Zohar prozkoumává náš vnitřní svět tužeb

Kabalisté vysvětlují, že touha je jediným stvořením, které Stvořitel vytvořil. Skládá se z 613 (Tariag) různých tužeb se všemi jejich odlišnými manifestacemi. Žijeme právě uvnitř těchto tužeb. Všechny jsou námi.

Na tyto touhy svítí Světlo Stvořitele. V realitě je to On, kdo rozděluje jednu společnou touhu do množství určitých tužeb, protože se touha pod vlivem světla stává rozdělenou a je udělána komplexnější. Proto se rozděluje do různých částí, dokonce i částí, které jsou si protikladné.

Mezi těmito touhami jsou některé touhy odporující a opačné Světlu a jiné jej podporují a jsou Světlu podobné. Zlé touhy v nás nás táhnou od Světla a odcizují nás jemu; nazývají se „zlý pud“ (Jecer HaRa), „zlé síly“ (Kohot HaTumah) nebo druhá strana (Sitra Achra). Dobré síly v nás se nazývají Jecer HaTov, táhnou nás blíže vstříc cíli a pomáhají nám jej dosáhnout. Nazývají se „síly svatosti“ (Kohot HaKeduša).

Jsou v nás také touhy na různých úrovních vývoje: nehybná, vegetativní, pohyblivá a lidská. Dodatkem jsou zde touhy, nazývané „andělé,“ „démoni,“ „duchové,“ a tak dále. Je zde nesmírné množství různých druhů tužeb. ale všechny jsou uvnitř nás: skládáme se z nich.

Avšak vztahujeme se k našim touhám a vlastnostem různými způsoby. S některými zacházíme, jako by nám byly bližší a s jinými jako by nám byly vzdálenější či protikladné, a též užitečné či škodlivé. Zacházíme s nimi jedním či druhým způsobem v závislosti na našem cíli, na našem způsobu práce s nimi a jiných ohledech.

Nicméně nehledě na to, co můžeme říkat, myslel či jmenovat, vždy se vztahujeme k našim tužbám. Lidé, které kolem sebe vidíme jsou také vyjádřením naší touhy, touhy, která „naši“ formu nabrala pod vlivem Světla.  

Některé touhy jsou velké a relativně konstatní; pokud se změní, dělají to pomalu. Tyto touhy jsou na nehybné úrovni vývoje. Jiné touhy jsou flexibilnější a jsou na vegetativní a pohyblivé úrovni. Mění se rychleji či pomaleji podle jejich typu a síly. Všechny tyto touhy závisí na vyžší úrovni tužeb – lidské úrovni, také nazývané „duše.“ „Pohyblivé“ touhy , které jsou menší než tato úroveň, se nazývají „duchové“ či „andělé.“

Dodatkem, „komnaty“ jsou různými druhy prostorů či dutin; toto jsou touhy nehybné úrovně, které mají své vlastní charakteristiky. Některé touhy, pracující uvnitř těchto komnat, jsou aktivnější a přizpůsobivější a odkazuje se na ně jako na „duchy,“ kteří jsou na vegetativní úrovni. Touhy, které jsou ještě aktivnější, operují uvnitř duchů; toto jsou „andělé,“ pohyblivá úroveň. Nakonec, na ještě hlubší úrovni jsou duše, které jedna druhé pomáhají.    

Tímto způsobem nám Zohar odhaluje celý svět. Ale celý svět je uvnitř mě a mých tužeb. Je to jako bych mezi nimi cestoval, jako maličký člověk v kresleném filmu, putující uvnitř svého vlastního těla, pronikající různými orgány a prostory mezi nimi a vidící, jak jeho celý organismus pracuje.

Zohar nám popisuje něco velmi podobného. Říká nám, že jsme všichni jako duchovní svět a že je celý duchovní svět uvnitř naší touhy, která se nám jeví jako by byla uvnitř či venku ve všech druzích odlišných stavů. A vše toto je zamýšleno, abychom s tím pracovali.

