Otázka: Jak člověk cítí přechod ze stavu Druhého zkrácení (Cimcum Bet) k Prvnímu zkrácení (Cimcum Alef)?

Odpověď: My si myslíme, že Cimcum Bet s jeho prací ve třech liniích je složitější, ale je v něm naprosto jasné, nakolik jsme schopni použít přání a nakolik se musíme anulovat.

Cimcum Alef se zdá snadné si představit, vždyť všechno, co je tam, je přání, světlo a clona, tj. já a Stvořitel. Já jako host a On jako hostitel. Ale je to pouze tehdy, když přicházím shora dolů a mám sílu. Jako když mám hodně peněz, přijdu do restaurace a objednávám si, nevšímaje si ceny. Toto se nazývá Cimcum Alef.

Ale my se nenacházíme v takovém napraveném stavu, nemáme tak napravená přání, abychom měli všechno otevřené.

Pokud se nacházím pod Druhým zkrácením (Cimcum Bet), stále zvažuji, kolik toho vzít, co a proč.

Jako bych přišel do supermarketu s dvěma sty korunami a potřebuji udělat nákup, abych nakrmil celou rodinu. A chodím a stále kontroluji, co kolik stojí  a co je pro mne důležitější.

Zatím takto jednáme v naší nápravě zdola nahoru, nemáme síly a tak jsme rádi za jakýkoliv pokrok v odevzdání.  A touto cestou postupně posilujeme odevzdání.

[#11655]

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jak se dá v několika větách člověku vysvětlit, jakými prostředky je možné změnit jeho egoistickou přirozenost bez připomínaní vyšší síly, aby se to nezdálo mystické?
Odpověď: Pokud dosahujeme spojení mezi sebou, potom v centrálním bodu jednoty v centru kruhu se projeví síla, která je větší a stojí nad námi ve své kvalitě. Proto je schopna nás udržovat v jakémkoliv stavu budeme chtít.
Tato síla může odstranit všechny problémy, pozvednout a naladit náš život, zařídit všechno úplně jinak. Nehledáme ji někde na nebi nebo na jiných planetách, pomocí kouzel a meditací , ale pouze uvnitř našeho spojení.
Mimo to víme z historie, že národ Izraele žil v takovém stavu více než tisíc let. Z té doby k nám přišly všechny povídky o rozkrytí vyšší síly, z této úrovně jsou napsány všechny sváté knihy. Takto žil národ a takový stav se nazývá Chrám.
Chrám – není budova z kamene, ale spojení mezi námi. Kdysi se toto spojení pokazilo a Chrám se zbořil. A tak namísto spojení a lásky mezi námi začala vládnout nenávist. Proto dnes necítíme mezi sebou žádné spojení a tak žijeme.
Takový stav se nazývá vyhnanství, odloučení od spojení. Ale uvnitř jednoty se rozkrývá taková síla, která dokáže vytvořit cokoliv si budeme přát a jakékoliv zázraky. Nic proto nemusíme dělat, pouze zjistit, jak se mezi sebou spojit.
Otázka: Setkával jste se s různými uznávanými vědci světa, přijímají takové vysvětlení? Chápe racionální mozek takový pojem jako centrum skupiny?
Odpověď: Vědci dnes přijímají i jiná vysvětlení, často věří ve věci naprosto abstraktní. Neuvěříte v jakém složitém stavu se teď ocitli. Ta doba, kdy věřili v neměnnost zákonů Newtona a Einsteina je dávno pryč. Dnes je život vědců moc těžký. Velmi velké prázdnoty se rozkrývají uvnitř přírody, vědci chápou, že určíté věci není možné vnímat obyčejným lidským rozumem, přijmout na sebe tyto zákony.

[#137186]

Filed under: Jednota, Skupinová práce, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jak se mám zkontrolovat, že jsem skutečně postoupil po duchovním žebříku a neklamat sám sebe, abych potěšil vlastní egoizmus?

Odpověď: Rozdíl je pouze v clonách. Od světa Nekonečno k našemu světu a zpět nahoru do světa Nekonečno vede duchovní žebřík a každé poschodí se liší silou přání a jeho clonou, která ho proměňuje pro odevzdání.

Když se pozvedám na vyšší úroveň, můj charakter a základní vlastnosti zůstávají stejné. Zvětšuje se ale míra mého odevzdání v souladu s tou, která existuje na této úrovni.

Proto každý z nás pozvednutím na tutéž úroveň odevzdává jinak, ve vlastním stylu.

V našem světě, který je ve vztahu k duchovnu jako jedno poschodí, existuje 7 miliard lidí a každý je jiný.

Stejně tak na jakémkoliv ze 125 poschodí je 7 miliard, ale existují v jedné společné formě.

Tak jako v našem světě všichni existují pro sebe, stejně tak existují všichni v duchovnu pro odevzdání. Každé poschodí se tak liší pouze úrovní odevzdání.

