Odkud skupina bere sílu ovlivňovat mě více, než síla Klipy? Skutečností je, že skupina jedná úplně stejně, s mým egoismem tak, jak to dělá Klipa. Pokud mě skupina přesvědčí, že cíl je velký, že je to sen našeho života, pak je to důležité dokonce i pro můj egoismus, ať už je cíl duchovní či materiální. Pokud každý kolem mě tvrdí, že je to důležité, pak budu mít síly bojovat se svou leností.

Této velké pomoci se nám dostává jako výsledku rozbití přání. Díky tomu si mohu hrát se svým egoismem, se svým srdcem z kamene, s pomocí prostředí. Přátelé mě mohou dotáhnout kamkoli, dokonce i dovést na smrt, a já půjdu radostně s nimi.

Pokud prostředí ví, jak na mě zapůsobit, budu připraven na cokoli. Výzvou však zůstává, ujistit se, že naše prostředí na nás působí jen do míry, do jaké mu to dovolím, oddám se mu! Za tento zvláštní vliv skupině platím; integruji se s přáteli. V opačném případě na mě skupina nemá vliv.

Toto není běžná společnost, protože mohu být ve skupině a necítit žádný z jejích vlivů. Vidíme to na příkladech osob, která s námi studují přes patnáct let a nejsou pod vlivem společnosti, protože nechtějí před ostatními sklonit svou hlavu.

Zde mám však svobodnou volbu: Skloním-li se před skupinou a připojím se k ní, pak mě do té míry začne ovlivňovat. Tak, ve skupině, získám příležitost svobodného rozvoje. K tomu všemu nakonec dojde kvůli mně! Anuloval jsem se, a tak mě prostředí ovlivňuje, a vstoupím do duchovního světa. Sám dosáhnu duchovního světa, za použití prostředí, o své vlastní vůli.

V tu samou dobu, pokud vstoupím do běžné společnosti, člověk zcela upadá pod její vliv, a nic na něm nezáleží; prostředí ho ve všem ovlivňuje a ovládá. V kabalistické skupině se musím před prostředím anulovat každou vteřinou.

[114567]

Ze 2. části denní lekce kabaly 12/08/2013, Kniha Zohar – Předmluva

Odpověď: Jsme zavázáni ukazovat náš dobrý vztah k druhým. Musíme přítele učinit šťastným! V žádném případě bychom mu neměli ukazovat „kyselý“ obličej, či k němu přistupovat hrubým způsobem.

A když vztah exploduje, víme, že i to má své místo, a přistupujeme k tomu s porozuměním, že se to může stát každému. Vždyť to vypovídá o tom, že se přítel nachází ve vnitřním napětí, že na sobě pracuje, a že mu není lhostejné, co se děje. A tak mu odpouštíme.  A naopak, vzhledem k negativnímu skutku, s ohledem na tento výbuch, kompenzujeme to dobrým činem, a to vede k dobrému výsledku.

Je však nezbytné být opatrný, aby tyto negativní emocionální výbuchy nebyly obvyklé, nestaly se zvykem. Každý ve skupině musí pracovat na tom, aby ji naplňoval pocit štěstí, úspěchu a velikost cíle.

 [114535]

Z kongresu v Petrohradu, „Den třetí“, 14/07/2013, 5. lekce

Odpověď: Odkud máte myšlenky jako tyto? Vidíte, předtím vás tak jako nyní neobtěžovaly. To vypovídá o tom, že se dostatečně nekoncentrujete na cíl. A pokud je vaše prostředí ok, pak něco není dobře s Vámi.

Toto je vaše diagnóza: nedostatek spojení s prostředím. Kdyby bylo spojení s nimi silné, zajisté by se ve vás takové vnější myšlenky neobjevovaly.

Ve chvíli, kdy jsem našel svého učitele, Rabaše (hledal jsem učitele dlouho, měl jsem před ním několik učitelů) snažil jsem se k němu úplně přilnout; takovým způsobem jsem za sebou spálil všechny mosty.

Otázka: Jak v sobě mohu vzbudit takovou důležitost? Nevím, co mám dělat, co se sebou.

Odpověď: Ve chvílích, kdy Vám dají velké přání, je nezbytné si to uvědomit tak, že už nebudete mít možnost couvnout. Víte, potom vám dají tak velké překážky a vy je budete muset překonat. A když spálím předchozí most za sebou, předchozí úroveň, nemám se kam stáhnout. A dají mi ohromné překážky! A já nemám kam uniknout! To je moc důležité. V případě, kdy si nejsme vědomi, že nám stále zůstává úniková cesta: „Není to tak zlé,“ „později,“ „necítím se moc dobře,“ se začneme litovat. Tak v nás mluví opovrženíhodná  sebeláska.

Máte skupinu, studium, práci, šíření, a všechno. Musíte však k tomu připojit sebe! V opačném případě budete couvat pokaždé, a turbulence vám nedovolí se pohnout vpřed. Skupina musí prověřit všechny své přátele a takovým způsobem je ovlivnit, že se uvnitř budou více přizpůsobovat. To je náš problém.

