Byli jsme stvořeni jako části celku

Otázky, které jsem dostal, o egoismu a jeho nápravě:

Otázka: Skoro každý den čteme zprávy z různých zemích o rodičích, zabíjejících své děti, dětích zabíjejících rodiče, manželkách zabíjejících své manžely a manželích – své ženy, vnoučata – prarodiče a tak dale. Co to je? Je to jeden z projevů globální krize?

Moje odpověď: Je to projevem poslední faze egoismu v svém počátečním stupni. Proroci napsali, že přijde čas, kdy “soucitné ženy budou vařit a pojídat své vlastní děti” (Eikha 4:10). To je to, co se stane, pokud nebude následovat varování proroků a neprojdeme těmito časy jinou cestou, ve Světle Kabaly, která napravuje egoismus.

Otázka: Tak či tak, Stvořitel nás nutí vyvíjet se skrz utrpení. Takže se člověk nevyvíjí vlastní vůlí, ale z nutnosti. Ale není Stvořitelovým plánem stvořit někoho, kdo je Mu roven, partnera? Co je tohle za rovnost?

Moje odpověď: Celá fáze svobodné vůle a nezávislého vývoje je stále před vámi. Nicméně k ní můžete být přivedeni pouze utrpením. Jinak vás egoismus bude tlačit ke všemu, jen ne k duchovnímu vývoji. Během všech předešlých časů jsme se vyvíjeli pouze rozvíjením vlastního egoismu, ale teď nám byla dána možnost vyvíjet se vlivem Světla. Takže teď mate volnost – volnost jak se vyvíjet.

Otázka: “Chci k Tobě být dobrý, aby Tys byl dobrý ke mně” – to je citace z vaší knihy v ruštině, Být vyvoleným národem, str. 324. Není to egoistický záměr? Nebo je to napravený egoismus?

Moje odpověď: Je to napravený egoismus. Ale není vždy možné chápat záměr, protože slova mohou pouze vyjádřit lidské touhy. Jinými slovy: “Žádám Tě, abys mě napravil a udělám pro to vše.” A “dobro” znamená kvalitu lásky a dávání.

Otázka: Dnes se každý z nás egoisticky cítí jako jednotlivec. Co bude každý z nás cítit po nápravě? Bude v sobě každý z nás cítit Společné Kli? (obecné – Common Kli)

Odpověď: Rozhodně, protože tak jsme byli stvořeni: jako části celku. Místo, abychom vnímali sebe, musíme vnímat celý organismus. Vnímání uvnitř sebe je náš svět, zatímco vnímání vně sebe samého je Vyšší Svět.

Předmluva ke vědě kabaly. Články 13-16

Uvedení do vědy kabaly (Pticha).
Článek 13-16, výtah:

13. Podobně jako jsou hmotné objekty odděleny prostorem, duchovní objekty jsou odděleny odlišnostmi vlastností. Dva lidé, jejichž názory jsou podobné, jsou si blízcí, zatímco dva lidé, jejichž názory jsou protikladné, jsou (od sebe) daleko. A dokonce I když jsou si fyzicky blízko, pořád se cítí od sebe vzdálení. Takže duchovní objekty jsou blízko nebo daleko jeden od druhého jen díky jejich vlastnotem: odlišnost ve vlastnostech odděluje jeden od druhého, zatímco podobnost vlastností je přibližuje, vedouce ke splynutí.

Touha byla stvořena Stvořitelem a není ani dobra, ani špatná. Stav stvoření není  určován touhou, ale pro koho jet a touha používána. Stvořitel dává, a proto když stvoření používá touhu “pro dávání” (“for the sake of bestowal”), je podobné a blízké Stvořiteli. Na druhé straně, stvoření, které používá touhu pro “sebe samotné” (“for its own sake”) (pro to, aby přijímalo), je v protikladu ke Stvořiteli a tudíš od Něj vzdálené.

Pro stručnost v Kabale používáme termíny: “záměr přijímat” a “záměr dávat (věnovat),” ale oba míní použití stejné touhy:

  • “Kvůli sobě samotnému” (pro své vlastní dobro – For one’s own sake) je nazýváno “přijímat,” a
  • “Kvůli Stvořitele (For the sake of the Creator) (nebo kvůli příteli)” je nazýváno “věnovat.” (to bestow)

Nicméně člověk by neměl nikdy zapomenout, že touha dávat v přírodě neexistuje. Je zde jen touha přijímat (přijímat naplnění, rozkoš). Avšak pokud je tato touha používána „pro Stvořitele,“ pak je to naprosto rovnocené dávání.

