Otázka: Snažím se představit si 72 hodin kongresu. Jak mě tento proces přivede k Jednomu, Jedinečnému a Sjednocenému?

Odpověď: Vstoupím do kongresové haly jako svaté lázně (Mikveh), místo, které mě očistí a napraví. Toto místo je naplněno svatou vodou, kvalitou Biny, matčino lůno, jehož se stanu součástí a v němž rostu. Nemusím udělat nic, než se tam usadit jako kapka spermatu uvnitř dělohy. Musím na ní ulpět a vše další udělají ostatní. Musím se jednoduše stát součástí toho, co se děje.  

Je psáno, “Stvořitel přebývá uvnitř svého národa,” kde “uvnitř národa” se má za místo, kde se všichni shromáždí a každý člověk anuluje svůj egoismus jak jen může za účelem sjednotit se dohromady. Pak odhalíme že tam, uvnitř této jednoty, se nachází vyšší—Malchut, Šechina. A uvnitř ní— Šochen, Stvořitel.

Nic víc nepotřebujeme! Jen tam přijít a nebýt inteligentní. Ztraťe své “Já”:  Přijdete dovnitř a rozpustíte se. Někdo Vás o něco požádá, tak to prostě uděláte. Jen se připojíte, bez jakýchkoli vyjasňování. Nejdůležitější věcí je plout ve společném proudu.

To je důvod, proč je kongres vhodný pro každého, pro každého člověka. Pokud tam jen člověk může přijet, pak tam vznikne hybná síla, která nád námi převezme vládu a roztočí nás všechny v jednom víru, jako celek. A my nic jiného nepotřebujeme. Nebudeme potřebovat zvláštní mysl nebo dlouhé studium, jen tuto sílu. S ní už dostanete otisk vyššího, vyššího stupně. Tak přijďte!

Přišli jste tam, zpíváte, tančíte, jíte, připravujete jídlo a anulujete se před tím, co se děje, jak jen můžete. To Vás přivede k vyššímu stupni, protože je tam, uvnitř, ve spojení mezi lidmi.

Tradice společného jídla, zpívání písní a tance byla založena kabalisty. To vše vede k sjednocení a bez jednoty je to nemožné. Abraham jednou pozval hosty do svého stanu a nejdříve je usadil u společného jídla, zatímco vysvětloval, že je nezbytné se sjednotit a milovat bližní.

Bez jednoty nic nezvládneme. Chápu, že náš egoismus, naše podstata je proti. Také jsem kdysi byl proti jednotě, a dokonce více, než vy. To mě ale nezastrašilo: Na jakýkoli egoismus existuje síla jej porazit. Nejdůležitějsí, snažte se být co nejrozhodnutější jak můžete a nastavte svou mysl na to přijít a ztratit se.

Ztraťit se na nějakém neznámém místě, jako peněženka, kterou jste měl a nyní je fuč. Není prostě nic, co s tím můžete udělat: Byla tam a nyní je pryč! Zkuste to!
[62141]
Ze 3. části denní lekce kabaly 28/11/2011, Talmud Eser Sefirot

Není nic kromě čtyř fází přímého Světla. Abychom je však mohli podrobně popsat, potřebujeme celé stvoření, které bylo vytvořeno pod nimi. 

Malchut světa Nekonečna rozhodne, že musí dosáhnout přilnutí, protože nedokáže unést oddělení. Je plné Světla, a na straně Světla, Stvořitele, je dokonalost. Malchut však odhalí úplný opak. 

Je to jako chudák, který přijde ke svému bohatému příteli. Boháč mu dává vše z hloubi svého srdce. Chudák se však stále cítí méněcenný, protože není tím, který to vše vydělal, a nedokáže svému příteli laskavost žádným způsobem oplatit. 

Když přijme dárky, potěší boháče, ale není tím, který tuto situaci vytvořil. Pokud by se nic nezměnilo až na to, že to vše pochází od něj, přijal by vše. Přijal by a radoval by se stejným způsobem. Tak v čem je rozdíl? 

Rozdíl je v tom, že on, on sám, musí tuto situaci vytvořit. Proto musí opustit dosavadní stav a pak se k němu vrátit nezávisle.

To je přešně to, co se děje v Malchut světa Nekonečna. Má vše kromě této speciální části. Na straně světla je plné přilnutí, ale musí projít omezeními a procesem vývoje, aby dosáhla téhož stavu. Jenže pak to chudák bude chtít sám!

Chudák zůstane chudákem a bude chtít dostávat od boháče, přilnout k němu, záviset na něm a radovat se z toho, co od něj dostává. Chudák musí obnovit tuto situaci do posledního detailu. Jinak, pokud se nevrátí zpět do přesně toho stavu, zraní boháče, Stvořitele.

Jediným přídavkem je můj souhlas se vším, co si vytvořil dříve, ale nyní jsem toho dosáhl sám. Dokázal jsem to osobně! Ani bída, ani chatrnost přání či chudoba, ani malost stvořených bytosní není vadou. Chudák se vrátí zpět do stejné situace, situace ve které nemá nic, a vše se k němu dostává z boháčova stolu. Nicméně teď už nejde o ponížení, ale o čest.

Nic na situaci mezi těma dvěma se nezmění až na to, že člověk ukáže, nakolik se vším souhlasí!
[61116]
Ze 3. části denní lekce kabaly 17/11/2011, TES

Otázka: Pokud vím, že hledám věčné štěstí obsažené v odevzdání, ale ještě ho necítím, jaká by měla být moje umělá žádost?

