Odpověď: Stalo se to, když jsem jel se svým učitelem na lekci. Bylo to v lijáku, pevné bloky deště. Na půli cesty  mi auto vyplivlo.

Byli dvě hodiny ráno, opuštěné místo, nikde živáčka. Kdo by také šel ven, v takovém počasí? Zastavil jsem se. Nedalo se nic dělat. Vylezl jsem ven z auta, otevřel kapotu, ale to jsem to udělal ještě horší, déšť zaplavil motor. Ukázalo se, že můj karburátor praskl. Proklínal jsem sebe a celý svět, nasedl jsem zpátky do auta a najednou, ze všeho toho zoufalství, jsem pocítil Stvořitele.

Opravdu! Nedělám si legraci. Je to pravdivý příběh. Samozřejmě, že předtím i po této situaci jsem zažil různé pocity, jako vy všichni. Proč jsem uvedl tento příklad?  Protože k tomuto druhu setkání obvykle dojde v absolutně nevhodnou dobu a místě, a vypadá to, jako by to s naším vnitřním stavem nesouviselo.

Procházíme procesem akumulace, který trvá docela dlouhou dobu v závislosti na naší inspiraci, předešlém stavu a mnoha dalších podmínkách; pak se v nás ukáže. Zpravidla se tak děje bez vnějšího ruchu. Nemusíme kvůli tomu meditovat nebo mít nějaké specifické pocity.

Když se to má stát, stane se. Nicméně bychom měli pokračovat v práci systematicky.

[112350]

Z kongresu v Petrohradu 12/07/2013, 1. lekce

Baal HaSulam, “Arvut (Vzájemná záruka): Všichni z národa Izraele jsou odpovědní jeden za druhého

Toto je promluva o Arvut (Vzájemné záruce) [kterou lze dosáhnout pouze], když se všichni z Izraele stali odpovědnými jeden za druhého.

Protože jim Tóra nebyla dána [skupině, která byla založena Abrahamem a která Mojžíšem došla k rozhodnutí setrvat v Arvut], dokud nebyl jeden každý z Izraele tázán, zda na sebe souhlasí vzít  Micvu (přikázání) milování bližních v plné míře, [coby výsledek jejich práce na dosažení jednoty] vyjádřené slovy: “Miluj bližního svého jako sebe sama…

[Podstatou přikázání je] Aby každý jeden z Izraele vzal na sebe starost [o všechny účastníky ve skupině] a práci pro každého člena národa, [pro každého přítele] a uspokojování jejich potřeb ne méně než do míry, vtištěné v něm, aby se staral o své vlastní potřeby.

A poté, co celý národ jednomyslně souhlasil [být ve stavu úplné jednoty jejich přání] a řekl, ‘Uděláme a uslyšíme,’ každý člen národa Izraele se stal odpovědný za to, aby žádnému jinému členu národa nic nechybělo. [Myšleno jejich duchovní vývoj] Pouze pak byli  hodni přijetí Tóry, [Světla nápravy, které by je postupně vedlo k Arvut] a ne dříve [protože nebyli připraveni realizovat vzájemnou záruku a přání sjednotit se, jako tomu bylo před roztříštěním jednotné Duše.]

[107336]

V těch časech to však stále ještě nebylo možné. Dokonce i v naší době vidíme, že jsme prozatím na cestě k něčemu takovému. Dalo by se říci, že to bude možné, ale jakým způsobem, to stále nevíme. Není nutné předbíhat dobu.

V každém případě vidíme, že všichni kabalisté, ve všech dobách, se učili právě ve skupinách a v jejím rámci přistupovali velmi zásadově k její ústavě, zákonům a obecným pravidlům chování.

Všechny zákony, které jsou popsány v Tóře a ve zbytku zdrojů, jsou zákony chování uvnitř skupiny. Nejsou určeny pro národ, ani pro masy, ale pouze pro kabalistické skupiny. Ačkoli je zřejmě vzbuzen dojem, že tomu tak je, že by se tak masy měli chovat, to vše je velmi podmíněné. V podstatě to účinkuje pouze na ty, kteří chtějí „vyjít ven ze sebe“, z ega.

