Když převedu rozumné množství přání na “kvůli odevzdání,” objevím přídavek, ohromný balvan uvnitř, který se mi směje: „Nemáš žádnou šanci, to na mě nemá vliv; nikdy nebudeš schopen mě napravit.” Výsledkem nemohu přilnutí dosáhnout. Určitým způsobem Stvořitele napodobuji, ale srdce z kamene mi nedovolí se dostat blíž k němu.

To je důvod, proč Adam spáchal hřích, objevil kamenné srdce, hada, ale nedokázal udržet záměr přijímání kvůli dávání. Proto, my také, si musíme postupně tento stav vyjasnit, abychom se nakonec rozhodli, že nemáme na výběr a napravit ho musíme. Eva také cítila, že to bylo celou jejich prací, což znamená, že bez odhalení hříchu, ovoce, je život bez chuti. Objevila ve stromu poznání zvláštní sílu, která se nenachází v žádném jiném stromu v zahradě.

Otázka: Dostáváme se k tomu, že srdce z kamene je jakousi Pandořinou skříňkou. Objevíme jej postupně na každém stupni nebo jej objevíme celé najednou na konci nápravy?

Odpověď:  Malá část je odhalena na každém stupni. Také ten nejnižší stupeň v sobě přeci zahrnuje vše. Odhaluje se v něm nekonečno, ale vy jej vnímáte podle rozlišení vaší obrazovky. Proto byste měli neustále pracovat na citlivosti vašich nádob vnímání.
[125596]
Ze 4. části denní lekce kabaly 15/01/2014, Spisy Baal HaSulama

V duchovnu se nic nepoměřuje podle kvantity síly; spíše podle kvality. Silný záměr je záměr, který neustane. Slabý záměr zastavit lze. Ale silný záměr nelze zastavit a je neměnný, a proto je řečeno být vysoko. Zcela jistě přijdou všechny druhy rušení, jak všeobecné tak i individuální, ale tváří tvář všem narušením se musíme starat pouze o jedinou věc: tak silný záměr, který nikdy neskončí. Právě tím se musíme navzájem posilovat, a to je vzájemná záruka, jak je realizována.

Od malého a slabého záměru, se musíme dostat k velkému a silnému záměru; to znamená, od běžných zastávek, od ztráty toužení po duchovnu, se musíme dostat k jednomu srdci, do středu skupiny, ve kterém je odhalen Stvořitel tak, abychom se tam s Ním všichni spojili v jednom jediném objetí. Musíme si navzájem pomáhat vzájemnou zárukou, že se záměr nezastaví ani v jenom z nás. Neboť tím bychom hloubili díru do trupu naší společné lodi, do našeho společného srdce. Pokud přistupujeme ke kongresu s takovým úsilím, náš úspěch je jistý.
[125590]
Z 1. části denní lekce kabaly 15/01/2014, Workshop

Dostaneme se k tomu, že každý z nás někdy dává a jindy dostává, to znamená, že hraje buď mužskou nebo ženskou roli. Tak se realizuje: „Muž a žena, Božství mezi nimi.“ Pokud jsme v tomto vzájemném spojení, pak je mezi námi odhalen Stvořitel. Je to v těchto přenosových kanálech přijímání a dávání, kterým budujeme obraz Stvořitele (Bore), myšleno “přijď a uvidíš” (Bo-re).

Pokud mezi sebou vybudujeme správné vztahy podle zákona ekvivalence formy, pak se tento kanál spojení oživí, získá životní sílu. Je zapotřebí pouze vyvinout úsilí, aby se tak stalo, a uvnitř něho odhalíme, že je naživu.
[125637]
Z 1. části denní lekce kabaly 16/01/2012, Workshop

Tento celý malinový míč, náš opečovávaný cíl, náš vznešený sen, je ve skutečnosti pouze jeden specifický bod. To znamená, že jsme přivedli celý svět k jednomu počátečnímu bodu, k prvnímu stupni duchovního žebříku.

