Inspirujme duchovnem jeden druhého

Is There Anything Spiritual About Great Works of Art Otázka, kterou jsem dostal: Během pár dnů se setkáme na mezinárodním Virtuálním Kabalistickém Kongresu, kde se pokusíme cítit touhu všech těch miliónů lidí, kteří usilují o dosažení duchovna. Ale jak je možné cítit bolest ostatních z nedostatku po duchovnu, když nejsme schopni sdílet ani materiální bolest druhého člověka?

Moje odpověď: Pokusíme se toho dosáhnout spolu. Každý z nás cítí malou bolest, způsobenou touhou po duchovnu, ale ta je neustála utlumována faktem, že naše touha přijímat trvale roste.

Řešením je, že potřebujeme zvětšit naši touhu po jednotě místo naší touhy po duchovnu. Ačkoliv je to stejná věc, náš egoismus prezentuje duchovno jako osobní nabytí, zatímco jednota je prezentována jako hmotný čin.

Otázka pokračuje: Takto se vrátíme do stavu, ve kterém jsme existovali jako jedna duše, Svět Nekonečna?

Moje odpověď: Ano, můžeme toho stavu dosáhnout pouze skrze sjednocování se jednoho s druhým. Avšak musí to být sjednocování duší místo těl nebo hmotných cílů.

Otázka pokračuje: Ale my nejsme schopni dosáhnout tohoto stavu.

Moje odpověď: Potřebujeme o to pouze žádat, pozvedávat MAN, aby nám Světlo dalo sílu sjednocení.

Na jedné straně všichni potřebujeme odhalit egoismus v nás, naši vzájemnou averzi a vzájemnou netečnost. Avšak na druhé straně musíme pochopit, že jen Světlo to může všechno napravit a volat na něj, aby nás napravilo.

Otázka pokračuje: Ale já dokonce ani nemám touhu se napravit.

My Answer: Proto se to nazývá „modlitba, která předchází modlitbu,“ neboli touha, která předchází touhu. Začínáme jednoduchými věcmi: zatancujme si, zazpívejme a dělejme všechno společně. Následně nám naše primitivní, fyzické činy našeho světa dají příchuť jednoty. Budou probouzet naše materiální srdce více a více, dokud nedosáhneme nejvyššího stupně duchovna.

Je zde příběh o kabalistovi, který zaplatil pouličním muzikantům (Klacmerům), aby pro něj hráli. Poslouchal jejich hudbu a byl inspirován duchovnem. Jeho žena mu hubovala: „V domě není co jíst a ty dáváš naše poslední drobáky těmto ožralům! Stejně to jen propijí!“

Avšak on odpověděl, „Na tom nezáleží. Nemohu žít bez jejich hudby. Mohou být opilci, kteří ničemu jinému nerozumí, ale já se teď potřebuji probudit a nemohu ze svého stavu vyjít sám.“

Toto je příběh o velkém kabalistovi, který dal pouličním muzikantům své poslední peníze jen proto, aby je slyšel trochu zahrát. Jinak by nebyl schopen pokračovat ve svých nápravách.

A nyní uděláme stejnou věc.

Individuální práce s knihou Zohar

ego Uvnitř mě si přeji vidět Stvořitele a všechny části mé duše: Keter, Chochma, Bina, Daat, Chesed, Gevura, Tiferet, Necach, Hod, Jesod, Malchut a jejich spojení jedné s druhou.

Tyto vlastnosti mohou být také nazývány Abrahám, Izák, Ezau, Išmael, Jákob a 12 bratrů (Jákobových synů), Josef, David a Šalamoun. A ze všech stran jsou oděny dobrými a zlými silami jako je Job, Faraón a tak dále.

small world

Musíme si toto duchovní tělo představovat ne jen jako tři linky, ale jako multidimenzionální. Je to podobné tomu, jak lidské tělo obsahuje množství různých systémů: mízní soustava, nervový systém, cirkulační soustava a mnoho dalších, o kterých dokonce ani nevíme. A dodatkem jsou zde energie, kapaliny a chemické látky, které jimi proudí. Duchovní tělo obsahuje dokonce ještě více komponentů a spojení, protože každá jeho sekce má odlišné vlastnosti, odlišné druhy spojení a odlišné formy na všech různých úrovních. 

