Jinými slovy, pokud se obléknu do skupiny jako by to byl oděv, jsem tím podobný Stvořiteli.

Ze 2. části denní kabalistické lekce 09/07/10,  Zohar

Účel všeho, co v naší realitě cítíme, ať už je to pozitivní či něgativní, je, aby nás to formovalo na duchovním žebříku. Není zde nic, co by bylo vytvořeno pro jakýkoliv jiný účel, nebo by existovalo samo o sobě. Vše v tomto světě – tisíce předmětů, činností a sil, které nás obklopují, existuje pro jediný účel: můj duchovní vývoj. Já vědomě či nevědomě začleňuji vše, co mě obklopuje, do sebe, a tak stoupám.

Vskutku, pokud vše sestoupilo ze Světa nekonečnosti až na naši úroveň, kde to zdánlivě existuje, aniž by to bylo propojeno do jediného celku, jak je tedy možné, aby předměty a činy našeho světa nebyly spojeny jediným účelem, od kterého k nám se stoupily?  Jak v našem světě může být cokoliv, co by nepocházelo ze Světa nekonečnosti? A pokud to sestoupilo ze Světa Nekonečnosti, znamená to, že to pochází z jednoty, která tam existovala, a poté – tím, že to sestoupilo – to nabralo formu rozbití, vzdálení a izolace.

Šplháním po duchovním žebříku musí tedy člověk pozvednout celou realitu, spolu se sebou i vše z „Tohoto světa“. Říká se, že tím, že člověk duchovně stoupá, spolu se sebou pozvedá (napravuje) nehybnou, vegetativní a pohyblivou úroveň přírody.

Z první části každodenní kabalistické lekce 06/09/2010, „A Jákob šel ven“

Otázka: Proč všechna potěšení hned zmizí? Jsem tak šťástný, když si koupím nový vůz a o týden později už mě nezajímá. Co způsobuje, že se radost vytrácí? Je-li světlo a nádoba vše, co existuje, nemělo by být potěšení věčné? Proč mizí?

Otázka: Jak mohu pomoci příteli, aby získal správný záměr?

Odpověď: Když začátečník přijde poprvé ke kabale, nevidí, neslyší a necítí to, o čem mluví. Je ponořen ve svých vlastních myšlenkách a touhách. Sedí a studuje společně se všemi ostatními jako dítě, které se právě narodilo a nevnímá a nerozumí tomu, v jakém světě je. Nebo to může být přirovnáno k nemocnému člověku, který ztratil vědomí.

Vzpomínám si,  jak jsem po havárii ležel v bezvědomí v posteli. Někdy se mi téměř vrátilo vědomí a slyšel jsem zvenčí hlasy. Někdy jsem jim mohl i odpovídat, ale nic jsem neviděl, ani jsem nemohl nijak reagovat.  Podobné je to s člověkem, který přijde ke kabale: je přítomný a není přítomný. Potřebuje čas a podporu od ostatních, stejně jako se lidé starají o dítě nebo o někoho, kdo je vážně nemocný. Tento druh pomoci mu pomůže trochu postoupit.

Pokud pomoc nepomůže, pak musí být člověk ponechán o samotě a musí mu dán čas, aby si to postupně sám uspořádal. Může to trvat několik měsíců nebo i let, než začně poslouchat kabalu místo toho, aby poslouchal sebe.

Kdy to člověk začne poprvé opravdu slyšet? Když cítí, že mu jednota s ostatními otevírá duchovní pocity, a že to je právě tam, kde leží vstup do duchovního světa. 

Čím je proto prostředí větší a silnější, tím více urychluje vývoj člověka a ovlivňuje jej – nutí jej, aby se sám pohyboval rychleji.

Z druhé části každodenní kabalistické lekce, 31/08/2010, Zohar

Otázka: Má každá duše odpovědnost, aby se stala aktivní částí kolektivního systému jako všichni kabalisté?

