Objevujeme nový svět

Laitman_702_02Naše činy jsou v kabalistické vědě podobné činům vědců. Objevujeme nový svět. Napravujeme se, a když tyto nápravy děláme, učíme se a postupně se vyvíjíme podél náprav a uvnitř nich.

Proto nikdo nemůže znát svůj budoucí stupeň, dokud jej nedosáhne. Člověk nepostupuje po jasné, otevřené cestěy. Nic není odhaleno! Cokoliv, čeho člověk dosáhne, bylo vždy až do posledního okamžiku skryté a nesrozumitelné. Takto postupujeme.

Písař Tóry

Z knihy Šamati, článek 197: Kniha, autor, příběh. Kniha je považována za (stav), který předchází tvorbě (plánu). Autor je majitel knihy. Spojení autora a knihy zaujímá formu „příběhu,“ to jest Tóry spolu s Dárcem Tóry.

Vidíme se uvnitř nějakého druhu reality a musíme zkoumat abychom zjistili, jaký to má význam? Je to iluze nebo pravda? Nebo jsou ty dvě možná stejná věc? Stejný program, který se uvnitř mě odvíjí spolu s řetězcem příčin a následků. Ale kdo je autorem? Budu uvnitř sebe schopen rozpoznat autora příběhu, který čtu? 

Kniha (tato celá realita) již existovala, než jsem ji začal číst a objevovat. Avšak všechna odhalení se odehrávají uvnitř mě, protože, jak procházím knihou od začátku až na konec, ten příběh čtu a získávám dojmy z jeho plynutí.

Do stupně, do kterého se s ní obeznámím a jsem v ní zahrnut, odhaluji uvnitř toho příběhu autora knihy. Jak jdu dovnitř knihy, její příběh mě začíná budovat a tlačí mě, abych se také stal jejím autorem (či písařem).

Příběh je Tóra, která nás vede k úplnému odhalení celé knihy, ve které jsme společně s Tím, kdo Tóru dává. Každý z nás to pro sebe odhaluje na novo, ale potřebujeme učitele aby nám pomohl číst tuto knihu.  Podobně čte v našem světě dospělý dítěti, dokud dítě nevyroste a nenaučí se číst samo.

V kabalistické vědě musí dospělý (duchovně mluvící) pomhat dítěti. Člověk nemůže odhalit knihu sám, ale pouze když mu je předána od učitele (na studenta). Takto se každý z nás musí naučit číst knihu a procházet tímto příběhem, aby odhalil uvnitř knihy odhalil autora.

Dokud se nanaučím číst sám a procházet celou touto cestou, neodhalím knihu a jejího autora, protože to je možné jen tehdy, když jsem Mu podobný. Postupně se sám stávám autorem, jelikož píšu Tóru na látku (hmotu) své touhy, která neustále přejímá nové formy písmen.

Dokonce i když byla tato kniha již napsána Autorem, stávám se jím též. Když tím příběhem procházím od počátku do konce, srovnávám se a spojuji s knihou, autorem a příběhem.

Poznámka: V hebrejštině slovo Sofer znamená jako spisovatele (autora), tak písaře. Jediným autorem je Stvořitel, který napsal pouze jedinou knihu, Tóru, která zahrnuje vše. My ji pouze přepisujeme (odhalujeme), každý z nás uvnitř sebe.

Momenty z ranní lekce: Nezávislost na Stvořiteli

Momenty z ranní lekce: Hora Sinaj

Stvořitel je naše nejvnitřnější dosažení

wordsStvořitel je vaše napravená vlastnost. Stvořitel je odhalován uvnitř vytvořené bytosti, a proto se v hebrejštině nazývá „Bo-re“ („Přijď a spatři“). 

Musíte dosáhnout svého napraveného stavu, svého napraveného já, a pak uvidíte své napravené vlastnosti a budete je nazývat „Stvořitel.“ Stvořitele odhalujete uvnitř sebe, uvnitř svých napravených nádob vnímání. Necítíte nic, co by bylo vně vás.