14. Čtvrtá fáze, jež cítí, že je opačná Stvořiteli, přestane přijímat Světlo. Tato akce se nazývá Cimcum Alef (První omezení). Výsledkem je, že touha zůstává prázdná. Pak se rozhodne, že bude přijímat pouze, pokud to potěší Dárce, Stvořitele.

15. Tak vyvstane nová podmínka přijímání – přijímat pouze pro Stvořitele. Tak činíce, stvoření dosahuje ekvivalence formy se Stvořitelem. Například: člověk přijde do domu jeho přítele, který mu nabídne, aby zůstal na večeři. Přirozeně host odmítne jídlo, nezáleže na tom, jak je hladový, protože se mu nelíbí pocit, že je přijímajícím, který nedává nic na oplátku (jako by třeba dával v restauraci). Avšak hostitel jej pobízí a přemlouvá, říkajíc, že jej host velmi potěší, když přijme jídlo. Když dostane host pocit, že tomu tak skutečně je, souhlasí, že přijme jídlo, protože se už nadále necítí jako přijímající, naopak, cítí, že tím že bude souhlasit  s přijímáním od hostitele, dělá mu službu a těší jej.

Navzdory tomu, že kvůli hanbě (pramenící) z přijímaní nemohl host přijmout, i když byl hladový, hostitelovo přemlouvání a hostovo odmítnutí dalo vzniknout nové podmínce: přijímání stávající se dáváním (reception turned to bestowal). Tak se stalo díky změně hostova záměru. Host přijímá, ale jeho záměr se změnil. Je to přesně síla odmítnutí jídla a ne pocit hladu, což je skutečná touha, co se stalo základem pro přijetí jídla.

16. Vidíme, že místo užívání  touhy přímo, je používána „opačným“ způsobem: rozkoš  narazí na odmítnutí- Clonu (the Screen), která Světlu stojí v cestě k touze. Pak se objeví Odražené Světlo (Reflected Light) – touha přijímat pro hostitelovo dobro. A pouze v rozsahu tohoto záměru  –  Odraženého Světla – je Přímému Světlu umožněno vstoupit do touhy. Přijímání Světla se nazývá „Zivug de Hakaa“ (kontakt úderem, interakce úderem – striking interaction) – nejprv úder, pak interakce.

Touhy přijímat pro Stvořitele jsou nazývány „čisté“ (od egoismu). Touhy přijímat pro sebe samotné jsou nazývány „nečisté“ (pošpiněné egoismem). Nemohou přijmout Vyšší Světlo a proto jsou nazývány „duchovně mrtvé.“

Jak překonat globální krizi

Globalizace je odhalením nového stupně propojení mezi námi. Měla by být blahodárnou, ale vidíme,  že nám jen přináší víc a víc problémů. Proč se tak děje? Je to proto, že používáme globální jednotný systém pozpátku: s účelem pozvednout sami sebe tím, že srazíme ostatní dolů, místo abychom se naučili pracovat spolu. Vždy se snažíme porazit, pokořit a být lepší než ostatní.

Tak se děje proto, že jsme se vyvinuli až do bodu totální provázanosti každého s každým, ale naše provázanost je v protikladu k Přírodě, která je sjednocená. To protože naše vzájemné působení je zcela egoistické: každý člověk je připraven pohltit všechny ostatní. Nicméně zákon systému hlásá, že všechny jeho části musí pracovat pohromadě, v koordinované podobě, podle principu „ber ostatní v úvahu stejně jako bereš v úvahu sebe.“

Když se snažíme budovat naše vztahy podle nejspravedlivějšího principu: „co je mé, je mé a co je tvé, je tvé,“ lidstvo jako systém bude chátrat a vyvoláme ještě větší krizi. To protože dnes, v naší globální propojenosti, egoisticky spravedlivý člověk, obchod, banka, vláda nebo pravidlo prostě „nefungují.“

Tak co bychom měli dělat? Měli bychom vzít v úvahu zákony nedílného, uzavřeného systému, který je jako tělo a postupně se podle toho napravovat. V praktických okolnostech to znamená:

  • Uspořádat distribuci tak, že každý člověk obdrží pouze tolik, kolik potřebuje,
  • Zřídit univerzální vzdělávací systém, který učí lidi o zákonu lidské existence v uzavřeném systému.

