Jak se nedostat do tlamy vlastní sobeckosti

 

Pro vstup do duchovního světa je na svoje egoistické přání nutno udělat „omezení “ (Cimcum).

Malchut (vlastnost přijímání) se celá musí začlenit do Biny (vlastnosti dávání) a podřídit se její moci.

 

A neexistují tam žádné clony nebo brány , které oddělují dovolené od zakázaného. V duchovním světě není násilí! V duchovnu nejsou na zdi upozornění: „Vstup zakázán!“ Když si přeješ, nikdo ti nemůže zakazovat.

 

Nesmíme potlačit žádné svoje přání. Nutná je vnitřní náprava, uvnitř samotného přání. Samotné přání zůstává a spolu s ním vzniká závažnost nepoužívat ho egoisticky, ale naopak, uvědomit si možnost jeho vyššího použití – k věnování,  pro užitek jiným.

I když si naše přirozennost přeje naplnění, získává ale takovou nápravu, že, kromě přirozeného přání pro sebe, začne cítit závažnost věnování.

 

Určitě jste pozorovali v cirkuse cvičené lvy? Proč najednou, místo toho, aby spolkli cvičitele, poslušně otevírají tlamu a umožňují do ní člověku vložit ruku nebo hlavu? Myslíte si, že ji nechce ukousnout? Chce! Ale vnímají tohoto člověka jako velmi důležitého, vždyť ho živí, a proto omezuje (Cimcum) své přirozené přání.

 
Stejné je to i v nás. Přání užívat si zůstává, pouze začíná cítit  důležitost odevzdání. Přeje si, aby nad ním odevzdání vládlo.

 

 

Podle (úrovně) vývinu člověka bude odhaleno všechno skryté

A question I received: Obsahuje kabala nějakou tajnou moudrost, kterou je zakázáno odhalit?

My Answer: V moudrosti kabaly slovo „zakázané“ znamená v podstatě „nemožné.“

Kabalista se nemůže představit publiku a začít odhalovat tajemství této moudrosti, tahajíce je z klobouku jako kouzelník tahá králíky a hrdličky.

Nemůže lidem odhalit nic jiného než metodu rozvinutí jejich vnímání. Následně, jak člověk rozvíjí své vnímání duchovna, odhalí v něm to, co je pro něj momentálně tajemstvím.

„Tajemství“ je to, co neznáte, nevidíte či jinak v současném momentu nevnímáte. Zatímco v další fázi se to stane jasným, jednoduchým a odhaleným.

Ve vědě kabaly je každý koncept studován podle čtyř fází odhalení, což jsou čtyři fáze vývoje duchovního vnímání (Aviut, hrubost touhy).

To se nazývá vstoupení do Pardes (zahrady poznání): Pšat – poznání, Remez – naznačení, Druš – rozeznání, Sod – tajemství.  Avšak proces vstupu se děje v obráceném pořadí.

Napravením svého vnímání reality postupně člověk vystupuje od tajemství (Sod) k rozeznání (Druš), k naznačení (Remez) a k poznání (Pšat). A v čemkoliv z toho není nic zakázaného. 

“Zakázané” znamená, že kabalisté člověka nechtějí zmást nadbytečným vědomostmi, kterým ještě není připraven porozumět. Je to jako když vychováváme dítě tím, že postupně rozšiřujeme jeho jídelníček, hry, které hraje, atd.

Učitel má připravit „duchovní výživu“ v souladu se studentovou úrovní. Proto se kabalisté nebojí odhalení zakázaného; místo toho se bojí „předávkování“ zbytku z nás, stejně jako je nezralé ovoce škodlivé zdraví člověka. 

V moudrosti kabaly to ubližuje úplným „vyloučením“ z této moudrosti. Je zde dokonce možnost, že se po zbytek života člověk nebude schopen zbavit mylných představ, které získal, promarňujíce tak v podstatě svou současnou inkarnaci.  

A tak postupujeme od jednoduchého k složitému. Taková je cesta nápravy.

