Vstupujeme do nové fáze našich „vztahů“ s koronavirem. Již jsme téměř dokončili fázi jeho popírání a lidé začínají akceptovat, že je virus zde a že nemůžeme dělat nic, abychom to zahnali. Ještě sice setrváváme ve fázi hněvu, který by stále mohl způsobit velké škody, také však již začínáme být touto válkou unaveni a vzdáváme se.
REUTERS: Rodinná restaurace v Kansasu přežila depresi, pandemii však ne.
Planetu pokrývá obrovský hustý šedý mrak a není ani náznaku, že by se brzy rozplynul. Takto se lidé cítí po tolika měsících, kdy naše životy ovlivňuje Covid-19. Lidstvo, které nevidí na obzoru východisko, se začíná cítit unavené, vyčerpané a zaseknuté v negativních myšlenkách na to, co bude dál. (Pokračování textu…)
Začalo se očkování proti koronaviru. Průkopníkem očkování se stalo Rusko následováno Velkou Británií. Znamená to světlo na konci tunelu? Stručně řečeno: ne.
Na to, abychom vyslechli poselství, které nám přinesl koronavirus, jsme měli dost času. Odhalil naše sociální selhání – nejednotu na všech úrovních. Ukázal nám, že společnost, která žije konzumem a vzájemnou netečností, není životaschopná.
V posledních desetiletích se objevil chronický únavový syndrom. Jedná se o pocit extrémní únavy, která přetrvává i po delším odpočinku a spánku. Příčiny onemocnění nejsou dosud známé. Řada studií naznačuje, že spouštěči syndromu chronické únavy jsou viry. Účinná léčba v současnosti neexistuje. A to přináší obrovské škody lidem i ekonomice. (Pokračování textu…)
Měli jste někdy pocit, že vaše myšlenky budují nebo ničí svět kolem vás? Je to tak; jsou „mozkem“ naší touhy a tento mozek utváří svět, ve kterém žijeme.
Už desítky let si uvědomujeme, že lidstvo ničí planetu, že náš způsob života je neudržitelný a že žijeme ve vypůjčeném čase na úkor našich dětí. Byli jsme si toho vědomi a snažili jsme se zastavit, ale nešlo to. Teprve COVID-19 naše bezohledné chování zastavil. Pokud zmizí a my budeme pokračovat tak jako dosud, zničíme vše, co z naší planety zbylo, a pro blahobyt a rozvoj neponecháme nic. Nemůžeme si pomoci, protože naše činy jsou odnoží našich myšlenek, a dokud jsou naše myšlenky negativní, tak budou negativní i naše činy.
Najednou vidíme, že se nemůžeme vymanit ze vzájemné závislosti. Sice nechceme být na nikom závislí, ale když ostatní nebudou opatrní, mohli by mě nakazit, a pokud nebudu opatrný já, mohl bych zase já nakazit je.
Jak se mohu před druhými chránit? Co když jsou nezodpovědní? Ale i já jsem často nezodpovědný. Tak jak mohu věřit, že ostatní nebudou? Mám vůbec právo to od nich očekávat?
Nyní, když si všichni víceméně dokážeme představit, jaké to je být ve vězení, je čas přijít na to, jak se z něho natrvalo dostat.
Státy se otřásají. Státy se chtějí vzkřísit k životu. Ve vzduchu se vznáší touha procitnout, uniknout ze zajetí, zhluboka se nadechnout, skoncovat s noční můrou. Co nám brání? Virus? Ne, to my sami.
Měsíc po měsíci plyne nadarmo. Konflikty, nervy, neplodné naděje – a žádná střízlivá analýza, žádné skutečné závěry.
Nyní, když nás zasáhla druhá vlna koronaviru, již jasně vidíme, že nebojujeme s koronavirem, nýbrž sami se sebou. Za záplavou statistik, které se na nás hrnou, stojí elementární lidský egoismus, jenž se nechce vzdát své moci.
V Izraeli během září zemřelo na koronavirus a jeho následky více než pět set lidí. Izrael se tak stal morovou zemí. Pandemií je zachvácen celý svět a předpovědi jsou ponuré. Průměrný věk obětí ve vážném stavu se postupně snižuje. „Navzdory tvrzení, že zemřeli na jiné, většinou chronické nemoci, nový výzkum ukazuje, že bez korony by tito lidé žili nejméně o šest měsíců déle,“ říká profesor Ran Blitzer, vedoucí výzkumu v rámci zdravotního fondu Clalit.
Nedočkavě se dožadujeme konce pandemie koronaviru místo toho, abychom se z ní již nyní poučili. V důsledku toho se mohou vyskytnout doprovodné jevy, které nebudou méně destruktivní než ona sama.
Čím déle s námi koronavirus zůstane, tím více se jeho účinky odrazí v různých oblastech života. Ohroženo je nejen zdraví a ekonomika, ale také náš psychický a duševní stav. Syndrom strachu a úzkosti dnes nezachvacuje jen tradičně zranitelnější část populace, nýbrž značné množství obyvatel včetně dětí a mládeže. (Pokračování textu…)
Rozpoznání etap vývoje lidstva je snadné. Pokud se rozkryje nová úroveň propojení a vzájemné závislosti, je to znamení, že jsme byli posunuti do další etapy. Ukázkovým příkladem nové etapy je COVID-19.
RSS Kanál
Rav Laitman na Twitteru