Nám se zdá, že rozdíl je pouze v množství – větší nebo menší odevzdání.  Ne!

Na každém stupni je naprosto odlišný vztah se Stvořitelem, jiný druh spojení. Proto jsou tak oddělené jeden od druhého.

[#14679]

Filed under: Vnímání, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Co je to clona, z čeho je vytvořená a jak ji dokážu poznat?
Odpověď: Clona je síla, která nám poskytuje možnost myslet a starat se o ostatní.
Toto je jiný druh myšlení, jiný směr, pocit, schopnost jinak rozhodovat. Člověk se přitom jakoby znovu zrodí! Nazývá se to zázrakem – „Zázrak egyptského exilu“, – když vystupuji ze svého egoistického přání a najednou se začínám starat o ostatní.
Tak začínají pracovat mé myšlenky.
Toto je zvláštní proměna. Kdo si to ve skutečnosti přeje? Můžeme o tom klidně diskutovat, ale hluboko uvnitř sebe se toho strašně bojíme. Ale takovou proměnu s námi dělá vyšší světlo. Jak to dělá, nevím. Stejně tak jako mě On stvořil. Proto se tato proměna ve mně nazývá zázrak. Světlo, které vytvořilo mé přání, dokáže na něj udělat takový „upgrade“.

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jak zkombinovat dva principy: „Nikdo mi nepomůže kromě mě samotného“ a „Není nikdo kromě Něj“?
Odpověď: Naším úkolem je přejít ke stavu, ve kterém není čas, místo ani pohyb. Toto znamená, že není žádný rozdíl mezi pozvednutím a propadem. I když rozkrývám největší zlo, ostrý meč je přiložen k mému krku a i v tuto chvíli nesmím pochybovat o milosrdenství Stvořitele. Žádné stavy nemizí, my se nad nimi pouze pozvedáme.
Přání potěšit se musí úplně zemřít a proto se od něj odsekává kousek po kousku, ale my to vnímáme jako největší potěšení. Vždyť je to pro nás nejen obyčejná nezbytnost, které se nejde vyhnout, ale i příprava nádoby, která proměňuje ve skutečné světlo realizace činů odevzdání.
V nejhorších stavech jde vidět důležitost víry a odevzdání a proto se do nich můžeme zamilovat. Všechno záleží na důležitosti, kterou dáváme Stvořiteli a odevzdávání mu. Tímto zvětšujeme svoji nádobu natolik, nakolik se dokážeme obrátit ke konání pro potěšení Stvořitele.
Stvořitel nám rozkrývá všechny nenapravené vlastnosti našeho srdce a rozumu, kterými k němu nejsme přilepeni, od těch nejlehčích do těch nejtěžších. Musíme nad nimi zvítězit, pozvedáme se po úrovních tím, že zůstáváme ve všelijakých stavech ve spojení se Stvořitelem.
Tímto spojujeme rčení „Nikdo mi nepomůže kromě mě samotného“ a „Není nikdo kromě Něj“. Spojení anuluje rozdíl mezi těmito dvěma principy.

Filed under: Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: V předvečer svátku „Šavu’ot“, symbolizujícího darování Tóry, vysvětlete, prosím Vás, smysl deseti přikázání – rčení, vyhlášených na hoře Sinaj, které je nutné opakovat každý den.

Odpověď: Pro nás desat přikázání znamená hlavně kontrolu našich přání ve vztahu k jednotě. Mluví se pouze o jednotě.

Darování Tóry nastává pouze poté, když národ přijímá podmínky vzájemné záruky, jako jeden člověk s jedním srdcem, u úpatí hory. To jest –  my chápeme, že nad námi je hora našeho egoismu a my dokážeme vystoupit na tuto horu pouze s jedním bodem v srdci. Ten bod se jmenuje Mojžíš, protože nás vytahuje (mošech) z vlastního egoismu.

Hora Sinaj je obrovská, jako Babylonská věž, dokonce i větší. A my jsme se shromáždili u jejího úpatí a jsme připraveni stát kolem této hory našeho egoismu. To znamená, že souhlasíme s tím, že dáme dohromady jednotlivé egoismy do jedné hory, nebudeme se jich bát a bez ohledu na tuto horu nenávisti budeme usilovat o jednotu, i když cílem našeho egoismu je postavit se proti naší jednotě.

Až se tak spojíme, požádáme pak o rozkrytí síly odevzdání uvnitř naší jednoty. Vždyť snaha o jednotu je duchovní nádoba, přání k vzájemnému odevzdání. Jak je řečeno: „Od lásky ke stvořením- k lásce ke Stvořiteli“. Tak přijímáme podmínky k lásce k bližnímu jako k sobě samotnému.

[#136553]

Filed under: Skupinová práce, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Máme opravdu šanci napravit stav světa, když jde vidět, že svět každým dnem klesá níž a níž?

