Byli jsme jako ve spánku

 Otázka:  Jestli si já sám v sobě musím představit Stvořitele,  tak jak  poznám, jestli je skutečný nebo  je jen v mé představivosti? Může to být pouze v mé fantazií,  může to být spánek? 

Odpověď: A  jak si teď ověříš, že celý tento život není spánek? Je možné, že spíš i nyní a  jen si ti zdá, že  mi pokládáš tuto otázku? Vždyť vše je relativní. 

Pokud  jsme pouze v jedné částí reality, v jedné její egoistické části, a to části  dostávat, –  nejsme schopni určit, jestli je toto spánek nebo skutečnost. Nemáme s čím  náš stav porovnat – jsme ponoření do vlastní sobeckosti a rozlišujeme pouze jedno: co je pro nás nejvýhodnější. Proto nejsme schopní  si představit stav, který je opačný  sobeckosti a to, když  se místo sobeckosti dostaneme do stavu  odevzdání.

 

Jestli člověk cítí obě tyto formy:  zisk i dávání, teprve pak může postavit  proti sobě jedno s druhým, jako dvě různé měření. Jenom ten,  kdo se současně nachází  ve stavu získání a nad ním buduje stav odevzdání  – může určit svou pozici. 

 

Není možné oddělit spánek od reality, pravdu od lží a to do té doby, dokud  nepocítíš druhou sílu, než je tvá přírodní sobeckost – sílu Stvořitele. Nejde to, pokud se nacházíš  zavřený uvnitř sebe.

 

Kabalisté píší, že celá její antecedence byla jako ve spánku. Tak se cítí  člověk, který vychází z této reality  v duchovní svět, „hainu ke holmim“ –  řečeno v žalmu velkého kabalisty – krále Davida. Co to znamená dostat se z této reality? To znamená mít ještě jednu vlastnost – odevzdávat se. A pak tento člověk vidí, že realita kterou cítil ve vlastnosti dostávat,  byla  jako spánek.

Rytmus hudby hýbe světem

Otázky, které jsem dostal, o hudbě, falešných duchovních učeních a eutanázii:

Otázka: Co je důležitější v hudební skladbě, moudrost nebo duchovno?

Moje odpověď: Duchovno.

Otázka: Je poslouchání hudby ztrátou času?

Moje odpověď: Ne pokud vám pomáhá soustředit svůj záměr na cíl.

Otázka: Kdysi jsem slyšel výraz: Rytmus hudby hýbe světem! ( The rhythm of music makes Earth go round! )

Moje odpověď: To je poetické a romantické…

Otázka: Podle (zákona) Přírody, jaké procento lidstva vědomě pocítí otázku o smyslu života tak silně, že budou schopni studovat kabalu?

Moje odpověď: Není zde žádné specifické procento – bude to kdokoliv s bodem v srdci.

Otázka: Co si myslíte o falešných učeních, která nevědomky používají prvky učení, které fungovaly v minulosti?

Moje odpověď: Nic.

Otázka: Ptám se, protože jsou to tyto druhy učení, které vedou na “duchovním trhu.”  Jaká je jejich úloha?

Moje odpověď: Abychom se poučili z chyb.

Otázka: Jak nahlížíte na eutanázii?

Moje odpověď: Problematicky.

Pravda může být poznána pouze zevnitř

Dvě otázky, které jsem dostal o tom, jak si být jist, že člověk následuje správnou cestu :

Otázka: Chci najít Pravdu s velkým P, ale vše vypadá jako lži. Jak mohu dokázat sobě a ostatním, že Kabala je pravdivá? Nestačí říct, že všechno je zlé, a pouze “naše Tóra” je pravdou.

Moje odpověď: Vývoj a růst vždy přicházejí s pocitem chyby a její nápravy, stejně jako ve vyhledávacím systému, namířeném na určitý cíl. Pocity nejistoty, pocity že všechno je falešné a lživé, jsou všechny nezbytné a měl byste být vděčný, že je cítíte.