Co dalšího tedy děláme s tímto jedním malým bodem? Musí se rozrůst, ale čím, protože už jsme udělali všechno, co bylo možné pro spojení mezi námi. A nyní se nám ukazuje nová fáze, čtvrtá etapa rozvoje, do které je postupně zahrnuto celé lidstvo, kruh po kruhu.

Aktuálně jsme dosáhli stavu „národa kněží.“ Každý z nás už sehrál svou úlohu coby „první kněz“ (Cohen) pro přátele; to znamená, že “kněz” symbolizuje to, že sám o sobě nemá nic, ani myšlenky na sebe. Protože celým jeho děditstvím je Stvořitel. Duchovní nemají děditství ani majetek, ale pouze práci ve Svatém chrámu. Tento Svatý chrám je úroveň Bina, myšleno vše kvůli dávání.

Takovým způsobem začneme chápat důležitost zbývající části lidstva. Dosud jsme si třeba mysleli, že kromě skupiny nic nepotřebujeme. Nyní však si začínáme uvědomovat, že pokud k sobě nepřipojíme a nevložíme do sebe všechny jejich vnější nedostatky, pak nebudeme mít nic, s čím se obrátit ke Stvořiteli. Jak je psáno: „Neboť jste nejmenším ze všech národů“; jinými slovy, nemáme více nedostatku. A proto se říká „nejmenší“, protože to ukazuje na kvalitu a nikoli na kvantitu. Naše přání jsou velmi malá.

Z toho vyplývá, že musíme zvětšit význam cíle ve vztahu k celému lidstvu, začít pracovat s veřejností. Proto musíme studovat historii lidstva: vyjasnit si, proč jsme prošli celou touto cestou. Porozumět, že cíl stvoření v sobě zahrnuje každého jednoho člověka a dokonce i přírodu neživou, vegetativní i živou. Ve chvíli však, kdy napravíme vztahy mezi lidmi, napravíme společně s tím i celý svět neživý, vegetativní i živý, celé životní prostředí i klima. Musíme jen začít s lidmi správně pracovat.
[125109]
Z 1. části denní lekce kabaly 07/01/2014, lekce na téma: “Příprava na kongres”

A jak se lidská přání liší jedno od druhého, tak i jejich potřeby, myšlenky a představy.

Naše mysl slouží přání. Reshimot (vzpomínky), které se probudí a rostou, nás naplní různými touhami, a mysl začne naplňovat tyto touhy, aby jich dosáhla.

Můžeme věřit, že jsme chytří, a že naše mysl zahrnuje celou realitu, ale pokud o něco nemáme zájem, pokud se nás to netýká, pak to i naše mysl nechává být. Je to tím, že je otrokem. Pokud něco chceme na fyzické úrovni, koná za účelem uspokojení tužeb týkajících se jídla, sexu nebo rodiny. Pokud se probudí touha po uznání, pak je přitahována k tomuto problému, a ostatní potřeby ignoruje. Stejně tak je tomu, když dojde na nadvládu či peníze, a celkově, všechny různé kombinace našich požadavků. Člověk je motivován kombinací různých přání, a mysl pracuje vždy v závislosti na spektru různých tužeb.

Celkově vzato, po pravdě nemáme svobodnou mysl. Nikdy nemůže být úplně chladná a objektivní, oddělená od pocitů, jak chceme, nebo si myslíme, že tomu tak je. Je to pouhý služebník přání.
[125232]
Ze 4. části denní lekce kabaly 10/01/2014, Spisy Baal HaSulama

Odpověď: Vaše skutečné záměry nejsou známy, dokonce ani Vám, a ostatní je zcela jistě neznají. Proto se moudrosti kabaly říká skrytá moudrost, vnitřní část světa, neboť vypovídá o tom, co v našem světě není zjevné.

