A smyslem toho je, aby byla zpočátku vybudována důležitost (velikost) skupiny, cíl přírody, nutnost jeho dosažení. Právě v míře důležitosti cíle, dokáže člověk vynakládat úsilí nad vlastním egoizmem, anulovat svůj názor před názorem skupiny, a činit to ne pouze pro skupinu, ale také pro přírodu, její jedinečnost. Díky takovému směru myšlenek, člověk pocítí pomoc všech sil přírody.

To stejné se týká lásky k přátelům: před tím, než se scházíme, musíme vybudovat důležitost přátel, důležitost každého z nich. A v té míře, ve které člověk ctí důležitost skupiny, natolik si ji pak bude vážit. A poté člověk musí kontrolovat sebe, kolik vynakládá usilí pro blaho skupiny. A pokud zjistí, že nemá síly udělat něco pro blaho skupiny, pak je tu místo pro žádost ke skupině, aby dostal sílu a přání, usilovat o dosažení lásky k bližnímu.

A pokud požádal, třeba pouze v myšlence, musí si potom být jistý, že dostane síly ke spojení – a zkontrolovat sebe, jestli se nachází v radosti, jako znak toho, že věří v sílu skupiny, a že je připravena mu pomoci přijít k nápravě.

A protože v tomto případě jsou všichni přátelé jedním přáním, pak si člověk přeje vidět všechny v rozkoši. Po všech uváženích pak přichází doba radosti z lásky k přátelům. A každý se musí cítit šťastný, protože teď jakoby vykonal velké dobro a tím vydělal hodně peněz. A teď, jak je to zvykem v tomto světě, hostí své přátele.

Stejně tak i tady, každý se musí starat, aby se jeho přítel pohostil, protože teď je člověk šťastný a přeje si, aby se jeho přátelé cítili dobře. Proto ukončení setkání musí probíhat v radosti a povzbuzení. A tehdy všichni pocítí dokonalost.

[#73126] na základě článku Rabaše „Pořádek setkání skupiny“ článek 17, rok 1984, část 2

Tím, že jednáme proti našemu egu a spojujeme se silněji, projdeme 125 stupňů výstupu, které jsou rozděleny do Sefirot, Partzufim a světů. Čím silněji se spojíme, tím více pocítíme vnitřní sílu, která nás spojuje, nazývanou Stvořitel. Tak procházíme skrze pět světů: Assiya, Yetzira, Berija, Atzilut a Adam Kadmon a stoupáme do světa nekonečna. Dozvídáme se o všech těchto stavech v moudrosti kabaly a vtělujeme se do nich v praxi interně.

Abychom toto naplňovali efektivněji, máme kongresy. Je velmi dobré, že jsou v kongresovém sále lidé z celého světa, kteří neznají jeden druhého: muži, ženy, veteráni studující po celá léta, a ti, kteří právě slyšeli o moudrosti kabaly a jako by “náhodou” přišli na tento kongres. Spojení mezi všemi je možné a nevyžaduje žádnou předčasnou přípravu.

Pokusíme-li se spojit prakticky, začínáme cítit, že něco se děje uvnitř: Speciální síla se ukazuje mezi námi, která jako by dříve neexistovala a kterou jsme necítili. Tato síla se odhaluje pouze v našem světě, když začínáme pracovat tím, že uskutečňujeme radu kabalistů. Potom objevujeme sílu spojení mezi námi.

Proto kabalisté byli šťastní při každé příležitosti ke spojení. Pochopili, že díky této akci můžeme dosáhnout korekce a vidět duchovní realitu, která je nad námi, objevit sílu, která nás řídí a vede k určitému cíli.

Je to jediný způsob, jak se můžeme podívat na sebe shora, jako na ty, kteří existují ve fyzických tělech, a odhalují vyšší světy, stavy, které jsou nad tímto světem. Je to jediný způsob, jak můžeme vidět, že tento svět není skutečný a přijímat nové vlastnosti, nové smysly, které nám umožní vidět vyšší duchovní rozměr, který stoupá nad hmotný svět a žít v obou světech zároveň. Cítíme to do té míry, že člověk začíná cítit věčnost a dokonalost a nebojí se vůbec smrti.

