Celá naše práce je vyvíjet touhu

V hmotném světě pracujeme na naplnění, zatímco v duchovním světě pracujeme na touze. Toto nás mate, jelikož na to nejsme zvyklí. Proto bez cítění touhy opouštíme duchovní práci, myslíce si, „pokud to nechci, proč s tím pokračovat?“  

Nerozumíme, že jediná věc, které potřebujeme dosáhnout, je modlitba před modlitbou, touha získat touhu. To je nejdůležitější věc. Nikdy bychom se neměli starat o naplnění. Naplnění jsou naše budoucí stupně a ty existují vždy. Již jsou zde, čekající na nás, abychom po nich toužili a stali se připravenými jich dosáhnout.

Knihu Zohar odhalujeme pochopením, že potřebujeme pouze touhu. Jakmile skrze naše studia získáme touhu, okamžitě bude naplněna.

Přistupování ke kabalistické knize, studiu a jakékoliv duchovní akci je bez touhy normální; takto začíná každý. Probuzení, které každý člověk dostává na začátku, je mu dáno, aby ho přivedlo do správného místa, kde má možnost všechno objasnit sám. Avšak po tom všem je ponechán sám a není nadále probouzen Shora, protože celá naše práce je pouze vyvíjet touhu, nádobu (Kli).

„A temnota zazáří jako Světlo“

Otázka, kterou jsem dostal: Jaký je v duchovnu rozdíl mezi temnotou a Světlem?

Moje odpověď: Když člověk do temnoty vnáší Světlo Chasadim, odhaluje, že temnota je Světlo Chochma. Takto kabala definuje rozdíl mezi temnotou a Světlem.
Noc je když je nepřítomné Světlo Chasadim a den je když je Světlo Chasadim přítomné. Světlo Chochma je přítomné stále, vždyť Světlo Chochma je Stvořitel.
Proto vždy svítí na 100%.

Po Cimcum Alef (omezení záměru dostávat pro sebe) je Světlo Chochma odhalováno pouze do míry, do které je člověkem generováno Světlo Chasadim (záměr odevzdávat).
Proto temnota a utrpení, které dnes cítíme, též přicházejí od Stvořitele. Značí, že se k nám Vrchní Světlo přibližuje, ale my to cítíme jako temnotu, zlo a problémy.

Vždyť jsme Vyššímu Světlu prozatím opační.

Boj a vyšší jednota protikladů

Otázka: Bylo řečeno, že knihu Zohar je nutné studovat pouze dohromady se skupinou a usilovat ke sjednocení všech bodů v srdci.

Ale je to velmi těžké spojit, protože Zohar je chápan, jako něco velmi osobního a vnitřního. Jak to spojit  se všemi dušemi?

Odpověď: Skutečně, aby si myslel o spojení s ostatními, musíš se nacházet v pravé linii, v odevzdání, mimo sebe a levá linie – je to mé osobní, vnitřní hledání všeho, o čem mluví kniha Zohar, všech těchto vlastností v sobě.

Tyto dvě linie se spolu nespojují, pravá – výstup ze sebe a levá – zkoumání v sobě. Pravá linie – je celý svět mimo mně, a já – pouze tečka, plod mé duše. Levá linie je pocit, že celý svět je ve mně a není nic kromě mne.

Propojit tyto dvě linie může jenom vyšší světlo, které nás obklopuje! A pokud se to tak nestalo, musíme se pokoušet je spojit, uvědomit si, že to není možné a čekat toto spojení se odshora.

Tento protiklad bude v nás narůstat více a více a každý ho pocítí v plné míře.
Projdeme různými stavy – někdy nám bude něco vycházet, někdy ne, někdy budeme myslet na spojeni a někdy pouze o svých vnitřních dojmech, jako že začínám pociťovat celý vesmír uvnitř sebe.

Čtu Zohar a cítím, jak se všechno odehrává uvnitř mne – ale bez jakéhokoliv spojení s ostatními, zapomínám na ně …

Je třeba procházet protikladnými stavy, pokud nepřijde třetí komponenta a spojí dva předcházející – to se nazývá, že Stvořitel (střední linie) se navléká v člověka.

Jaká nádoba platí pro světlo?

