Otázka: Co to znamená protlačit svůj požadavek “skrze skupinu,” skrze jednotou?

Odpověď: “Skrze skupinu” znamená, že protlačuji svou touhu prostřednictvím integrovaného systému. A pokud je tato touha schopna stát se podobnou tomuto integrálnímu systému, je to známkou toho, že moje touha je podobná touze Stvořitele. Je psáno: “Udělej svou touhu jako jeho.”

Nemohu-li to udělat, pak Ho stále adresuji přes skupinu a žádám o sílu nápravy. Ale to neznamená, že jsem svou touhu protlačil skrze skupinu ke Stvořiteli tak aby mi odpověděl a naplnil mě jeho silou odevzdání, tak abych mohl dávat v praxi.

Naopak, obracím se ke skupině a vidím, jak moc nenávidím ostatní, nechci být s nimi, jsem jimi odmítán nebo je odmítám. A pak v těchto zkoumáních, v bojích a kolizích s každým, jsou to právě všechny tyto nenapravené stavy, které pozvedám nahoru a žádám: “Naprav je! Já čekám! Chci se spojit s ostatními!” Pak je to nádherná modlitba.
[67580]
Z 2. části denní lekce kabaly 25/1/12, Zohar

Otázka: Řekl jste, že místo aspirace po naplnění, bychom měli usilovat o touhu, nutnost. Co to znamená usilovat o touhu? Co to znamená, dostat naplnění z touhy?

Odpověď: Mladý muž jde po ulici a září štěstím. Proč? Miluje dívku.

Řekni mi, co dostává z této lásky? Proč ho tento pocit tolik naplňuje? Co z toho dostává? Nedostává, ale je připraven dávat. Chce se s ní spojit, milovat. Nemluvím o lásce mezi dospělými, o sexuálním vztahu, ale o vyšším pocitu, i když je také založen na přijímání.

Milujete člověka a chcete pro něj udělat něco příjemného. Chcete, aby byl šťastný, a usilujete o spojení s ním.

Kromě hormonální přitažlivosti, kterou zažívají i zvířata, dostáváme takový vysoký pocit, takže bychom se z něj měli poučit. Koneckonců, nic není vytvořeno nazmar. To je důvod, proč v našem biologickém organismu, v tomto bílkovinném těle existuje určitá inspirace z tohoto druhu pocitu k bližnímu, nazývaném láska jednoho člověka k druhému.

Proč mě to naplňuje? Pocity nás naplňují. Láska je naplněna tím, že existuji raději v odevzdání než v přijímání. A pokud dostanu něco od někoho, kdo mě miluje, pak je to jen probuzení abych reagovat na světlo. Ale v podstatě, žije-li ve mně láska, pak si užívám odevzdáním osobě, kterou mám rád, aniž bych od ní přijímal.

To je zákon přírody a nedá se nic dělat.
[68030]
Z 2. části denní lekce kabaly 30/1/12, Kniha Zohar

Není možné dosáhnout skutečné lásky bez základny nenávisti. Bez nenávisti existuje pouze zvířecí láska, hra hormonů: jedna dávka a milujete, další dávka a láska upadá. V našem světě je láska vlastně snaha o naplnění. Pokud chcete jíst, máte rádi koláč, když chcete založit rodinu, milujete svého manžela a děti. Jsou to jen různé druhy naplnění, které lze zrekonstruovat, pokud bychom zavedly nějaké elektrody do lidského mozku.

Pravá láska je postavena pouze nad nenávistí. V opačném případě ji není možné cítit. V našem světě není láska, mluvíme o lidské lásce, ne zvířecí přitažlivosti, která přináší egoistické potěšení.

Otázka: Připomíná mi to kreslené filmy, kde se postavičky ocitají ve vzduchu nad propastí a stále běží do chvíle, než se podívají dolů.

Odpověď: Přesně tak, zjistí, že visí nad propastí a pak spadnou. To je přesně to, co se děje v dnešním světě. Opravdu pěkný popis krize. To je důvod, proč ti, co jsou u moci, se bojí podívat dolů.

Otázka: Jak se můžeme něčeho držet v této situaci? Jak můžeme dosáhnout skutečné lásky?

Odpověď: Skutečně, jsem malý člověk a necítím vznešené věci, ovšem jsem zmaten jen ve svém současném stavu. Tak co mám dělat?

Odpověď je jednoduchá: Potřebujete skupinu. Ta je jak diagnostikou onemocnění, tak i jeho léčbou.
[68209]
Z 4. části denní lekce kabaly 31/1/12 “Úvod do studia deseti Sefirot”

Otázka: Kde by měl každý z nás začít vytvářet vlastní prostředí?

Odpověď: Začněte tím, že vyvoláte inspiraci a zapůsobíte na všechny vaší touhou vytvořit prostředí. Pokuste se podnítit je beze slov, abychom všichni toužili po tom, vytvořit prostředí, které nás zaváže, změní nás a přiblíží nás tak, že se propojíme. To je nezbytnost. Bez takové společnosti, bez správného spojení mezi námi, nemáme kde  spiritualitu odhalit. Spiritualita je odhalena pouze ve spojení mezi námi.

Forma spojení mezi námi je forma duchovního světa, forma úrovně, na které člověk je. V okamžiku, kdy mě ovlivňuje a já ji chci objevit, bude úroveň spojení záviset na mě. Ve stejné skupině jsou ti, kteří ji vidí na úrovni 50 a jsou tací, kteří vidí, že je na úrovni 5 a jiní ji vidí jako naprosto dokonalou v Gmar Tikkun (závěrečná korekce).

