Otázka: Jakou větu mohu před sebe napsat velkými písmeny, abych pokaždé když jsem roztržitý a mé myšlenky bloudí, se mohl vrátit a zaostřit znovu?

Odpověď: Představte si stav, o který stojí stále usilovat, a popište tak, aby vás tato věta okamžitě upozornila, že vnímáte realitu, jako rozdělenou a rozbitou do různých částí jen proto, že jste uvnitř egoismu.

Jakmile se zbavíte tohoto pohledu skrze své ego, vše se stane jedním celkem. Jako byste se dívali na realitu skrze oponu, která má v sobě malé otvory, a to co vidíte, se zdá být z jednotlivých částí. Ale pak odstraníte tuto oponu ze svých očí a celá realita se ukáže být jedním celkem.

Z 2. částí každodenní lekce kabaly 28/7/11, Zohar

 [49518]

Stvořitel vše stvořil proto, aby potěšil člověka. Potřebujeme ale nádobu, touhu, abychom přijali dobro, které nám chce dát. Chtěl dát radost, ze které se sám těší: odevzdání. Na světě žádná další radost neexistuje!

Nicméně, abychom cítili tuto radost, musíme mít opačné vlastnosti, nedostatek naplnění, protože opakem přání odevzdávat je přání přijímat potěšení.  Proto Stvořitel stvořil přání těšit se, umělé stvoření, které předtím neexistovalo, opačný otisk sebe sama.

A nyní v sobě stvoření cítí tyto protiklady. Na jednu stranu cítí, že je možné se radovat z naplnění svého přání. Pak ale provede kalkulaci a začne si přát odevzdávat. To jest, že už více nehledá naplnění.

Odevzdání není naplnění, ale vlastnost, přání dávat. V odevzdání, člověk není potěšen tím, co přijme na oplátku, ale sám akt odevzdání se pro něj stane naplněním.  Avšak v přijímání, čin je oddělen od naplnění. A když do mě naplnění vstoupí, cítím se potěšen. Tak mé přání a naplnění jsou dvě opačné věci a já musím tvrdě dřít, abych se naplnil, protože je mi opakem.

Avšak, v odevzdání potřebuji pouze cítit něčí přání a uspokojit je. A přímo tento čin, ku druhé osobě, kterou uspokojuji, se stává naplněním. Neočekávám, že bych přijal na oplátku jakoukoli odměnu. Mým potěšením je akt dávání.

Kvůli tomuto rozdílu se musí člověk, pracující s přijímáním, vždy kontrolovat a zvážit: Kolik jsem dal a kolik mi zaplatí? Je to tím, že platba nezáleží na mně, ale na druhém, na tom, kolik by mi chtěl dát. Pokud však pracuji v odevzdání a chci pouze to, nejsem závislí na nikom a mohu se sám rozhodnout, kde jsou mé hranice!

Proto ten, který kráčí po cestě odevzdání sám určuje, do jaké míry v ní chce být. A Stvořitel s ním souhlasí! Existuje tu pouze jeden obecný zákon odevzdání a lásky, který obklopuje a naplňuje celé stvoření. Na odevzdání neplatí žádné omezení či zákaz! Proto se každé stvoření může samo rozhodnout, na jaké úrovni vzhledem k této kvalitě, myšlence, úmyslu odevzdávat, chce být.

Nemůže tu být žádná kalkulace, kolik jsem dal a kolik mi bude zaplaceno. Není zapotřebí se bát, dal-li jsem méně, měl bych dostat méně. Jsem v tomto všezahrnujícím zákoně vzájemného odevzdání, obalujícím a naplňujícím celý vesmír, neboť „není nikoho jiného kromě Něj.” Já sám určím, na jakém stupni chci být. V souladu s tímto stupněm prožívám odhalení či ukrytí mé schopnosti odevzdávat, a do té míry se raduji.