Proto je jediným strachem kabalistů , že dají studentu „nezralé ovoce,“ protože jediná cesta, jak může správně růst a plně dosáhnout kabalistické vědy je postupováním podél fází, vhodných pro jeho vývoj.

Pravý význam (přikázání) “Nepokradeš!”

“Krádež” v duchovnu znamená, že v sobě objevíte touhu, kterou můžete používat kvůli věnování (že ji můžete pozvednout do Biny), ale místo abyste to udělali, používáte ji, abyste se těšili pro sebe. To se nazývá „krádež,“ či „kradení.“

Člověk musí dosáhnout vlastnosti věnování ve všech svých 613 touhách. Jinak je zloděj. Proto je zde přikázání, které říká, „Nepokradeš!“

Duchovno je radost

Pokud člověk není plný radosti, pak není v duchovním stavu. Pokud chcete v duchovnu pokračovat do dalšího stavu, musíte dokončit svůj současný stav.  To znamená, že musíte dosáhnout radosti v přítomnosti a souhlasit s ní, jako byste ji pečetili. Pak vystoupíte na další, vyšší úroveň.

Pokud nedosáhnete radosti v současném stavu, nikdy jej nedokončíte, a můžete dokonce i klesnout níže. Dokonce i když jste se už začali probouzet a cítit duchovní stav, pokud v něm nedosáhnete pocitu radosti, budete vrženi nazpátek dolů do místa, kde jste necítili žádné duchovno.

Znakem, že jste dokončili svůj současný stav je pocit prázdnoty ve vašich egoistických touhách a pocit, že chcete být nad nimi, ve stavu většího věnování. A pokud jste radostní, znamená to, že již toužíte po věnování – po další úrovni. Jste připraveni přijmout další touhu.

Nezáleží na tom, co se vám na cestě nápravy děje – vzestupu či sestupy. Vždy byste měli být šťastní, jako malé dítě, které se něco snaží udělat nehledě na to, zda v tom uspěje nebo ne. Nejdůležitější věc je úsilí, které vyvíjí. To je to, co mu umožňuje růst.

Granátové je symbol tužeb duše

Otázka, kterou jsem dostal: Na lekci jste řekl, že se duše člověka skládá z 613 egoistických tužeb, a že je člověk musí napravit na věnování tím, že během kabalistických studií přitahuje Světlo, přicházejíce tak k vlastnosti „milování bližního svého jako sebe sama.“

Tato náprava 613 tužeb se nazývá dodržování 613 přikázání. Také jste řekl, že je duše jako granátové jablko, které se skládá z 613 semen stejným způsobem, jako se duše skládá z 613  tužeb. Ale kdo to ověřil?

Moje odpověď: Popsal jste to správně.  O granátovém jablku byl napsán jeden článek,  který obšírně popisuje projekt, ve kterém vzali badatelé určité množství jablek z různých zemí a spočítali jejich semínka. Každé granátové jablko mělo různý počet semen – některé míň než 613 a jiné více, ale průměrný počet byl 613.

Proč v Soudný žádáme o odpuštění?

Otázka, kterou jsem dostal: Koho bychom měli žádat o prominutí na den Jom Kipur, když se vě vědě kabaly učíme, že vně mě není nikdo?

Moje odpověď: Ze všeho nejdřív bychom měli žádat o odpuštění naše přátele. Pokud člověk nemá odpuštění od každého, pak nebude mít nic, s čím by se obrátil na Stvořitele. Ale co je v duchovnu odpuštění?

Odpuštění je odhalení mého současného stavu, který mohu napravit, v kontrastu k touhám, o nichž bych si ani nemohl představit, že bych se s nimi mohl vyrovnat a žádat jejich nápravu. Musím své touhy rozlišovat postupně a postupovat krok za krokem.

Odpuštění (Slihot) a Jom Kippur (Den Usmíření) znamená odhalení našich rozbitých nádob (Kli) či duše. Pozorujeme ji a srovnáváme ji se stavem úplné nápravy – Purim. Proto nazýváme opačný, nenapravený stav, který odhalujeme Ki-Purim – Jako Purim).