Pouze zvířata nedělají chyby, protože jsou ovládána přírodou, zatímco člověk se musí vyvíjet vlastními rozhodnutími. Navíc nesmíme potlačovat tyto vlastnosti v ostatních:  naopak bychom měli je povzbuzovat, I kdyby nás tito lidé měli nakonec opustit. Nechte je najít si a ověřit si vlastní cestu. Jinak se nestanou lidmi, ale zůstanou “zvířaty,” jelikož je psáno: “Všichni jsou jako zvířata” – všichni, kromě těch, kdo přitahují Světlo růstu a nápravy.

Otázka: Je mnoho skupin a škol, které studují kabalu. Podle vašeho názoru je každá skupina, která studuje autentické zdroje vhodná ke společnému studiu kabaly?

Moje odpověď: Jen vy můžete říct, jaká skupina a způsob studia jsou pro vás nejlepší. Někteří lidé si ještě potřebují projít různými druhy mysticismu, náboženství a kabaly jako (teoretických) znalostí ( Baal HaSulam to popisuje, když píše o  “Kabalistech Jeruzaléma”). Poté co toto všechno vyzkouší ( možná v dalším životním cyklu ), dospějí ke studiu autentické kabaly, což je přijímání Světla s cílem napravit vlastní egoismus. Vskutku to je jediný důvod pro existenci kabaly v tomto světě, jediný důvod proč Tóra (Kabala) byla dána. Stvořitel řekl: ”Stvořil jsem egoismus a stvořil jsem Tóru pro jeho nápravu,” nebo jinými slovy: s cílem, aby lidstvo dosáhlo kvality “Lásky ke svým bližním” – základního zákona celé Tóry a celého světa.

Proč je mi špatně, i když všechno mám?!

Otázka: Co musí člověk dělat, aby se zachránil v tomto světě? Pokud jsi do dneška myslel pouze na sebe, tak v nově se otevírajícím světě se budeš muset spojit s ostatními. Stačí to, aby jediným záměrem člověka byla jeho vlastní záchrana?

 

Odpověď: Bohatě. Člověk obvykle začíná otázkou: „V čem je smysl mé existence?„. Ale když se zabývá touto otázkou, je důležité vědět, co má vlastně na mysli. Možná je mu zle v materiální rovině: propustili ho z práce a jiné problémy, nemoci, popotahování. Nebo je mu zle z toho, že cítí prázdnotu, i když je materiálně zabezpečen, stejně mu nic nedodává potěšení ze života, všechno je nesmyslné a prázdné.

Lidé, kterým je špatně v materiálním životě, patří k té částí lidstva, nacházející se v dolní částí pyramidy vývoje. Potřebují vědět, jak naplnit svůj materiální svět.

Ale jsou lidé, kterým není špatně z absence materiálního naplnění. I když jsou materiálně zabezpečení, stejně přitom cítí, jako by nic neměli. Důvod je v tom, že u nich vzniká nové, nemateriální přání. V člověku se najednou probudí tak zvaný bod v srdci,  kvalitativně nové přání. O takovém přání se v kabale říká: jestli cítíš, že v tomto světě už nedokážeš být šťastný, pak otevři vyšší svět a přesvědč se, jak je nádherný… Potom už nezbývá volby.

 

Rozpor mezi náboženstvím a kabalou: Činy versus Záměry

holdOtázka, kterou jsem dostal: Podle Rabaše jsou vyvolení lidé ti, kteří se dokáží přesunout z vnějšího k vnitřnímu, a s pomocí lidských činů se změní I lidské srdce. Zároveň nám ale připomínáte, že vnější přikázání nejsou o nic víc, než vnější znaky, které nemají žádné spojení s nápravou duše. 