Dokonce jen první pohyby, které uděláme v tomto směru, ukončí naši opozici k Přírodě a přivedou nás k harmonii s ní. Pak krize a utrpení zmizí. Současná krize vlastně uvolní dost lidí a sil k tomu, aby tento plán byl realizován. Znalosti o světě, ve kterém se náhle nacházíme, budou umožněny každému, kdo má porozumění. (Knowledge about the world we have suddenly found ourselves in will be met by everyone with understanding.) Krize, která nyní probíhá, nás na to připravila. Dnes musíme být převychováni, abychom věděli o tom, jak žít v uzavřeném, propojeném systému, kde jsou všichni “na jedné lodi,” kde spása každého člověka záleží na každém. Musíme se  dozvědět – my a naše děti – o novém světě.

Současné globální krize jsou krizemi tužeb

Otázka:   V dnešní době existují stovky televizní kanálů, a často slyším jak si lidi stěžují že nemají co sledovat. Je to podobné našemu světu, na první pohled všechno máme, ale stejně  nám něco chybí. Tak co vlastně hledáme, co nám ještě chybí?

Odpověď:  Existuje pět úrovní tužeb rozdělených do tří skupin, v první skupině se nacházejí animální touhy (potrava, reprodukce, domov), druhá zahrnuje lidské touhy (peníze, uznání, znalosti) a třetí skupinu tvoří duchovní touha, tak zvaný bod v srdci.

Dokud byly aktivní pouze první dvě skupiny tužeb, spokojili jsme se s jejich „zkrocením“ pomocí rutiny a potlačování, avšak ve chvíli, kdy se objevil bod v srdci, přestaly první dva způsoby fungovat a nastala potřeba poohlédnout se po něčem jiném. Právě tehdy se po tisících letech čekání na pravou chvíli vynořila moudrost kabaly.

Moudrost kabaly je nástrojem pro Tikkun (nápravu) a jejím používáním můžeme změnit kavanu (záměr) z touhy po sebeuspokojování definované jako egoismus na touhu uspokojit celou přírodu (Stvořitele), jež je definovaná jako altruismus.

Současné globální krize jsou krizemi tužeb, a pokud použijeme moudrost kabaly k uspokojení největší touhy ze všech − touhy po duchovnosti, veškeré problémy se vyřeší automaticky, neboť jejich podstatou duchovní nespokojenost, již mnozí zažívají.

Interview agentuře EFE News Agency v Madridu

Spousta španělských novin zveřejnila moje interview s agenturou EFE News Agency, které jsem dal v Madridu s nadpisem „Skutečná Kabbala – to není madonna“.

Obsah kapitol: původ Kabbaly, Kabbala jako prostředek a východisko ze světového krize, informace o kongresech a tiskových konferencích v Madridu, Buenos Ajrese a Turecku.

spa_2009-08-26_statia-mexico_interview_w.jpg

 

Část zveřejněných kapitol: El Periódico de México (Mexiko), La Vanguardia (Kolumbie), La Razón (Španělsko), El Economista (Španělsko), La Voz Digital (Španělsko), La Región (Španělsko), Atlántico (Španělsko), La Prensa (Španělsko), ADN (Španělsko).

Mistrovský plán

Otázka: Jaké je poslání lidstva ve vesmíru?