Nebude cítit, když jeho tělo zemře, stejně jako necítí, když si stříhá vlasy nebo nehty. Je to proto, že fyzické tělo patří k živé úrovni, zatímco vlasy a nehty patří k vegetativní úrovni, což znamená nižší úroveň. Pokud se tedy pozvedneme na vyšší úroveň, tzv. lidskou úroveň, která je symbolizována spojením mezi námi, přestaneme se obávat o ztrátu zvířecího těla, tělo může žít nebo zemřít, zatímco my existujeme na vyšší úrovni existence, které jsme dosáhli.

To je to, čeho bychom měli dosáhnout, a to je cílem moudrosti kabaly: povznést člověka na další úroveň, k věčné existenci tak, že nebudeme žít ve zvířecím těle, ale budeme žít život duše. Duše je pocit, který je vytvořen v rámci našeho spojení. Takže účelem všech těchto vysvětlení je dosáhnout jediného cíle – spojení.

Akt spojení provádíme na kongresech tak, že prostřednictvím tohoto spojení, jako malá součást obecné nápravy, budeme cítit duchovní život. Tak vytváříme jeden systém Adam HaRishon (první muž), tím, že dáváme jeho díly dohromady a objevujeme duchovní život, ve kterém vyšší systém, obecná duše, žije.
[77265]
Z kongresu v Brazílii 4/5/2012, lekce 1

The New Quotable Einstein by Alice Calaprice (Princeton University Press, 2005: ISBN 0691120749), p. 206

[77185]

Otázka: Během seminářů ve skupině, někteří lidé mluví více a někteří méně, někteří jsou výraznější a jiní méně. Jaký je správný způsob, jak k tomuto přistupovat?

Odpověď: Když sedím v kruhu společně s ostatními lidmi, musím vidět každého z nich jako loutku, skrze kterou Stvořitel mluví. Není to člověk, ale způsob, jakým se mi prezentuje Stvořitel v různých formách. Bez ohledu na to, jak hloupé věci říkají, na tom mi nezáleží, skláním se před nimi. Bez ohledu na to, jak nepříjemní se mi mohou náhle zdát, jak odporní a neatraktivní, musím to vyvažovat porozuměním, že On probouzí tento pohled, tento odpor ve mně. A to je místo pro práci.

Je psáno o velkém mudrci rabím Yossi Ben Kismovi, že měl skupinu studentů, kteří byli úplní začátečníci, hloupí a bez zásluh, ale položil sám sebe ještě níže ve vztahu k nim, a pak se najednou stali velkými v jeho očích a byl schopen přijímat všechny dosažení skrze ně od Stvořitele.

Nikdo není vyšší nebo nižší, všechno to existuje podle našeho hodnocení. Proto mohu sedět se skupinou, která přišla “z ulice” – na tom nezáleží. Vše záleží na tom, jak sám sebe umísťuji ve vztahu k nim.
[77448]
Z lekce v Americe 10/5/2012 Shamati

Člověk musí kontrolovat svoje reakce každým okamžikem. Možná žádá Stvořitele, aby mu dal dobrý život? V takovém případě je to, jako když říká: “Posíláš mně zlo. Prosím, buď ke mně laskavý.” Toto dělá ” 99 procent “.

Nebo to člověk říká jinak: “Uvědomuji si, že cítím zlo a chápu, že důvod toho je v mých kvalitách, které jsou opačné Tvým. Koneckonců, každý odmítá podle svých vlastních chyb. A já Tě žádám o nápravu: Dej mi sílu napravit sám sebe.”

Člověk zažívá těžkosti na cestě (“Vytvořil jsem zlý sklon”), ale pamatuje si, že mu je posílá Stvořitel (“Vytvořil jsem Tóru jako koření”). A pak člověk získá světlo, které je ukryté v Tóře a vrátí ke zdroji. Žádá nápravu svých vlastních kvalit: ty jsou zaměřeny na egoistické přijímání a jsou opačné Stvořiteli – nechť se nasměřují k odevzdání a člověk pak bude cítit, že Stvořitel je laskavý.

Ale proč tohle potřebuji? Cítit se dobře? V tomto případě jsem stále egoista. Nebo proto, abych přestal nadávat na Stvořitele? “Co když mě potrestá, když budu vnímat Jeho dobro jako zlo?” Ne, to je také egoismus. Jak tedy tvořím svou reakci? K jakému stavu musím přijít? Není to o slovech, ale aspiraci srdce: Jakou korekci žádám?