Odpověď: Musíme mluvit více o kvalitách, které ještě nemáme, ale hrajeme si s nimi jako děti. Kromě toho, že dítě vnímá svou hru jako nejzávažnější a skutečnou věc, roste díky této skutečnosti. Zatímco když si hraju já, vím, že to není vážné a skutečné. V tom spočívá celý problém.

Kdybych byl schopen investovat více srdce a mysli do této hry, měl bych z toho větší prospěch. I když to však tak může být, hra funguje tak jako tak. Světlo mě ovlivňuje a já se měním.

A co je nejdůležitější, je třeba pokračovat. Jak je psáno: “Ať se stane cokoliv, ať přijde cokoli, jen neodejít,” a pak na to přijdete. Světlo vás bude ovlivňovat pokaždé silněji. A i když to může vyžadovat roky, nakonec si začnete všímat změn v sobě, vážit si kvality odevzdání a postupovat s ní.
 [58784]
Z 1. Části denní lekce kabaly 26.10.2011, spisy z Rabáš

Všechny malebné popisy, které jsou nám dány v Tóře, nám říkají o čím dál silnějším spojení mezi lidmi. V duchovním světě člověk nevstoupí fyzicky do Egypta, přes hmotné Rudé moře a poušť Sinaj, nebo dosáhne hmotné izraelské země. V duchovním světě toto všechno symbolizuje různou míru spojení mezi dušemi, mezi lidmi, kteří se spojují interně, v jejich touhách.

To je spojení, o kterém nám Tóra říká. Nemluví o zeměpisu nebo historii nějaké skupiny, která chodila po zemi Kananejské a Egyptě. Vypráví jen o spojení, v němž poznáváme tyto stupně. “Odejdi ze své země” znamená opuštění své egoistické touhy, tedy životu v Babylonu. Je třeba opustit toto přání a dospět k většímu, ve kterém se spojíte se svou skupinou silněji. Tato touha se již nazývá “zem Kananejská” (“země” znamená “touha”).

Později vstoupíme do levé linie, naše touhy vzrostou, zlý sklon je odhalen více, a to se nazývá “sestoupení do Egypta.” A když později vystoupíme z tohoto stavu, “Egypta”, tím že se spojíme dohromady, tomu se říká, že jsme v “poušti Sinaj.”

Poté co se spojíme nade všemi problémy, které se nám odhalí, vystoupíme na úroveň nazývanou “země Izrael.” Všechno jsou to stupně spojení a ne geografická místa.

Jména jsou převzata z našeho světa, ale jsou použita pro pojmenování duchovních stupňů. Můžeme jet autobusem z Babylonu do země Kananejské, pak do Egypta a zpět, ale to by nebyla duchovní cesta. Bylo by to pozemský výlet.

Vše záleží na tom, i když sedíme na jednom místě, jak zdoláváme stupně a objevujeme duchovní světy v nás. Ty se odhalují pouze v závislosti na síle spojení mezi námi. Jak se sjednocujeme, objevujeme duchovní stupně v závislosti na síle naší jednoty.

Všech našich “613 tužeb” opravíme pouze prostřednictvím spojení. Pokud se člověk nespojí s ostatními, nesplňuje žádné “přikázání”, nedělá žádnou korekci touhy přijímat. Všechny touhy jsou odpojeny od sebe v důsledku rozbití, a mohou být opraveny pouze spojením jednoho k druhému.
[57571]
Z 1. části denní lekce kabaly 14.10.2011, spisy z Rabáš

Problém je, že nejsme schopni pracovat na našem spojení a uvědomit si jeho význam stále více a více za jakýchkoli okolností, jakékoliv situace a každý den. Jediným důvodem je to, že si lidé představují duchovní svět jako něco, co je daleko od reality, v níž v současné době existují. Myslí si, že duchovní svět existuje na jiném místě nebo jiném vesmíru.

Neuvědomují si, že mohou odhalit duchovní svět tady, navíc k tomuto světu. Je příjemné si myslet, že vstoupíme do duchovního světa po smrti. I když se lidé učí v moudrosti kabaly, že uvidí duchovní svět v tomto životě, přesto si představují odhalení světa mimo ten náš, vzdálený od všeho co tu máme.

Nicméně, toto je nesprávné! To co odhalujme je síť spojujících sil mezi lidmi a Stvořitelem, který plní tento svět, tuto realitu. Odhalíme novou řídící a hnací sílu ve vesmíru, která byla dříve skrytá. Kromě našeho sobeckého přání, ve kterém vnímáme “tento svět”, můžeme odhalit touhu odevzdávat a v jejím rámci, odhalíme nový fenomén tzv. “vyšší” a “budoucí” svět, což znamená, svět, který k nám přichází.

Pokud se člověk všemi jeho silami snaží přiblížit podobě vyššího světa, Stvořitel, jako nedílné spojující síti, která se odhaluje mezi všemi formami, které v současné době vnímá ve svém světě, pomáhá mu to zabránit vzniku “idolů” a zůstat realistický namísto toho aby se ztratil v mystice.

Vyšší svět je síť odevzdání, která je odhalena mezi všemi částmi této skutečnosti, jakož i další reality, která se nám odhaluje jako síť sil. Jediná věc, která existuje, jsou síly, protože všechno, není nic jiného než síla touhy, úmyslu a myšlenky. Když člověk vidí realitu tímto způsobem, tak si začne uvědomovat, že veškeré prostředky k dosažení této nové reality jsou přímo v jeho rukou.

Koneckonců, je to dosaženo s pomocí lidí, kteří jsou nositeli síly odevzdání. To jsou jeho přátelé, kteří chtějí získat odevzdání a altruistický záměr. Nyní spolu se svými přáteli může člověk začít stavět a odhalovat tento systém odevzdání.
[57843]
Z 1. části denní lekce kabaly 16.10.2011, spisy z Rabáš