. Tento objev změní každého. A proto je metodika Abrahámova dnes všude žádoucí. Toto po nás vyžaduje dnešní doba. Pokud to jako národ Izraele nezrealizujeme, nenabídneme to lidstvu, tlak na nás se bude zvyšovat. Protože svět podvědomě cítí, že před ním tajíme klíč ke štěstí. A naopak, pokud zrealizujeme svoji práci a ukážeme dobrý příklad, svět to s vděčností a úctou přijme. V podstatě právě toto se od nás očekává.

Všechno nejlepšího ke svátku jednoty Přátele!!

[#156601]

Pesach: Krok přes propast

Začátek – Pesach: Noc exilu

Řešení je vždy jedno – v jednotě mezi námi.

Toto nám říká Pesach – svátek symbolizující zrození národa Izraele z jednoty a to navzdory vzájemnému odporu a nechuti. Zatímco mezi námi vládnou nesváry, nejsme národ, jsme v exilu. Pouze dobrý vztah a jednota z nás vytváří společenství, které je právem nazýváno „Izrael“.

V přípravě na toto povznesení děláme v domě úklid – očišťujeme se od nenávisti mezi námi. Pesachový seder je řád pro obnovení našich rozladěných vztahů. Zbavíme se sobeckých „kvasinek“ a následujících sedm dní jíme „macu“ jako symbol výstupu na úroveň vzájemného odevzdání, které se nám v Egyptě zdálo jako „nekvašené“. Začínáme tuto cestu jako otroci vlastní přirozenosti, otroci odloučení, a na konci jsme svobodní lidé, jednotný národ.

A není divu, že je pokaždé nutné znovu se vzdát těch hodnot, které nás rozdělují. Bez ohledu na to, kde žijeme. Každý takový impuls se stává etapou exodu z Egypta – protože „Pesach“ znamená, že překračujeme (pasach) nenávist a postupujeme na úroveň lásky.

Pokračování…

[#156462]

Pesach: Noc exilu

Začátek – Pesach: Za separační vlády

Pravá jednota je kovaná v boji se sobectvím.

Zrání vlastnosti Moše (Mojžíš) v člověku a v národu vede k přímé konfrontaci s faraónem. Tóra popisuje tyto stavy jako „deset ran Egyptských“, deset úderů, zasazených sobectví s požadavkem: „Propusť Můj lid.“ Vše se odehrává na pozadí bezmoci a zároveň zoufalé touhy uniknout.

Tento vnitřní stav „noci“ nám popisuje Pesachová hagada: „Jaký je rozdíl mezi touto nocí a ostatními? …“ V Egyptě se musíme dostat z bažiny sebelásky a směřovat vzhůru, ještě nemajíce sílu k jednotě, ale sílu k útěku už ano. Všichni společně, ve vzájemné záruce, se snažíme dostat pryč od pronásledování, vnitřních rozporů a tím se vzdalujeme od Egypta, dokud se nedostanete k hoře Sinaj, abychom dokončili dílo.

Takže Faraón, egoismus, nás vede na novou úroveň lásky. Ve finále na ni musí vystoupit celé lidstvo, ale jako první to děláme my. Egypt je kovárna židovského národa, nezbytná fáze jejího rozvoje.

Pokračování…

[#156394]

Pesach: Za separační vlády

Začátek – Pesach: Duchovní bratři

Dobrý faraón vždy postupuje místo tyranu.

Skupina Abraháma se přestěhovala na území Kanaánu. Generace se měnily, v každém člověku rostl egoizmus a hlavním cílem bylo udržovat spojení, duchovní bratrstvo.

Konflikty se stávaly intenzivnější až do takové míry, že dokonce ani bratři, synové Jákoba, nebyli schopni je překonat. V Tóře je tento proces popsán jako hladomor. Bratři prodávají Josefa do otroctví v Egyptě (Micrajim), což se nazývá „nahromadění zla“ (mic ra). Propadem z úrovně bratrské lásky se ocitli pod vládou sobectví – faraóna.

Původně byla tato vláda dobrá: Faraón Josefa povýšil, život byl přeplněn různými příjemnostmi. Ale pak se situace změnila a lidé pocítili, že materiální bohatství není v životě všechno. Chybělo jim duchovní spojení a faraón byl proti tomu. Všechny snahy byly marné, dostávalo se pouze egoizmus a ten nedovolil ponechat ani zrnko vnitřní jednoty.

Zdálo se, že není žádné východisko. Nicméně právě toto zoufalství v sobě vytváří sílu, která vede k jednotě – Moše (Mojžíš). Byl vychován v domě faraóna (sobectví) a proto je připraven odolat králi Egypta. V každém z nás žije jiskra, zachovaná podstata židovské duše, s univerzálním pohledem na jednotný svět, ve kterém není místo pro rozdělení.

Pokračování…

[#156351]