Můj nepřítel – sobeckost, která mne zabíjí

Když  čteme knihu Zohar, je třeba pamatovat, že „Není nikdo jiný než On“ –  je dobrý a činí dobro.

Pouze takhle  potřebujeme přistupovat ke svému životu a ke všemu co se odehrává ve světě, pochopit, že za všem se skrývá pouze jedna síla, žádný ďábel nebo duch, čekající na mně, aby mě zatáhl do  pekla a usmažil tam na pánvičce.

Zohar  popisuje různé zla osoby, aby ukázal, jak se člověk  cítí, když  odhaluje v sobě egoistické sily, jako by  hořel v ďábelském plameni a snaží se vyklouznout z moci těchto sil.

Člověk  vidí, že tyto síly se mu brání postupovat ke Stvořiteli, ale nic  nemůže s nimi udělat, a ve výsledku se jim vzdá.

Anděl smrti přichází k člověku a natahuje mu meč s kapkou smrticího jedu na špičce a člověk  poslušně otevírá ústa a polyká jed.

Zohar  vypráví , že ten anděl smrti – je tvé egoistické přání, ve své konečné, brutální formě.

Všichny tyto vlastnosti jsou uvnitř mě a zabíjí mě! Není nic horšího tohoto stavu a my se k němu blížíme…

Nekráčejte v osamění

Zohar: O hříšníku Bilamovi je psáno: „Kráčel v osamění…jako zmije na cestě,“ jako had, který se plazí sám, a havran podél křivolakých cest. Tak Bilam kráčel v osamění, aby posílil svého ducha nečistoty.

Tak je to s každým člověkem, který kráčí sám, dokonce i na význačném místě, dokonce i ve městě, i ve známých místech na sebe přitahuje ducha nečistoty. 

Proto je psáno: „Nenech člověka kráčet v osamění na cestě a ve městě“ – ale pouze ve spojení s ostatními, dokonce i tam, kam lidé chodí a kde přebývájí.

A také: „Nenech člověka kráčet o samotě v noci“ – neboť během té doby tam lidé nejsou.

Vše toto vám říká: Sjednoťte se svými přáteli. Kabalisté říkají, že se na duchovní cestu nemůžete vydat sami. Pokud se chcete vydat na cestu, ale cesta je temná a vy nemůžete nic vidět, protože nemáte Světlo (žádnou vlastnost odevzdání, ještě jste se nepřipojili k duchovnímu systému, k ostatním duším), pak nesmíte opuštět svůj „dům“ sami. Jste v temnotě, protože jste sami.

Nesmíte udělat ani jediný krok; nebude vám prospívat, protože se ještě nejste schopni sjednotit s ostatními navzdory svému egoismu.  Nesmíte udělat ani jediný krok, protože tento krok nebude ve správném směru – vstříc odevzdání, vstříc lásce, vstříc Stvořiteli. Nejprve se musíte sjednotit s ostatními a pak vyjít ven. A poté, co se s nimi spojíte, náhle ucítíte, že venku není žádná noc, ale den.

Ale v noci byste se neměli vydávat na cestu, i když jste spolu, protože to znamená, že jste nedosáhli požadované úrovně jednoty. Jak vidíme v Zoharu, když padne noc, musíte se schovat v „jeskyni“ – ve vlastnostech Biny (odevzdání), jako Noe ve svém úkrytu.

Nyní ustupme zpátky a zeptejme se: Co je významem toho všeho? Cílem Zoharu nás není vystrašit hrůzou nahánějícími historkami. Místo toho je to svatá kniha, která nám říká o správném přístupu k napravování svých duší. Musíme tuto knihu otevřít s touhou napravit všechny síly uvnitř nás, všechny touhy a vlastnosti, o kterých čteme. Všechny jsou uvnitř nás.

