Každý krok závisí na mně

clip_image001Otázka, kterou jsem dostal: Je psáno, že s námi Stvořitel zachází milosrdně. Co to znamená?

Moje odpověď: Pokud by s námi Stvořitel nezacházel milosrdně, pak bychom se nikdy nebyli schopni napravit. Koneckonců nejsme v našem počátečním stavu rozpoznat dobro od zla. Proto přirozeně tíhneme ke zlu, jelikož je základní vlastnost, ze které jsme byli vytvořeni.

Pokud by Vrchní Vláda jednala ze strany zla se stejnou sílou jako ze strany dobra, pak byhom vždy zvolili zlo a byli bychom z Vrchního Světa vyhnáni jako jakýkoliv jiný hříšník. Pokud by toto bylo případem, nikdy bychom nebyli schopni dosáhnout cíle.

Proto je udělána náprava neboli dodatek Shora, kde nejsou mé přirozené, vrozené vlastnosti brány v potaz. Vskutku to byl Stvořitel, kdo vytvořil zlý pud; proto jediný faktor, který je vážen, je to, jak dobře využívám protředky, které mi byly dány – skupinu, učitele a knihy – abych byl navzdory své přirozenosti schopen udělat dokonce jen nejmenší krok vstříc nápravě. Proto je psáno, že s námi Stvořitel zachází milosrdně.

Kde je má duše?

clip_image001V „Předmluvě ke Knize Zohar“ Baal HaSulam vysvětluje, že věda kabaly zkoumá vše ve vztahu k duši. To protože si ve skutečnosti neuvědomujem nic vně nás; místo toho odhalujeme, vnímáme a hodnotíme věci skrze naše pocity.

Proto když čteme o procesech, které se dějí mezi Zeir Anpinem, Binou a Malchut, a spojeních a činnostech mezi nimi, vše se to děje uvnitř nás, ve spojení mezi námi a mnou. Učíme se o tom, co se děje v naší duši, nebo co naše duše cítí a odhaluje nám. Kde je to cítěno, a kde se to odhaluje, je pouze uvnitř ní.

Ve skutečnosti je má duše toto spojení mezi mnou a ostatními. Avšak právě teď cítíme, že existujeme v našem vnitřním hmotném těle; toto je náš svět, protože nevnímáme nic jiného.

Chcete osud předpovídat nebo jej měnit?

What Does the Torah Say About the Red String Otázka, kterou jsem dostal: Proč mluví kabala o „znacích Zodiaku“ (Mazalot), což vypadá jako by měla spojení s astrologií?

Moje odpověď: No kde vzala astrologie všechny ty pojmy pokud ne z kabaly? Použití této terminologie se datuje zpátky k Abrahamovi. Koneckonců celý náš systém na všech úrovních (nehybné, vegetativní, pohyblivé a mluvící) je paralelní systému Vrchních světů, odkud síly sestupují a jsou v našem světě vtištěny ve všech úrovních. Proto vidíme stejné korelace v nebeských konstalacích, jelikož jsou postaveny stejnými zákony v souladu se spojením větve a kořenu.

Jediným problémem je náš přístup. Text Midraš Raba (Velký komentář) říká, že v noci Abraham chodíval ven, aby se díval na hvězdy. Ptával se: „Jsem pod kontrolou těchto hvězd nebo je zde Vrchní síla, která je vyšší než všechny z nich?“ Pokud podléhám moci hvězd, pak je musím uctívat, ale pokud je nad nimi Vrchní síla, hvězdy jsou pouhými znaky. Nepochybně mají ty znaky pravdu, pokud jsou čteny těmi, kteří ví, jak je číst, aby řekli, co se děje v systému nad nimi. Koneckonců všechny události se odehrávají v místě paralelním ve všech systémech (či světech) Shora dolu. Pouze musíme znát, jak je číst či interpretovat.

Avšak opravdu tomu všichni experti na astrologii rozumí? Pokud jsou jako Haman, který je v „Megilat Ester“ popisován jako velký astrolog, pak by pro nás bylo zajímavé slyšet, co tento velký astrolog říká. Koneckonců, on dosáhl Stvořitele!

Člověk, který touží dosáhnout pravdy míří výš než hvězdy a znaky Zodiaku. Proto na nebeské znaky pohlížíme jako na pouhé symboly, demonstrující vyšší síly.  Naším opravdovým cílem je dosáhnout Síly, která tyto symboly řídí, sjednotit se s Ní a pozvednout se do Její úrovně.