 Moje odpověď: Když Rabash mluví o “vnějším dodržování”, nemyslí fyzické vykonávání činů, ale záměr “pro sebe samotného.” Vnitřní dodržování značí záměr “pro Stvořitele.”

Co se týče fyzických činů, Stvořitel řekl: “Nezajímá mě, jak zabíjíte dobytek, přikázání byla dána pro lidskou nápravu.” Jinými slovy, veškerý vztah mezi přikázáními a činy leží v záměrech člověka a ne v činech samotných. Kdyby si byl člověk vědom toho, že jeho činy nemají význam, byl by kabale nesmírně vděčný za to, že mu dává správné vedení.

Celý protiklad mezi náboženstvími a kabalou leží v jejich hodnocení významu činů a záměrů: Co je důležitější, činy nebo záměry? Kabala ve skutečnosti nepopírá důležitost činů ( tradic ) ve formování a řízení společenských hranic. Ale náboženství musí také přijmout, co je psáno, že činy bez záměrů jsou mrtvé a nenapravují člověka. Záměry mohou být změněny pouze studiem kabaly.   

Člověk musí začít tím, že připustí, že není dokonalý – v tom leží kámen úrazu! Je to proto, že prvořadý úkol náboženství je dát člověku pocit hrdosti a dokonalosti za dodržování ustanovení. Myslí si, že když tak činí, slouží Stvořiteli a celý svět a všichni ( v něm ) jsou mu zavázáni.

Kabala na druhé straně člověku ukazuje zrovna to, jak je ve skutečnosti falešný a nedokonalý. Vidí to ve Světle Stvořitele, které na něj sestupuje během studia. A člověk se cítí nešťasten s výsledky svého studia, ale pokud je schopen pozvednout se nad tento pocit a postavit pravdu nad trápení, postupuje. A pokud není schopen tak učinit, schází z cesty.

Článek 66 “Předmluvy ke Knize Zohar” mluví o nezbytnosti klást větší důraz na záměry než na fyzické dodržování. Celý rozpor mezi kabalou a náboženstvími leží v jejich přesvědčení o tom, co je důležitější.

Člověk musí cítit, že je jediným stvořeným stvořením

contactOtázky, které jsem dostal, o interpretaci Baal HaSulamových slov a navštěvování hrobů spravedlivých:

 

Otázka: V Shamati, Baal HaSulam několikrát zmiňuje “Masach de Hirik.” Mohl byste prosím vysvětlit tento fenomén nebo koncept?

Moje odpověď: Je to náprava duše ve střední linii.

Otázka: Co znamená slovo Yuli (יולי)?

Moje odpověď: Je to počáteční material, z něhož všechno vzniklo.

Otázka: Proč je výraz, který Rav Ashlag používá, “Co je smysl mého života?” a ne například: “Co je smysl života?”

Moje odpověď: To proto, že člověk musí cítit tuto otázku osobně, cítit, že jeho život na ní kompletně závisí. Musí cítit, že je jediným stvořeným stvořením (viz. materiály o Vnímání reality), a díky tomuto, že smysl života jako celku, život všech ostatních, závisí na jeho životě.

Otázka: Kde je místo, kde si stvoření uvědomuje své “Já,” a na druhé straně si uvědomuje, že není nikdo jiný, kromě Něj?

Moje odpověď: Místo uvědomování si svého “Já” je v Malchut a místo uvědomování si Stvořitele je v Keter.

Otázka: Pomáhá návštěva hrobů spravedlivých a rozsvěcování svíček pro posvěcení duší?

Odpověď: Pouze psychologicky!

 

 

Cesta Světla versus Cesta Utrpení

rav_interstingOtázka, kterou jsem dostal: Dá se říct, že Cesta Světla člověka nezbaví problémů v jeho životě a někdo, kdo následuje Cestu Světla je pouze vidí odlišně? Protože je člověk na vyšší úrovni, nemá stejné problémy jako v minulosti, protože jeho přístup k nim se změnil, nebo spíš, jeho přístup ke zdroji těchto problémů. Avšak když člověk, následující Cestu Utrpení řeší stejný problem, cítí se špatně.

