Skrytá síla knihy Zohar

Otázka: V čem je užitek zkoumání knihy Zohar v současnosti? Určitě ji potřebujeme studovat, abychom dosáhli duchovna? 
  
Odpověď: Ano, nyní nastal čas studovat knihu Zohar. Čekal jsem na  to dlouho, protože jsme potřebovali přípravu. 
  
Nyní jsme dosáhli stavu, kdy je mnoho lidí na celém světě schopno vystoupit po duchovních schodech (komentář na knihu Zohar se jmenuje „Sulam “ – schody). 
  
Proto společně začínáme studovat knihu Zohar . Každý, kdo se k nám připojí ve studiu a dokáže odřeknout sebe před ostatními tak, jako to děla malé dítě, bude moci proniknout ve svém pocitu tam, o čem vypráví kniha Zohar. 
  
Zohar se nezkoumá rozumem. Zohar se obrací k srdci člověka a rozviji jeho pocity, aby začal cítit dvě vlastnosti: odevzdaní a přijímání. Není náhodou, že Baal Sulam pojmenoval svůj komentář na knihu Zohar – „Sulam“ (schody). 
  
Zohar není možné zkoumat individuálně, ale pouze ve skupině. Byl také napsán skupinou kabbalistů , ve spojení deseti duší. 
  
10 kabbalistů, kteří napsali knihu Zohar, představují duchovní nádobu z 10 základními Sefirami. Každý z nich ztělesňoval jednu Sefiru, zvláštní sílu celé nádoby (kli), vytvořené Stvořitelem. 
  
Proto, když se budeme snažit stát takovou celistvou nádobou,  budeme od nich moci  získat to poselství, které na nás dokáže zapůsobit. 
  
Jestli se budeme snažit zkoumat knihu Zohar právě ve skupině, rychle pocítíme, jak nás síla uzavřená v knize Zohar spojuje. 
  
Jenom ve spojení mezi námi budeme moci přijmout, pochopit a pocítit jejich poselství, vždyť chápeme srdcem, totiž přáním, které je zorganizováno tak, aby pochopilo duchovní poselství. 
  
Pouhým rozumem není možné pochopit Zohar, je zapotřebí skupina, která je připravena na cestu, ve které lidé už nevěří, že dosáhnou duchovno jinými způsoby, kteří se zbavili omylu, mnohé si vyjasnili, jsou připraveni se odříct sami sebe a cítí, že samostatně, vlastními silami, nic nedosáhnou.

Ti jsou připraveni přistoupit ke zkoumání Zoharu a začlenit se do něj.

Nový jev XXI. století

Dnes, ve XXI století, se nám poprvé globálně otevírá to, že lidstvo je jediný systém a je opačný přírodě a Stvořiteli.
Dříve světlo (Vyšší informace) působila na každého z nás tak, abychom ve své sobeckosti rostli.

Teď jsme vyrostli, světlo nás spojilo a vyvolává v nás jiný vývoj – opravu spojení mezi námi.

Ukončili jsme svůj osobní egoistický vývoj, a teď pozorujeme, že ztrácíme přání se vyvíjet dál a to v jakékoliv oblasti lidského rozvoje.

Svět docílil neuvěřitelných možností, ale lidi už nezajímají. Protože přání se stalo jiné – už není osobní přání každého naplnit své ego, toto začínáme pozorovat také na úrovni našeho světa.

Svět docílil hranice, ve kterých se neobjevují nové prázdnoty a my necítíme, že je potřebujeme naplňovat.

Světlo nás přestalo rozvíjet. Nyní na nás příroda tlačí a nutí nás ke správnému spojení s ostatními, stát se podobnými Jemu (Stvořiteli).

Je to jiný druh světla, zaměřený na naše spojení, a proto dnes procházíme globální krizí, krizí spojení mezi námi, kvůli našim neshodám s přírodou Stvořitele.

Tohle je nový jev XXI. století, který jsme dříve neviděli. Dnes veškeré problémy vznikají v měřítku celkového systému, nemáme kam utéct .

Proto všichni cítíme, že se vaříme v jednom hrnci.

Hra z úmyslu Stvořitele

Otázka: Jak se mám stavět k tomuto světu do překročení machsomu – jako k pomyslné realitě?

Odpověď: Vztah k tomuto světu musí být velmi snadný – pokud  přebývám v tomto snu, musím ho  uskutečňovat. Napsáno: „Soudce nemá nic většího, než to, co  vidí jeho oči“.

Jsem povinen pracovat, starat se o rodinu, dělat všechno potřebné v tomto životě, ale přitom plně chápat, že je to spánek, „Svět – je hra!“ a já ho uskutečňuji jako hru.