Celou realitu, vše co existuje, vnímáme v nás, v našich pocitech. Proto Kniha Zohar uvádí, že všechny světy a vše, co je naplňuje, včetně Stvořitele, existuje v člověku. Je to proto, protože to je člověkem cítěno pouze uvnitř. Vše pouze vypadá, jakoby to existovalo venku, vně nás. Tato iluze je nám dána záměrně, abychom skrze kontrast vnímání „vnějšku“ a „vnitřku“ získali schopnost vidět svět, nás a Stvořitele ze strany – stejně dobře jako zevnitř. Pak budeme schopni cítit tvorbu stejně jako On: než byla vytvořena, v procesu, kdy je vytvářena, a v budoucích „vyšších stavech.“

Duchovní vnímání je postaveno na cítění uvnitř tužeb „druhých lidí,“ které k sobě připojujete skrze touhu odevzdávat jim a milovat je. Vaše touha takto roste a do té míry, do které se spojíte s jinými touhami, začínáte odhalovat větší a širší realitu.

V našem světě odhalujeme „Svět Asija,“ kde je každý člověk uzavřen uvnitř sebe, ve své vlastní egoistické touze. Ale když se začínáte spojovat se skupinou, která se podobá vaší touze po Stvořiteli, pak do té míry, do které se spojíte s jejich touhou, odhalíte Svět Jecira.

Tím, že se spojujete s prostředím do jedné úplné touhy, odhalujete vlastnost odevzdání, které jste dosáhli, a to se nazývá „Stvořitel.“ Fenomény, které odhalíte ve své napravené touze, se nazývají Světlo a jejich nejniternější zdroj se nazývá Stvořitel.

Ale pak je uvnitř vás odhalena větší egoistická touha, kterou je vaše „já,“ a tím, že se skupinou snažíte spojit nad touto egoistickou touhou, dosahujete Světa Berija.

Takto odhalujeme všech pět světů. Baal HaSulam píše v „Uvedení do moudrosti kabaly,“ že všechny světy existují uvnitř člověka. Kabalistická věda je odhalením Stvořitele vytvořené bytosti, uvnitř vytvořené bytosti, tedy uvnitř jejích napravených přání (smyslů). Tím, že odhalujeme vlastnost odevzdání, také dosahujeme Zdroje těchto přání, jejich Zakladatele. Toto nejvnitřnější dosažení se nazývá Stvořitel.

„Ti, kteří hledají, Mě naleznou“

Laitman_705Otázka, kterou jsem dostal: Co bych měl dělat, pokud se během lekce k Zoharu nemůžu koncentrovat ani 5 minut? Nevím, kde to všechno mám uvnitř sebe hledat.

Moje odpověď: Za každou cenu pokračuj v tom, že v sobě hledáš všechny vlastnosti, popsané v Knize Zohar. Kdyby bylo nemocnému řečeno, že tento text obsahuje informace, díky nimž se může uzdravit, uniknout potížím, bankrotu a jiným problémům, chamtivě by „hltal“ text, snažíc se absorbovat každé jeho slovo. Pokud by byl vystrašený a hledal v textu spásu, snažil by se mu porozumět, i kdyby byla kniha napsaná v cizím jazyce.

Ale nás nedostatek duchovnosti nestraší. Pouze prostředí v nás může vyvolat tuto touhu.

Takže dokonce i když nevíš, kde po tom  uvnitř sebe pátrat, stejně pokračujv hledání. Představ si, že vstupuješ do nového, temného, neznámého místa a nic nevidíš. Máš baterku a pokaždé, když něco uslyšíš, namíříš tou baterkou a doufáš, že něco najdeš.

Jako dospělí studujeme tak, že naplňujeme svůj intelekt. Ale pocity se skrze intelekt nevyvíjí.  Jako děti se však vyvíjíme posloucháním a pozorováním, aniž bychom rozuměli tomu, co jsme slyšeli či viděli. Právě proto jsme rozvinuli své pocity a mysl. Byly nám vyprávěny příběhy, ukazovány věci, ale my jsme jim nerozuměli. Byla nám vysvětlována spojení mezi věcmi, ale my jsme je nechápali. Avšak právě kvůli našim snahám porozumět jsme se změnili ze zvířete v lidskou bytost.

Proto teď, když se snažím uvnitř sebe rozvinout nové smysly a mysl, čtu Zohar bez toho, abych rozuměl o čem „to“ vše je. Avšak mé snahy uvnitř mě odkrývají nové schopnosti a nakonec začnu vnímat a chápat něco, co mi bylo skryto.

Vrchní Svět je mezi námi. Potřebujeme jen pokračovat v tom, že se bude vyvíjet z lidské bytosti tohoto světa vstříc tomu, abychom se stali „člověkem“ Vrchního Světa. Vynalož veškeré úsilí, abys viděl. Takto se vyvinou tvé smysly. Poté co začneš vnímat, začne pracovat také tvá mysl.

