Postup od větví k duchovním kořenům

Our Imaginary Reality is Created by Two Mechanisms Všechny „svaté“ knihy popisují duchovní práci, která se odehrává v odlišných částech Malchut na různých úrovních s různými vzájemnými kombinacemi. Člověk musí všechny tyto fenomény odhalit uvnitř sebe. Pak bude vědět, jak se nazývají dokonce i bez toho, aby si o tom v knize četl. Bude vědět co je Ezau, David, jména různých andělů a tak dále. Naučí se všechny tyto procesy uvnitř své duše. Toto jsou procesy, které jsou popisovány ve „svatých“ knihách; všechny mluví o odevzdání a lásce. Tyto vlastnosti se nazývají „svatost.“

Když tohoto člověk dosáhne, stává se to jeho životem, celý jeho vnitřním světm, kde žije. Pak rozumí důvodu, proč nám celý tento duchovní systém odhalili kabalisté skrze „svaté“ knihy. Bylo to proto, aby nám to pomohlo být začleněni do tohoto systému skrze text. Dokonce i když neznáme či nerozumíme slovům a nemůžeme za nimi rozlišit duchovní kořeny (jelikož všechna slova v těchto knihách ukazují ke svým duchovním kořenům), nezáleží na tom. Co je důležité je naše „dětská“ snaha jim porozumět. Toto stačí, aby nás Světlo ovlivňovalo a způsobovalo, abychom rostli. Světlo vstupuje do naší duše a napravuje vlastnosti, na které slova ukazují.

Cesta ke svobodě vede přes vyhnanství

каббалист Михаэль ЛайтманOtázka: Co to je „Israel v exilu“, o kterém píše Zohar ?

Odpověď: „Israel v exilu“ – to je kabalistická skupina, která si přeje se spojit mezi sebou, ale cítí, že  je ego táhne na jinou stranu a rozděluje.
Cítí, že se nejen nedokáží spojit, ale dokonce si spojení nepřejí!
Není třeba, abychom se samotné spojení snažili realizovat vlastními silami – to je práce Vyššího světla.  Ale oni k tomu zatím nemají ani touhu, ani se nesnaží takovou touhu sehnat. Proto bylo řečeno lidu, stojícímu u hory Sinaj: „Musíte se spojit jako jeden člověk s jedním srdcem – jinak zde bude místo vašeho pohřbu!“

A když si uvědomili, že si to přejí, ale nemohou – otevírá se jim Stvořitel, aby svým odhalením uskutečnil spojení.

Z lekce ke knize Zohar, 14.01.2010

Nedává to žádný smysl, ale je to fascinující!

sense Otázka, kterou jsem dostal: Proč bychom měli číst o všech početných detailech, popisovaných Zoharem, kdy je uvnitř sebe nejsme schopni identifikovat?

Moje odpověď: Musíme být jako dítě, které se dívá na svět kolem něj a ničemu nerozumí, avšak přesto se postupně vyvíjí. Je nadšeno, když vidí projíždět bus, protože to vypadá jako něco velkého, co se pohybuje. Je zde další přirozený fenomén, kdy kachňátka berou první pohybující se objekt, který vidí, jako svou matku a následují ji. To je nutí se vyvíjet.

 Stejnou cestou když čteme Zohar, je tu část, které ještě vůbec nerozumíme a jiná část, se kterou se již můžeme spojit. To nás vyvíjí. Musíme si uvědomit, že tomu ještě nejsme schopni porozumět, ale jednoho dne jistě všemu porozumíme v celé jeho úplnosti. Když toužíme a snažíme se porozumět tomu, co slyšíme, probouzíme sílu, která nás rozvíjí. Jak jinak bychom se mohli vyvíjet?

Čím více postupujeme, tím větší příchuť ucítíme ve studiu.

Náleží ti celý svět

Why Do We See Such a Diverse WorldPouze se to zdá, jako by zde byla spousta dalších lidí kolem tebe, kteří s tebou společně studují. Vidíš kolem sebe vnější touhy jen proto, že je tvůj pohled pokažen. Ale teď si představ, že jsou to všechno tvé vnitřní touhy, které nejsi schopen kontrolovat. Je to podobné tomu, jak nemůžeš převzít kontrolu nad svým zlým pudem. Proto se ti tyto touhy zdají vnější a musíš je spojit dohromady.

