Záleží dokonce i na nejvzdálenější hvězdě

How to Keep Effective Virtual ConnectionsČlověk, který vědomě hledá duchovno je ovlivňován odlišnými zákony vývoje než člověk, který kráčí přirozenou cestou. Je to podobné rozdílu mezi klasickou fyzikou, která se zabývá velkými materiálními objekty, a kvantovou fyzikou, která studuje elementární částice. Rozdíl mezi nimi je jako rozdíl mezi světlem a temnotou. Běžná fyzika mluví o hmotě, zatímco kvantová fyzika mluví o světle, protože kvantová částice je částice světla. Jinými slovy je to odlišná úroveň přírody, i když je stále uvnitř hranic tohoto světa, a velmi se liší od toho, na co jsme zvyklí. 

 Co se týče duchovna, pokud uvnitř člověka nejsou probuzeny jiskry nápravy, je napravován podobným způsobem jako celá příroda – tím, že je začleněn uvnitř těch, kteří mají duchovní jiskru, těch, kteří usilují vstříc duchovnu a pokládají otázku „Co je smyslem mého života?“ Někteří vykonávají duchovní práci, zatímco ostatní jim pomáhají buď tím, že je podporují nebo jim překáží. Tak všichni postupují společně.

Proto musí být kabalistická věda šířena mezi lidmi, neboť odkud nedosáhla dokonce jen jediného člověka, nebude se účastnit nápravy. Je to podobné tomu, jak nemá lidstvo na první pohled žádný vztah k tomu, co se děje v nějaké galaxii, vzdálené od Země milióny světelných let. Ale ve skutečnosti prostě nerozumíme, jak jsme na konci nápravy závislí na každém gramu hmoty, dokonce i na nějaké vzdálené hvězdě, protože ta musí být také naší částí, aby výsledkem byla dokonalost, Malchut Nekonečna.

Tento princip platí tím víc pro každého člověka v tomto světě, dokonce i pro toho, který vede nejjednodušší existenci a o duchovno se nestará. Nehledě na to tento člověk náleží procesu nápravy do té míry, do které je schopen, a proto mu také musíme přinést poznání kabaly. 

Až do završení Sjezdu k Zoharu se loučím se všemi čtenáři blogu. Sjezd můžete sledovat na www.kab.tv/eng

Mezitím Vám všem přeji vše nejlepší, dokud se na tomto blogu opět nesetkáme ve čtvrtek 25. února 2010.

Vzájemná záruka

Otázka, kterou jsem dostal: Jakou radu nám můžeš dát teď, před tak významnou událostí jako je Sjezd k Zoharu, aby byly všechny naše myšlenky a záměry jako jeden tenký paprsek Světla, koncentrovaný na stejnou věc?

Moje odpověď: Měli bychom být vystrašeni k smrti, že jeden člověk ztratí svůj záměr a vyvrtá díru ve společné lodi.

O to by se měl starat každý – potřebujeme společnou záruku.

Svět je nemocný nebo zdravý spolu se mnou

sickorhealthyVšechny ostatní duše jsou ve vztahu ke mě v napraveném vztahu. Musím poznat, že jsem jediný nenapravený element v celém univerzu. Avšak pokud jsou oni všichni napraveni a já nejsem, neznamená to pak, že jsem jediný, kdo se musí napravovat ? Ne, neznamená a důvodem je, že je můj nedostatek nápravy uvnitř mě, protože všichni náležíme k jednomu systému.

Pokud jsem v těle nemocný orgán, pak celé tělo trpí, protože nevykonávám svou práci. Představme si, že jsem velmi důležitou částí těla – řekněme ledvinami, kde je mou rolí očišťovat vše, co v těle je, ale já nefunguji. Pak celé tělo nemůže existovat, protože je tato část zahrnuta ve všech ostatních a musí jim sloužit, poskytujíc svou část společné práci. Bez ní by nebyly schopny správně fungovat ani ostatní části.

Proto nezáleží na tom, zda je celý zbytek těla zdravý; stále jej dělám nemocným do té míry, do které jsem nenapraven. Musím si uvědomit, že jsem jediný, kdo je není napravený a to ničí celé tělo. Beze mě by byli všichni úplně zdraví.

Proto je mou prací se s každým spojit a uvidět, jak pokažení kvůli mně jsou. Toto je významem verše „Každý člověk soudí ostatní do rozsahu svých vlastních chyb.“ Pak si budu přát, abych se napravil a pozvedl každého spolu se mnou do výše konečného, napraveného stavu.

ZOHAR – NOVÁ REALITA

Proč se 6000 lidí chystá přijet na kabalistický kongres, který se již brzy uskutečni? Všichni ti lidé se nechystají na koncert nebo fotbalový zápas, za zábavou, ani na dovolenou, příjemně si odpočinout. Co tím chtějí získat, proč ztrácí volný čas, kterého má současný člověk tak málo?