[49673]
Z 1. části denní lekce kabaly 29/07/2011, Shamati #61

My můžeme tyto knihy také používat, aniž bychom věděli či rozuměli tomu, o čem si kabalisté mezi sebou píší, protože každý z nich píše ze své vlastní úrovně. Když je však čteme jako malé děti a snažíme se zjistit, co v niích píší, co si mezi sebou chtějí předat a co nám chtějí  vylíčit, když otevřeme tyto knihy od velkých kabalistů a přejeme si být jim podobní v jednotě a vzájemném odevzdání, což znamená připojit se k nim, připojit se k systému duší, ve kterých se nacházejí ve spojení jeden s druhým, zaujmout mezi nimi své místo, shromáždit se ve stejném kruhu, pak, s pomocí těchto rukopisů, si zasloužíme být jim blíže.

Je to tím, že knihy napsané kabalisty obsahují jejich sílu, jejich myšlenky. A pokud si přejeme lnout k nim, pak tím, že se snažíme vzájemně sjednotit a společným čtením jejich textů, žádáme o vstup do tohoto systému a připojení k stavu, ve kterém jsou.  

Proto, zatímco čteme Zohar, bychom  měli zkoušet nezapomínat, že s pomocí tohoto textu se chceme napravit a být přibráni do stejného systému, který již obsahuje duše, a my jsme ti jediní, kteří tam do naší jednoty stále chybí. Dostaneme se tam, jakmile se navzájem spojíme a spojíme přání vstoupit do stejného systému, kde již přebývají všichni velcí kabalisté. V podstatě, tento stav již existuje a my jej pouze hledáme. Vždyť  Zohar mluví o našem budoucím stavu, kterého dosáhneme a do kterého vstoupíme. 

Představme si sebe ve společném systému duší, mezi těmito velkými kabalisty – žádejme to!

Ze 2. části denní lekce kabaly 24/7/2011, The Zohar

Otázka: Jaké to je skutečně pocítit Světlo?

Odpověď: Nemám nic, co bych dal druhému člověku, ale když mu opravdu chci něco dát, tak se ve mně, v mém přístupu k němu, v touze po lásce a odevzdání, odhalí speciální „proud“, který se nazývá „Světlo“.

Aby bylo možné vnímat jakýkoli vnější jev, je nutné dosáhnout ekvivalence s ním. Stejně jako rádio, které je naladěno na určitou vlnu, já generuji vlnu, kvalitu, která je mimo mě. Uvnitř sebe vytvářím příklad nebo model kvality odevzdání, který je mimo mě. A pak zachytím a vnímám tuto kvalitu.

Pokud opravdu chci přistupovat k jiné osobě podle zákona odevzdání, pak se najednou v mém postoji k ní vytvoří určité naplnění, které vypadá, jakoby přicházelo z venku, i když ve skutečnosti vyplave na povrch zevnitř. Tato odpověď, kterou cítím ve své touze po odevzdání, je světlo.
Z 5. části denní lekce kabaly 20/7/2011, „Arvut“

Otázka: Proč i po tolika letech studia se stále ptáme na jeho účel? Vyplývá z toho, že vždy začínáme od začátku, od nuly?

Odpověď: Ne, pokaždé začínáme z ještě větší „nuly“! Opravdu, egoistická touha neustále roste, stejně jako porozumění. Naše touhy jsou ostřejší a přesnější, a tak naše „nula“ se stává hlubší a vymezenější.
[48257]
Z 1. části denní lekce kabaly 15.7.2011, spisy Rabáš

Otázka: Neděláme dost v naší individuální, vnitřní práci. Jak se můžeme dostat z tohoto stavu?

Odpověď: Útokem. Nemůžete tu udělat nic jiného. Všechy primární zdroje máte před sebou.

Otázka: Proč ale nejsme schopni obrátit všechny naše útoky v jeden společný atak, v jedno přání?

Odpověď: Jeden útok nepomůže. Fungovat to bude pouze tehdy, pokud bude nepřetržitý, pokud naše rány budou konstantně tlouct do jednoho bodu bez ustání.
[48489]
Z 5. části denní lekce kabaly 18/07/2011, “Arvut”

Otázka: Co bych měl dělat, pokud jsem schopen se anulovat ve svých myšlenkách, ale je pro mě velmi složité tak učinit prakticky?