Lekce Kabaly v Praze

22. 12. 2009 a 5. 1. 2010 se na Anglo-Americké Univerzitě v Praze, se bude v 19:00  konat přednáška Kabaly v angličtině.

Budou se probírat základní témata, promítneme si nějaká videa a zbyde prostor i na otázky. Pokud máte o studium zájem, chtěli byste vědět více, či Vás jen zajímá, o co tu vlastně jde, jste srdečně zváni.

Je to zároveň možnost seznámit se s lidmi, kteří mají podobné zájmy jako vy, a s těmi, kteří již nějakou dobu Kabalu studují. Znalost angličtiny není bezpodmínečně nutná, pokud bude třeba, můžeme vám vypomoci v češtině či ruštině.

Prosíme, abyste se níže zaregistrovali. Jde jen o to, abychom věděli, kolik lidí máme očekávat, neboť kapacita sálu je omezená.

Budeme se na Vás těšit!

Registrace ZDE

Ke Stvořiteli bez opatrnosti

Otázka: Stojí za to, vracet se k minulosti a pokoušet se ji opravit?

 

Odpověď: Nyní se nacházíš v jakémsi bodu svého života. Všechno, co se stalo doteď, o tom jsi nerozhodoval. Zkrátka tě přivedli až sem, za všelijakých situacích. Co tam máš co opravovat? Vždyť jsi to nebyl ty, kdo to všechno dělal, a to buď dobré, nebo špatné.

 

Co se stalo, to se stalo. Ale od tohoto momentu a dále všechno záleží na tobě. Takže si nenadávej za minulost a nepřemýšlej o ní.

 

 

Tímto pouze zastavíš svůj postup, podobně jako biblická manželka Lota, která se ohlédla a přeměnila se v solný sloup. Hlavní je vždy postupovat, držet se aktuálního okamžiku  a v něm je zapotřebí nacházet prostředky, které mi pomohou na cestě.

 

Existuji já a prostředí, pomocí kterého zjišťuji závažnost duchovního cíle. Jak dosáhnout tohoto cíle? Pouze skrze připojení dodatečných přání k sobě, a tam ho dosáhnu. Připojit je můžu za pomocí Stvořitele, Vyšší síly.

 

Ve výsledku, já, prostředí a Stvořitel musí být spojení do jednoho bodu, v aktuálním okamžiku. To je jediné, co mám za úkol. Vše ostatní, včetně minulosti, s tím nemá nic společného.

 

Ranní lekce knihy „Šamati“, 18.12.2009

Justice: přechod na zákony Tóry

Oznámení : Ministr spravedlnosti Jákov Neeman prohlásil na fóru rabínů a náboženských soudců: „Krok za krokem izraelští občané budou následovat zákony Tóry.

Halacha bude státním zákonem, jelikož právě mezi kořeny se nachazi klíč k řešení všech otázek, které znepokojují izraelskou společnost“.

Poznámka: Ve vývoji společnosti nerozumí ministr spravedlnosti ničemu. Vnucování zákonů společnosti, která není schopna je plnit, nepřinese nic, kromě rozbití společnosti.

Pouze pochopení procesů vývoje, ne podle přání Neemana nebo ortodoxních, a objektivních, předepsaných Stvořitelem, přivede společnost k harmonii.

Náboženské tradice jsou kulturním majetkem národa a mohou být přijaty pouze dobrovolně.
Náboženství má být odděleno od státu a stát se součástí kultury národa, ale ne prostředkem násilí.

Náboženství musí bránit, ale ne utlačovat, vychovávat, ale nekázat, přitahovat milosrdenstvím, ale nebýt diktátorem, být dobrým příkladem, ale ne silou…

Jestli tradice nebudou přijaty dobrovolně, jako kultura společnosti a její historické hodnoty, ocitneme se pod vládou diktatury.

V takovém případě předpovídá Kabala hroznou budoucnost – rozpad společnosti a státu.

Bibličtí králové – mýtus nebo skutečnost?