 

Kongres se nazývá „Zohar 2010 – otevíráme novou realitu.“ Ale nečekejte fantastické putování časem nebo přechod do jiného světa s fialovým nebem a zelenými mužíčky. V té realitě, kterou si pro sebe otevřeme na kongresu, zůstane nebe modrým, slunce žlutým, a voda průzračnou.

 

Co se změní je naše chování k jiným lidem.  A to bude stačit, aby se začala měnit realita. Dnes se náš život podobá rozbitému zrcadlu, v každém střepu je viděn jiný obraz. V jednom kousku rodina, v druhém práce, ve třetím vnitřní svět. Zvlášť je mé já a zvlášť jsou všichni ostatní. I já sám jsem s lidmi jiný, než v soukromí. Ta realita, kterou máme v plánu otevřít, je úplně jiná.Tam jsou všechny části propojené v jediný celek – v jediný mechanismus.

 

Příroda s člověkem, všichni lidé mezi sebou a vnitřní svět osobnosti s vnější realitou – všechno se nachází ve vzájemné harmonii. Kontakt mezi námi existuje i teď, ale jen málokdo ho vidí. Všichni táhnou provaz jen na svou stranu, a každý přemýšlí jen o vlastním prospěchu. Celý mechanismus je z toho nemocný, a tím se plus mění v mínus. Abychom mohli spatřit vzájemnou propojenost, je nutné své chování k jiným lidem naladit určitým způsobem. Protože přese všechny rozdíly jsme všichni částmi jednoho celku. Je třeba jen sloučit kousky dohromady, tím se odtrhneme od omezeného vnímání vlastní osobnosti a spatříme úplnou, sjednocenou realitu.

 

Prostředkem k tomu nám bude kniha Zohar, která byla napsána skupinou lidí, nacházejících se na vysoké úrovni vnímání duchovna.Ve své práci nám předali nejen poučné povídky a zakódované informace, důležité je to, co dělá tuto knihu tak výjimečnou – nachází se v ní způsob, jak změnit lidské vnímání. Kniha Zohar je napsána zvláštním způsobem. Tak se z ní při správném pochopení stává určitým způsobem adaptér, který spojuje realitu prostého člověka, omezeného úzkými limity vlastní osobnosti, s jedinou a úplnou realitou, kterou v době své práce cítili autoři této knihy. Kniha Zohar pomůže každému člověku ucítit ostatní lidi jako sebe.

 

Výsledkem se kaleidoskopické vnímání každého samotného člověka rozšiřuje a on vidí pravdivý stav světa. To je důvodem, proč se lidé ze všech koutů světa chystají na kabalistický kongres, který se koná 22. – 24. února. Nenechte si to ujít!

 

VÍCE INFORMACÍ ZDE

Proč se cítíme tak špatně?

каббалист Михаэль Лайтман

Často se zastihneme, že se ptáme: „Proč se cítím tak špatně? Nikomu jsem neublížil, tak co dělám špatně?“ Ptáme se jako malé děti, co jsme udělali špatně, a proč se cítíme tak zle. Kromě toho se zdá, že je nám stále hůř bez jakéhokoliv zřejmého důvodu. Považujeme se za slušné občany, kteří nespáchali žádný zločin. Takže co se děje? Proč k nám přichází zlo?

Všechno přichází Shora. V našem světě není nic, co by nebylo naplnánováno Shora podle výpočtů obecného systému. Zohar vysvěluje, že jsou v nás nová pokřivení odhalována v každém okamžiku. Pokud si jich budeme hledět skrze naše zahrnutí v obecném sysému, což je skupina a studia (aspoň dvě hodiny za den), pak nám bude dána síla a vnímavost je napravit.

Bylo by pro nás nemožné rozlišit tyto stavy, aniž bychom je nejrve začali rozpoznávat. Navíc pokud nepoznáme stejná pokřivení (Rešimot – informační geny), stejně jako možnosti se napravit a duchovně postupovat, pak jsou v nás přeměněny ve zlo. Toto je důvodem pro všechny nemoci, problémy a krize v našem životě.

Z jedné generace na druhou se nenapravené zlo postupně nashromažďuje a v naší generaci dosáhlo dostatečné míry. Vše toto se děje, protože nestavíme touhu, která je nádobou (Kli) pro Světla (Ruchot), aby se v nás oděla. Jinak bychom byli schopni odhalit smysl našeho života a změnit náš osud.

Bez Kli Světla, která by se měla odít dovnitř, zůstávají ve formě „ducha“ (Ruach) bez těla, což znamená, že jednají k naší škodě. Tak zůstáváme pozadu v tom, abychom vnímali tato Světla uvnitř napravených přání.

