Věčné svátky světla

Dr. Michael LaitmanTóra, “Exodus” (Ki Tissa), 34:23-34:24: “Třikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského před svým Stvořitelem, Pánem, Bohem Izraele. Nebo vyvrhnu národy před tebe a rozšířím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vystoupíš před Pánem, svým Bohem, třikrát v roce.”

Rok je určitá úroveň. Určitá úroveň se dělí na dny, týdny (týden není astronomický koncept, ale duchovní), měsíce a začátky měsíců. Pro ty, kteří s Tórou pracovali správně, byly tyto koncepty tak přirozené, jako jsou dnes.

Je to o třech liniích, kterými musí člověk stoupat na každé úrovni. Každá úroveň je rok (pochází z hebrejského slova opakovat se: „Shana” od “Lishan,” procházet znovu a znovu, vystoupat a zase se vrátit).

Proto v principu se všechny svátky každý rok opakují. Když tento svět zmizí z našich pocitů, všechny úrovně se zavinou a odhalený zůstane pouze jeden stav, Svět nekonečna, a přetrvá pouze jeden svátek, který je zván „jedním dnem,“ nepřerušované Světlo.
[130392]
Z pořadu KabTV´ “Tajemství věčné knihy” 16/09/2013

Výstup na čtyřicet úrovní

laitman_2011-02-25_9648[1]A Bůh řekl s odkazem na Mojžíše: „Zapiš si toto, protože je to základ Mého spojení s tebou a s Izraelem“. A strávil tam Mojžíš čtyřicet dnů a čtyřicet nocí, nejedl chleba ani nepil vodu, a Bůh napsal na desky Desatero Zákona (Tóra, Exodus „Šemot“, „Ki tisa“, 34:27-34:28).

Jde tu o výstup Malchut do Biny.
„Čtyřicet“ – je úroveň, na kterém člověk úplně opouští svůj egoistický stav, pozvedá se nad ním na čtyřicet úrovní (úroveň Biny, odevzdání) a odměňuje se vlastností „Mojžíš“.
Tóra poskytuje člověku metodiku vzestupu na úroveň Adam, když se vzdává všech svých egoistických vlastností. Neznamená to ale, že se stává poustevníkem, dodržuje půst, přestává se zabývat obvyklými věcmi, přestává pracovat, nevstupuje do manželských vztahů – ne! Jednoduše uvnitř sebe začíná udržovat záměr pro odevzdání.
Ve všem ostatním vede obvyklý život: pracuje, stará se o rodinu, komunikuje s celým světem. Teď to ale všechno dělá, aby se přibližíl k vlastnosti odevzdání.
Všechno nezbytné proto zůstává, ale všechno zbytečné postupně mizí a člověk postupuje, pozvedá se na úroveň, kde mu zůstává pouze jeden čistý záměr – dosáhnout vlastnosti odevzdání, která se nazývá „Výstup na čtyřicet úrovní“.
„… čtyřicet dnů a čtřicet nocí, nejedl chleba ani nepil vodu“- znamená, že se člověk zabývá pouze odevzdáním a dosahuje toho, když už vstupuje do kontaktu se Stvořitelem na úrovni Biny.
Z TV seriálu „Tajemství věčné Knihy“, 30.09.2013

[#130468]

Cítit Stvořitele

Dr. Michael LaitmanOtázka: Naznačil jste, že bych se měl snažit cítit “není nikoho jiného kromě Něj,” představit si to. To proto, že to kde jsem, není skutečnost….

Odpověď: To není problém. Problém je v sebe-anulování do takového stupně, že cítíte, že existuje pouze Stvořitel.

Otázka: Jak? Necítím, že by On existoval v naší realitě.

Odpověď: Požádejte. Obraťte se k síle, kterou necítíte a požádejte Ho, aby Vám dal možnost Ho cítit.

Cítit Ho znamená, stát se jako On. To znamená sebe-anulování, protože k cítění sebe dochází z důvodu, že jste Mu protikladem. A do míry, do jaké se anulujete, Ho cítíte.

On a já nemůžeme existovat současně. Takže, požádejte Ho, aby Vás anuloval, a tím budete jako On.

Mnohokrát to zopakujte společně s přáteli a postupně začnete vstupovat do svých emocí. Není jiné cesty.
[130111]
Ze světového týdne Zoharu“Kongres integrálního vzdělávání“ den třetí 04/02/2014, 1. lekce

Konečně je čas jednat!

каббалист Михаэль Лайтман

Náprava rozbitých duší začala od Adama Rišona a pokračuje skoro šest tisíc let, až po současnost. My se nacházíme v poslední, zvláštní etapě, lišící se od ostatních tím, že náprava tady musí probíhat vědomě, velkým množstvím lidí, to jest duší, ve kterých se rozsvítily jiskry od rozbíjení. Všech těchto tisíc let od Adama Rišona až po současnost, probíhala různá období, kdy se duše napravovaly přes různé tváře, individuálně nebo v menších skupinách. První skupina byla založená Abrahamem a pojmenována Israel (jašar- keľ, „přímo ke Stvořiteli“).