Odpověď: Ne, svět každým dnem přichází k většímu uvědomění si zla. Vidí, že se rozvíjí bez jakéhokoliv směru, neví, kam kráčí a nemá žádnou možnost působit na svůj rozvoj, zaručit vlastní existenci, život.

Utrácíme všechny možnosti řídit vlastní život nebo svět, ale to je dobře. Svět se cítí jako malé dítě, které rodiče ztratili.

Postupně si začínáme uvědomovat, kdo nás zapomněl, komu jsme se vzdálili a ke komu se musíme přiblížit. Dává to člověku pocit nezbytnosti spojení s vyšší sílou, harmonie s přírodou, s realitou. Není to nějaká mystická, vymyšlená síla, chceme vědět, jak  je uspořádán systém, chceme znát zákon, formuli, v souladu se kterou existuje svět.

Musíme se dozvědět, kam kráčíme! Vždyť za tmy a v plné rychlosti letíme ve vlaku a ani nevíme kam…

[#136182]

Z lekce 28.05.2014, z článku „Vzájemná záruka“.

Filed under: Krize, Vzdělání, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jak se rozvijí smysl pro vnímání bližního?

Odpověď: Smysl pro vnímání bližního se rozviji díky úsilí o sebeanulování ve vztahu ke správné společnosti, dokud s ní nesplynu  a budu je obsluhovat. V souladu s podobenstvím vlastností  svým dobrým a láskyplným chováním k ostatním odhalím Stvořitele. Nakolik se budu snažit přinést blaho společnosti, natolik odhalím Stvořitele. Vždyť On se ke všem také chová v dobrém, jak ke zlým tak i k dobrým.

Proto se i já musím snažit chovat se stejně dobře ke všem. Zlými se nazývají  takoví lidé, kteří sice chtějí být dobrými, ale zatím nad nimi vládne zlo. Rozkrytím různých forem ve vztahu k nim rozkrývám Stvořitele v souladu s tím, nakolik musím změnit sebe v podobenství k Němu.

Kontrola a vyjasnění je možné pouze ve vztahu ke společnosti. Nemám žádnou jinou možnost, kde můžu potkat Stvořitele, vidět Ho a zvážit, čím jsem od Něj odlišný. Jeho tvář se rozkrývá uvnitř široké veřejnosti nebo skupiny, tj. uvnitř společnosti, uvnitř světa. Proto slovo „svět“ (olam) – je „skrytí“ (olama) Stvořitele. Není žádné jiné místo, kde se dá On pocítit, protože nemá tvář. Vlastní proměnou se začínám chovat jinak – v dobrém se chovám ke světu a v souladu s tím rozkrývám, že svět je Šechina, ve kterém se nachází Šochen, Stvořitel.

[#136035]

Filed under: Skupinová práce, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→

Naši přátelé z Francie, přeložili knihu „Moudrost srdce“ do francouzského jazyku.

Filed under: Vzdělání | Add Comment/Ask Question→

Otázka: Jak můžu být odpovědný za ostatní, pokud nemůžu být odpovědný ani sám za sebe?
Odpověď: Právě díky tomu, že se přihlásíš sloužit ostatním, stáváš se odpovědným za všechny. Sám pro sebe neexistuješ, ale pouze pro ostatní. Tak funguje zákon vzájemné záruky, ve kterém ostatní nemají svobodnou volbu. Určuji jejich stav a osud a proto přebírám odpovědnost a jsem připraven postavit se za něj. Všechno co se odehrává záleží pouze na mě ať se stane cokoliv, dobré nebo špatné. Připojuji všechny jako svůj dolní parcuf a rozhoduji za všechny.

Otázka: Není to drzost z mé strany takhle přemýšlet?
Odpověď: Není to drzost. Pokud jsme si všichni rovni, potom každý z nás má svůj vlastní vztah se Stvořitelem, nikoli přes ostatní. Všichni ostatní už jdou za mnou. Vždyť ve mně je bod v srdci, moje místo v kořeni duše, které nikomu jinému nepatří. A toto jedinečné místo má každý. Proto každý může říct, že je jedinečný, komu patří jeho vlastnost a nikdo kromě něj. Každý má svojí zvláštní vlastnost a všechny ostatní přichází k vzájemného spojení s ostatními. Touto unikátní, osobní vlastností se spojuji přímou nití se Stvořitelem a v tomto jsem před všemi. Pokud ne já, potom ostatní už nebudou dokonalí. Pouze já můžu napravit tuto vlastnost tím, že jí spojím s celým lidstvem. To jest se všemi ostatními vlastnostmi Malchut světa Nekonečna. Například Malchut světa Nekonečna je 7 mld. částí a každá tato část je spojená se Stvořitelem svojí specifickou vlastností. A všechny mé ostatní vlastnosti pochází ze vzájemného propojení s ostatními 7-mi miliardy.

[ # 135974 ]

Z lekce 27.05.2014 z článku „Darování Tóry“

Filed under: Duchovno, Duše, Skupinová práce, Z ranní lekce | Add Comment/Ask Question→