Moje odpověď: Moudrost kabaly, jinými slovy moudrost přijetí, se poprvé objevila zhruba před pěti tisíci lety, tedy v době, kdy lidé začali pátrat po smyslu své existence. Ti, kdož věděli, byli nazýváni kabalisté: znali smysl života a poslání lidstva ve vesmíru.
Touhy většiny lidí byly příliš nízké, než aby usilovali o tyto vědomosti, a když kabalisté zjistili, že lidstvo jejich moudrost nepotřebuje, skryli ji a tajně připravovali na dobu, kdy na ni budou všichni připraveni; lidstvo mezitím podporovalo rozvoj jiných směrů, například náboženství a vědy.
V současnosti je stále větší množství lidí přesvědčeno, že náboženství a věda neposkytují odpovědi na nejzávažnější dotazy. Začínají se ohlížet jinam a to je ta chvíle, na níž kabala čekala a proč se znovu objevila – aby poskytla odpověď na smysl života.
Kabala uvádí, že příroda, jež je synonymem pro Stvořitele, je nedotčená, altruistická a sjednocená, a že je třeba jak porozumět přírodě, tak vnést stejné hodnoty do svých životů.
Kabala dále uvádí, že pokud tak budeme činit, nejen že se vyrovnáme přírodě, ale také pochopíme myšlenku, jež se nachází v jejím pozadí, tedy mistrovský plán; pochopíme-li mistrovský plán, vyrovnáme se Mistru plánovači, a to je celý smysl Stvoření – vyrovnat se Stvořiteli.

Egyptské rány můžeme přeleťet

Otázky, které jsem dostal, o duchovnu během krize:

Otázka: Studoval jsem Kabalu několik let. Bylo pro mě velmi jednoduché říct, že cokoliv, co se děje, nezáleží jak špatné, nám pouze má ukázat, kde jsme sešli z cesty – dokud se něco špatného nestalo mě. S možností být vyhozen z práce naklánějící se nade mnou, moje myšlenky okamžitě zbloudily od studia a mám potíž vnímat správně lekce. Jak mám pokračovat v pohybu správným směrem, když všechny moje myšlenky jsou o tom, jak zaplatit nájem a nasytit své děti? Chci říct, koho zajímá duchovno, když je jeho břicho prázdné?

Moje odpověď: Zjevně musíme pokračovat v budování naší cesty ke Stvořiteli právě z těchto stavů a pochyb. Zbytek ucítíte sám ze svých stavů a ucítíte to ještě silněji, než předtím.

Otázka: Tóra říká, že Egyptské rány přešly domy židů bez povšimnutí. Znamená to že teď, v čase bezprostředně hrozících pohrom lidé, kteří studují Kabalu, budou cítit tyto pohromy (rány) ve svém fyzickém životě na nižším stupni?

Moje odpověď: Není pochyb o tom, že každý člověk světa, který studuje kabalu a usiluje přiblížit se ke Stvořiteli, vyvolává pozitivní působení Přírody (Stvořitele). Je pak těmito pozitivními vlivy přitahován blíž místo negativních nápravných sil, které tlačí ostatní zezadu.

Otázka: Mluvíte o Egyptských ranách. Jaký je zbytek ran, které kabala předpovídá, že se stanou?

Moje odpověď: Doufám, že uvidím svět, který tyto rány s pomocí kabaly „přeletí“, usilujíc dosáhnout kvality lásky a dávání druhým.

Všechny překážky jsou zdolatelné

Výňatky z ranních lekcí (12.12.08): Člověk musí vystoupit z nejnižšího stupně, zvaného “náš svět,” kde je všechno zastřeno, na nejvyšší stupeň, zvaný “Svět nekonečna,” kde je vše odhaleno. Stupně vzestupu se nazývají “světy” a odráží míru nápravy našich tužeb.

Není naplnění  bez předběžného pocitu prázdnoty. Když každý z nás napraví svou individuální touhu (prázdnotu), dáváme tvar Vyšší síle, odhalujíc ji podle míry naší nápravy. Proto tedy žádáme tuto Sílu spíš o nápravu než odhalení.

Naplnění touhy se neděje díky přijímání, ale díky dávání. Jinak by bylo nemožné  ji naplnit. Abych byl přesný, je to možné, ale naplnění bude ohraničeno naším světem a životem. Cokoliv víc než to je nemožné. Je tomu tak proto, aby nám bylo umožněno dojít k jiné metodě naplnění – dávání (bestowal).

Pak je člověk naplněn svou láskou k bližnímu, dáváním, místo něčeho, co přichází  zvenčí. Utrpení je pocit nenapravených tužeb. Vidíme je jako utrpení, protože se liší od Stvořitele.

V kabale studujeme naše budoucí stavy a to nám umožňuje se vyvíjet. Vývoj lidské duše je podobný vývoji dítěte: tím, že si přejeme vyrůst, přitahujeme na sebe sílu nápravy.