Jom Kipur tedy symbolizuje dobu, kdy člověk opravdu žádá, aby mu byly prominuty všechny jeho „hříchy.“ Ale nechce to, protože je to někde napsáno, ale místo toho chce odhalit, jak opačný je ke konečnému stavu, který si je schopen představit. To je stav jednoty všech duší kvůli rovnocennosti se Stvořitelem, silou a touhou milovat a věnovat

Na Rabašovu paměť

(23.09.09) Dnes je den upamatování se na mého Učitele, rava Barucha Šaloma Leviho Ašlaga – Rabaše. Všichni jsme živeni tím, co jsme od něj dostali. Byl jediným člověkem, který porozuměl Baal HaSulamovi, který pokračoval jeho cestou, a kdo několika dalším studentům předal metodu.  Fakt, že jsme schopni postupovat za použití Rabašovi metody, vidět, slyšet, a chápat co napsal je možné jen díky Rabašovi.

Rabaš každý týden psával článek a těchto článků máme přes 400. V nich poskytuje vysvětlení celé vědy kabaly, včetně všeho, co se vztahuje k vnitřní práci člověka.  Skrze tyto články nám dal možnost vstoupit do vnímání duchovního světa. Vysvětlil celou metodu systematicky, jednoduše a přístupně, formou, se kterou se lidé mohou snadno ztotožnit.

Důvodem, proč často cituje Tóru, Talmud a jiné kabalistické zdroje je, aby nás spojil s originálními zdroji a pomohl nám pochopit, jak jejich autoři (kabalisté) přemýšleli. Takto nám sdělovali své pocity.

Není pochyb, že kdyby nebylo Rabašových knih, nebyli bychom schopni se spojit se spisy Baal HaSulama. Bez Rabašových vysvětlení by pro nás bylo nemožné „otevřít“ Baal HaSulamovy knihy.

Jsem vděčný Vrchní Síle, že mi seslala tak velkého Učitele, skrze nějž jsem přijal kabalu.  Jeho životní prací byl duchovní průlom do nové úrovně a odhalení kabalistické metody.

Baal HaSulam tuto metodu ve svých článcích také uvedl, ale ty zůstaly skryty. Rabaš vzal materiály svého otce a přepsal je ve formě, které mohl svět porozumět. Také je ústně předal svým studentům.

Rabaš byl prvním kabalistou v celé historii kabaly, který začal otevřeně přijímat studenty. Po roce studia s Rabašem jsem dal několik lekcí v Bergově centru. Lekce nebyly pro běžné publikum, ale pro instruktory. Po těchto lekcích opustili všichni instruktoři Bergovo centrum, protože pochopili, že to co dělali, nebyla vůbec kabala, ale místo toho jen byznys.

Přivedl jsem je spolu s celou skupinou mladých, laických lidí ke studiu s Rabašem. Celkem to bylo kolem čtyřiceti lidí. Rabašovi bylo v té době 77 let a celý svůj život ztrávil životem v Bnei Brak – židovské ortodoxní komunitě s přebytkem zákazů a omezení. Ale navzdory všemu se nebál všechny tyto nové, laické mladíky přijmout za své studenty!

Tito lidé se neplánovali vrátit k náboženství; přišli za ním, aby studovali exkluzivně kabalu. Takto začal mladé laicky z Tel Avivu učit kabalu! To byla revoluce, kterou udělal, a ta nasměrovala svět vstříc nápravě. Byl to úplně nový fenomén, takový, jaká historie kabaly nikdy neviděla. Byl to začátek šíření kabalistické vědy ve velkém měřítku, jelikož těchto čtyřicet studentů pokračovalo v jeho cestě.

Rabaš byl velkým revolucionářem. Vlastnil ohromnou vnitřní sílu, která mu to umožňovala navzdory jeho chasidské komunitě a jeho příbuzným.