Nejsme schopni se to naučit dokud to skutečně neucítíme. Každý, kdo si myslí, že se to může naučit, je blázen. Potřebujeme pouze toužit, abychom existovali uvnitř tohoto integrálního systému, který celý pracuje kvůli odevzdání. V tomto systému najdeme Stvořitele a stvoření; ve skutečnosti je uvnitř něj vše. Musíme se na něj dívat podle principu „lidská bytost je malý svět.“

Avšak nemluvíme o našem světě a fyzických tělech. „Lidská bytost“ jsem já a „malý svět“ je Kniha Zohar a její příběh.

Dodatečná realita, kde je všechno naopak

Otázka, kterou jsem dostal: Proč se nám zdá, že existuje celá materiální realita?

Moje odpověď: Právě teď se to zdá, jakoby existoval materiální svět, a že je zde město, kde žijí lidé. Toto vidím právě teď. Avšak moudrost kabaly vysvětluje, že jsem ve stavu spánku a že si toto vše jen představujeme.

Nepotřebujeme ji popírat; jednoduše potřebujeme odhalit jiný, dodatečný svět, který je vnitřnější a opravdovější. Nepotřebujeme jej sami vystavět, pouze požadujeme, aby v nás byl odhalen Vrchní Silou, silou odevzdání. Tato síla pracuje v realitě dodatkem ke síle přijímání, která kontroluje celý materiální svět, včetně všech jeho malekul, atomů a těl na všech úrovních – nehybné, vegetativní, pohyblivé a lidské.

Právě teď je vše řízenou touto přijímající, egoistickou silou. Avšak je nám řečeno: „Je zde také síla odevzdání.“ Toto se nevztahuje k egoistickému odevzdání, se kterým jsme v tomto světě obeznámeni, a což je převlečená forma přijímání.

Místo toho existuje jiná vlastnost – vlastnost absolutního odevzdání, stejně jako jiná realita, kde je všechno naopak.

Tato celá realita je uvnitř vás a vy jste uvnitř ní. Jednáte a žijete v ní, a přesto je vám skryta.

Uzavírání propasti mezi námi a Stvořitelem

Dvě otázky, které jsem dostal o vztahu člověka ke Stvořiteli a studiu kabaly:

Otázka: Studuji kabalu, ale cítím nyní, že jsem velmi daleko od Stvořitele. Je to jako bych byl v místě, kde On neexistuje. Cítím se prázdný a to mě dělá smutným, protože vím, že On někde je, ale nemohu Ho najít. Je to normální?

Moje odpověď: Co cítíš je pravda a proto je to normální. Nyní musíš proměnit poušť v zem mléka a medu. Musíš skrze poušť projít do země Izraelské, stavu, kdy je člověk ke Stvořiteli připojen.

Otázka Byl jsem ve zvláštním stavu, kdy jsem byl týden odpojen od všeho: od lekcí, skupiny a knih, a pak jsem k nim přišel zpátky s velkou chutí k dalšímu učení a spojování. Ale nyní jsem znovu odpojen. Můžete mi poradit, co dělat, a mohlo by to mít co dělat s mými hmotnými ambicemi a sny?

Moje odpověď: Toto je běžný proces a bude pokračovat, dokud nezískáš jednu velkou, vytrvalou touhu a neucítíš uvnitř ní Stvořitele.

Šíření Abrahamovy moudrosti

Otázka, kterou jsem dostal: Jsem student  Vzdělávacího centra ARI. Jsem muslim ze Sudánu, ale právě teď žiju v USA. Mám dvě otázky:

O Maaseru: Moji lidé v Sudánu velmi potřebují 10 % mého výdělku a někdy i více. Mohou být tyto peníze, které posílám do Sudánu, považovány za Maaser

Moje odpověď: Ano.

Další otázka: Šířím kabalu na arabském fóru, každodenně navštěvovaném tisíci lidí. Většina návštěvníků jsou arabští muslimové a já cítím potřebu psát nejprve o metodě a poté, co ji pochopí, zmínit židovský původ kabaly. Je to v pořádku?