Je třeba chápat, že kniha Zohar odhaluje v nás bod v srdci a nehodlá naplňovat naše běžné smysly a rozum tohoto světa.

Otevíráš knihu a zoufáš si, že nechápeš a necítíš – ale jakého si očekával citu, jakého pochopení? Zohar působí úplně jinak, než si myslíš.

Ty jsi připravil sud (egoistické přání) – a čekáš (údajně duchovního, egoistického) naplnění, ale Zohar  ti dává jinou nádobu získání (odevzdání, nesobeckou) a stejné  naplnění (rozkoš odevzdání).

Ale to jsou normální etapy, které probíhají každým člověkem, postupně  se stále více  vyjasňuje kli, vztah, naplnění, které musí očekávat.

Ve výsledku se všechny omyly rozptýlí a člověk odhalí správné kli pro správné naplnění.

Z lekce knihy  Zohar, 31.12.2009

Zohar nikdy nemůžete studovat příliš

Otázka, kterou jsem dostal: Můžeme v jednom dni číst Zohar přes příliš?

Moje Odpověď: Právě teď čteme a pročítáme Zohar znovu a znovu. Nemá smysl mluvit o vnitřních definicích, protože je ještě necítíme. Po mnoha hodinách studia (řekněme 100 hodinách) začneme cítit a vnímat, o čem Zohar mluví. Zpočátku to bude mlhavé a nejasné jako dívání se skrze mlhu. Ucítíme něco, co nás přitahuje do neznámého místa. To se nazývá „podivuhodný prostředek“ (Segula), který nás ovlivňuje.

Po mnoha hodinách studia přijímáme z různých slov dojmy a každé slovo ve mně začíná probouzet unikátní pocit. Napříkal chlad, teplo, nahoru, dolu, odevzdání, přijímání, GAR, VAK, Ezau, Jákob, Leah, Rachel, vesnice, zvířata a tak dále, jsou všechno slova, skrze něž akumulujeme specifické dojmy. Poté, co to uděláme, o nich budeme schopni mluvit s druhými. 

Pak se budeme schopni účastnit sdílené diskuze. To není přímo nezbytné, ale nicméně nám to dá společný jazyk s našimi přátel, jelikož ti též ucítí a uvědomí si novou realitu.

Tehoto zvláštního pocitu není lehké dosáhnout. Je to opravdové odhalení a objevuje se po mnoha hodinách studia.

Duchovno je přímo tady

Milostné vztahy a přátelství jsou genetikouChceme a toužíme vše odhalit uvnitř naší hmoty, uvnitř naší touhy. Ale nejjistější místo k odhalení rozbití je náš přístup k našim bližním. Pokud chcete zjistit, co musíte napravit, a kde dostat Obklopující Světlo, pak začne prověřovat své vztahy s bližními. Brzy uvidíte, že vás to odpuzuje a že se tomu každým možným způsobem chcete vyhnout; neustále na to zapomínáte a nechcete o tom nic vědět. Takto můžete okamžitě objevit místo, kam musí zasvítit Světlo a dělat nápravu.

Duchovno je přímo tady; je hned vedle vás! Místo rozbití je přímo tady. Je to tak jednoduché – rozbití je přímo před vámi a můžete to vidět a odhalit hned teď. Ale abyste to napravili, musíte si to představit a zobrazit správně a pochopit, jací musíte jako napravení být. Snažte se jednat s ostatními se stejnou láskou, se kterou jednáte se sebou, nehledě na to, jak odpudivé, nechtěné či nevhodné se vám to zdá. Pak budete znát, jak moc jste duchovním, Stvořitelem, odpuzováni.

 

Nicméně se začínáme pod vlivem Obklopujícího Světla měnit a začínáme vše vidět jinak. Začínáme chápat, že je v realitě skryta velikost, jednota a svatost. Avšak tato změna není možná bez Obklopujícího Světla.

Zohar prozkoumává náš vnitřní svět tužeb

Kabalisté vysvětlují, že touha je jediným stvořením, které Stvořitel vytvořil. Skládá se z 613 (Tariag) různých tužeb se všemi jejich odlišnými manifestacemi. Žijeme právě uvnitř těchto tužeb. Všechny jsou námi.