[113807]

Z kongresu v Petrohradu „Den druhý“ 10/07/2013, Lekce 4

Vždycky začínáme z pravé linie, protože vždy postupujeme směrem k odevzdání, lásce, spojení a jednotě ve víře nad rozumem. Nicméně levá linie je odhalena natolik, nakolik nám ji odhalí Světlo. Takže na každé úrovni se říká: „Stvořil jsem zlý sklon, stvořil jsem Tóru jako koření,“ aby jej napravil. To se vztahuje k systému vlivu Světla na zlý sklon, který napravujete s pomocí Světla tak, že můžete postupovat.

To je systém, ve kterém se nacházíme. Pravá strana je odevzdání, láska, spojení a jednota (∑), což znamená vše, co pochází ze strany Hesedu. Levá linie je přání dostávat, vědět, síla přijímání, kterou je myšleno ego, zatímco já jsem uprostřed. K čemu přiřadím sebe? K bodu v srdci a tak jsem to já, který je zaměřen a touží po Stvořiteli.

Otázkou je, jak postupuji? Nejdříve začnu pravou linií, kterou je touha dávat, milovat, sjednotit se a maximální přilnutí.

Naše jednota se nachází nad egem, bez kterého bychom se samozřejmě v duchovní práci neobešli. Je k nám připojeno předem a je to původní, počáteční stav.

Dostáváme se k tomu, že ego (1) je srdce a v něm je bod v srdci, ve kterém se směřuji na spojení a jednotu. V okamžiku, kdy to tak udělám, začne se mi dostávat určitého vyzařování (3) v našem spojení a jednotě (2). Možná že Stvořitele v pocitu jednoty prozatím necítíme, ale to už je vlastně Jeho pocítění.

Jakmile získáme tento atribut, ego se k němu bude snažit znovu připojit (1b). Opět jsme nasměrováni k jednotě (2b) a případně se nám dostane další úrovně, která je mnohem výše, než ta předešlá. To je způsob, jakým postupujeme.

[113156]

Z 2. části denní lekce kabaly 21/07/2013, Shamati #59 “O holi a hadu”

Nicméně, pokud to nechci, objeví se nové potíže a postihy, a případně to chtít budu.

Otázka: Znamená to, že budu trpět, dokud se nevzdám?

Odpověď: Vzdát se není problém. Vtip je v tom začít chápat, že bych měl změnit své přání tak, že bude jako Stvořitelovo, a že to má cenu. Lákají mě ty stejné hodnoty a správný cíl, a začnu si to užívat.

Pak je tu nová fáze, “Že je to politováníhodné, že to dělám snažíc se vyhnout trápení a mít radost tím, že potěším Stvořitele. Chci se úplně odevzdat, naplno milovat, ačkoli od Stvořitele necítím žádnou odpověď.”

To je duchovní cesta, během níž změním egoistické hodnoty a čas od času objevím omezení své svobody, svou pravou úroveň. Jak je psáno,  “Ty jsi nazván Adamem [člověkem], a nikoli národy světa.” “Ty” se vztahuje k těm, jež touží dosáhnout Stvořitele, což znamená, že dělají své přání takové, jaké má Stvořitel. Pak, jsou nazýváni Israel, což znamená Yashar El (přímo ke Stvořiteli).

Nicméně, pokud Ho napodobit nechci, zůstávám na animální úrovni, ve které všechny změny, včetně vědecko-technologického pokroku, vše je odvozeno od Něj a nemohou se změnit. V tom nejsem samostatný. Člověk se stává nezávislý, když se stane podobný Stvořiteli.

[112563]

Ze 4. části denní lekce kabaly 19/07/2013, Rabašovy spisy

Odpověď: Vliv sil, jež nás obklopují, závisí na mnoha faktorech.