Odpověď: Každá duše se musí zapojit do práce uvnitř tohoto systému, protože to je dokonalý systém. A pokud dokonalost postrádá jedinou část, není to nadále dokonalost, není to nic! Je to jakoby někdo vyvrtal v lodi díru a loď se potopí se vším a s každým, kdo v ní je.  Nezávisí na tom, jak veliká loď je (mohla být obrovská), avšak je to komlexní struktura, kde hraje každá část esenciální roli. Proto má každý člověk stejnou hodnotu, ať už je to mudrc, nebo prosťáček. V integrálním, uzavřeném systému jsme všichni stejně důležití.

Během nápravné doby jsou uvnitř procesu velké a malé duše a na každého člověka by mělo být pohlíženo podle jeho duchovního stupně. Malí by měli uznávat velké, atd. Avšak na konci nápravného procesu budou všechny duše v rovnocenné dokonalosti.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce, 05/08/2010, „Uvedení do knihy Panim Meirot uMasbirot“

Otázka: Jak mohu poznat rozdíl mezi imaginární realitou a pravou duchovní realitou?

Odpověď: Nemůže být žádná imaginární realita! Žijeme v pevném materiálním světě. Duchovno může být odhaleno pouze v nesobeckém spojení mezi námi. Pokud svou jednotu pozvedneme z nehybné úrovně Nefeš na úroveň Ruach, zažijeme duchovno (Ruach znamená „duch“).

Proč tento stupeň nazýváme duchovním? Nazývá se duchovní, protože to je první stupeň, na němž do našeho spojení, do naší jednoty, můžeme vdechnout život. Tehdy to můžeme nazývat duchovní. V současnosti nám takový stav připadá „mrtvý“. Mám se s někým spojit? Tato myšlenka se mi nelíbí; je v mých očích „mrtvá“. Proto se můj současný stav nazývá „nehybný“, a já v něm přebývám, protože nemám jinou možnost a nevidím cestu ven. 

Z druhé části každodenní kabalistické lekce, 27/07/2010, Zohar

Je řečeno, „Nemohu s pyšnými přebývat na stejném místě.“ Kde je pýcha, nemůže být Světlo.

Nejprve si host poslouží jídlem z hostitelova stolu; necítí ani nevidí, že by Hostitel existoval. Náhle objeví, že Hostitel existuje a jídlo, kterým se obsloužil, pochází z Jeho stolu – vše náleží Hostiteli. Host se také dozví, že jídlo nebylo na stole přichystáno náhodou, místo toho bylo s láskou připraveno specificky pro něj. Vidí, že jej Hostitel miluje a musí Mu nějak odpovědět. Proto od něj přestane být schopen přijímat. Neví, co dělat!

Problém není v přijímání, ale v samotném vztahu. Nechci se cítit zadlužen, ani nechci být v pozici, kdy jsem příliš milován či nenáviděn. Navíc je přebytek lásky zábranou, protože ji nijak nemohu splatit nebo za ni něco dát.

Jak Mu mohu splatit lásku, kterou jsem dostal? Mohu od Něj přijmout potěšení, ale je to má živoucí část, která přijímá potěšení, avšak Jeho láska je směrována na lidskou bytost ve mně! Co mám dělat? Tímto mě nutí, abych se k Němu obracel celým svým srdcem. Buď Jej budu muset přestat navštěvovat, nebo musím přemýšlet, jak Mu to vrátit.

Proto se od Něj odděluji pýchou, používám ji jako bariéru. Pozvedám se nad Jeho přístup ke mně, nad nenávist a lásku – jakoby neexistovaly. Pracuje to ve mně jako ochranná síla, sebeobrana, která mi umožňuje necítit hanbu nebo lásku.

Pýcha pochází z prázdného místa uvnitř stvoření a pochází od Hada, od Malchut Světa Nekonečnosti. Mohou být napraveny všechny ostatní vlastnosti, ale ne pýcha, protože ta nás odděluje od Stvořitele, rozbíjí s Ním spojení. 

Pokud jsem ve skupině, je dovoleno všechno (konflikty, atd.) kromě pýchy. Tím, že je pyšný, se člověk odtrhává od vlivu svého okolí, a tak nemá šanci postupovat.

Ze čtvrté části každodenní kabalistické lekce, 14.07.2010, „Uvedení do knihy Panim Meirot u Masbirot“