Na tyto touhy svítí Světlo Stvořitele. V realitě je to On, kdo rozděluje jednu společnou touhu do množství určitých tužeb, protože se touha pod vlivem světla stává rozdělenou a je udělána komplexnější. Proto se rozděluje do různých částí, dokonce i částí, které jsou si protikladné.

Mezi těmito touhami jsou některé touhy odporující a opačné Světlu a jiné jej podporují a jsou Světlu podobné. Zlé touhy v nás nás táhnou od Světla a odcizují nás jemu; nazývají se „zlý pud“ (Jecer HaRa), „zlé síly“ (Kohot HaTumah) nebo druhá strana (Sitra Achra). Dobré síly v nás se nazývají Jecer HaTov, táhnou nás blíže vstříc cíli a pomáhají nám jej dosáhnout. Nazývají se „síly svatosti“ (Kohot HaKeduša).

Jsou v nás také touhy na různých úrovních vývoje: nehybná, vegetativní, pohyblivá a lidská. Dodatkem jsou zde touhy, nazývané „andělé,“ „démoni,“ „duchové,“ a tak dále. Je zde nesmírné množství různých druhů tužeb. ale všechny jsou uvnitř nás: skládáme se z nich.

Avšak vztahujeme se k našim touhám a vlastnostem různými způsoby. S některými zacházíme, jako by nám byly bližší a s jinými jako by nám byly vzdálenější či protikladné, a též užitečné či škodlivé. Zacházíme s nimi jedním či druhým způsobem v závislosti na našem cíli, na našem způsobu práce s nimi a jiných ohledech.

Nicméně nehledě na to, co můžeme říkat, myslel či jmenovat, vždy se vztahujeme k našim tužbám. Lidé, které kolem sebe vidíme jsou také vyjádřením naší touhy, touhy, která „naši“ formu nabrala pod vlivem Světla.  

Některé touhy jsou velké a relativně konstatní; pokud se změní, dělají to pomalu. Tyto touhy jsou na nehybné úrovni vývoje. Jiné touhy jsou flexibilnější a jsou na vegetativní a pohyblivé úrovni. Mění se rychleji či pomaleji podle jejich typu a síly. Všechny tyto touhy závisí na vyžší úrovni tužeb – lidské úrovni, také nazývané „duše.“ „Pohyblivé“ touhy , které jsou menší než tato úroveň, se nazývají „duchové“ či „andělé.“

Dodatkem, „komnaty“ jsou různými druhy prostorů či dutin; toto jsou touhy nehybné úrovně, které mají své vlastní charakteristiky. Některé touhy, pracující uvnitř těchto komnat, jsou aktivnější a přizpůsobivější a odkazuje se na ně jako na „duchy,“ kteří jsou na vegetativní úrovni. Touhy, které jsou ještě aktivnější, operují uvnitř duchů; toto jsou „andělé,“ pohyblivá úroveň. Nakonec, na ještě hlubší úrovni jsou duše, které jedna druhé pomáhají.    

Tímto způsobem nám Zohar odhaluje celý svět. Ale celý svět je uvnitř mě a mých tužeb. Je to jako bych mezi nimi cestoval, jako maličký člověk v kresleném filmu, putující uvnitř svého vlastního těla, pronikající různými orgány a prostory mezi nimi a vidící, jak jeho celý organismus pracuje.

Zohar nám popisuje něco velmi podobného. Říká nám, že jsme všichni jako duchovní svět a že je celý duchovní svět uvnitř naší touhy, která se nám jeví jako by byla uvnitř či venku ve všech druzích odlišných stavů. A vše toto je zamýšleno, abychom s tím pracovali.

Můj nepřítel – sobeckost, která mne zabíjí

Když  čteme knihu Zohar, je třeba pamatovat, že „Není nikdo jiný než On“ –  je dobrý a činí dobro.

Pouze takhle  potřebujeme přistupovat ke svému životu a ke všemu co se odehrává ve světě, pochopit, že za všem se skrývá pouze jedna síla, žádný ďábel nebo duch, čekající na mně, aby mě zatáhl do  pekla a usmažil tam na pánvičce.