Člověk musí vidět problémy a trápení jako šanci postupovat tím, že je bude překonávat. Vše se děje pro lidský postup. Avšak, pokud se člověk správně připraví, pak místo aby vnímal bolest utrpení, bude vnímat jeho směr a pohybovat se podél něj. V tomto případě místo vnímání utrpení, vnímá člověk cestu.

O našem televizním kanálu bylo diskutováno ve zpravodajství

Israelský časopis “Pnai Plus” publikoval následující článek (napsán ve svém obvyklém, poněkud sarkastickém stylu) o našem televizním kanálu:

Modleme se: “Kabalistický” kanál

“Zde je rozkošný nápad: jednoduchá verze duchovna představována na televizním kanále! Chci říct, ale no tak, ne všichni, kteří se chtějí duchovně rozvíjet, tak musí činit, zatímco sedí v umělohmotné židli na “duchovním” semináři na živo. Někteří z nás dávají přednost duchovnímu bádání bez toho, aby opustili gauč.

Organizace Kabbalah L’Am , vedená Ravem Dr. Michaelem Laitmanem, se rozhodla pořádat nekončící vysílání (decided to hold an around-the-clock broadcast), a jejich motem je: “Připojování se k Dobru.” Vlastně to vypadá, že se tato myšlenka postupně stává skutečností, dokonce i když to znamená ukazovat stále dokola stejného moderátora, který již nyní vykazuje známky únavy.

Zkusil jsem to a podíval jsem se na diskuze, vzdělávací programy, show o vztazích mezi muži a ženami, živé lekce doktora Laitmana a jeho konverzaci s Gilem Kopachem o týdení porci Tóry. Konečné rozhodnutí, ke kterému jsem dospěl je, že tihle týpci nežertují (that these guys are really down to business) . Opravdu chtějí, abych se cítil dobře a daří se jim to bez kázání. Definitivně to zkusím znova.”

Jedinou svobodu, kterou máte, je vaše reakce ke Stvořiteli

Všechny myšlenky a touhy, ať už soukromé nebo sociální, jsou k nás sesílány ze shora, od Stvořitele.

Všechny pramení z jediné síly v Přírodě ( viz. článek “Není nikdo jiný kromě Něj”). V tomto případě je nutné, být v neustálém vnitřním dialogu se Stvořitelem, neustále zkoumat, co objevíte ve své mysli a srdci, snažit se porozumět, co se vám Stvořitel snaží říct, jak vás řídí, a co by mělo být vaší reakcí.

Nejprve si člověk musí  uvědomit, že vše je k nám posíláno ze shora s účelem, abychom se vyvíjeli. Proto to člověk musí přijímat s vděčností, protože to bylo speciálně zvoleno, aby to bylo vhodné jeho stavu a aby to zajistilo jeho optimální vývoj pro dosažení Stvořitele.

Poté člověk musí  pocítit žádost. Nakonec, pokud člověk necítí touhu postupovat, pokud cítí, že má důležitější věci, kterým se musí věnovat, a jiné problémy, které musí nejprv vyřešit, takže se o ně rychle postará a pak se vrátí ke Stvořiteli – to je k němu také sesláno ze shora, proto aby rozpoznal, „K čemu to?“

Tím, že se zabývá  kalkulacemi o tom, co je důležitější, člověk zapomíná, že s ním je ze shora hráno, že mu Stvořitel ukazuje, jak lehko se (člověk) od Něj dokáže odpojit. Koneckonců, Stvořitel je odhalen jen mocí (virtue) lidských snah udržet spojení s Ním. Vše, co existuje ve mně a kolem mě, přichází od Něj. On existuje ve mně, řídí vše, co se ve mně a mně děje.

Jediný bod, který  od Sebe (míněno od Stvořitele) nechává svobodným, je moje reakce. Zde může být vyjádřeno mé „Já.“ Tento bod je ve mně a tento bod mě budí a odhaluje se mi, pokud důrazně trvám na uvědomění si, že mi, mým myšlenkám a touhám, Stvořitel ze shora vládne. Tento bod, kde rozpoznávám Jeho vládu ze shora, kde Jej toužím cítit a odpovídat Mu – je bodem pravdy, počátkem lidského „Já.“  

Strana 154 z 158« První...1020...152153154155156...Poslední »