Pokud tyto vlastnosti spojíš a budeš je kontrolovat, uvidíš, že vše venku ve skutečnosti patří tobě. Je to otiskem toho, co máš vevnitř. Uvnitř tebe je mnoho vlastností, tužeb a snah, ale nemáš nad nimi moc. Proto vně sebe vidíš spoustu lidí a celý svět, udělaný z hvězd, planet, nehybných, vegetativních a pohyblivých objektů, lidí, kteří proti tobě jednají v opozici a lidí, které chceš použít pro své potřeby, nebo dokonce i lidí, které chceš zabít nebo od nich utéct.

Vše toto, protože jsi tak vevnitř postaven; proto vidíš svět tímto způsobem. Pokud Shora dostaneš sílu, která ti dá moc nad všemi tvými touhami, pak okamžitě odhalíš, že celý svět náleží tobě, že od tebe lidé nejsou odděleni a vůbec nejsou venku tebe. Uvnitř každého z nich ucítíš své vlastní já. 

Celé lidstvo je uvnitř mně

visionV každém z nás je přání všech úrovní vývoje – neživé, rostlinné, živočišné a lidské úrovně. Na úrovni člověka je uvnitř nás přání všech druhů lidí, které vidíme v našem světě. Ve skutečnosti to není svět, ale já. Všechny vlastnosti jsou ve mně, loupežníci, lháři, dobří lidé, mudrci i hlupáci. Všechno to jsem – já.

Pouze se mi zdá, že tento obrovský svět existuje, v podstatě je to pouze prezentace mých vnitřních přání a vlastností. 

Ukazují se mi v různých tvářích, neživých, rostlinných, živočišných nebo lidských, v mých 4 úrovních přání. Podle toho, jak vidím svět, mohu pochopit, do jaké míry jsem napraven nebo nenapraven, dobrý nebo špatný. Čili jaké přání musím napravit.

Jestli opravuji svůj postoj ke světu – napravuji sebe. Protože když vidím svět mimo sebe, tak lépe rozumím, co mám zlého v sobě, egoistického, a jak mohu dosáhnout dobra, odevzdaní, v  pro mě zdánlivě vnějším světě. A naopak: když se napravuji sám, vidím, že se celý svět lepší. 

 

Svět neexistuje: pouze se mi zdá – jako na obrazovce televize.

 

Z lekce ke knize Zohar, 23.12.2009

Stávájíc se nádobou pro světlo

dependsonus Otázka, kterou jsem dostal: Co je spojení mezi námi, místo, kde jsi nám řekl, abychom pátrali po vlastnostech, o kterých čteme v Knize Zohar? Mezi čím je to spojení?

Má odpověď: Je to spojení mezi všemi částmi univerza včetně nehybné, vegetativní, pohyblivé a lidské úrovně, tělesné úrovně a duchovna a mezi vším. Spojení musí být všemi způsoby společné, začleněné a úplné. Všechny části musí být do úplné míry spojeny, na 100%. Toto se bude nazývat Malchut Světa Nekonečnosti – nádoba pro Světlo.

Je to tělesná a duchovní nádoba, kde se všechno v existenci spojuje bez jakýchkoliv rozdílů. Všechny touhy, všechny fenomény a vše, co by jen mohl člověk vymyslet, představit, cítit a chápat musí splynout v jediné harmonii, doplňujíce jedno druhé.

Právě teď se toto všechno zdá nedokonalé, rozdělené, vzdálené, protikladné a navzájem si odporující všemi způsoby, protože se na to díváme špatným pohledem. Proto vidíme pokřivený obraz.

Dokonce i ve fyzickém světě objevují kvantoví fyzikové, že když sledují fenomén, ovlivňují svým sledováním tento jev. Toto zjištění je skutečně pravdou; nepředstavují si to. Odhalili objektivní zákon. Ale odhalili pouze část zákona – fakt, že je vše dosaženo pouze skrze spojení. Ale druhá půlka zákona uvádí, že všechno cítíme uvnitř nás místo navenek, jak se nám to zdá.

Já jsem sledující a všechno se děje uvnitř mě. Proto měním to, co se děje, svým náhledem a přístupem. To protože se to vše děje uvnitř mě, v mých měnících se vlastnostech. Když se dívám na svět, soudím jej podle svých vlastních nedostatků, protože je to skrze ně, jak sleduji svět. Ovlivňuji výsledky tím, že měním sám sebe.

Celý svět je království Stvořitele, ale závisí zcela na tom, jak se na něj dívám. Pokud se na věci dívám pozitivně, pak je vše dobré, a pokud se dívám negativně, pak je vše špatné. Tak jediná věc, kterou musím napravit, je můj přístup.