Nebeské znaky jsou strukturovány stejným způsobem jako znaky Zeir Anpinu „na obloze,“ což je Bina. Všechny znaky na obloze jsou spojení Biny se Zeir Anpinem a my jsme jimi ovlivňováni, když dosáhnou Sefiry Jesod. Člověk, který ví, jak číst tuto „nebeskou knihu“ dokáže těmto znakům porozumět.

Ale na co nám to je, chápat tyto znaky? Náš záměr a pozornost musí být výše než hvězdy a znaky Zodiaku. Musíme pátrat po síle, která je kontroluje. Proto je zakázáno se zabývat astrologií, protože nás zdržuje od dosažení cíle stvoření. Nevede nás k cíli, ale odvádí nás od něj.

Pokud člověk vystoupí a dosáhne Vrchního systému, pak chápe všechny znaky, a jak jsou dole odráženy. Avšak nemá o to zájem, protože je celá jeho práce zaměřena na Vrchní Síly, které jeho duši ovlivňují přímo. Nemá zájem o mechanické znaky v našem světě, které jsou na nižší úrovni jednoduše demonstrací toho, co se již stalo na vyšší. Dokonce i události, které se odehrají v budoucnosti již sestoupily a materializovaly se; jednoduše je ještě necítíme.

Proto nemá cenu se snažit odhalit budoucnost, protože touto cestou nebudeme schopni změnit náš osud. Pokud chcete změnit svůj osud, musíte do úrovně osudu vystoupit. Toto je úroveň štěstí (Mazal) – úroveň Světla.

Postup od větví k duchovním kořenům

Our Imaginary Reality is Created by Two Mechanisms Všechny „svaté“ knihy popisují duchovní práci, která se odehrává v odlišných částech Malchut na různých úrovních s různými vzájemnými kombinacemi. Člověk musí všechny tyto fenomény odhalit uvnitř sebe. Pak bude vědět, jak se nazývají dokonce i bez toho, aby si o tom v knize četl. Bude vědět co je Ezau, David, jména různých andělů a tak dále. Naučí se všechny tyto procesy uvnitř své duše. Toto jsou procesy, které jsou popisovány ve „svatých“ knihách; všechny mluví o odevzdání a lásce. Tyto vlastnosti se nazývají „svatost.“

Když tohoto člověk dosáhne, stává se to jeho životem, celý jeho vnitřním světm, kde žije. Pak rozumí důvodu, proč nám celý tento duchovní systém odhalili kabalisté skrze „svaté“ knihy. Bylo to proto, aby nám to pomohlo být začleněni do tohoto systému skrze text. Dokonce i když neznáme či nerozumíme slovům a nemůžeme za nimi rozlišit duchovní kořeny (jelikož všechna slova v těchto knihách ukazují ke svým duchovním kořenům), nezáleží na tom. Co je důležité je naše „dětská“ snaha jim porozumět. Toto stačí, aby nás Světlo ovlivňovalo a způsobovalo, abychom rostli. Světlo vstupuje do naší duše a napravuje vlastnosti, na které slova ukazují.

Cesta ke svobodě vede přes vyhnanství

каббалист Михаэль ЛайтманOtázka: Co to je „Israel v exilu“, o kterém píše Zohar ?

Odpověď: „Israel v exilu“ – to je kabalistická skupina, která si přeje se spojit mezi sebou, ale cítí, že  je ego táhne na jinou stranu a rozděluje.
Cítí, že se nejen nedokáží spojit, ale dokonce si spojení nepřejí!
Není třeba, abychom se samotné spojení snažili realizovat vlastními silami – to je práce Vyššího světla.  Ale oni k tomu zatím nemají ani touhu, ani se nesnaží takovou touhu sehnat. Proto bylo řečeno lidu, stojícímu u hory Sinaj: „Musíte se spojit jako jeden člověk s jedním srdcem – jinak zde bude místo vašeho pohřbu!“

A když si uvědomili, že si to přejí, ale nemohou – otevírá se jim Stvořitel, aby svým odhalením uskutečnil spojení.

Z lekce ke knize Zohar, 14.01.2010

Nedává to žádný smysl, ale je to fascinující!

sense Otázka, kterou jsem dostal: Proč bychom měli číst o všech početných detailech, popisovaných Zoharem, kdy je uvnitř sebe nejsme schopni identifikovat?