Zohar  popisuje různé zla osoby, aby ukázal, jak se člověk  cítí, když  odhaluje v sobě egoistické sily, jako by  hořel v ďábelském plameni a snaží se vyklouznout z moci těchto sil.

Člověk  vidí, že tyto síly se mu brání postupovat ke Stvořiteli, ale nic  nemůže s nimi udělat, a ve výsledku se jim vzdá.

Anděl smrti přichází k člověku a natahuje mu meč s kapkou smrticího jedu na špičce a člověk  poslušně otevírá ústa a polyká jed.

Zohar  vypráví , že ten anděl smrti – je tvé egoistické přání, ve své konečné, brutální formě.

Všichny tyto vlastnosti jsou uvnitř mě a zabíjí mě! Není nic horšího tohoto stavu a my se k němu blížíme…

Nekráčejte v osamění

Zohar: O hříšníku Bilamovi je psáno: „Kráčel v osamění…jako zmije na cestě,“ jako had, který se plazí sám, a havran podél křivolakých cest. Tak Bilam kráčel v osamění, aby posílil svého ducha nečistoty.

Tak je to s každým člověkem, který kráčí sám, dokonce i na význačném místě, dokonce i ve městě, i ve známých místech na sebe přitahuje ducha nečistoty. 

Proto je psáno: „Nenech člověka kráčet v osamění na cestě a ve městě“ – ale pouze ve spojení s ostatními, dokonce i tam, kam lidé chodí a kde přebývájí.

A také: „Nenech člověka kráčet o samotě v noci“ – neboť během té doby tam lidé nejsou.

Vše toto vám říká: Sjednoťte se svými přáteli. Kabalisté říkají, že se na duchovní cestu nemůžete vydat sami. Pokud se chcete vydat na cestu, ale cesta je temná a vy nemůžete nic vidět, protože nemáte Světlo (žádnou vlastnost odevzdání, ještě jste se nepřipojili k duchovnímu systému, k ostatním duším), pak nesmíte opuštět svůj „dům“ sami. Jste v temnotě, protože jste sami.

Nesmíte udělat ani jediný krok; nebude vám prospívat, protože se ještě nejste schopni sjednotit s ostatními navzdory svému egoismu.  Nesmíte udělat ani jediný krok, protože tento krok nebude ve správném směru – vstříc odevzdání, vstříc lásce, vstříc Stvořiteli. Nejprve se musíte sjednotit s ostatními a pak vyjít ven. A poté, co se s nimi spojíte, náhle ucítíte, že venku není žádná noc, ale den.

Ale v noci byste se neměli vydávat na cestu, i když jste spolu, protože to znamená, že jste nedosáhli požadované úrovně jednoty. Jak vidíme v Zoharu, když padne noc, musíte se schovat v „jeskyni“ – ve vlastnostech Biny (odevzdání), jako Noe ve svém úkrytu.

Nyní ustupme zpátky a zeptejme se: Co je významem toho všeho? Cílem Zoharu nás není vystrašit hrůzou nahánějícími historkami. Místo toho je to svatá kniha, která nám říká o správném přístupu k napravování svých duší. Musíme tuto knihu otevřít s touhou napravit všechny síly uvnitř nás, všechny touhy a vlastnosti, o kterých čteme. Všechny jsou uvnitř nás.

Lekce Kabaly v Praze

22. 12. 2009 a 5. 1. 2010 se na Anglo-Americké Univerzitě v Praze, se bude v 19:00  konat přednáška Kabaly v angličtině.

Budou se probírat základní témata, promítneme si nějaká videa a zbyde prostor i na otázky. Pokud máte o studium zájem, chtěli byste vědět více, či Vás jen zajímá, o co tu vlastně jde, jste srdečně zváni.

Je to zároveň možnost seznámit se s lidmi, kteří mají podobné zájmy jako vy, a s těmi, kteří již nějakou dobu Kabalu studují. Znalost angličtiny není bezpodmínečně nutná, pokud bude třeba, můžeme vám vypomoci v češtině či ruštině.

Prosíme, abyste se níže zaregistrovali. Jde jen o to, abychom věděli, kolik lidí máme očekávat, neboť kapacita sálu je omezená.

Budeme se na Vás těšit!

Registrace ZDE