Jak můžeme určit naše záměry? Jen se pokuste dělat vše ve skupině s dobrými úmysly a postupně začnete cítit, jak lžete ostatním i sobě, a budete se z toho radovat jako z odhalení pravdy.

Ba co více, značí to, že nejenže jste měl původně při činu špatné záměry a nyní je jejich pravá podstata odhalena, ale také že v budoucnu zůstanou takové. Takže co dělat? Požádat o dobré záměry.

Tak začnete provádět dobré fyzické činy pro dobro skupiny, snažit se pracovat uvnitř nich se správným záměrem. Výsledkem dosáhnete závěru, že to vše je jen ve Váš prospěch.

To je správný výsledek, odhalíte pravdu. A i když se necítíte pohodlně, musíte být Stvořiteli vděční a požádat ho, aby od nyní a dále Vám dal příležitost dělat správné věci. Pak je Vám dán správný záměr.

Napříště, když něco pro skupinu uděláte, bude Vám opět ukázáno, že máte nesprávný úmysl, a opět, stejným způsobem, půjdete vpřed. Takovým postupem, cykly, v sobě neustále objevujete nesprávnost svých záměrů, ale odhalíte je pokaždé na nové úrovni.

Samozřejmě, je to nepříjemná situace. Nicméně, za všeobecné podpory, celkové inspirace, porozuměním, že právě takovým způsobem postupujeme, uvidíte, že je to obdivuhodná vnitřní bitva. Závěrem, ze všech těchto protichůdných pocitů, člověk začne rozumět sám sobě, světu i Stvořiteli.
[124719]
Z Moskevského virtuálního kongresu 13/12/2013, 2. lekce

Odpověď: Jsme vrženi do nebo z bodu rovnováhy, protože je to jediné místo, odkud můžeme postupovat. Pokud chci přilnout ke skupině, učiteli, knihám, cíli, pak se realizuji.

Střed je obvykle opakem mých přání a mé mysli. Bod rovnováhy je vždy nad levou a pravou linií, ve středové linii. Je to víra nad rozumem, nad tím, co mi srdce a rozum říká. Takže čeho se mohu držet tak, abych nespoléhal na náhodu? Jediné, co mě může vést, je to, co mě skupina, učitel a knihy ukládají dělat.

Měli bychom se pouze ujistit, že rozumíme, a že jsme slyšeli správnou radu. Jsme si tak jistí, že učitel měl na mysli právě to, co si my myslíme, a vlastně se o tom i mezi sebou dohadujeme. Každý slyší něco jiného, tak jak si mohu být jist, že jsem slyšel správně?

Pokud se anuluji, abych přilnul ke skupině, začnu slyšet správnou radu. Čím větší a výše člověk je, o to více by měl sebe ponížit.
[124807]
Z 1. části denní lekce kabaly 27/12/2013, Shamati #72 

Odpověď: Když člověk opravdu přilne ke středu skupiny a stane se duchovním embryem, začne cítit, jakoby existoval v duchovním světě na jeho plnou kapacitu. Přesně jako v našem světě, embryo, které se nachází v matčině lůně, dosáhne toho samého, neboť vše, k čemu dochází v jejím těle, je po pravdě, určeno pouze pro něj.

Duchovní embryo je stav, který není jednoduchý, a je to velmi vysoký stav, ze kterého počíná celá duchovní úroveň.

Předpokládejme, že deset let studia někomu uběhlo, a stále se nestal duchovním embryem; to znamená, že neuspěl v sebe-anulování vůči skupině. A nezáleží na tom, nakolik mu o tom říkáme, nezáleží na tom, nakolik si o tom přečetl ve zdrojích, nemůže s tím nic udělat, protože se neúčastní fyzicky na práci skupiny; je povýšený, od toho izolovaný.