Moje odpověď: Ano, je to v pořádku. Avšak ještě spíš bys měl víc mluvit o nápravě duše než o historii, protože to je to, co nám Abraham předal.

O kongresu

Vybráno z ranních lekcí

Jak je vaše studium kabaly spojeno s fyzickou účastí na kongrese?

“Veškerá důležitost duchovna, kterou chcemeodhalit je odhalena pouze ve společném Kli, ve společných (spojených) touhách. Když se fyzicky shromáždí hodně lidí – desítky, stovky, tisíce – vytváří v tom okamžiku zvláštní sílu. Přijímáme pomoc také od skupin, které se ve stejný kamžik shromažďují na jiných kontinentech či zemích po celém světě, pak společně vytváříme tuto velkou touhu, která nám odhaluje světlo, které nás napravuje. Pak po nápravě získáváme božské odhalení, nové duchovní odhalení, a proto má toto shromáždění obrovskou důležitost. Naši přátelé v odlehlých místech po světě mají přinejmenším tuto možnost přijet na kongres aspoň jednou za rok. Myslím si, že to je velký přínos. Bez tohoto duchovního spojení by se člověk necítil připojen, neměl by uvnitř své duše dodatečnou sílu, která může odhalit duchovno.“

Proč je fyzické setkání tak důležité?

„Stále žijeme na úrovni tohoto světa; tady jsou naše myšlenky, pocity a naše srdce. Abych byl inspirován, potřebuji vedle sebe žijícího člověka – víc než knihu nebo video … co potřebujeme dát nemůže být slovy ani vyjádřeno. Dokonce i když jsem ostýchavý člověk, který dává přednost tomu, být za obrazovkou počítače, musím přijít a získat tento dojem. Vynořili jsme se z našeho zdroje, kde jsme jako jedna duše, a znovu jsme spojeni spolu. Takto se pozvedáme z tohoto světa do duchovního světa a cítíme to tady a teď. Spojení, které se děje během kongresu je nezbytné, nezbytné!”

“Během tří dnů můžeme dosáhnout takové nápravy, že uvidíte pravou realitu skutečně ve spojení mezi námi. Je to odhalení pravé reality.”

Co dostanu od kongresu?

„Dostáváte duchovní zisk, který je věčný (ne jako v tomto světě s penězmi v bance, které se ztratí). V duchovnu každý okamžik, každý gram, i ta nejmenší síla, kterou dosáhnete, ve vás zůstává ve vašem příštím vtělení. Budete to mít s sebou, je to duchovní banka, a není jiná možnost pro sebe vytvořit takový věčný fond.“

Proč bychom měli mít kromě lekcí jiné aktivity?

„Připojuji se k duchovnu pouze skrze touhu, zvanou bod v srdci, pouze bod. Tímto bodem nemohu duchovno cítit. Abych cítil duchovno, musím se připojit k více bodům, více přátelům a celkový součet těchto bodů vytváří Kli – nádobu, schopnou vnímat duchovní jevy, cítit duchovno. Kli nepatří tobě či komukoliv jinému, je to pouze společné Kli mezi námi. Abychom to vytvořili, potřebujeme tance, písně, hostiny a lekce – to mezi námi vytváří nějaký druh vzájemného vnitřního pocitu; pak uvnitř tohoto pocitu začneme cítit duchovní realitu. Proto studovat nestačí; studium je velmi egoistické, individuální.

Otázky začátečníků

Otázka z anglického blogu: Musí  se v člověku přítomnost „bodu v srdci “ projevit dříve, než začne napravovat sebe a svůj postoj k blízkým?

Odpověď: Ne, můžete začínat v jakémkoliv stavu.

Otázka z anglického blogu: Mám skupinu, 5- 6 lidí, kteří nemají internet. Poslouchají záznamy lekcí ve španělštině.

Skupina přeslechla prvních 15 lekcí. Nevím, jestli mají poslouchat virtuální kurz, nebo si je lepší počkat na ten kurz, který začíná v září?

Odpověď: Není v tom žádný rozdíl, ať poslouchají jakékoliv lekce, dokonce i pro velmi pokročilé – Světlo působí stejně a nezáleží na chápání – důležité je, kdo vyučuje!