Moje odpověď: To je naprosto správně! Existujeme v poli Vyššího Světla ( kvalita dávání a lásky ). Toto pole se skládá z koncentrických sfér a čím blíž je sféra centru, tím intenzivnější je její kvalita lásky a dávání. Všechno je nehybné, pouze my se pohybujeme tímto polem a měníme své mínění tím, že měníme své vlastnosti.

Touha, či jediná duše, byla stvořena v centru všech sfér. Pak se vzdálila od centra, ztrácejíc svou kvalitu dávání a lásky a pak se rozbila na části ( jednotlivé duše ). Tak získala protikladnou kvalitu – přijímání ( egoismus ). Kvůli tomu teď existuje v nejvzdálenější sféře pole Světla.

Duše mají pozice vzhledem ke Světlu, stejně jako má náboj pozici v elektrickém nebo magnetickém světlu. Spojení duše se Světlem ( spojení náboje s polem ) se děje díky rovnováze ( podobnosti ) jejich vlastností. Pokud jsou vlastnosti ( kvality )  Světla ( pole) a duše ( náboje ) stejné, pak duše ( touha ) cítí, že je v rovnováze. Jinými slovy je tu rovnováha sil či vlastností duše se silami či vlastnostmi Světla. Jsou ve stavu homeostáze.

Když se duše vzdalují od centra k okraji ( když sestupují díky svým vlastnostem ), podrží si Rešimo ( záznam ) o každém stavu, kterým prošly. Když duše dosáhnou největší vzdálenosti od centra ( od Stvořitele, protože jejich vlastnosti jsou k němu protikladné ), záznam celého řetězce odloučení ( sestupu ) v nich zůstane zakotven. Duše ( egoistické touhy ) vnímají tento nejvzdálenější stav jako člověka ( duši ) v tomto světě ( poli ).

Od tohoto okamžiku začínají duše návrat zpátky. Nejprve k cíli postupují nevědomky, tlakem, který vyvstává kvůli neshodě jejich vlastností s vlastnostmi sfér Světla, kterými procházejí. Duše cítí utrpení, což je pocit, který přichází z protikladu jejich egoistických vlastností a vlastností Světla. Čím větší jsou Reshimot, které se vyjadřují v duši, tím víc je duše tlačena do vnitřních sfér v poli Světla. Nebo, jinak řečeno, čím větší je neshoda mezi nenapraveným Reshimo a napraveným Světlem, tím hůř se člověk cítí ( a stejné se dá říct o společnosti jako celku ).     

Začínajíc z určité sféry v poli Světla, vliv Světla na Reshimo vyvolává rozpoznání příčiny utrpení. To je vyjádřeno jako otázka o smyslu utrpení, o jeho důvodu a záměru. Je to otázka o smyslu života. Poté je člověk přiveden do skupiny ( prostředí ), kde se může začít napravovat, aby se stal podobným Světlu ( dávání – bestowal ).

“Vždy se zdá, že jsme milováni, protože jsme dobří. Ale co si neuvědomujeme, je to, že jsme milováni, protože ti, co nás milují, jsou dobří .”
Lev Tolstoj

Žena je plnohodnotnou půlkou společnosti a více

womanTři otázky, o práci žen v Kabale, které jsem dostal:

Otázka: V našem světě a stejně tak ve společnosti budoucnosti, která bude napravena od egoismu, žena je plnohodnotnou polovnou a víc, protože všichni lidé doplňují každý druhého v jediném systému. Žena může cítit svou dokonalost a plnou cenu pouze sebenápravou, tím, že se stane milující a dávající celému světu. Právě ve svém napraveném stavu se ženská část společné duše cítí rovnocená, nebo dokonce větší než kdokoliv, protože právě touha, která je ztělesněna ženskou částí společné duše se stává důvodem odhalení Stvořitele ( Světla ).