Oznámení : Prof . (biblické archeologii) Univerzity ve Washingtonu,  Eric Cline, potvrdil, že svědectví existence krále Šalamouna a Davida se opírá o starozákonní přikázání, ale mezi vědci jsou rozpory ohledně jejich existence.

Většina  předpokládá, že mýtus o biblických králích  zůstává mýtem.

Poznámka: Před námi je krásný příklad podávání materiálu veřejných sdělovacích prostředků ve formě senzace: „… rozptýlili mýtus existence biblických králů Šalamouna a Davida“ a tady je  „autoritativní“ názor vědců.

Nevím z jakého důvodu patří pod definici  „věda“  výmysly a teorie, předpoklady bez faktů, závěry „čistého rozumu“.
Je to podobné tomu, jak filosofové prezentuji  autora knihy Zohar, Moše de Leona (11 století n.l.).

I když v průběhu tisíců let kabbalisté věděli, že knihu Zohar napsal Rašbi, a mnohokrát se to uvádí v samotné knize Zohar.

Ale kdo z filosofů ji četl?

Odhalte bod v srdci!

Otázka: Naše lekce z knihy Zohar sleduje stovky tisíc lidí po celém
světě.

Je kniha Zohar opravdu schopna, na rozdíl od jiných knih, probudit v
člověku správné přání, bez ohledu na to, má-li člověk bod v srdci nebo ne?

Odpověď: Každý člověk má bod v srdci. Může být více uzavřen nebo odhalen.

Ale pokud je úplně uzavřený, není dáno, že se v následujícím okamžiku neodhalí.

A naopak, když je v někom odhalen, není jisté, že se za chvíli neschová a kdo ví, jestli se objeví znovu.

Viděli jsme to na příkladu mnohých lidí, kteří k nám přicházeli s hořícím
bodem v srdci, ale za několik týdnů nebo měsíců všechna jejich snaha najednou zmizela, jelikož se tento člověk nedával dostatečně úsilí pro svůj vývoj.

Dali mu možnost, kterou nerealizoval, a proto bod v srdcí, přání k duchovnu zmizí.

Proto přechod od skrytého bodu v srdci k jeho rozvíjení a zpět, záleží na úsilí člověka.

Dokonce ti lidé, kteří necítí v sobě touhu k duchovnu, ale začínají
poslouchat naše lekce, ctí nebo mají zvláštní vztah k té veliké
knize, tímto urychluji svůj vývoj.

Jejich bod v srdci – zárodek duše, se rychle odhalí a dál ho budou moci vědomě rozvíjet.

Z lekce knihy Zohar, 14.12.2009

Třetina obyvatelstva země nepřináší užitku

Oznámení : Kanadští vědci provedli sociologicky výzkum, který ukázal, že víc než třetina obyvatelstva země je absolutně neužitečná.

Nepřemýšlejí o technologických objevech, nesledují ekologii země a nezabývají se ničím, co by třeba nějak mohlo pomoct lidstvu.

Poznámka: Výborně a teď už tu máme vědecký posudek pro utilizaci poloviny obyvatelstva země…

Bod spojení

Otázka: Jestli dokázal člověk během čtení knihy Zohar na okamžik zachytit bod spojení, jak ho pak může udržet?

Odpověď: Udrží se v tom za podmínky, že se nebude bát toho, co  přijde následně a bude připraven znovu a znovu budovat toto spojení, za jakýchkoliv podmínek.

Jestli se smrtelně obává, že se ztratí pocit spojení, znamená to, že necítí jistotu a je nedostatečně spojen s ostatními.

A mimo tohoto, také nechápe, že jeho posun vzniká ve vlastnosti odevzdání, která pořád vzrůstá, rozvíjí se a sílí v něm.

Vlastnost odevzdání se ale nemůže vyvíjet, když mám strach a jsem  bojím se o svou budoucnost, znamená to, že ve mně působí sobeckost a ne přání odevzdaní…