Moje odpověď: Musíme být jako dítě, které se dívá na svět kolem něj a ničemu nerozumí, avšak přesto se postupně vyvíjí. Je nadšeno, když vidí projíždět bus, protože to vypadá jako něco velkého, co se pohybuje. Je zde další přirozený fenomén, kdy kachňátka berou první pohybující se objekt, který vidí, jako svou matku a následují ji. To je nutí se vyvíjet.

 Stejnou cestou když čteme Zohar, je tu část, které ještě vůbec nerozumíme a jiná část, se kterou se již můžeme spojit. To nás vyvíjí. Musíme si uvědomit, že tomu ještě nejsme schopni porozumět, ale jednoho dne jistě všemu porozumíme v celé jeho úplnosti. Když toužíme a snažíme se porozumět tomu, co slyšíme, probouzíme sílu, která nás rozvíjí. Jak jinak bychom se mohli vyvíjet?

Čím více postupujeme, tím větší příchuť ucítíme ve studiu.

Náleží ti celý svět

Why Do We See Such a Diverse WorldPouze se to zdá, jako by zde byla spousta dalších lidí kolem tebe, kteří s tebou společně studují. Vidíš kolem sebe vnější touhy jen proto, že je tvůj pohled pokažen. Ale teď si představ, že jsou to všechno tvé vnitřní touhy, které nejsi schopen kontrolovat. Je to podobné tomu, jak nemůžeš převzít kontrolu nad svým zlým pudem. Proto se ti tyto touhy zdají vnější a musíš je spojit dohromady.

Pokud tyto vlastnosti spojíš a budeš je kontrolovat, uvidíš, že vše venku ve skutečnosti patří tobě. Je to otiskem toho, co máš vevnitř. Uvnitř tebe je mnoho vlastností, tužeb a snah, ale nemáš nad nimi moc. Proto vně sebe vidíš spoustu lidí a celý svět, udělaný z hvězd, planet, nehybných, vegetativních a pohyblivých objektů, lidí, kteří proti tobě jednají v opozici a lidí, které chceš použít pro své potřeby, nebo dokonce i lidí, které chceš zabít nebo od nich utéct.

Vše toto, protože jsi tak vevnitř postaven; proto vidíš svět tímto způsobem. Pokud Shora dostaneš sílu, která ti dá moc nad všemi tvými touhami, pak okamžitě odhalíš, že celý svět náleží tobě, že od tebe lidé nejsou odděleni a vůbec nejsou venku tebe. Uvnitř každého z nich ucítíš své vlastní já. 

Celé lidstvo je uvnitř mně

visionV každém z nás je přání všech úrovní vývoje – neživé, rostlinné, živočišné a lidské úrovně. Na úrovni člověka je uvnitř nás přání všech druhů lidí, které vidíme v našem světě. Ve skutečnosti to není svět, ale já. Všechny vlastnosti jsou ve mně, loupežníci, lháři, dobří lidé, mudrci i hlupáci. Všechno to jsem – já.

Pouze se mi zdá, že tento obrovský svět existuje, v podstatě je to pouze prezentace mých vnitřních přání a vlastností. 

Ukazují se mi v různých tvářích, neživých, rostlinných, živočišných nebo lidských, v mých 4 úrovních přání. Podle toho, jak vidím svět, mohu pochopit, do jaké míry jsem napraven nebo nenapraven, dobrý nebo špatný. Čili jaké přání musím napravit.

Jestli opravuji svůj postoj ke světu – napravuji sebe. Protože když vidím svět mimo sebe, tak lépe rozumím, co mám zlého v sobě, egoistického, a jak mohu dosáhnout dobra, odevzdaní, v  pro mě zdánlivě vnějším světě. A naopak: když se napravuji sám, vidím, že se celý svět lepší. 

 

Svět neexistuje: pouze se mi zdá – jako na obrazovce televize.

 

Z lekce ke knize Zohar, 23.12.2009

Stávájíc se nádobou pro světlo

dependsonus Otázka, kterou jsem dostal: Co je spojení mezi námi, místo, kde jsi nám řekl, abychom pátrali po vlastnostech, o kterých čteme v Knize Zohar? Mezi čím je to spojení?

Má odpověď: Je to spojení mezi všemi částmi univerza včetně nehybné, vegetativní, pohyblivé a lidské úrovně, tělesné úrovně a duchovna a mezi vším. Spojení musí být všemi způsoby společné, začleněné a úplné. Všechny části musí být do úplné míry spojeny, na 100%. Toto se bude nazývat Malchut Světa Nekonečnosti – nádoba pro Světlo.