Celá naše práce je vyvíjet touhu

V hmotném světě pracujeme na naplnění, zatímco v duchovním světě pracujeme na touze. Toto nás mate, jelikož na to nejsme zvyklí. Proto bez cítění touhy opouštíme duchovní práci, myslíce si, „pokud to nechci, proč s tím pokračovat?“  

Nerozumíme, že jediná věc, které potřebujeme dosáhnout, je modlitba před modlitbou, touha získat touhu. To je nejdůležitější věc. Nikdy bychom se neměli starat o naplnění. Naplnění jsou naše budoucí stupně a ty existují vždy. Již jsou zde, čekající na nás, abychom po nich toužili a stali se připravenými jich dosáhnout.

Knihu Zohar odhalujeme pochopením, že potřebujeme pouze touhu. Jakmile skrze naše studia získáme touhu, okamžitě bude naplněna.

Přistupování ke kabalistické knize, studiu a jakékoliv duchovní akci je bez touhy normální; takto začíná každý. Probuzení, které každý člověk dostává na začátku, je mu dáno, aby ho přivedlo do správného místa, kde má možnost všechno objasnit sám. Avšak po tom všem je ponechán sám a není nadále probouzen Shora, protože celá naše práce je pouze vyvíjet touhu, nádobu (Kli).

„A temnota zazáří jako Světlo“

Otázka, kterou jsem dostal: Jaký je v duchovnu rozdíl mezi temnotou a Světlem?

Moje odpověď: Když člověk do temnoty vnáší Světlo Chasadim, odhaluje, že temnota je Světlo Chochma. Takto kabala definuje rozdíl mezi temnotou a Světlem.
Noc je když je nepřítomné Světlo Chasadim a den je když je Světlo Chasadim přítomné. Světlo Chochma je přítomné stále, vždyť Světlo Chochma je Stvořitel.
Proto vždy svítí na 100%.

Po Cimcum Alef (omezení záměru dostávat pro sebe) je Světlo Chochma odhalováno pouze do míry, do které je člověkem generováno Světlo Chasadim (záměr odevzdávat).
Proto temnota a utrpení, které dnes cítíme, též přicházejí od Stvořitele. Značí, že se k nám Vrchní Světlo přibližuje, ale my to cítíme jako temnotu, zlo a problémy.

Vždyť jsme Vyššímu Světlu prozatím opační.

Boj a vyšší jednota protikladů

Otázka: Bylo řečeno, že knihu Zohar je nutné studovat pouze dohromady se skupinou a usilovat ke sjednocení všech bodů v srdci.

Ale je to velmi těžké spojit, protože Zohar je chápan, jako něco velmi osobního a vnitřního. Jak to spojit  se všemi dušemi?

Odpověď: Skutečně, aby si myslel o spojení s ostatními, musíš se nacházet v pravé linii, v odevzdání, mimo sebe a levá linie – je to mé osobní, vnitřní hledání všeho, o čem mluví kniha Zohar, všech těchto vlastností v sobě.

Tyto dvě linie se spolu nespojují, pravá – výstup ze sebe a levá – zkoumání v sobě. Pravá linie – je celý svět mimo mně, a já – pouze tečka, plod mé duše. Levá linie je pocit, že celý svět je ve mně a není nic kromě mne.

Propojit tyto dvě linie může jenom vyšší světlo, které nás obklopuje! A pokud se to tak nestalo, musíme se pokoušet je spojit, uvědomit si, že to není možné a čekat toto spojení se odshora.

Tento protiklad bude v nás narůstat více a více a každý ho pocítí v plné míře.
Projdeme různými stavy – někdy nám bude něco vycházet, někdy ne, někdy budeme myslet na spojeni a někdy pouze o svých vnitřních dojmech, jako že začínám pociťovat celý vesmír uvnitř sebe.

Čtu Zohar a cítím, jak se všechno odehrává uvnitř mne – ale bez jakéhokoliv spojení s ostatními, zapomínám na ně …

Je třeba procházet protikladnými stavy, pokud nepřijde třetí komponenta a spojí dva předcházející – to se nazývá, že Stvořitel (střední linie) se navléká v člověka.

Strana 154 z 166« První...1020...152153154155156...160...Poslední »