Na jedné straně chceme, aby byla skupina co největší, aby každý mohl přijít bez podmínek. Jaký je v tom rozdíl, přijde-li člověk na lekci dvakrát za týden, nebo sedm dní v týdnu? Jaký je rozdíl v tom, kdy se vážně učí, nebo poslouchá na půl ucha? Zkrátka na nic víc není připraven! Kolik lidí se stalo vědci? Všichni ostatní školu opustili! Což v principu znamená, že ke vstupu do skupiny není zapotřebí striktních omezení. Všichni, kteří chtějí, by měli přijít! Zvláště v dnešní době, když tolik mluvíme o integrálním vzdělávání!

Na straně druhé, musíme upevnit spojení mezi námi, jak nejvíce je možné, a držet při sobě. Když se však podíváme na ty, kteří chodí jednou za týden; já sám budu takový.

A zde opět nacházíme rozpor, který je naší cestě typický a my neustále nemůžeme najít střední cestu. Pokud vás v tomto ohledu něco dobrého napadne, rád bych si to poslechl.

[114290]

Z kongresu v Petrohradu „Den třetí“, 14/07/2013, 5.lekce

Odpověď: Tím, že se zaobíráme mechanickými činnostmi.

Otázka: Řekněme, že se jeden obává, že jeho přání dosáhne machsom a stane se “pravdou;” pak nebude k čemu aspirovat. Můžete nám takovou situaci osvětlit a říci nám, co s tím?

Odpověď: To znamená, že jeden nemá přání dávat.

Otázka: Může to zpomalit náš vstup do duchovna?

Odpověď: Ano.

Otázka: Mohl byste nám prosím vysvětlit, proč k duchovnímu vzestupu potřebujeme rodinu? Jaký je rozdíl mezi ženatým a svobodným mužem a ženou? Pokud všechny mé skutečné činy jsou vykonávání úsilí k tomu, abych se sjednotil se skupinou a staral se o ni (a opravdu v to věřím), pak proč mám hledat svou druhou „půlku“ v duchovnu a vytvářet rodinu?

Odpověď: V tomto světě bychom měli odpovídat světu vyššímu.  To je důvod proč ten, kdo může, by měl mít rodinu. Tím urychlujeme naši duchovní cestu, nezpomalujeme ji.

[113013]

Spolu s tím se neanuluji ani příteli neukazuji nechuť tím, že prohlašuji, že je jako loutka, ovládaná cizí rukou. Ne! Naopak, srovnávám ho a ztotožňuji se Stvořitelem. Přemýšlejte o tom!

Když o někom prohlásím, že je ovládán Stvořitelem, mohu si myslet, že je jako loutka na provázku, ale mohu také říci opak, “Ne, kdokoli je přede mnou, je odhalením Stvořitele.” Studujeme metodu vnímání reality, že vše kolem nás, je projevem Stvořitele. Když člověk dosáhne takového stavu a jasně pracuje takovým způsobem, ne jen filozofováním, pak skutečně dojde ke správnému vnímání reality.

Musíme o velikosti Stvořitele promlouvat, ne jen filozofovat a pronášet slogany. A je také možné o tom nemluvit, ale význam této síly, která udržuje celé stvoření a vše řídí tím, že přilne k Božskosti, musí být s každým z nás, jako duše světa. A vše, k čemu dochází, se stává důsledkem přítomnosti této síly.

Tak velikost není vyjádřena všemi druhy světských aktivit, ale tím, že je to takto směřováno ke každému z nás, že takovým obrazem Ho dosáhneme, plánu stvoření, a ne tím, že se staneme částmi, ale moudrými vládci jeho plánu. Sjednocení znamená, že my se staneme Jím.

[113920]

Z kongresu v Petrohradu, druhý den, 13/07/2013, 4. lekce

Odpověď: Stalo se to, když jsem jel se svým učitelem na lekci. Bylo to v lijáku, pevné bloky deště. Na půli cesty  mi auto vyplivlo.

Byli dvě hodiny ráno, opuštěné místo, nikde živáčka. Kdo by také šel ven, v takovém počasí? Zastavil jsem se. Nedalo se nic dělat. Vylezl jsem ven z auta, otevřel kapotu, ale to jsem to udělal ještě horší, déšť zaplavil motor. Ukázalo se, že můj karburátor praskl. Proklínal jsem sebe a celý svět, nasedl jsem zpátky do auta a najednou, ze všeho toho zoufalství, jsem pocítil Stvořitele.

Opravdu! Nedělám si legraci. Je to pravdivý příběh. Samozřejmě, že předtím i po této situaci jsem zažil různé pocity, jako vy všichni. Proč jsem uvedl tento příklad?  Protože k tomuto druhu setkání obvykle dojde v absolutně nevhodnou dobu a místě, a vypadá to, jako by to s naším vnitřním stavem nesouviselo.