Je to tělesná a duchovní nádoba, kde se všechno v existenci spojuje bez jakýchkoliv rozdílů. Všechny touhy, všechny fenomény a vše, co by jen mohl člověk vymyslet, představit, cítit a chápat musí splynout v jediné harmonii, doplňujíce jedno druhé.

Právě teď se toto všechno zdá nedokonalé, rozdělené, vzdálené, protikladné a navzájem si odporující všemi způsoby, protože se na to díváme špatným pohledem. Proto vidíme pokřivený obraz.

Dokonce i ve fyzickém světě objevují kvantoví fyzikové, že když sledují fenomén, ovlivňují svým sledováním tento jev. Toto zjištění je skutečně pravdou; nepředstavují si to. Odhalili objektivní zákon. Ale odhalili pouze část zákona – fakt, že je vše dosaženo pouze skrze spojení. Ale druhá půlka zákona uvádí, že všechno cítíme uvnitř nás místo navenek, jak se nám to zdá.

Já jsem sledující a všechno se děje uvnitř mě. Proto měním to, co se děje, svým náhledem a přístupem. To protože se to vše děje uvnitř mě, v mých měnících se vlastnostech. Když se dívám na svět, soudím jej podle svých vlastních nedostatků, protože je to skrze ně, jak sleduji svět. Ovlivňuji výsledky tím, že měním sám sebe.

Celý svět je království Stvořitele, ale závisí zcela na tom, jak se na něj dívám. Pokud se na věci dívám pozitivně, pak je vše dobré, a pokud se dívám negativně, pak je vše špatné. Tak jediná věc, kterou musím napravit, je můj přístup.

Jsme odměněni podle našeho úsilí

clip_image001Zohar, kapitola “Přijď k Faraónovi,” bod 68: Má jinou cestu přistupování k rostlinám: Když se tichý Nil vrací z Malchut do svého místa, když se zvedá a padá. Jelikož jsou jeho vody nehybné, kráčí potichu a veliký netvor šplhá na tyto Nily a není tam v nehybném Nilu. A všechny byliny rostou kolem toho nehybného Nilu na obou stranách. Pak netvor vyšplhá na tyto byliny a roste mezi nimi a pak se vrací do všech těchto Nilů.

V této sekci Zohar vysvětluje, jak je Přímé Světlo odhalováno v Odraženém Světle. Do míry, do které mohou touhy v Malchut pracovat s Odraženým Světlem, se do ní Přímé Světlo odívá. Pokud je zmenšeno Odražené Světlo, Přímé Světlo se z ní ztratí.

Co pro nás tento příběh dělá, když mu nerozumíme a nemůžeme jej spojit s našimi touhami a jejich naplněním? Zohar nám nedává žádné vysvětlení, jak jít s příběhem. Neříká nám přesně, co se zde děje, nebo nám nedává cokoliv, čeho se „chytnout.“

Odpovědí je, že nám  nechce objasnit příběh. Zohar by nám jej mohl vysvětlit jazykem kabaly nebo jiným psychologičtějším a pochopitelnějším způsobem. Avšak místo toho Zohar ponechává místo pro naše snahy porozumět a cítit, „Co to je? Na co to je? Kde to je uvnitř mě?“ Vše, co popisuje,  se nepochybně odehrává v každém člověku.

Provádím všechny akce, které jsou v Knize Zohar popsány. Nakonec, můj pravý stav je,  že jsem právě teď ve Světě Nekonečna, ale mezi mým současným stavem a Světem Nekonečna je 125 stupňů skrytí.

Zohar nám příběh záměrně prezentuje touto cestou, abych hledal tyto věci uvnitř mě za účelem, abych se vrátil do vnímání Světa Nekonečnosti.  Hledání samotné uvnitř mě dává zrod novým vlastnostem, smyslům a vnitřním rozlišováním. Pomáhá mi začínat cítit to, co současně necítím, tím, že rozvíjí smysly, které vnímají duchovní svět.

Proto je úsilí povinné. Je psáno, „Jeden dostává odměnu podle svého úsilí.“ V duchovním světě ti nic nepomůže vyvíjet své úsilí. Je také psáno, „Usiloval jsem a našel jsem.“ Kdy najdeš duchovno? Když tě Vrchní Světlo ovlivňuje to stejné míry, jaké je tvé úsilí. Pak naplní tvůj smysl duchovního vnímání. To je to, co se děje pokaždé, když stoupáš z jednoho stupně do druhého. Avšak nejdůležitější věc je pozvednout se alespoň do prvního duchovního stupně.