Spojení s kabalou je člověkovo vlastní rozhodnutí

decisionOtázka, kterou jsem dostal: Tisíce lidé se sejdou na nadcházejícím Sjezdu k Zoharu. Jak je můžeme přijmout, abychom s nimi udrželi spojení po Sjezdu?

Moje odpověď: Nejsme kult. Netaháme lidi do náboženství a nehoníme se za jejich dušemi. Naše dveře jsou vždy otevřeny, ať už jde člověk dovnitř či ven. Kdokoliv přichází, nám nic nedluží. Pokud chce, je vítán, aby si sedl a studoval společně s námi. Pokud nechce, nemusí ani říct nashledanou. Pokud vyjde ze dveří, nikdo se ho nebude ptát, zda odešel na minutu nebo na dobro.  Proto se k sobě nesnažíme nikoho připojit během Sjezdu k Zoharu ani poté.

Chceme pokračovat s naším vysíláním v televizi a na Internetu a pokračovat v pořádání sjezdů a shromáždění jako je toto, ale nikoho k nám nelákáme. Nikdo nám nic nedluží. Člověk může přijít, účastnit se a odejít. On se rozhodne, do jaké míry chce být spojen s kabalistickou vědou. Není to dokonce ani o nás; je to o tom, že se všichni lidé musí spojit dohromady. Nejprve se musí sjednotit jako bratři všichni z Izraele, a pak celý svět. Toto je naší nadějí.

Tři dny přípravy

каббалист Михаэль ЛайтманOtázka, kterou jsem dostal: Před přijetím Tóry prováděli lidé Izraele po tři dny speciální přípravu. Jak se můžeme nejlépe připravit během tří dnů, předcházejících sjezdu k Zoharu?   

Moje odpověď: Tyto tři dny se nazývají „dny omezení“; je to když se úplně odpoutáš od všeho, co jsi měl předtím.

Z kabalistické vědy víme, že clona, která se pozvedá s Rešimot, když Světlo opouští Parcuf, vystupujíce z Tabur do Peh, musí projít třemi stádii. Poté, co dosáhne třetího stádia, ztrácí veškeré spojení s prvním stádiem.

Stejným způsobem se člověk, který je v prvním stádiu, pozvedá do dalšího stupně, kde je vyzařování Odraženého Světla, které sestupuje k předchozímu stupni – prvnímu stádiu. Když se člověk pozvedne o jeden stupeň výše, také tato Světla vyzařuje do dvou předchozích úrovní. 

Poté, co projde těmito třemi stádii neboli třemi dny (omezeními), dosahuje člověk stavu, kde nemá spojení s „přestupky“ minulosti. Proto se musíme odpoutat od všeho, co jsme měli či znali předtím, a připravit se na nápravu našich tužeb. Takto v sobě budeme schopni odhalit Vrchní Sílu.

Soužení lásky

Zohar, kapitola “Tazria,” bod 70: “…soužení lásky jsou lidem skryta.” Soužení lásky je stav, který je také znám jako „jsem nemocný láskou.“ To znamená, že nic nepotřebuji; chci pouze dávat, odevzdávat. Mé jediné přání je naplňovat tvou touhu.

Toto je přechodný stav, kdy velmi chci dávat, ale nejsem schopen. Jelikož jsem ještě nezískal clonu, nejsem schopen přijmout Světlo, abych naplnil tvou touhu. Láska je stav, kde cítím touhu druhého více než svou vlastní.

Zohar, kapitola “Tazria,” bod 72: Je psáno: „Lepší je otevřené pokárání, než láska, která je skryta,“ což znamená, že otevřené pokárání je lepší. A pokud je pokárání z lásky, je lidem skryto. Podobně ten, který svého přítele kárá s láskou, musí svá slova skrývat od lidí, aby jimi nebyl jeho přítel zahanben. A pokud jsou jeho slova před lidmi otevřená, nejsou s láskou.“

V našem světě přirozeně chceme skrývat svůj vztah a lásku mezi námi, protože láska vyžaduje obezřetnost. Chceme ji chránit od všeho, co by ji potenciálně mohlo ublížit. Ale co v duchovnu znamená „být zahanben“ nebo „odhalit lásku před ostatními“? Kdo jsou ti ostatní? Jsou to mé touhy.

Pokud se Stvořitelem dosáhnu spojení v jedné touze, pak ostatní touhy, ve kterých se s Ním nemohu spojit, jsou nazývány „ostatní.“ Proto na ně musím dávat pozor, aby neublížily mé lásce, stejně jako mít na paměti, že se všechno děje uvnitř.

