Otázka: V současné době vědci zjišťují, že jsme všichni vzájemně propojeni, že nespočet vláken, o kterých jsme ani nevěděli, že existují, se táhne mezi námi. Jak to vidí kabalista? Může to skutečně být tak že tato obrovská změť se neustále pohybuje před jeho očima?

Odpověď: Ve skutečnosti je vše velmi jednoduché. A čím dále postupujeme, tím je to jednodušší. Člověk je jednoduchý a Světlo je jednoduché, zatímco mnoho kalkulací vzniká, protože egoismus se protkává s touhou odevzdávat.

Čím dále člověk postupuje, tím přirozeněji vnímá obraz světa. Zvyk se stává druhou přirozeností. Stejným způsobem můžete vidět svou rodinu a blízké: Stane se vaším životem, vaší přirozeností, a už více nevyvíjíte úsilí ve vztazích se svými blízkými, nebo těmi, které skutečně neznáte. Znáte každého z nich a pochopíte všechny souvislosti.

Právě teď se vám to zdá, jako problém, protože to vyžaduje úsilí. Ale když ve vás vládne touha odevzdávat, problémy zmizí. Není nic jednoduššího než poznat duchovní svět a život v něm.

“Je něco takového možné? Jak se mohu starat o všechno, kontrolovat pohyb všech atomů a všech světů? ”

Nemusíte ovládat nic, protože všechno je odhaleno ve vás, jako váš vlastní systém. A to je důvod, proč každý další stupeň bude ještě svobodnější od tlaku, od nutnosti pochopit, co se děje. S každým krokem se všechno stane jen jasnější.
[73976]
Z 4. části denní lekce kabaly 29/3/2012, “Úvod do TES”

Nenapravuji sebe, ale spíše své začlenění do ostatních. Neexistuje nic, co bych v sobě mohl napravit, kromě spojení s ostatními.

Kdo jsou ti “ostatní?” Tady bychom měli porozumět, že mé včerejší “já” není ”já”, kterým jsem dnes. Musím si ujasnit vztah mezi mnou a ostatními podle různých stavů, ve kterých se nacházím. Každý den člověk otočí nový list a nápravy probíhají vždy vzhledem k vzájemnému spojení mezi Parcufim.

Je řečeno, že láska mezi lidmi je zaměřena na lásku Stvořitele. Láska přátel je tou samou nádobou, tím sjetným postojem, ve kterém vyjadřuji své odevzdání Jemu. Vždyť Stvořitel je všeobecný zákon, hlavní atribut, který odhalím ve vzájemném spojení mezi námi všemi. 

Neexistuje nic víc kromě všeobecné nádoby. Ve svém postoji k přátelům, ve svém duchu, ve svém srdci, tvořím Stvořitele. Do té doby On vlastně neexistuje. 

Otázka: Ve skupině provádíme cvičení: Každý by měl myslet na každého starajíc se o každého ve svých myšlenkách. Připomínáme si to navzájem, abychom na to mysleli a přidáváme, “s pomocí Stvořitele.”  Přivede nás to ke skutečné lásce?

Odpověď: Ano, pokud máte na mysli, že vše může existouvat pouze s pomocí reformujícího světla, pak skutečně vytváříte nezbytné podmínky pro naplnění. 

Láska nezná hranic; šíří se do Ein Sof, (Nekonečna) a kupředu. Pokaždé ji definujeme jinak—když opustíme naše stávající přání a záměry. Stávající cvičení je efektivní proti zapomětlivosti: Přítel připomíná jinému příteli tři podmínky: mě, jeho a vyšší sílu, reformující světlo. Jinými slovy, reformující světlo nás přivádí zpět k sobě. Jakmile se Světlo usídlí ve spojení mezi námi a teď, když nás opět ”stmeluje”, naplní nezbytné podmínky pro nápravu, aby mezi námi mohlo znovu přebývat. Tomu se říká Miczva (přikázání) v jazyce kabaly.
[68654]
Ze 3. části denní lekce kabaly 1/2/2012, Studium deseti sefirot

Člověk se nezajímá o to, jestli dostává nebo odevzdává, ale spíše o to, jaký z toho má pocit. Pokud se cítím dobře, jsem připraven přinést ti dárek každý den, každý okamžik. Hlavní věc je, že mi to přináší potěšení.

