Kategorie Archiv: Zdraví

Péče o vaše tělesné zdraví

Přidáno Březen 13th, 2012

Dr. Michael Laitman

Otázka: Vím, že věnujete velkou pozornost každodenní rutině ve skupině a tomu jak vaši studenti pečují o své fyzické zdraví.

Odpověď: To je pravda. Pokud by lidé ve skupině byli uvolněni od zbytečné práce, která jen znečišťuje životní prostředí a strávil dvě až tři hodiny denně prací ve prospěch integrální společnosti, budou mít hodně času v průběhu dne a každopádně by se věnovali sportu a tělesnému cvičení.

Část pohybových aktivit by se měla konat pod širým nebem: v přírodě, na plážích, během pikniků, kempování a různých výletů, které za určitých podmínek můžou trvat i několik dní. Již praktikujeme tyto věci. Nikdy nezanedbáváme význam tělesného vývoje.

V naší skupině máme báječného maséra, chiropraktika, tanečníky, a tak dále. Vidíme, že v rámci skupiny si to žije vlastním životem, přátelé si navzájem pomáhají řešit zdravotní problémy. Věnujeme tomu velkou pozornost, a já to považuji za nedílnou součást integrovaného procesu.

Kromě našich přestávek na jídlo a dalších událostí, nejméně třicet minut denně, třikrát denně (ne-li více) věnujeme fyzickému cvičení. V každém okamžiku je možné dát si kávu nebo kdo chce cigaretu. Nikdo není omezen žádným způsobem. Nicméně, tělesné cvičení, běh, rychlá chůze, masáže, a tak dále, jsou naprosto nezbytné.

[72367]
Z “Diskuse o integrální výchova # 11 12/16/11

Zařazen do: Integrální výchova, Vzdělání, Zdraví - Žádné komentáře→

Stvořitel nepřináší žádnou tmu

Přidáno Prosinec 9th, 2010

Dr. Michael Laitman

Stvořitel pracuje pouze s Jeho Světlem. Světlo ovlivňuje touhy (Kelim, nádoby), které  se v závislosti na jejich stavu cítí lépe nebo hůře podle jejich ekvivalence ke Světlu. Toto tvoří zákon o ekvivalenci formy.

Čím více se shoduji se Světlem, tím lépe se cítím. Čím méně jsem mu podobný, tím hůře se cítím až do bodu, kdy pociťuji úder. Tohle všechno je vliv Vyššího Světla. I tma kterou zažívám, je také Světlo, které na mě pracuje. Jsou to pouze mé protikladné vlastnosti, které mi Ho odhalují jako tmu. Namísto Světla (Ohr), cítím tmu (Orta).

Nicméně, Stvořitel nevlastní žádnou tmu. Jednoduše, když On přidá trošku Světla, my se okamžitě cítíme špatně. Je to tím, že v tomto Světle objevujeme větší touhu, a tehdy “padá tma“.

Světlo stojí proti touze. Jinými slovy, s pomocí Světla se ve mně rozvinou enormní touhy. Někde na druhé straně od nich, v místě přede mnou skrytém, se nachází enormní potěšení, a přesto, trpím.

Také se to může projevit ve zdravotních problémech, životosprávě, špatné náladě, vnitřním neklidu a také i v přání zemřít, ale to je vše vliv Světla. Pokud Světlo naplní připravené touhy (Kelim, nádoby), je pociťováno jako potěšení protože je naplňuje. Pokud Kelim nejsou připraveny, je to úder.
[28123]
Z Denní Lekce Kabaly 11/26/10, Baal HaSulam, Letter 52, 1928

Zařazen do: Cesta, Utrpení, Vnímání, Z ranní lekce, Zdraví - Žádné komentáře→

Život a smrt

Přidáno Červenec 28th, 2010
Dr. Michael LaitmanOtázka, kterou jsem obdržel: Světlo, které lidé vidí v průběhu klinické smrti, jim dává pocit míru, má toto světlo něco společného s okolním světlem?
Moje odpověď: Tento typ pocitu je společný psychologický jev během klinické smrti. Zažil jsem to, když jsem byl v kómatu po dobu jednoho týdne, a jsem si dobře vědom jeho účinků. Je to fyziologická reakce organismu.