Procházíme procesem akumulace, který trvá docela dlouhou dobu v závislosti na naší inspiraci, předešlém stavu a mnoha dalších podmínkách; pak se v nás ukáže. Zpravidla se tak děje bez vnějšího ruchu. Nemusíme kvůli tomu meditovat nebo mít nějaké specifické pocity.

Když se to má stát, stane se. Nicméně bychom měli pokračovat v práci systematicky.

[112350]

Z kongresu v Petrohradu 12/07/2013, 1. lekce

Baal HaSulam, “Arvut (Vzájemná záruka): Všichni z národa Izraele jsou odpovědní jeden za druhého

Toto je promluva o Arvut (Vzájemné záruce) [kterou lze dosáhnout pouze], když se všichni z Izraele stali odpovědnými jeden za druhého.

Protože jim Tóra nebyla dána [skupině, která byla založena Abrahamem a která Mojžíšem došla k rozhodnutí setrvat v Arvut], dokud nebyl jeden každý z Izraele tázán, zda na sebe souhlasí vzít  Micvu (přikázání) milování bližních v plné míře, [coby výsledek jejich práce na dosažení jednoty] vyjádřené slovy: “Miluj bližního svého jako sebe sama…

[Podstatou přikázání je] Aby každý jeden z Izraele vzal na sebe starost [o všechny účastníky ve skupině] a práci pro každého člena národa, [pro každého přítele] a uspokojování jejich potřeb ne méně než do míry, vtištěné v něm, aby se staral o své vlastní potřeby.

A poté, co celý národ jednomyslně souhlasil [být ve stavu úplné jednoty jejich přání] a řekl, ‘Uděláme a uslyšíme,’ každý člen národa Izraele se stal odpovědný za to, aby žádnému jinému členu národa nic nechybělo. [Myšleno jejich duchovní vývoj] Pouze pak byli  hodni přijetí Tóry, [Světla nápravy, které by je postupně vedlo k Arvut] a ne dříve [protože nebyli připraveni realizovat vzájemnou záruku a přání sjednotit se, jako tomu bylo před roztříštěním jednotné Duše.]

[107336]

V těch časech to však stále ještě nebylo možné. Dokonce i v naší době vidíme, že jsme prozatím na cestě k něčemu takovému. Dalo by se říci, že to bude možné, ale jakým způsobem, to stále nevíme. Není nutné předbíhat dobu.

V každém případě vidíme, že všichni kabalisté, ve všech dobách, se učili právě ve skupinách a v jejím rámci přistupovali velmi zásadově k její ústavě, zákonům a obecným pravidlům chování.

Všechny zákony, které jsou popsány v Tóře a ve zbytku zdrojů, jsou zákony chování uvnitř skupiny. Nejsou určeny pro národ, ani pro masy, ale pouze pro kabalistické skupiny. Ačkoli je zřejmě vzbuzen dojem, že tomu tak je, že by se tak masy měli chovat, to vše je velmi podmíněné. V podstatě to účinkuje pouze na ty, kteří chtějí „vyjít ven ze sebe“, z ega.

[113807]

Z kongresu v Petrohradu „Den druhý“ 10/07/2013, Lekce 4

Vždycky začínáme z pravé linie, protože vždy postupujeme směrem k odevzdání, lásce, spojení a jednotě ve víře nad rozumem. Nicméně levá linie je odhalena natolik, nakolik nám ji odhalí Světlo. Takže na každé úrovni se říká: „Stvořil jsem zlý sklon, stvořil jsem Tóru jako koření,“ aby jej napravil. To se vztahuje k systému vlivu Světla na zlý sklon, který napravujete s pomocí Světla tak, že můžete postupovat.

To je systém, ve kterém se nacházíme. Pravá strana je odevzdání, láska, spojení a jednota (∑), což znamená vše, co pochází ze strany Hesedu. Levá linie je přání dostávat, vědět, síla přijímání, kterou je myšleno ego, zatímco já jsem uprostřed. K čemu přiřadím sebe? K bodu v srdci a tak jsem to já, který je zaměřen a touží po Stvořiteli.

Otázkou je, jak postupuji? Nejdříve začnu pravou linií, kterou je touha dávat, milovat, sjednotit se a maximální přilnutí.

Naše jednota se nachází nad egem, bez kterého bychom se samozřejmě v duchovní práci neobešli. Je k nám připojeno předem a je to původní, počáteční stav.

Dostáváme se k tomu, že ego (1) je srdce a v něm je bod v srdci, ve kterém se směřuji na spojení a jednotu. V okamžiku, kdy to tak udělám, začne se mi dostávat určitého vyzařování (3) v našem spojení a jednotě (2). Možná že Stvořitele v pocitu jednoty prozatím necítíme, ale to už je vlastně Jeho pocítění.

Jakmile získáme tento atribut, ego se k němu bude snažit znovu připojit (1b). Opět jsme nasměrováni k jednotě (2b) a případně se nám dostane další úrovně, která je mnohem výše, než ta předešlá. To je způsob, jakým postupujeme.

[113156]

Z 2. části denní lekce kabaly 21/07/2013, Shamati #59 “O holi a hadu”