Otázka: Pokud Lo Lishma netlačí člověka k získání Lishma, pak na něj musí skupina vyvinout svůj vliv. Jak může žena vyvinout tento vliv?

Moje odpověď: Svou touhou, protože je závislá na dosažení Světla muži ve skupině.

Otázka: Chci otevřít knihu, číst si a užívat si ji. Ale do té doby, co jsem začala studovat Kabalu, už mě nebaví číst. Co mám dělat?

Moje odpověď: Naučte se přijímat rozkoš z Vyšších Světů!

Mír každého člověka záleží na všech ostatních

 07_100_wp1Soulad společnosti je zdrojem jejího blahobytu
Baal HaSulam, “Svoboda”:
Soulad společnosti je zdrojem šťestí a blahobytu, zatímco rozdělení mezi lidmi je zdrojem všech zlých věcí. Veškeré štěstí a blahobyt závisí pouze na blízkosti lidí a jednotě globální obce.

Celý svět je brán jako jedna velká společnost
Baal HaSulam, “Mír ve světě”:
V naší generaci, kde každý člověk při opatřování základních životních potřeb závisí na celém světě , každý člověk je ve své závislosti na světě jako malé ( ozubené ) kolečko ve stroji. Proto už nemůžeme nadále mluvit o blahobytu a bezpečnosti jedné země či národa, ale jen celého světa, protože prospěch či škoda jednoho člověka závisí a je měřena prospěchem všech lidí ve světě.

To proto, že v naší době blahobyt každého člověka ve světě závisí a je měřen blahobytem všech lidí ve světě. Děje se tak proto, že jsme dnes dospěli do stavu, kde je na celý svět nahlíženo jako na jednu společnost. Dnes je každý člověk “vyživován” celým světem a proto je  každý člověk povinnen starat se o blahobyt celého světa.

Mír každého člověka záleží na každém
Baal HaSulam, “Mír ve světě”:
Dobro a zlo jsou hodnoceny jen podle prospěchu, který činy člověka přinášejí veřejnosti. To nám ukazuje místo, které potřebuje nápravu, a to je aby jeden každý jednotlivec porozuměl, že jeho osobní prospěch a prospěch společnosti jsou jedním a tím samým. Takto svět dosáhne své plné nápravy.

Baal HaSulam o lidské přirozenosti

 baal-hasulam_01Baal HaSulam. “Mír ve světě“:

Přirozeností naprosto každého jednotlivce je využívat životy všech ostatních lidí ve světě pro svůj vlastní prospěch. A vše, co dává ostatním je pouze z nutnosti, za účelem, aby využil druhého ještě dovedněji, takže to jeho přítel neucítí a vzdá se mu.

Baal HaSulam. “Řeč k oslavě závěru Zoharu – A Speech in Celebration of the Conclusion of The Zohar“: 
Jak může člověk dosáhnout úplné rovnocennosti formy se Stvořitelem, tak že všechny jeho činy budou zaměřeny na dávání ostatním, když je lidskou přirozeností pouze přijímat pro sebe? Naší přirozeností nejsme schopni udělat ani nejmenší věc pro prospěch ostatních. Když dáváme ostatním, jsme nuceni očekávat , že za to nakonec dostaneme odměnu, která stála za to. A pokud se člověk cítí spokojen se svým současným stavem, není schopen udělat ani ten nejmenší pohyb. Jak tedy může být každý čin ( namířen ) dávání ostatním a ( nepřijímat ) vůbec nic pro sebe?

Baal HaSulam. “Uvedení do Knihy Zohar,” článek 20:
Naše essence je stejná, jako essence všech částí stvoření, což je nic víc a nic míň, než vůle přijímat.

Strana 160 z 163« První...1020...158159160161162...Poslední »