Jsme odměněni podle našeho úsilí

clip_image001Zohar, kapitola “Přijď k Faraónovi,” bod 68: Má jinou cestu přistupování k rostlinám: Když se tichý Nil vrací z Malchut do svého místa, když se zvedá a padá. Jelikož jsou jeho vody nehybné, kráčí potichu a veliký netvor šplhá na tyto Nily a není tam v nehybném Nilu. A všechny byliny rostou kolem toho nehybného Nilu na obou stranách. Pak netvor vyšplhá na tyto byliny a roste mezi nimi a pak se vrací do všech těchto Nilů.

V této sekci Zohar vysvětluje, jak je Přímé Světlo odhalováno v Odraženém Světle. Do míry, do které mohou touhy v Malchut pracovat s Odraženým Světlem, se do ní Přímé Světlo odívá. Pokud je zmenšeno Odražené Světlo, Přímé Světlo se z ní ztratí.

Co pro nás tento příběh dělá, když mu nerozumíme a nemůžeme jej spojit s našimi touhami a jejich naplněním? Zohar nám nedává žádné vysvětlení, jak jít s příběhem. Neříká nám přesně, co se zde děje, nebo nám nedává cokoliv, čeho se „chytnout.“

Odpovědí je, že nám  nechce objasnit příběh. Zohar by nám jej mohl vysvětlit jazykem kabaly nebo jiným psychologičtějším a pochopitelnějším způsobem. Avšak místo toho Zohar ponechává místo pro naše snahy porozumět a cítit, „Co to je? Na co to je? Kde to je uvnitř mě?“ Vše, co popisuje,  se nepochybně odehrává v každém člověku.

Provádím všechny akce, které jsou v Knize Zohar popsány. Nakonec, můj pravý stav je,  že jsem právě teď ve Světě Nekonečna, ale mezi mým současným stavem a Světem Nekonečna je 125 stupňů skrytí.

Zohar nám příběh záměrně prezentuje touto cestou, abych hledal tyto věci uvnitř mě za účelem, abych se vrátil do vnímání Světa Nekonečnosti.  Hledání samotné uvnitř mě dává zrod novým vlastnostem, smyslům a vnitřním rozlišováním. Pomáhá mi začínat cítit to, co současně necítím, tím, že rozvíjí smysly, které vnímají duchovní svět.

Proto je úsilí povinné. Je psáno, „Jeden dostává odměnu podle svého úsilí.“ V duchovním světě ti nic nepomůže vyvíjet své úsilí. Je také psáno, „Usiloval jsem a našel jsem.“ Kdy najdeš duchovno? Když tě Vrchní Světlo ovlivňuje to stejné míry, jaké je tvé úsilí. Pak naplní tvůj smysl duchovního vnímání. To je to, co se děje pokaždé, když stoupáš z jednoho stupně do druhého. Avšak nejdůležitější věc je pozvednout se alespoň do prvního duchovního stupně.

On a já a my společně

clip_image001Otázka, kterou jsem dostal: Jak mohou plynout s proudem Zoharu zatímco uvnitř sebe pátrám po těchto vlastnostech a zároveň myslím na své spojení s ostatními?

Moje odpověď: Zatímo necítíme, jak jsou tyto procesy propojeny a že jsme všichni zahrnuti v jednom obraze – Stvořitel a já. Všichni jsme spojeni v jedné malé a jednoduché formě do míry naší podobnosti k Němu. To co nazýváme „Já“ je ve skutečnosti zbytek světa – nehybná, vegetativní, pohyblivá a lidská úroveň uvnitř mě. A Stvořitel je mnohočetnost sil a důvodů. 

Proto se musíme za použití Knihy Zohar cvičit, abychom viděli jednotu a bod našeho spojení, „Já“ jsem jeden; „Stvořitel“ je jeden; a společně jsme „My“ spojeni jako jeden celek. Dokud se toto nestane, budeme se cítit odcizeni, rozděleni a zmateni, ale postupně se začneme měnit. Stejně jako se to děje s rostoucím dítětem, pouze úsilí, které vyvíjíme, nám pomůže.

Kámen, oddělený od hory

clip_image001Je psáno, že duše člověka je část Stvořitele, stejně jako kámen, který se odlomí od hory, zůstává částí hory. Stvořitel udělal jednu společnou touhu, skrze niž jsou všechny duše spojeny do jedné duše, nazývané „Adam,“ která je naplněna Světlem Nekonečna. Stav této duše se nazývá „Svět Nekonečna,“ a je nám dáván jako příklad dokonalosti.