Odpověď: To není možné! Pokud se opravdu anuluji ve svých myšlenkách, pak je tomu tak i v činech. Činy odráží úmysl.

Pokud jsme však stále nedošli k rozhodnutí se anulovat, pak nejsem schopen plnit tento zákon a pouze se obelhávám tím, že si myslím, že jsem se ve svých myšlenkách anuloval. 

Pokud vidíme, že po sporu skupina nedošla k jednotě, do další hádky, je to znak toho, že se její členové neanulovali před sebou navzájem a nemají žádnou šanci dosáhnout duchovna. 

Prováděním vnitří sebe-analýzy a snahou anulovat egoismus před přáteli, vnitřně i zevně, provádíme duchovní práci. Duchovní svět mezi námi může být prakticky odhalen pouze za podmínky, že zcela anulujeme egoismus v souladu s úrovní našeho stávajícího stupně. 

Pokud dosáhnete skutečného sebe-anulování ve vztahu k jakémukoli člověku, budete přesvědčeni, že se cítíte v duchovní realitě, v kvalitě odevzdání, spojení do určité míry se Stvořitelem!

Z 1. části denní lekce kabaly 17/07/2011, Rabašovy spisy

Otázka: Pokud pokračujeme v práci na naší vnitřní jednotě a vzájemném spojení, budeme se i více milovat navzájem ve vnějším světě?

Odpověď: Ano, ale neplatí to pouze pro nás, ale pro celý svět. Je to přeci všechno jeden systém. Pokud na našem stupni (který je výše, než ten zbytku světa) se snažíme přblížit naše duchovní části k jednotě, tím, že tak činíme, přibližujeme též materiální části, myšleno lidi, k jednotě mezi nimi. 

Vskutku není lidí, není jednoty či roztržek mezi nimi. Jsou to vše ty samé duše, pouze si sebe a spojení mezi sebou představují z úhlu pohledu nazvaného „tento svět.“ Všechno co vidíte, je jedna a ty samé duše ve stejné síti, pouze vnímají sebe a spojení mezi sebou jako náš iluzorní svět. 

Proto pokud aspirujeme k tomu vytvořit toto spojení, zatímco jsme s nimi uvnitř v tomto společném systému, pouze na vyšším stupni vědomí a porozumění, přirozeně to každého ovlivní. 
[48141]
Ze 2. části denní lekce kabaly 14/07/2011,  Zohar

Fyzické činy v naší době neurčují nic. Příroda od nás žádá správný přístup. A to je ten problém. Neměli bychom rozdávat pomoc lidem, nebo se vzdát poslední košile. To co se od vás žádá, je jiný postoj. Musíte změnit sebe a nikoli způsob jak jednat.

Až dosud jsme jednali fyzicky, tak jak náš egoismus nebo falešný altruismus žádal. Dali jsme chleba pro chudé, a obecně řečeno, snažili jsme se změnit svět, jakkoliv se nám líbilo. Ale toho už bylo dost. Výsledky hovoří samy za sebe. Od této chvíle, jsme my ti, kteří se musí změnit.

Místo toho, abychom měnili svět, chceme změnit sami sebe s pomocí vnějších sil. To je nový trend. Na této cestě uvidíme, jak se vše co se nám podařilo zavařit napravuje.

Pro člověka je ale těžké to přijmout. Myslí si: „Co mám změnit? Proč si místo toho nevezmete 10% více na daních.“ A proto to vyžaduje, veřejný konsensus, který učiní snadné, co se jeví jako obtížné. A pak už to tak těžké nebude. Kdyby o tom každý začal přemýšlet, pak se k nim šťastně připojím. Koneckonců, vliv lidí kolem mě pracuje sám o sobě. Nezáleží to na mně, já nic neurčuji. Jsem závislý na druhých.

A proto se nemusíme obrátit na každého člověka individuálně. Nejdůležitější je změna prostředí, obecný způsob myšlení ve světě. A vše ostatní se dostaví.
Z 5. části denní lekce kabaly 14.7.2011, „Arvut“