Ale dnes se nacházíme ve zvláštní době, které kabalisté dali název „poslední pokolení“. Vždyť právě dnes musíme realizovat vědu kabala prakticky, to jest připojit všechny lidi k procesu nápravy.
To je charakteristické pro poslední etapu nápravy, která musí přijít ke konci během několika let, nebo desítek let, toto záleží na námi vynakládaném úsilí. Do teď na nás vyšší řízení působilo závazným způsobem a my jsme skoro neměli možnost zrychlit čas nebo změnit termíny.
Všechno se rozkrývalo ze shora dolů: stavba Prvního Chrámu – rozbíjení, stavba Druhého Chrámu – rozbíjení a takto se to odehrávalo až do ukončení posledního vyhnanství.
Ale od tohoto okamžiku a dále, po návratu národu Izraele do své země začala poslední etapa nápravy, která žádá pochopení, uvědomění a připojení k tomuto procesu celého lidstva. Co tohoto procesu musí být zapojení nejen zvláštní osobnosti a malé skupiny, ale ve výsledku se do toho musí zapojit celý svět. O tomto psali kabalisté a je to také pochopitelné se skladbou vyššího systému. Pouze poté, co se celý svět zapojí do tohoto procesu, budeme vhodní konečné a očekávané nápravy.
Proto pro nás není dostatečné pouze studovat. Studujeme proto, abychom přitáhli světlo, vracející ke zdroji, a posílili člověka na tom stupni, na kterém se nachází. Pokud nebudeme prakticky pracovat s lidmi, což je nejdůležitější, potom nemá cenu studovat vědu kabalu. Vždyť její realizace spočívá právě v tom, abychom prakticky rozšiřovali svoje prostředí a společnost více a více.
Takové rozšíření ve všech směrech, je naprosto nezbytné, unikátní a není typické pro jakoukoliv jinou dobu existence. Toto učení bylo vždy utajené, malé skupiny se scházely na nějakém nepřehledném místě, aby na sebe neupoutávaly pozornost, bylo to totiž odlišné od všech ostatních náboženství.
Dnes je tomu právě naopak, naše doba je úplně protikladná a musíme ukázat, co je to skutečné náboženství a v čem je smysl existence člověka v tomto světě.
Kabalisté ve všech pokoleních snili o takové práci, ale neměli povolení jednat. Pouze v naší době se to stalo možným.

[#130326]

Z lekce na těma „Důležitost šíření“, 19.03.2014‏

Tanec před nevěstou

каббалист Михаэль Лайтман

Z článku Rabaše „V čem je důležitost ženicha“: Řekli mudrci:“Jak tančí před nevěstou“, ale neřekli, že tančí před ženichem. I když o svatební hostině je řečeno: „Každý kdo je potěšen hostinou ženicha“. Ženichem se nazývá Tóra a nevěstou- víra, ale víra musí být nad znalostmi. Vždyť rozum nesnáší stálé pozvednutí a propady, které se nazývají „tanec“, podobně tančícím nohám, které se buď pozvedají nebo spouštějí na zem. Pozvedávat nohy (raglaim, od slova meraglim- zvědi), toto znamená jít nad znalostí a rozumem, odpojit nohy od země (od přání). Ale člověk nemá stálé síly jít vírou nad znalostmi a proto spouští nohy zpátky na zem. A o tomto je řečeno: „Jak tančí před nevěstou“.