Žádám o nápravu, když se cítím špatně ve své touze přijímat, ale v mém záměru, namířeném ke Stvořiteli, cítím, že to přichází od Něj, Dobro, které dělá dobře.

Tímto způsobem se člověk dělí do dvou částí, které jsou spojeny: Je ponořen do tmy ve své egoistické a omezené touze po potěšení a cítí světlo nad ní. A pak si je jistý, že náprava, které se mu dostane, není pro uspokojení své sebelásky. Ne, jeho radost je nad tím a on je opravdu ve stavu odevzdání.

Například: Máma mi dělá kaši, ale nechutná mi. Máma věděla, co dělá: udělala pro mě to nejzdravější jídlo. Ale já v něm nevidím hodnotu. Měl bych jí žádat o jinou kaši? Nebo bych měl jíst tuhle, třeba že chutná špatné, a změnit svůj postoj k mámě nad mými pocity? Tímto způsobem začnu získávat její kvality, její pohled na svět, její touhy zaměřené na dávání. Takto rostu, jelikož získám svůj duchovní obraz.

Neexistuje žádné jiné řešení – je psáno: „Všichni Mne dosáhnou, od malých až po velké.“ Kde „dosáhnout“ znamená sjednocení nad naším egoismem. To je základním principem duchovní práce. A i když by se to mohlo zdát těžké, ve skutečnosti je to velmi snadné, když jednám v jednotě se skupinou. Neskutečně těžké je to tehdy, když se snažím jít dál sám.
[76949]
Z 1. části denní lekce kabaly 3/5/2012, Shamati # 8

Vyjádření (Ashok Gadgila, ředitele divize Environmentálních energetických technologií v Národní laboratoři Lawrence Berkeley): “Jsme globální civilizací, máme globální činnosti, globální ekonomické aktivity a jsme závislí na zdrojích naší planety. Naše civilizace je natolik velká a mocná, že může nevědomě zničit tenkou vrstu života na naší planetě. 

V důsledku, hlavním úkolem, dle mého názoru, je zjistit, jaké by měly být zákony nové ekonomie: spotřeba, populace, průmysl a vedení společnosti.

“Studie opakovaně ukazují, že nejlepším způsobem, jak řídit společnost je vzdělávat ženy. Vzdělání žen zastaví  útlak žen a vyřeší sociální problémy.

V přírodě se chce každý druh množit a vzkvétat, ale všechny druhy žijí v harmonii s ostatními, na kterých jsou závislí. A pouze člověk si chce zabrat celý prostor.

 “Tento způsob chování nemůže být dlouhodobý. Musíme se vyvíjet, spíše než zvětšovat spotřebu, ničit svět. Dnes myslí na budoucí generace pár lidí, každý myslí pouze na přítomnost.”

Můj komentář: Kabala říká, že kdybychom ženy osvobodili od práce a poslali je na “kurzy integrálního vzdělávání a výchovy,” pak bychom:

- se zbavili břemene nezaměstnanosti,

- zastavili produkci nepotřebného zboží,

- zastavili vyčerpávání zdrojů,

- zastavili znečišťování planety,

a ženy, uvolněné od nepotřebnné práce, a na základech nabytých vědomostí, by se zabývaly vzděláváním a výchovou svých mužů a dětí a my bychom nalezli řešení na krize ve všech oblastech.

[76916]

Odpověď: Ušetřete vaši manželku tohoto utrpení. Chápu, že chcete rychle říct všechno, všechny ty dobré věci, které jste se naučili. Dejte si pauzu. Myslím to vážně, nedělejte to. Všechny tyto věci lze dosáhnout pouze ve skupině, a ne mimo ni.
[76814]
Z kongresu ve Vilniusu 25/3/2012, workshop 4

Z lekce věnované Dnu nezávislosti Izraele

V den jako je ten dnešní, obvykle nemluvíme o nedostatcích, tedy nenaplněných touhách, ale vždy měříme všechno dle nádob.

Nejprve musíme pochopit, že termín “Izrael” symbolizuje záměr “Yashar – El” (přímo ke Stvořiteli). Ve skutečnosti budeme oslavovat skutečný den nezávislosti Izraele, kdy jsme osvobozeni od nadvlády našeho ega, kdy se spojujeme nad sebe láskou, kdy udržujeme toto spojení alespoň na minimální úrovni, a když převažuje nad rozdělenými touhami, které v nás zuří jako zlý sklon. Pak síla jednoty bude vládnout nad mocí rozdělení. To je exodus z exilu k nezávislosti.