Ale stavím se k této hře vážně. Vždyť celou tuto realitu pro mně připravil Stvořitel , proto abych v ní existoval, dodržoval  její zákony a rozvinul „bod v srdci “ – ve svém vztahu ke Stvořiteli.

Dvě úrovně, zemské a duchovní, nemají žádné spojení. Na pozemské úrovni, kde  „ve spánku“ přebývám, uskutečňuji všechno potřebné pro tento život a na duchovní úrovni, hlídám spojení se Stvořitelem, vyvíjím ho a úděluji tomuto všechnu svou pozornost. Proč bych jinak žil, když ne pro spojení s Ním?

Odevzdávání příkladem

Otázka, kterou jsem dostal: Jak se nižší anuluje před Vrchním?

Moje odpověď: Zpočátku mi další duchovní stupeň připadá jako temnota, zatímco je to ve skutečnosti vyšší úroveň odevzdání. Jelikož nejsem schopen to vztáhnout k té úrovni, způsobuje to tedy uvnitř mě pocit temnoty, prázdnoty a deprese. 

jsem schopen anulovat svůj egoismus (sebe) pouze s pomocí vyššího stupně. Abych to udělal, musím se obrátit ke skupině a obdržet od ní velikost cíle vztahujícího se ke spojení s Vrchní Úrovní v odevzdání. Pak jsem připraven prosit Vyšší Úroveň, žádajíce ji, aby mi dala velikost cíle, takže se pro mě důležitost cíle stane vyšší než přijímání. Touto cestou se připravuji k souhlasu s Vrchní Úrovní a anuluji se před Ním.

Následkem mé prosby se mi Vrchní Úroveň otevírá a ukazuje mi velikost odevzdání do takové míry, do jaké jsem připraven odevzdávat – stávám se Mu rovným a pozvedám se do Jeho úrovně. Splývám s Vrchní Úrovní, získávajíce od něj nové porozumění. Pak se přesunuji do druhého stádia a začínám jednat nezávisle.

Toto je obecně přijímanou metodou vzdělávání, kdy mi starší student dává příklad, bere mě za ruku a předkresluje mi obraz – a poté obraz kreslím sám.

Duše je nestárnoucí

Dvě otázky, které jsem dostal, a které se vztahují k věku duše:

Otázka: Proč mívají nevinné děti rakovinu, AIDS nebo jiné nevyléčitelné nemoci? Není to od Stvořitele nespravedlnost?

Moje odpověď: Ve všech jsou stejné duše; duše nemají věk.

Otázka: Jaký smysl má to, že dítě zemře nebo má těžkou nemoc? Získává z toho duše zkušenost a je v tom nějaký význam?

Moje odpověď: Duše nemá věk. Všechny duše byly v rozbití jediné duše zrozeny společně. Proto mají rozdílný věk pouze těla a dítěti není dávána přednost před starcem.

Tango se Stvořitelem

Otázka: Co dělat, jestli cítíš, že jsi absolutně ve všem řízený zhora?

Odpověď: To je pozoruhodné pokud člověk cítí, že je na100% podřízen! Proč jsi myslíte, že je třeba s tím něco dělat?

Je velmi dobré, jestliže cítím, že mne Stvořitel vede, že se nacházím spolu s ním, v každém svém hnutí, „duší i tělem“. (Tělo – to je moje přání a duše – je to, čím Jeho pokyny přijímám).

Cítím Jeho přání – okamžitě měním svoje přání – a pociťuji, jak se s ním spojuji, opakuji po Něm všichni Jeho kroky.

Pohybujeme se společně, až do úplné nápravy, když už nebude možné odlišit Jeho přání od mých, kdo z nás je první a kdo je druhý. Pohybuji si těsně za Ním bez jakéhokoliv zdržení.

Takový stav se jmenuje Gmar Tikun (konec nápravy), když nejsou rozdíly mezi mnou a Jim!

Mezi námi se rodí Stvořitel

Musíme dosáhnout takového spojení v kabalistické skupině , aby se stalo „Stvořitelem“.

Stvořitel je míra spojení mezi námi, kdy vnímáme jiného, jako sebe samého.

Musím se po celou dobu kontrolovat,  jestli se přibližujeme k takovému spojení nebo ne?  Přibližuji se ke Stvořiteli?

Mezi námi se rodí Stvořitel. V našich vztazích, v napětí, v úsilí, ve snaze ke spojení mezi námi, odhalujeme to, čemu se říká Stvořitel.

Představte si, že ve spojení mezi sebou přitahujeme něco takového, čemu se říká „Přijď a spatři!“ (Bore = Bo – přijď, re – spatří = Stvořitel).

Vytvořili jsme společné kli s deseti sefirot odevzdání. A toto kli odhalujeme spolu s naplněním, jedině když usilujeme o správný model spojení mezi námi, nebloudíme ve fantaziích o sobě a Stvořiteli, ale víme přesně, co musíme odhalit.