Vyšší světlo se nachází ve stálém neměnícím se stavu, v absolutním klidu. Je to zdroj absolutního dobra, které se nikdy nemění. Všechny změny probíhají pouze v člověku. Pokud se zabývá prací Stvořitele, tj. přeje si dosáhnout stavu podobného Stvořiteli- odevzdání a lásky, musí potom pracovat ve vztahu „ženicha“ a „nevěsty“, udělat ze sebe nevěstu vhodnou pro Ženicha, a o nevěstě je nutné vždy říkat, že je příjemná a zbožná bez ohledu na to, jak vypadá, občas krásně, občas ne moc a tím vyvolává ve člověku přání pracovat nebo ne. Tyto změny neprobíhají náhodou, takhle se projevují rešimot (duchovní buňky) a provádí člověka přes různé stavy, ale my vnímáme pouze změny týkající se Stvořitele, právě nad nimi musíme pracovat, až se v našich pocitech rozkryje, že není nikoho kromě Stvořitele, dobrého a přinášejícího blaho. Naše nádoba (přání) se nazývá nevěsta, Malchut, stále měnící se přání potěšit se. Musíme nad všemi těmito změnami pracovat tak, aby nebyly žádné změny. Pokud se dokážeme udržet nezávisle na změnách v přání potěšit se, tím se stavíme nad ním, nádobu(přání), která se také stále mění, ale ve tváři opačné tomuto přání. Čím větší mínus se pociťuje v přání potěšit se, tím máme možnost dosáhnout většího plusu v nádobě nacházející se nad ní. Tak se skládá „tanec“. V této práci rádi tančíme, vždyť se pro nás stává fascinujícím zážitkem. Pocity vznikající v našem dosavadním nenapraveném přání potěšit se, slouží pouze pro to, aby jsme vysoko ohodnotili možnost pozvednout se nad ním. Toto se nazývá tančit před nevěstou. A když ukončím tuto práci, pak se stáváme hodni hostiny ženicha. Ženichem se nazývá Tóra, přicházející ze shora jako dárek. Člověk cítí, že není hoden takového vyššího daru. Ale díky tomu, že udělal takovou práci, je připraven připojit se k Ženichovi. Má na to základy. Pokud dosáhne takového stavu, kdy nevěsta občas vypadá přitažlivě a občas ošklivě, ale pro něho je vždy krásná a zbožná, pak už je to skutečná nevěsta. Krása- je světlo Chochma a zbožnost- je světlo Chasadim, tzn. světlo Chochma je připraveno se obléci do světla Chasadim, tak člověk napravuje svoji nádobu (přání) a dostává se na hostinu k Ženichovi.‏
[#129768]
Z přípravy na lekci, 12/03/2014‏

Jako ryba v moři světla


Dr. Michael Laitman
Musíme cítit, že jsme zcela ve Světle, jako tělo ponořené do vody.
Mé tělo je ze všech stran obklopeno vodou, která je úzce spjata se všemi mými pohyby.

V tomto stavu musím cítit, že jsem uvnitř Vyššího světla tak, že každým svým nepatrným pohybem, v myšlence či přání, v každé snaze mého srdce i mozku, okamžitě zvu Světlo, aby ke mně přišlo. K tomu dochází okamžitě, bez prodlevy. Musím ve svém životě dosáhnout takového pocitu.  

Každý z nás se ponoří do těchto vod a dostane kyslík pouze v okamžiku, kdy se pohybujeme směrem k sobě navzájem. Pokud jsou naše srdce přitahována k jednotě mezi sebou, pak máme něco, odkud dýchat. Pokud se srdce nechce sjednotit, pak bez vzduchu dýchat nemůžeme. Musíme cítit tento stav v naší duchovní práci: Jsme ponořeni uvnitř moře Světla, jako voda, a kyslík záleží pouze na spojení mezi námi. Tak musíme nějak donutit naše srdce toužit po jednotě.

Přítomnost kyslíku závisí na naší blízkosti jednoho k druhému. A pak se začneme spojovat, ne kvůli tomu, abychom dostali kyslík, ale abychom udělali radost Stvořiteli! Jak můžeme pozvednout toužení dostat kyslík na touhu dělat radost Stvořiteli, dokonce i když se bez vzduchu dusím?

Nakonec dosáhneme stavu, kde náhle přestaneme potřebovat kyslík a cítíme se jako ryba ve vodě! Ani jsme o tom neuvažovali, pouze o tom, jak Mu udělat radost.
[128561]
Z 1. části denní lekce kabaly 21/02/2014, Workshop

Instinkt a inteligence

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co jsou myšlenky a jaký mají vliv na obecný systém?

Odpověď: Myšlenky se objeví tam, kde jsou nějaká přání v opozici a v rozporu mezi sebou navzájem, a vznikne potřeb, aby se v nějaké formě uvedli do rovnováhy.

Pokud, z důvodu nedostatku rozdílu v přáních, se myšlenky neobjevují, pak pracuje pouze instinkt.
[129241]

Pro skupinu

Dr. Michael LaitmanOtázka: Jak musí skupina pracovat na svém spojení, aby přilnula k učiteli a nedovolila vnějším virům odsunout celou společnost někam na stranu?

Odpověď: Skupina na duchovní cestě se musí učit metodu nápravy od učitele, ale uskutečňovat ji o sobě. Spojení mezi přáteli musí každého vybavit takovou silou, takovými základy, že budou také připraveni udržet se na svém místě bez učitele. Učitele potřebují pouze k tomu, aby byli schopni neustále postupovat pravým směrem.