Uniknout pasti našeho vývoje

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem dostal: Je známo, že nás (technologický) vývoj vzdaluje Vyšší Síle, Bohu, vnitřnímu očištění. Podle mého názoru s tímto přístupem k vývoji musí kabala spolu s dalšími náboženstvími souhlasit.

Moje odpověď: Vývoj je zákon přírody. Nemůžeme ho zastavit; je nám diktován růstem našeho egoismu. Jeho úkol je přivést lidstvo do „slepé uličky,“ ze které vede jen jedna cesta: přechod k novému typu společnosti, založené na odevzdání a lásce. V globální, vzájemně závislé společnosti není možné žádné jiné řešení.

Navzdory našemu rostoucímu egoismu se v našem chování musíme snažit o podobnost s přírodou a stát se jedním s druhými i s přírodou. Právě náš vývoj a egoismus nás nutí, abychom se změnili.

Je nemožné dosáhnout přirozeného přechodu na tento nový typ společnosti, jelikož to je pro lidskou přirozenost nepřijatelné. Naše pokusy nám jen přinesou víc bolesti (přírodní katastrofy, války, atd.). Mužeme se přesunout z egoismu k odevzdání pouze použitím kabalistické metododologie. Kabala nás učí, jak používat sílu, která egoismus původně vytvořila. Pouze tato síla může napravit a přeměnit naše ego v odevzdání a lásku k druhým.

Nejsme schopni zastavit postup. Avšak využitím kabalistických vědomostí můžeme přivést svět – s jeho vývojem a rostoucím egoismem – do vlídnějšího stavu. Proto je dnes šíření kabaly tak kriticky důležité.

Nebojte se, když jste popletení

Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem dostal: Čím víc vysvětluješ strukturu duchovních světů, tím víc jsem popleten. Proč se tak děje?

Moje odpověď: Představ si, že půjdu k doktorovi a řeknu mu o svých vnějších příznacích. Požádá mě, abych podstoupil lékařské texty, zváží výsledky a prodiskutuje je s jiným doktorem. Když mezi sebou mluví, nerozumím ničemu, ačkoliv mluví o mě, o mých pocitech a mém zdraví. To protože jejich debata o mě je na vnitřnější, komplexnější úrovni, o tom, co se uvnitř mě skutečně děje. 

Pak mi dají pilulku; její náplň je mi také neznámá. Vezmu si ji, jednoduše důvěřuji tomu, že mi oni a předepsaná pilulka pomohou. Samozřejmě mě zmátli svými technickými lékařskými diskuzemi a nikdy jsem je neměl poslouchat. V našem světě bude ovšem pilulka fungovat nehledě na to, zda člověk rozumí tomu, co doktor říká.

Zde, během studia, čtu o tom, co o mě tito kabalističtí „doktoři“ píší: jeden kabalista píše druhému a popisuje to, co se vnitřně děje duším v systému, ve kterém se duše musí napravovat. Samozřejmě ničemu z toho nerozumím! Avšak protože se toho příběhu začnu účastnit a chci chápat a cítit to, připojuji se k nim a přibližuji se tomu, abych se stal takovým, jako oni.

Pokud se chci stát „doktorem“ jako oni, používám své spojení s nimi a učím se. Pokud se cítím zmaten, ale chci pochopit esenci, pokud cítím, že mi kniha povídá o nápravě mé duše, nemám na vybranou. Musím se naučit jejich jazyk (jako latinu, používanou v lékařském oboru) a pak pochopím, o čem mluví.

Kabalisté své knihy psali pro své druhy. Mluví mezi sebou jazykem, kterému rozumí, protože tento jazyk vysvětluje odlišné světy a duchovní koncepty. Já v tomto bodě vůbec nechápu, co znamenají.

Avšak pokud se budu snažit porozumět tomu, co mě učí, a budu se v tom snažit žít a cítit to, pak tyto knihy otevřu a pokusím se do nich vstoupit. Na úrovni mého porozumění nezáleží. Na čem záleží, je mé přání vstoupit dovnitř se svými pocity, místo toho abych se to snažil pochopit svou vnější myslí. Musím žádat odhalení.

Musím vidět to, o čem píší. Popisují to, co vidí a cítí, a já to musím chtít taky cítit. Proto mě můj nedostatek porozumění, vidění a cítění jen tlačí k tomu, abych postupoval.

Promiň, nechtěl jsem tě probudit!