Proč by živé tělo mělo přijímat světlo jen proto, že zemřelo? Proč by si člověk měl myslel, že smrt fyzického těla znamená korekci? Po smrti tělo zůstává na fyzické úrovni, stejně jak tomu bylo za jeho života. Jak to ovlivní duši?

Jediná věc, která má dopad na duši je korekce. Naopak, pokud duše jednoduše opustí tělo, aniž byla provedena jakákoli duchovní práce, proč by měla mít nárok na světlo? Byla by to “hanba” - jako “chléb, který není jeho.” Kdybyste dosáhli Vyššího světa pouze tím, že jste řízeni vyšší silou, která na vás působí od narození po smrt, kde je pak vaše svobodná vůle a vědomé úsilí? Kdybych uvnitř sebe prostřednictvím své vlastní práce nezformoval nádobu, schopnou vnímat Vyšší svět, jak budu vědět, že to je vyšší svět? 

Po smrti našeho těla nedostaneme nic, protože zůstává na stejné fyzické úrovni, jako když bylo živé. Jediná věc, která zůstává po smrti jsou Rešimot (informační data, záznamy). Nicméně, jestliže člověk nerealizuje své Reshimot, bude se starými Rešimot narozen v novém těle.

Ve fyzickém těle z masa, není nic duchovního nebo posvátného. Respektujeme mrtvé tělo, protože nám představuje duši. Proto v naší snaze zrcadlit Vyšší duchovní činy, provádíme určité rituály. Kdybychom udělali to stejné prostřednictvím sil naší duše, pak bychom udělali skutečné nápravy.

Baal HaSulam napsal: “Je mi jedno, kde pohřbíte můj pytel kostí.”

Z 4. části každodenní lekce kabaly 16/07/2010, článek “Podstata moudrosti kabaly”

Zařazen do: Otázky&Odpovědi, Symboly, Z ranní lekce, Zdraví - Žádné komentáře→

Duše je nestárnoucí

Přidáno Listopad 18th, 2009

Dvě otázky, které jsem dostal, a které se vztahují k věku duše:

Otázka: Proč mívají nevinné děti rakovinu, AIDS nebo jiné nevyléčitelné nemoci? Není to od Stvořitele nespravedlnost?

Moje odpověď: Ve všech jsou stejné duše; duše nemají věk.

Otázka: Jaký smysl má to, že dítě zemře nebo má těžkou nemoc? Získává z toho duše zkušenost a je v tom nějaký význam?

Moje odpověď: Duše nemá věk. Všechny duše byly v rozbití jediné duše zrozeny společně. Proto mají rozdílný věk pouze těla a dítěti není dávána přednost před starcem.

Zařazen do: Duchovno, Otázky&Odpovědi, Zdraví - Žádné komentáře→

Dělejte požadavky a používejte každý okamžik svého života, abyste postupovali

Přidáno Listopad 5th, 2009

Hlavním faktorem, ovlivňujícím rychlost duchovního vývoje, je návyk. Pokud by člověk požadoval odměnu za každý čin, který vykonal, rychle by dosáhl odhalení Vrchního světa.

V noci jsem vstal a přišel jsem na lekci – kde je má odměna?

Dal jsem Ti otázku – kde je Tvá odpověď? (když se obracíte na Stvořitele) 

Obrátil jsem se ke skupině a snížil jsem se, abych byl naplněn velikostí cíle – kde je?

Pokud bych tímto způsobem neustále požadoval od sebe, přátel a od Stvořitele, používal bych každý okamžik svého života (ať dobrý či špatný) efektivně a postupoval bych rychle.

Člověk musí být jako malé dítě v neustálém hledání a poznávání. Nejděsivější prokletí je stát se starým zatímco jste ještě dítě, protože pak byste nadále nemohli studovat a být ohromováni, neměli byste životní náboj a tak byste se stali jen unavenými starci.

Ne, stařec by měl být jako dítě!

Zařazen do: Cesta, Evoluce, Studium, Zdraví - Žádné komentáře→

Strana 1 z 212