Duchovní realita nemá předem stanovenou formu, vše závisí na člověku. To je důvod, proč tolik potřebuji prostředí, které mě bude nutit, abych s ním zacházel správně. To je vše, co potřebujeme.

Vlastně, když vidím, že je napraveno, vidím, že to tak bylo vždy, a mě jen chyběla touha to objevit, chyběla mi citlivost. I nyní jsme ve skupině a v prostředí, které je v Gmar Tikkun, ve světě nekonečna. Ale to mě nepodněcuje k tomu, abych to odhalil. Tím, že probouzím přátele vytvářím efekt, který mi pomáhá zjistit, že jsou absolutně napravení.

V důsledku tohoto cyklu, který se ke mně vrací, se sám napravuji. Toto je nazýváno modlitba, soudit sám sebe, jak se vrátit do správného postoje prostřednictvím prostředí. Musíme tomu dát hodně rozmyslu, protože to všechno začíná a končí zde.
[67843]
Z 3. části denní lekce kabaly 20/1/12, “Úvod ke knize Zohar”

Nově přeložený článek v knihovně.

25. Pocházející ze srdce (Šamati – Baal HaSulam) >

Nově přeložený článek v knihovně.

153. Mysl je důsledkem přání (Šamati – Baal HaSulam) >

Otázka: Člověk hodně zapomíná, mnohé zahání k zapomnění, zanechává za sebou nenaplněné začátky a nenapravené chyby. Jak se můžeme vyhnout zapomnění na duchovní cestě?

Odpověď: Teď je to nemožné. Teprve na konci budou všechny jednotlivé události shromážděny a povedou ke společné nápravě, tzv. “Rav Paalim U-Mekabtziel”. Po nahromadění všech našich nádob se tyto nádoby současně spojí v jednotný stav, a tím bude tento děj dokonán. To shrne všechny generace mnoha miliard lidí a spojí veškeré jejich záležitosti do jedné. To se stane až přijde doba úplné nápravy, která nás všechny sjednotí do jednoho přání, dokonalého a naplněného světlem nekonečna.

Do té doby máme zakázáno vnímat minulost, protože bychom nebyli schopni vydržet všechno, co jsme zažili. Máme pro to potřebnou odvahu, jinými slovy clonu (Masach). Dnes bychom ovšem nebyli schopni ospravedlnit stavy, které jsme zažili.

To je důvod, proč máme tendenci k zapomnění. Čas od času vypneme. Tento pravidelný “Blackout” není ve skutečnosti více než přepínání mezi dvěma momenty, mezi včerejškem a dneškem, mezi minulými a současnými životy, až nakonec budou všechny shromážděny do jednoho.
[66928]
Z úvodního přednáškového cyklu 17/1/12, “Kurs jak být člověkem, Lidský rozvoj”

Otázka: Máme v našem šíření navodit v lidech pocit studu tím, že jim ukážeme, jak daleko jsou od vzájemné záruky?

Odpověď: Ne. Pouze vysvětlujeme člověku, že může být zachráněn před problémy: za žádných okolností mu neříkáme, že je špatný.

Na člověku není nic špatného. Zlo v nás objevujeme pouze tehdy, pokud se spojíme s ostatními a chceme se o ostatní starat.

Mám různé fyzikální vlastnosti: dobré a zlé, jemné a hrubé, ale zlo se ve mně neukáže, dokud se nedostanu do skupiny, dokud se nezačnu skutečně spojovat, dokud neuslyším o vzájemné záruce a dokud neuvidím, jak to nechci mít. Tento nedostatek touhy –  je zlý sklon.

Vše níže je na zvířecí úrovni a nemá nic společného s nápravou. Náprava se uskutečňuje pouze ve vzájemnosti mezi lidmi, aby bylo dosaženo adheze, spojení a vzájemné záruky. Pouze podle tohoto kritéria můžete být dobrý nebo špatný.

Takže když lidem přinášíme zprávy o vzájemné záruce, neříkáme jim, že jsou špatní. V čem je člověk špatný? Koneckonců, narodil se tímto způsobem. Stvořitel ho vložil do těchto podmínek.

Člověk musí objevit zlo sám a stát se svým vlastním soudcem. Nikdo neví, jak to funguje uvnitř, když usiluje o spojení s přáteli, aby společně s nimi zformoval kolektivní nádobu pro zjevení atributu odevzdání.

Jen pouze s ohledem na to se zlo měří. Když člověk nechce být začleněn do obecné nádoby, to je místo, kde se skrývá jeho zlý sklon. Pokud se nádoba opraví sama, je naplněna atributem odevzdání, tedy Stvořitelem.

Čím více člověk odhalí svou nechuť, zlý sklon, tím více bude cítit, že je třeba něco udělat. Koneckonců, cítí se špatně, a to je záchrana. Není nic lepšího nebo důležitějšího. Tak skrze zlý sklon člověk dosáhne modlitby zvané “pozvednutí MAN,” a pak obdrží odpověď a je začleněn do každého.

Takže není nic špatného na nikom. Každému jsou dány jeho vlastnosti shora. Do doby, než člověk vstoupí do skupiny, a začne se vyvíjet na mluvící úrovni, neexistuje, a tak není nikdo, o kom můžeme mluvit. Člověk na zvířecí úrovni neexistuje.

[66291]
Z 4. části denní lekce kabaly 13/1/12, “mír”

Přednáška trvala hodinu a půl, a pak následovala spousta otázek z publika. Všichni účastníci akce obdrželi dárek: novou knihu v čínštině: Krize: Chcete vědět proč?

Příští přednáška se uskuteční po novém čínském roce.

[66718]