Jsme volní na tělesné úrovni? Je naše skupina volná v duchovním světě? To je to, na co bychom se měli ptát sami sebe a měřit. Koneckonců, všechno je relativní, a jak vystupujeme na duchovní úrovně, objevujeme mocnou velikost rozdělení zas a znovu, dle nového Reshimot (vzpomínky). Pak získáme sílu jednoty s pomocí Reformujícího Světla.

To je způsob, jakým jednota a separace střídavě nahrazují jeden druhého. Tak kde je naše nezávislost? Ta se zužuje na náš dohled nad procesem. I když padáme a zdá se, že ztrácíme svou nezávislost pod vládou zlých přání, stále víme jak se zvednout. Proto se nazýváme nezávislými.

Dnes jsme stále pod dominancí našich egoistických potřeb a přání. V tomto světě nejsme ještě jednotní jako národ, stále odmítáme jeden druhého a nechceme bratrskou lásku, stále to nepřijímáme jako náš cíl, ale vidíme to jako jednu z možností: Je to žádoucí, je to možné, ale ” není žádný spěch.” A cítíme tuto bolest, protože v nás tento oheň nehoří.

Jsme ve stavu vyhnanství a nikoli ve stavu svobody a nezávislosti. Koneckonců, nezávislost znamená, že alespoň děláme úsilí k jejímu dosažení. Obdrželi jsme všechny potřebné prostředky shora, abychom ustanovili naši nezávislost, povznášejíc se nad naše ego v obecné jednotě. Ještě jsme toho nedosáhli, abychom to neprodleně předali lidem a světu.

Všichni naši přátelé na celém světě to potřebují cítit, jak v tělesnosti, tak v duchovnosti, a my musíme naplnit své poslání a dosáhnout nezávislosti touhy odevzdání nad touhou přijímat. To se nazývá “vírou nad rozumem.” To je to, s čím jsme konfrontováni.

Jedinečnost naší doby je v tom, že vše je připraveno pro nápravu. Svět se k tomu blíží a my to chápeme lépe a máme vše potřebné. Nikdo nám nestojí v cestě, ani fyzicky, ani morálně a ani psychicky. Nemáme vzteklé nepřátele, kteří nám brání v plnění našeho poslání.

Takže problém je jen v nás. Musíme skutečně pocítit, že jsme pod nadvládou faraóna, který v nás vládne, cizí síly, která nám sama neumožňuje vést válku za nezávislost.

Otázka: Existuje rostoucí potřeba po změně. Každý už chápe důvody všech našich problémů, chápeme že všechno je to o prostředí, o rozdělení a nedostatku vzájemné důvěry … Jak mohou lidé dosáhnout společné perspektivy?

Odpověď: “Láska pokryje všechny hříchy.” To je celé tajemství. Nenapravujeme nic přímo, ale jednoduše stavíme naši jednotu nad všemi problémy a neshody.

Tím, že budeme v labyrintu protikladů, ničeho nedosáhneme. Pokud začnete vyjasňováním této bažiny, Egypt vás prostě “spolkne”, a pohřbí vás pod jeho mohutnými pyramidami. To je vyhnanství v Egyptě, ze kterého nebudeme schopni růst, pokud budeme pracovat přímo s vadami, které se odhalují mezi přáteli. Nesmíme to dělat. To je důvod, proč Faraon, ego, nás nutí a zdá se, že nám logicky ukazuje problémy, které je třeba řešit jako první. On říká: “Bravo, řešte duchovní pokrok, ale pouze v mém území, v pokažených vzájemných vztazích mezi námi.” Nesmíme ho poslouchat!

Opusťte ego, vy ho neopravujete, chcete nad ním postavit most lásky. Teprve pak uspějete, ve “víře nad rozumem.” Koneckonců, spiritualita je nad tělesností. Stvořitel zařídil věci tímto způsobem, a tak jen musím utéci faraónovi, nebo jinými slovy, povznést se nad něj. Nemáme ho zničit nebo opravit. Když začnu stavět něco nad ním, “anděl smrti” se promění ve “svatého anděla.” O toto Mojžíš žádá “Nech můj lid jít!”
[76325]
Z 4. Části denní lekce kabaly 26/4/2012, “Národ Izraele (Den nezávislosti)”