Avšak na úrovni, které již bylo dosaženo, musí být skupina již v takovém vzájemném spojení, že vytvoří stabilní základ tak, že nikoho nepotřebují. Ve spojení mezi nimi odhalí Stvořitele, a takovým způsobem postupují kupředu.
[128636]
Z 1. části denní lekce kabaly 27/02/2014, Téma lekce: „Učitel“

Přeměna souboru lidí ve skupinu

Dr. Michael LaitmanSkupina musí být prostředkem k vzestupu, k dosažení malého stavu (absolutního odevzdání), k dosažení důležitosti cíle. Být ve skupině neznamená pouze, že se nacházíte ve společnosti sta lidí. Skupina je systém, ve kterém chcete být na pravé straně, následujíce bod volby.

Před volbou to ještě není skupina, ale zkrátka soubor lidí, jako dav, který opustil Egypt, který se ještě nezměnil v lidi, ale byl jen masou. Pouze poté přijali Tóru, vstoupíce do vzájemné záruky, pak je o nich řečeno: „Dnes jste se stali mým  lidem.”

Poté, co se objeví ego na hoře Sinaj (“Sin” – nenávist), která byla mezi nimi všemi, myšlenky, které rozeštvávali ty, kteří se shromáždili na úpatí hory, pouze poté člověk pocítí potřebu skupiny.
[128995]
Z přípravy na denní lekci kabaly 02/03/2014

Cesta ženy

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co když postupuji rychleji než má žena?

Odpověď: To je špatný přístup. Pokroky mužů a žen jsou rozdílné povahy a stylu, nelze je porovnávat. Co dělá ve stvoření žena není to stejné, co muž.

Někdy muži a ženy mohou najít společný jazyk, ale zpravidla toho nejsou schopni. Začnete číst jakýkoli článek či poslouchat lekci a uvidíte, že ona přemýšlí jinak než vy, jako byste k dané věci přistupoval z jiného úhlu pohledu. Nakonec ženy dochází ke stejným  detailům vnímání, ale cesta a analýza mužů a žen je velmi odlišná.

Muži a ženy mohou diskutovat o běžných otázkách, ale když dojde na podrobnosti, musíte vzít v potaz jejich stávající úroveň.

Otázka: Vidím, že se naše dojmy vzájemně doplňují z různých stran. Současně však,  moje žena věnuje hodně času a úsilí péči o naše dítě.

Odpověď: To je ženská náprava. Ženy se starají o své děti a někdy se zdá,  že je to na úkor jejich sebe-nápravy. Nicméně, přesně tak ženy postupují, a povinností ženy je být matkou.

Pokud nějakým zázrakem, bych třeba já neměl děti a mohl bych se plně věnovat studiu, šíření a nápravě? Ne. Ženy by měli napravit své duše péčí o jejich děti, tím, že jsou s nimi pohromadě, a v míře času a přání, které jim  poté zbývá.

Pokud má žena příležitost se vdát a mít děti, musí to tak udělat. Ženy by měly pečovat o děti, dokonce i když by se zdálo, že by bez dětí mohly udělat mnohem více a postupovat rychleji na jejich duchovní cestě. Mohly by, ale to není cesta ženské nápravy.

Otázka: Měly by se ženy s dětmi porovnávat s ženami bez dětí, které mají více času na studium a šíření?

Odpověď: Ne. Pokud se žena s dětmi účastní na studiu a jiných aktivitách do míry, do jaké může, má to vliv na nápravu mnohem větší, než u ženy, která se „vyhýbá“ dětem, protože se chce věnovat kabale. Tento druh „abstinence“ nepomáhá.

Pouze si neuvědomujeme, že tento svět je postaven v souladu s duchovnem. Pokud přivedeme jiskry duchovna do tohoto života, dostaneme se blíže nápravě. Nelze vystoupat do další duchovní úrovně, pokud jste pro něj nepoložil základy v tomto světě. To je důvod, proč se musíme ženit, mít děti a odtud se posunout dál.

Mohlo by se zdát skvělé, kdyby všichni moji studenti neměli práci se starostmi o tento svět a byli oddáni duchovnu. Představte si: každý by studoval a šířil. Ale místo toho se žení a ženy jsou téměř okamžitě odstřiženy od procesu, a muži jsou zavázáni podporovat své rodiny a řešit nekonečné problémy společně se svými partnerkami.

To je přesně to, o čem náprava je. Nemůžeme se před tímto faktem  schovávat. Později pochopíte, že to je optimální způsob, jak dělat naši práci tím nejlepším  způsobem.

A naopak, ti, kteří se vyhýbají manželství, odmítají možnost nápravy. To platí jak pro muže, tak pro ženy. Takže, pokud existuje ta možnost, měli byste založit rodinu a vzít na sebe toto břemeno.

V každém případě, rodina má přednost před čímkoli dalším, protože je základní částí nápravy světa. Není náhodou, že současný svět čelí kolapsu rodinné struktury; tato situace předchází základní nápravě.
[127454]
Ze 4. části denní lekce kabaly 14/02/2014,  Spisy Baal HaSulama