Baal HaSulam. “Mír ve světě“:

Přirozeností naprosto každého jednotlivce je využívat životy všech ostatních lidí ve světě pro svůj vlastní prospěch. A vše, co dává ostatním je pouze z nutnosti, za účelem, aby využil druhého ještě dovedněji, takže to jeho přítel neucítí a vzdá se mu.

Baal HaSulam. “Řeč k oslavě závěru Zoharu – A Speech in Celebration of the Conclusion of The Zohar“: 
Jak může člověk dosáhnout úplné rovnocennosti formy se Stvořitelem, tak že všechny jeho činy budou zaměřeny na dávání ostatním, když je lidskou přirozeností pouze přijímat pro sebe? Naší přirozeností nejsme schopni udělat ani nejmenší věc pro prospěch ostatních. Když dáváme ostatním, jsme nuceni očekávat , že za to nakonec dostaneme odměnu, která stála za to. A pokud se člověk cítí spokojen se svým současným stavem, není schopen udělat ani ten nejmenší pohyb. Jak tedy může být každý čin ( namířen ) dávání ostatním a ( nepřijímat ) vůbec nic pro sebe?

Baal HaSulam. “Uvedení do Knihy Zohar,” článek 20:
Naše essence je stejná, jako essence všech částí stvoření, což je nic víc a nic míň, než vůle přijímat.

 Baal HaSulam, „Uvedení do Knihy Zohar,“ článek 19:

Až budou všechna stvoření souhlasit s skoncováním a vyhlazením jejich egoistické touhy přijímat sami pro sebe, a nebudou mít jinou touhu, než dávat ostatním, všechny starosti a zlo světa přestanou existovat. A nám všem bude zaručen šťastný, zdravý a bezpečný život, poněvadž pro každého jednoho z nás tady bude celý svět k upokojení jeho potřeb. Avšak, když má každý z nás vůli ( úmysl ) přijímat pro sebe, odtud pocházejí bolesti, války a zabíjení, kterému nemůžeme uniknout. Oslabují naše těla všemi druhy bolestí a nemocí.

Baal HaSulam, „Esence náboženství a její smysl“:

Zlo není nic jiného než sebeláska, zvaná egoismus, protože je odlišná od Stvořitele, který nemá žádný úmysl přijímat pro sebe, ale pouze dávat.

Baal HaSulam, „Mír ve světě“:

Sdílená vlastnost všech lidí je, že každý jeden z nás stojí připraven zneužívat a těžit z ostatních lidí pro svůj osobní požitek jakýmkoli možným způsobem, bez toho aby bral v úvahu, že se pozvedne zkázou svého přítele. A není důležité, jaké omluvy každý z nás nachází, aby tak mohl jednat.

Baal HaSulam, „Odhalení Božskosti ( Matan Torah )“:

Pro člověka je přírodním zákonem nahlížet na všechno mimo své tělo jako na nereálné a neexistující. A jakýkoliv čin ( movement ), který člověk dělá za účelem, aby miloval svého bližního, nemůže být považován za „lásku k bližnímu,“ protože je souzen pro svůj cíl: mít prospěch z tohoto činu. Není v lidské přirozenosti učinit nějaký čin z lásky ke svému sousedu, bez očekávání odměny a tak je takový čin zcela nemožný. A pouze odhalení Stvořitele ( Vyšší Světlo, Ohr Makif ) nás dokáže změnit.

Články 10-12, souhrn:

10. Tak světlo vychází ze Stvořitele a, procházejíce světy AK a ABJA, odděluje se od Stvořitele dokud nedosáhne nejmenší touhy, kde její zdroj – Stvořitel – není nadále pociťován.

Tento stav se nazývá „náš svět.“ Avšak studiem Kabaly ve skupině, s úmyslem dosáhnout Stvořitele, člověk vyvolává Světlo Vyššího stupně, který táhne touhu nahoru, dávajíc jí možnost postupovat po stupních světů až do Světa Nekonečnosti. Tam člověk může přijmout všechno Světlo, připravené pro něj Stvořitelem už v době Myšlenky Stvoření. Tak je tedy psáno: “Stvořitel si přeje očistit ( od egoismu ) ty, kteří o Něj usilují, za tímto účelem jim dal Tóru ( napravující Světlo ) a přikázání ( náprava lidských záměrů z „pro mě samotného“ na „pro Stvořitele“ ).

11. Rozdíl mezi duchovní a materiální existencí je tento: „Záměr pro mě samotného“ je materiální a bytí v tomto stavu se nazývá „náš svět“ ( Olam Hazeh ). Záměr „pro Stvořitele“ ( nebo „pro mé přátele,“ což je stejná věc ) je duchovní a bytí v tomto stavu se nazývá „Vyšší Svět“ ( nebo Světy ABJA ). Vyšší svět existuje nad nejnižším ze všech stupňů – naším světem.

Všechny vzestupy, sestupy, změny a pohyby, které se dějí ve Vyšších Světech neprobíhají v nějakém imaginárním prostoru. Jsou to změny ve velikosti záměru „pro Stvořitele“ a doprovodné touhy. Čím větší je touha, tím blíž je ke čtvrté fázi a tím níž se nachází.

Je nám nařízeno „očistit“ ji za pomoci:

– Tóry ( Vyššího Světla ), a

– Přikázání ( změny záměru z používání touhy „pro mě samotného“ na používání jí „pro Stvořitele“ ).

Jinak nebudeme schopni dosáhnout Vyššího cíle – Myšlenky Stvoření.

 Baal HaSulam, „Uvedení do Knihy Zohar,“ článek 68

Nedivte se, že čin jediného člověka spustí sestup nebo vzestup celého světa. Protože je nezlomným zákonem, že „celkové a jednotlivé ( general and particular ) jsou rovnocené.“ A vše, co se děje v celku se děje také v jednotlivých částech. A vice versa ( a naopak ): vše co se stane v jednotlivém, se stane také v celku, protože celek nemůže nastat, dokud jednotlivosti nebudou odhaleny s ohledem na kvantitu a kvalitu jednotlivostí. Proto činy každého člověka pozvedají nebo snižují celý svět.

Baal HaSulam, „Mír ve světě“:

Naprosto každý jednotlivec ve společnosti je jako ( ozubené ) kolo , které je připojeno k několika jiným kolům stejného stroje. A to jedno kolo nemá svobodu pohybu v sobě a sebou samotným, ale pokračuje s pohybem ostatních kol v určitém směru za účelem, aby stroj vykonával svůj hlavní účel. A pokud je jedno kolo rozbito, není to chápáno jako rozbití toho jednoho kola, ale je to hodnoceno vzhledem k službě a roli, kterou provádí pro celý stroj.

Baal HaSulam „Mír ve světě“:

Celek má jen to, co mají jeho jednotlivé části. A prospěch kolektivu je prospěchem každého jednotlivce. Ten, kdo ubližuje celku, ubližuje zároveň sobě a ten kdo prospívá celku dostane v tomto prospěchu podíl, protože je částí celku. A celek nemá větší cenu, než součet jeho jednotlivých částí.