Dr. Michael LaitmanČím víc nás Stvořitel probudí, tím větší jsou Jeho očekávání. Stvořitel probudil pár miliónů lidí, kteří teď studují Zohar a čeká na jejich správnou, vědomou a dobrovolnou reakci, která by projevila jejich připravenost se „vzbudit.“ “Probuzení zdola” (Itaruta de-Letata) se musí stát rovnocené “probuzení Shora” (Itaruta de-Leila). Když se tyto dva procesy setkají, naplní nás Světlo Stvořitele.

Nejprve nám Stvořitel Shora sesílá impulz, aby nás inspiroval; otevíráme knihu a začínáme číst a studovat. Později se to pro nás stane velmi obtížným. Ale proč, co je důvodem? Je to proto, protože tento pocit také přichází od Stvořitele. Přestává nás inspirovat a dává nám šanci se „probudit zdola.“

Stvořitel na nás vloží břemeno, které je rovnocenné naší původní inspiraci. Zdánlivě říká: „Počkej! Nepotřebuji tě. Nevolal jsem tě. Zapomeň na to, není to pro tebe. Uklidni se!“ Hraje tuto hru záměrně poté, co nás již „probudil.“ Je to jakoby udělal chybu a pak změnil svůj úmysl. „Ne! Ještě spi, neprobouzej se.“

Tím, že nás zpomaluje, chce, abychom nahradili Jeho probuzení naší dobrovolnou snahou se probudit. Jinak se vše děje na „jeho účet,“ místo našeho vlastního úsilí. Na co to je dobré?  Tímto způsobem se duchovní nádoba na Světlo nepřipraví.

Proto se cítíme, jako bychom duchovno odmítali. Avšak byla naše předchozí touha opravdu naší nebo nám Shora byla dána šance projít těmito okolnostmi? Teď, když jste přesvědčeni, že duchovno nechcete – to je vaše pravé já, vaše touha přijímat potěšení, ke které můžete přidat ten samý pocit probuzení, který jste zažili prve.

Stvořitel nás vzbudil, my jsme Jeho probuzení obrátili v „naše vlastní“; uvědomili jsme si je a umožnili je dalším lidem. Pak se společně s druhými pokoušíme přitahovat Vrchní Světlo. Používáme tuto situaci jako zesilovač: Naše žádost roste v přímé proporci k počtu lidí, kterým jsme skrze práci proti našemu vlastnímu egoismu dokázali předat toto poznání. Dostáváme nazpátek „620 krát“ víc; o tolik silnější se stane náš vlastní postup vstříc dalšímu stupni.

Následování Stvořitelova příkladu

Dr. Michael LaitmanV každém daném okamžiku jsou nám Shora sesílány různé stavy (touhy a myšlenky). Vždy musíme hledat způsoby, jak se udržovat v hramonii s přírodou, v odhalení se Stvořitelem, odhalit v nás kvalitu odevzdání. Tímto způsobem se začínáme kultivovat.

Přesně takto roste v našem světě dítě. Dítě neustále pátrá po způsobech, jak se o světě něco naučit. Dítě hledá vlastnosti a spojení, jak může svět brát, a jak se jej může účastnit.

Potřebujeme se svými touhami a myšlenkami uvnitř nás udělat stejnou věc. Potřebujeme pochopit, jaký druh sil nás ovlivňuje, jak na ně správně reagovat, a jak odhalit jejich Zdroj. Zdroj je odhalen v úsilí identifikovat jej ve všem ve světě, jelikož zde „Není nikoho kromě Něj“ a On je „Dobro, které činí dobro.“

Jako v našem světě, kde dítě nemůže vyrůst, dokud nebude následovat příkladu dospělých, my v duchovním světě také nemůžeme růst, pokud si nenajdeme svého Učitele, Stvořitele. Toto hledání pokračuje v každém okamžiku, jelikož se od Něj učíme sílu odevzdání.

Snažíme se svým dětem dávat příklad, aby nás kopírovaly; Stvořitel vůči nám (uvnitř nás) jedná stejným způsobem v duchovním světě. Ukazuje nám příklady, jak z egoismu – Lo Lišma – dosáhnout odevzdání – Lišma. Proto musíme zkoumat Jeho příklady a stát se jim podobnými, abychom se pokaždé pozvedli skrze víru nad rozumem.

Potřebujeme získat novou, vyšší mysl, novou vlastnost odevzdání, abychom Mu byli schopni porozumět. Pak uvidíme, že v každém okamžiku jsme učeni, jak odevzdávat. Jinými slovy od Něj dostávám příklady, jak se musím napravit, a skrze ně stoupám z jednoho stupně k dalšímu.