Vše, co mám, jsem přijal od něj. Naše skupina, Bnei Baruch (Synové Barucha) je po něm pojmenována. A věřím, že si opravdu zasloužíme stát se jeho duchovními dědici.

Ať je v nás jeho paměť požehnána!

Pokud je jí dána možnost, naše egoistická touha se stane zlodějem

Není lehké pochopit, že je zde metoda, jak být naplněn věnováním místo přijímáním. Zdá se to nelogické a společnost to také nepodporuje.

Avšak vše to tak bylo záměrně uspořádáno, aby nám tato možnost být naplněn věnováním, dosáhnout nekonečného naplnění a cítění věčného života, zůstala skryta. Jinak by se naše egoistická touha hnala přímo, aby se těšila z věnování. (Koneckonců nejdůležitější věc je pro ni přijímat potěšení). Je jako zloděj, který běží v čele davu a křičí, „Chytněte zloděje!“

(Z denní lekce kabaly z Šamati #13)

Naučit se rozumět Stvořiteli je klíčem ke štěstí

Vše, co bylo stvořeno a vše co se děje, je pro nás nezbytné, abychom poznali Stvořitele. Pokud na to člověk nezapomene, pak se soustředí na to porozumění, jak s ním Stvořitel komunikuje skrz vše co se děje uvnitř a vně něj. To je podobné tomu, jak se dítě učí komunikovat se svou matkou. Všimli jste si někdy, jak intenzivně se na ni dívá, snaže se porozumět, co mu říká, snaže se naučit její jazyk? Právě skrz současnou krizi nám byla dána možnost objevit, co se nám všem Stvořitel jasně snaží říct.

V minulosti touto cestou komunikoval pouze s vybranými jednotlivci. Ale dnes musí Stvořitelovy činy začít brát na zřetel celé lidstvo. To je to, co postrádáme.

Kdyby tomu svět porozuměl, unikli bychom všem nepříjemným událostem, které se dnes dějí, právě tak jako těm, které na nás jěště čekají. To protože místo boje s větrnými mlýny, bychom komunikovali s příčinou toho všeho – se Stvořitelem.

Čím rychleji rozpoznáme Stvořitelovu komunikaci s námi skrz věci, které se dějí, tím rychleji Mu porozumíme. Pak objevíme, co to je, co musíme napravit a změnit – a svět bude naplněn Světlem.

Dárek je ceňen pouze natolik, nakolik si přijímající cení dávajícího

Zpravodajství (ze Science News Magazine): Lidé se mýlí, když si myslí, že čím víc utratí za dárky, tím víc budou dárky oceňovány…příjemci dávali přednost dárkům, které opravdu potřebovali nebo které měli speciální osobní význam, nezáleže na ceně…Je to vskutku vnímaná myšlenka, která se počítá…

Můj komentář: Můžeme od světa přijmout jen tolik, kolik může přijmout zvíře: jen tolik, kolik je nezbytné pro existence našeho těla. V tomto ohledu jsme úplně stejní jako zvířata.

Veškerý nadbytek, který  “přijímáme” je pouze k naší škodě. Je zde moudré  rčení, “Trochu nezdravého jídla je lepší než příliš zdravého jídla.” Nadbytek v nás vytváří prázdnotu, přináší depresi a nekonečné stíhání iluzorního naplnění.

Tak jak Stvořitel uskuteční  Svůj plán “blažit stvoření absolutní a věčnou rozkoší”? Toho není dosaženo zvýšením kvantity naplnění, ale jeho kvality. Jsme neschopni přijmout víc, než je nezbytné pro existence našich zvířecích těl. Avšak když si uvědomíme velikost Stvořitele, který nám dává, nekonečně to zvýší naše vnímání toho, co od Něj přijímáme, protože On je nekonečný. Takto dosáhneme vjemu věčného a perfektního života. A tedy cíl našeho vývoje leží v dosažení, “Ochutnej a viz, jak dobrý Stvořitel je.”

Strana 160 z 166« První...1020...158159160161162...Poslední »