Tím nejzásadnějším faktorem je, že pokud už jste ve skupině, pak v podstatě určuje, co se s vámi děje.

Žádný člověk v duchovním vývoji v ní není na osobní cestě, protože jsme všichni jako vzájemně propojené převody, a proto nemůže být ani pochyb, že bych měl nějaký druh jedinečné cesty, nebo že to, co se děje, závisí jen na mně; to závisí na všech.

Odtud musíme pochopit, jaký druh síly je ve skupině, jaký druh síly se nachází v naší jednotě, nakolik může každý jeden z nás ovlivnit osud přátel.

 [113262]

Z 2. části denní lekce kabaly 21/07/2013, Shamati #59 “O holi a hadu”

Odpověď: Pravá linie bez odporu neexistuje. Jak může být člověk na duchovní linii, když by nebyla v opozici vůči egu? Duchovní stav stojí vždy proti egu, v opozici vůči němu, a v neustálém vnitřním napětí, neustálém překonávání.

Pokud však vedete toto vnitřní napětí skrz skupinu, stane se z něj svěžest, lehkost a vznášení namísto tíhy a tmy.

[113153]

Ze 2. části denní lekce kabaly 21/07/2013, Shamati #59 “O holi a hadu”

Mějte na paměti, že se vztahují pouze na toho, kdo je čte; mluví jen o tom, co se děje v člověku, o jeho vlastnostech, jen o osobních vztazích mezi člověkem a Stvořitelem, a ne o vnějších objektech či událostech.

[113395]

Odpověď: Po kongresu opravdu došlo k objevení se pýchy, především v Evropě. Každá část světa má své typické problémy a slabosti, Evropa a Rusku jsou v tomto smyslu rozdílné.

Co je pýcha? Ve vztahu ke komu a k čemu? Člověk si toto musí sám ujasnit:

• Cítím pýchu, protože všemu rozumím a vše chápu, něčeho jsem dosáhl a nyní jsem velký a mám vše. To pomine a zmizí samo za pár dnů.

• Cítím pýchu, protože jsem několik úrovní nad kýmkoli jiným, a oni jsou nešťastní, perou se se svými malými krizemi, zatímco já jsem nad nimi, vše chápu a vlastně se ani o nic nestarám, neboť na ně hledím shora. To je špatně.

Když mluvíme o spojení a o skutečnosti, že mezi námi musíme napravit roztříštění, pak bychom se případně měli obávat o každého, jako o své děti. Nemyslím si, že byste k lidem takto přistupovali, pokud jste cítili, jako by byli vaše děti, a to je přesně, jak bychom k nim měli přistupovat.

Vlastně nevidím důvod, proč byste měl být pyšný. Co je na Vás tak zvláštního? Čeho jste sám dosáhl? Ničeho.

Byl jste ve skupině, byl jste přiveden, postrčen, a různě na Vás bylo pracováno. Pasivně jste se účastnil bez pochopení podstaty toho proč a kam by to mělo vést. Ani jste nezaznamenal současný stav a nevíte, jaký je. To znamená, že Vaše činy nebyli soustředěné a dostáváme se k tomu, že jste měl štěstí. Takže na co jste pyšný?

Povím Vám z osobní zkušenosti, čím výše člověk stoupá, čím více postupuje a dostává se blíže ke Stvořiteli, o to pokorněji a níže se cítí. Je to proto, že vidí konat nekonečné Světlo, které vše zařizuje, v každém okamžiku, že vše tvoří a oživuje.

Pokračujte v práci a pocit pýchy přejde. Hlavní je, aby Vás neodvedla od Vaší duchovní cesty. Pokud existuje nějaké rozptýlení a vy se chováte jako tvrdohlavé děti, jsem na to zvyklý. Nedá se nic dělat, jen se přes to postupně dostat. Naučíme se jak.

[113122]

Z 1. části denní lekce kabaly 21/07/2013, “Víra nad rozumem”