Držení se cesty tří až pěti let

Přicházíme do tohoto světa a do vnímání této reality, abychom se odsud pozvedli do pravé reality Vrchního Světa. Celá naše mise v životě je přijít z našeho nevědomého stavu k vědomí, abychom prožili tuto pravou realitu.

Nejprve musíme projít dlouhou cestou vývoje skrze stupně nehybné, vegetativní a pohyblivé úrovně, dokud se v nás nevynoří bod v srdci – touha vstoupit do pravé reality. Když konečně zjistíme, co náš pravý stav znamená (odevzdání, kořen duše a Stvořitel), pochopíme, že se musíme naladit na nějaký systém, který nám toho pomůže dosáhnout.

Dosud jsme pro to neměli předpoklady, myšleno požadovanou sílu, myšlenky a porozumění. Kde je ten adaptér, zprostředkovatelský stupeň mezi námi a odevzdáním? Skrze jaké prostředky bychom měli postupovat?

Je řečeno, že jsou tři prostředky, jimiž postupujeme: učitel, skupina a knihy. Avšak potřebujeme ztratit naději do takového body, kdy pochopíme, že to jsou jediné prostředky, a tak je začneme používat.

Tehdy začíná běžet přípravné období „tří až pěti let“ (viz. Uvedení do Talmud Eser Sefirot, str. 23). Musíme se kontrolovat každý moment, zda jsme opravdu v tomto období „tří až pěti let“ a pokud ne, musíme hledat změny, které nás přivedou k odevzdání.

Nakonec, pokud jsme obdrželi probuzení a Stvořitel nám dal tuto touhu, musíme se ujistit, že vykonáme svou duchovní misi. Pokud takové probuzení naopak obdržíme a nehledíme si jej, odmítajíce Stvořitelovo pozvání k Němu přijít, bude to největší hanba, kterou si vůbec můžeme představit.

Proto musíme vyvinout tolik úsilí, kolik je možné, abychom pro sebe postavili hranice a umístili všude stráže, které nám nedovolí utéct během těžké chvilky. Musí na nás být dáváno pozor, když jsme ve stavu, během něhož nad sebou nemáme kontrolu a prožíváme těžké myšlenky a různé kalkulace, které nás nutí zapomenout na duchovní cestu a cíl.

Musíme pro sebe všechny tyto koncepty určit správně a v celé jejich hloubce. Co je odevzdání, co jsou podmínky a prostředky pro jeho dosažení, a odpovědí na jakou touhu přijde Světlo nápravy? Musíme si jasně uvědomovat každý procházející stav, abychom si uvědomili, zda jsme na cestě „tří až pěti let“ nebo zda jsme se od ní odchýlili.

(Z Přípravy ke Každodenní lekci – 16.11.09)

Stvořitel nepotřebuje slova

Není žádný rozdíl v jakém jazyce se věda kabaly zkoumá a pro spojení Stvořitele se stvořením nenívůbec zapotřebí rozumět hebrejsky.

Vždyť ve všech čtyřech jazycích, které věda kabala používá (Tanach, Halacha, Hagada a Kabala) – nejde o podobu písmen, slov nebo výrazů v hebrejštině.

Jazykem se nazývá spojení stvoření se Stvořitelem – přání se světlem. Vnějším vyjádřením může být bučení krávy, úsměv kojence a dokonce i bez vnějších projevů.

Jak mé srdce reaguje na Stvořitele a jak s ním mluví? Nepotřebujeme něco psát nebo vyslovovat. Jazykem se nazývají moje přání v podobě Stvořitele.

V duchovnu nejsou tvary, zvuky, písmena, vůně, pohyby. Jazyk spojení se Stvořitelem je to, kolik mám v sobě stejných vlastností jako ON.

Není tu spojení s  žádnou řečí člověka v tomto světě.

Stvořitel k nám mluví jazykem pocitů

Otázka, kterou jsem dostal: Stvořitel k nám mluví skrze naše vlastní pocity. Co nám můžete o tomto jazyce říct?

Moje Odpověď: Člověk musí poznat sám sebe.  Musí po vnějších silách požadovat, aby mu pomohly se analyzovat, jít do sebe tak hluboko, jak je jen možné, a najít, proč je takový, jaký je, a kdo hluboko uvnitř doopravdy je. A tam, na tom nejhlubším bodě uvnitř, nachází jeden Stvořitele, svůj vlastní kořen.

Představujeme si obrovský svět a Stvořitele vně nás. Myslíme si, že jsou vně nás všechny druhy věcí. Avšak vše to existuje jen aby nám to ulehčilo začít zkoumat chápat samy sebe.