Avšak nyní se cítím jako malá částečka, která je oddělena od druhých částí, nebo jako bod ve velkém systému. Když se toužím spojit s ostatními tím, že jim dávám a přijímám od nich kvůli tomu, abych se stal podobným Stvořiteli. Získávám Jeho formu a přicházím k Němu blíž. Pokud svou lásku sdílím s druhými dušemi (myšleno s ostatními částmi systému), pak přeměňuji kámen v horu.

Spojováním se s ostatními získávám jejich touhy, protože touha druhého člověka může být dosažena pouze, pokud ho miluješ. Proto je psáno, „Miluj svého bližního jako sebe sama je velkým pravidlem Tóry,“ kde slovo „Tóra“ znamená Vrchní Světlo, které Vrchní Světlo, které naplňuje celý systém duší (Stvořitele).

Když připojuji touhy svého přítele ke svým vlastním, stáváme se jediným celkem a oba z nás se stávají mnou. Pak, skrze svého přítele, k sobě připojuji třetího člověka a on se též stává připojeným a blízkým ke mně. Takto se postupně spojuji se všemi dušemi.

Čím větší je mé spojení s ostatními, tím vyšší je duchovní povznesení. Tak, jak moje spojení roste, zdolávám schody duchovních světů a přeměňuji se z malého kamene v celou skálu.

Příprava na další kongres začíná teď

The Condition of Entering the Upper World Is Mutual Guarantee Veškerá naše práce děje v „temnotě,“ poté, co jsme byli spolu a cítili jednotu a inspiraci. Nyní, když jsme se rozešli různými cestami musí každá skupina a každý člověk dosáhnout stejné radosti, inspirace a síly, kterých jsme na kongresu dosáhli našimi spojenými snahami.

Pokud tak uděláme, pak když se setkáme na dalším kongresu, dorazíme tam se silou, kterou jsme realizovali po našem posledním setkání skrze vzestup nad všechny „hříšníky,“ kteří v nás byli odhaleni. Pokud jsme od doby našeho posledního kongresu do dalšíh (který se ještě neudál) stále inspirováni, pak budeme opravdu připraveni pro další kongres.  

Nyní musíme vyvíjet úsilí, abychom cítili stejné pozdvižení, které jsme cítili během kongresu. Jinak bude veškerá naše práce zbytečná. Teď je tu naše šance vystoupit. Na kongresu jsme byli ovlivňováni prostředím; každý člověk je ovlivňován všemi ostatními. Proto se každý z nás cítil povzneseně; bylo to „probuzení Shora.“ Nyní, abychom rostli, musíme absorbovat veškerý tento vliv jake semeno, zasazené v zemi. 

Právě teď je čas, kdy to každý z nás musí udělat! Každý z nás přijal všechno od ostatních, ale pouze v potenciálu, místo prakticky. Kongres je  čas dávání a nyní, mezi kongresy je čas naší recepce, kdy musíme všechno absorbovat dovnitř nás, zpracovat to a růst.

Toto představuje naši duchovní práci. Místo, abychom padali, musí každý z nás zůstat ve stejném povznesení, které se odehrálo během kongresu. Dělejte cokoliv, co potřebujete – tancujte od rána do noci nebo brečte, že nejste schopni udělat víc. Ale nejdůležitější věc je vyvíjet úsilí. Jinak nebudete aktualizovat to, co vám bylo dáno.

Radost, cítěná uvnitř nyní, musí být mnohem větší, protože je to pravá radost dosažení. Pokud uděláme několik úspěšných pokusů, budeme mít opravdovou vnitřní přípravu pro vstup do duchovního světa. Umožní nám to pochopit, asimilovat a prožívat nezbytné duchovní stupně uvnitř nás.

Nesporně to ještě nejsou opravdové duchovní stupně, ale vzestupy díky síle „probuzení Shora,“ které jsou námi následovány tím, že je duplikujeme našimi vlastními snahami, „probuzením zdola.“ Přestávky mezi kongresy a kongresem jsou podobné pracovním dnům a sobotě. Je to jako den a noc, kdy se celá naše práce připravování naší touhy odehrává v noci. Když napravíme své egoistické touhy a dáme jim záměr odevzdávat, odhalujeme ten stejný stav jako den.

Jediná věc, která se mění, je náš přístup; člověk cítí, že to je den. Ale navenek se nic nemění.