Duchovní „rodiče“ se se svými „dětmi“ nikdy nerozcházejí

ifweuniteStvořitel si užívá to, že si hraje s člověkem, stejně, jako si otec užívá to, že si hraje se svým dítětem. V našem světě vtiskla příroda rodičům touhu odevzdávat svým dětem. Avšak pochází to z duchovního kořene. Tento hmotný příklad nám může pomoci porozumět duchovnímu světu. Stejně jako se těšíme z toho, že se staráme o své děti, duchovní rodič, což je Vrchní Systém, se těší ze starosti o své duchovní děti. My jsme těmi dětmi, jen to nevidíme.

Když si hrajeme s dítětem, na hře samotné nezáleží. Na čem záleží je náš přístup k tomu dítěti a obratem jeho přístup k nám. Když dítě přestane reagovat, hra pro nás přestane být příjemnou. Přijímáme potěšení pouze, když přijímá potěšení dítě, když chápe, co pro něj děláme, a když oceňuje, co od nás přijímá. Toto vyžaduje podobnost našich přání a vlastností. V našem světě tomu nerozumíme, protože čím víc děti rostou, tím více se rodičům vzdalují. Avšak v duchovním světě je to naopak: čím starší dítě je, tím bližší se stává svému rodiči a tím silněji se k němu připojuje.

Avšak to neznamená, že se dítě na rodiči stane závislým. Závislost dítěte ustává stejně jako v našem světě, avšak spojení mezi nimi se posiluje. Stejná věc se  v našem světě děje rodičům a dětem, kteří sdílejí společné zájmy a cíl; spojují se.

Stvořitel a stvoření jsou spojeni skrze společný cíl, protože chtějí jeden druhého naplnit. Chtějí jeden druhému vracet potěšení, aby každý rozuměl, jak moc si  druhý cení toho, co přijal, a aby v tomto přijímá odhalil lásku. Jinak bychom nikdy Stvořitele neucítili nebo mu neporozuměli.

Příroda nás může naučit, jak ve světě eliminovat terorismus

terrorism Jsou tu dvě síly, které nás ovlivňují. Jedna je naše ego, které neustále roste, oddělující nás jeden od druhého a nutící nás jeden druhého nenávidět. Ale na druhé straně je tu vnější síla, která způsobuje, že jsme provázáni a vzájemně závislí.

Dokonce i když bych si nikdy nevybral, abych byl globálně spojen s celým světem a nechci toto spojení, Stvořitel to tak stejně uspořádává. Takže na jedné straně  ve mně pracuje negativní síla, která je namířena proti všem ostatním, ale na druhé straně mě všichni lidé obklopují tak těsně, že se nemám kam schovat.

Tyto dvě síly mě vnitřně tlačí a já z této situace nemám žádný východ. Každý na světě by s radostí rozbil všechny svazky mezi národy a civilizacemi. Ale teprve objevíme, že závisíme na některých nejmenších národech, které se zdá, že nemají význam. Celý svět se nedokáže vypořádat s několika piráty v Somálii stejně jako s mnoha jinými, podobnými teroristickými skupinami. Proč je prostě nemůžeme zničit? Protože nás nenechá Vrchní Síla. Všichni závisíme na všech a není se kam schovat.

Ve světě je sto osmdesát zemí a my teprve uvidíme problémy, které vyvstanou poté, co bude odhalena naše závislost jednoho na druhém. Představte si, co se stane, když si poraníte nohu; nezdá se to jako nic zvláštního, ale vaše hlava přestane pracovat, vaše pozornost je pryč a malá bolest vás nenechá správně fungovat.

Důvodem, proč nejsme schopni zvládnout ani jedinou teroristickou zem je, protože nejsme sjednoceni. Pokud by celý svět jednal společně, aby uzavřel jejich bankovní účty a přestal od těchto skupin kupovat olej, znamenalo by to jejich konec. Co by byly tyto teroristické státy schopny udělat? Neměly by nic. Svět by kolem nich mohl uzavřít všechny hranice, neponechávajíce jim ani vstupy, ani východy. Měli bychom to dělat, jako to dělá náš organismus, když do něj vnikne cizí těleso jako třeba tříska; organismus ji okamžitě izoluje uvnitř pouzdra a začne ji vylučovat, dokud infikované místo nepraskne a cizí těleso nevyjde ven se vším hnisem.

Avšak my neděláme to samé s teroristy, protože tu není souhlas celého světa. Musíme se od přírody naučit, co s nimi potřebujeme udělat. Není je třeba zabíjet. Potřebujeme jen společnou dohodu, že s touto částí společného organismu nebudeme žádným způsobem komunikovat.  To je přinutí se změnit velmi rychle, protože společenský vliv je nejsilnějším vlivem, který existuje.

Strana 154 z 169« První...1020...152153154155156...160...Poslední »