Není problém dát dárek, ale cítit v tom potěšení. Ve chvíli, kdy cítím, že mě odevzdání naplňuje, dám vám co chcete. Nemyslím na to, zda dát nebo nedat, ale na to, jak z toho mít potěšení.

Zde není mnoho prostoru pro filozofii, protože jsme pouze touha užívat si, a tak můžeme udělat cokoli, pokud nám to přináší naplnění. Otázkou je, jak konat bez přijímání jakéhokoli naplnění?

To je důvod, proč jsme dostali touhu naplnit se egoisticky, abychom nad ní vybudovali náš postoj k formě naplnění. Musím kontrolovat sám sebe: Jak si užívám? To znamená, že sám sebe vezmu pod krkem a teď se rozhodnu, jak bych si měl užívat: tímto způsobem nebo jiným. Do té doby se sám škrtím a nedovolím si něco získat.

Pak se stanu nezávislým. Jsem svobodný s ohledem na naplnění, a jsem schopen zastavit sám sebe od přijímání naplnění, nebo naopak, naplnit se. To mě činí podobným Stvořiteli, protože On je pánem jak touhy tak naplnění. I já se stanu pánem s kontrolou obojího.

Nechápeme, jak se můžeme sami uškrtit vlastníma rukama a jak svobodní jsme, když toho jednou dosáhneme! Je to tak vysoký status, že pouze v něm se názývám “Člověk”.

Do té doby ve mně existuje pouze automatický výpočet a nic víc než to. Je to jako chtít přestat kouřit, protože to je nezdravé. Vše záleží na tom, co je pro mě důležitější.
[72564]
Z 3. část denní lekce kabaly 11/3/2012, TES

Otázka: Co to znamená “přinášet uspokojení stvořiteli”? Stvořitel je vlastnost odevzdání, tak komu přináším uspokojení?

Odpověď: To je způsob, jakým si představujete svůj svět:  formou představ, že je to něco, čemu můžete něco udělat a dostat od toho odpověď. Necítíte, že za všemi těmi tvary je Stvořitel, a že ony jsou jen to, co On udržuje naživu a prostřednictvím jich se Vám představuje na bilióny způsobů.

Vlastnost odevzdání je tou, která odevzdává. Vy přeci k někomu budujete svůj postoj ne podle toho, jak vypadá, ale spíše podle jeho podstaty. Zdá se, že se skládá z mnoha rozlišení, ale kde jsou? V těle nebo v nějaké postavě? Pokuste si představit tvar osoby ”ve vzduchu” bez těla. Vyjměte z něj všechnu spiritualitu a všechna jeho přání,  jeho vášeň a jeho myšlenky, která jsou vlastně vně  zvířecího těla. Svlékněte tělo a obracejte se k podstatě osoby. 

Pak se stejným způsobem obracejte k podstatě Stvořitele. Rozdíl mezi těmi dvěma je v tom, že podstatou Stvořitele je celek a zahrnuje vše. Ovládá každého. Tato všeobecná síla přírody, všeobecný přírodní zákon, je globální mysl, která je dobrá a benevolentní. Globální mysl je dobrá a výkonná síla je shovívavá.  

Neměli bychom být zmateni tím, co vidíme. Je čas uvažovat o podstatě. Tělo neexistuje. Podstata člověka je opravdu věčná a já se s ní chci spojit. Může mi být vyobrazena jako nějaký “duch”, ale ve skutečnosti je nekonečná a bez hranic. Celými našimi kořeny jsou různé aspekty Malchut Nekonečna. Když se spojíme, je to jako by se po ní všechny “rozlézaly” a nakonec se daly dohromady a vytvořily správnou nádobu. 

Nezapomeňte, že byste ve skupině měli koukat vnitřním zrakem. 
[69767]
Ze 4. části denní lekce kabaly 14/02/2012, “Úvod ke studiu Deseti sefirot”