Jsme ve zvláštním světě, ve kterém dokonce i naše fyzické činy vzbuzují duchovní výsledky; nemohu přátele milovat, nenávidím je, ale navzdory tomu všemu, stále se nutím, abych si s nimi sedl, smál se na ně, přistupoval k nim s fyzickými činy s nadějí, že mně to nějak změní, a ono mě to opravdu změní. Pokud toto člověk nedělá, pak je to dost špatné, dokonce i po deseti letech zůstane stejným.
[124647]
Z Moskevského virtuálního kongresu “Jednota bez hranic” den druhý 14/12/2013, 2. lekce

Odpověď: Nezáleží na tom, zda-li zmizí. Měli bychom hledět na prospěch našich činů, a pokud mohu přidat nějaké úsilí, jsem šťastnější, když zmizí, než-li když ho mám, protože co mám, je už moje. Když se zastavím třeba byť na vteřinu ve stavu, kterého jsem dosáhl, začne se rozkládat.

V okamžiku, kdy si svůj stav začnu užívat, měl bych pochopit, že se jedná o egoistické potěšení. Pokud mě těší změny stavů, deriváty, což znamená nikoli rychlost, ale zrychlení, zvyšující se rychlost změn, pak se jedná o správné potěšení. Pokud si jednoduše užívám stav jako takový, pak už se jedná o skořápku.

Přesně jako ve fyzice, tělo, které se pohybuje konstantní rychlostí, která může být velmi vysoká, je považováno za stojící na místě, ve vztahu ke mně, že se nehýbe. Může být považováno za pohybující se pouze, pokud se jeho rychlost mění. Takže pokud vaše rychlost konstantně roste, můžete být rád, a je to správná radost. Říká se jí „radost z Micvy,“ protože neustále přidáváte, což znamená, že pozvedáte více a více přání k nápravě.

A co více, nesmíte si v konstantním stavu užívat. Měli byste postupovat jako stařec, který je ohnutý, neustále hledá nedostatek, aby urychlil svou rychlost.

Otázka: Jak můžeme malinový míč udržet?

Odpověď: Malinový míč lze udržet pouze skupinovým úsilím, a za pomoci Vyšší síly. Musíme si s tímto míčem neustále hrát, jako s těstem při pečení matzah, které nemůžete přestat hníst dokud jej nedáte do trouby. Nemůže být hněteno déle, než 18 minut: devět sefirot Přímého a devět sefirot Odraženého světla, a poté okamžitě do trouby!
[124666]

Z 1. části denní lekce kabaly 2/1/2014, Lekce na téma: “9 kroků”

Jaký je rozdíl? Vždyť Stvořitel podporuje celou přírodu: úrovně neživé, vegetativní i živoucí. Tady se ale nemusíme účastnit na našem vztahu s Ním vědomě. Avšak na našem lidském stupni vývoje, musíme být nasměrováni na Stvořitele po celou dobu. V opačném případě, co za člověka by Adam byl, kdyby nesnil o tom, být jako (Domeh) Stvořitel?

Proto se musíme obávat o chybějící součást našeho postupu: o Stvořitele! Nemusíme uspět okamžitě, a nejprve budeme mít pocit, jako bychom něco postrádali, abychom udrželi naši jednotu. Vskutku, vždy začínáme odhalením našeho rozbití. Stvořitel však musí být na počátku i na konci jakéhokoli činu, a v každém momentu..

On by nás měl spojit coby síla záruky, napravující síla, příklad, který před sebou chceme vidět, referenční systém. Vidím ho ve všech přátelích a uvnitř malinového míče: bodu naší jednoty. Chápu, že je to on, který si uvědomuje naše spojení a jednotu. Vidím pouze Jeho-Jeho-Jeho!

V podstatě, proč s přáteli pracujeme? Pracujeme společně na odhalení Stvořitele mezi námi! Je ten nejdůležitější, čestný host, čekáme na Něj, připravujeme se na Jeho příjezd! Připravujeme takové spojení mezi námi,  taková očekávání a snahy, že přijde!
[124660]
Z 1. části denní lekce kabaly (Lesson on the Topic: “9 Steps”)