Filed under: Duchovno, Jednota, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Co to znamená vnímat spojení mezi námi? Jak to udělám?

Odpověď: Vnímat spojení mezi námi znamená cítit, že se všichni nalézáme v jednom systému a jsme závislí jeden na druhém natolik, že nemohu udělat ani sebemenší nezávislý pohyb. Je to nehybný, výše stvořený systém, který je odhalován postupně jako neochvějný zákon. Musíme cítit, že se život nachází uvnitř něj, kde se nám spojení mezi námi odhalí a stane se patrnější. A život, který tímto spojením protéká, je nazýván „duchovním světem“.
[23583]
Ze 2. části denní lekce kabaly 10/14/10, Zohar

Filed under: Duchovno, Jednota, Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Jaké by mělo být správné dětské prostředí?

Odpověď: Dítě bude vždy růst podle toho jaké je jeho prostředí. To je důvod, proč péče o prostředí je stejná jako péče o dítě.

Přemýšlejte o způsobech, jak ovlivnit jeho prostředí a ovládejte ho nepřímo tím, že mu dáte hry, knihy a videa, které obsahují informace, které jste pro něj vybrali, ale jsou mu prezentována zajímavým způsobem. Učte děti aby se chránili před špatnými vnějšími vlivy a také jim ukažte, jak se bránit sami o sobě, dejte jim sílu stát si za svými principy. Koneckonců, systém hodnot je postaven na opozici dobra a zla.

Není problém vybudovat pro děti dobré prostředí, pokud to rodiče zařídí. Je snadné uplatit dítě hrami a sladkostmi, a postupně ho připojit k nezbytnému prostředí. Poté ho začne ovlivňovat.

Také učitel musí mít možnost dostat se na úroveň dítěte, takže dítě nebude cítit, že učitel je větší. Ten by měl sedět s dětmi, hrát si s nimi, a mluvit jako oni. Měl by proniknout do prostředí dětí, jako tajný agent a pracovat s nimi. Pak na ně bude moci přenést jeho ducha a pozvednout je postupně. Nicméně, pokud je učitel vyšší než oni, pak ho děti vnímají jako nábytek. Běhají mezi nohama dospělých a strkají do nich tak, aby je dospělí přestali obtěžovat. Mají svůj vlastní svět.

Jinými slovy, vše musí být organizováno pro dosažení jediného cíle: vyvinout lásku k druhým u dětí za účelem dosažení lásky ke Stvořiteli skrze to. To je záměr, který musí mít dítě na začátku svého života a na konci každé akce. To je obzvláště snadné v mladém věku. Pokud vštípíte lásku k druhým vašemu dítěti od útlého věku, zajistíte mu nejvyšší stupeň bezpečí a úspěchu v životě.
[23106]
Z 4. části každodenní lekce kabaly 10.10.2010 „Láska Stvořitele a láska pro stvořené bytosti“

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Co znamená konat výhradně pro Stvořitele?  Dost mě to znepokojuje a vypadá to, jako bych byl nucen dělat někomu otroka.

Odpověď: Tenhle “někdo” je absolutní přírodní zákon, sjednocující síla, která zahrnuje celé stvoření a tebe v něm. Kromě tohoto zákona neexistuje nic! A když “dáváš,” neděláš to “pro někoho,” ale abys ustanovil tento zákon nad celým stvořením tak, že je odhalen všem.

Stvořitel nic nepotřebuje, nic nedostává;  je touha dávat, která nemůže přijímat. On jako takový není vnímán uvnitř tebe; spíše to, co z Něj vnímáš, jsou tvé vlastní dojmy. Zákon dávání je podobný zdi: Nic necítí, můžeš jej považovat za neživý. Tento přírodní zákon je zákon čistého dávání, kdy uvnitř prožíváš své vlastní reakce na něj.

Neděláš mu laskavosti! Nevyžaduje, abys k němu přilnul a miloval ho;  nevnímá naši práci tak, jako my. Nemůžeme dokonce ani hovořit o jeho podstatě, nebo’t je nepoznatelný. Vše o čem diskutujeme, o něm, jsou naše osobní dojmy, naše vnímání Jeho v našich zlomených či napravených touhách. Proto nemohu říci, že pro Něj pracuji. Výrazy “přilnout ke Stvořiteli” či “milovat svého Stvořitele” mluví o mě a mé nápravě poté, co dosáhnu lásky.

Proto nám byla dána skupina, musíme pracovat ve vztahu k ní, namísto práce s nějakým abstraktním principem či silou, která nemůže být vnímána, či s faktorem, ke kterému se každý může obrátit, jak se mu zlíbí. Vezměte například vědu Kabalu. Je to plán jak bys měl zacházet s lidskou společností. Vytvoř si k ní svůj vlastní postoj podle tohoto programu a tím dosáhneš své úplné nápravy.

Láska ke stvořeným bytostem, kterou prožiješ s pomocí světla nápravy, bude zároveň tvým postojem ke Stvořiteli.  Namísto interakce se Světlem, které nemůže být vnímáno, se duše rozbila na části a její části nyní interahují mezi sebou, namísto Světlem. Tak mají možnost se mezi sebou spojit, jednat a společně odzkoušet ty věci, které nemohou provést párováním s abstraktní silou.

[22836]
Ze 4. části denní lekce kabaly 7.10.2010, “Láska ke Stvořiteli a láska ke stvořením”

Filed under: Duchovno, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Cesta, Utrpení, Vnímání, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Jak daleko musím zajít v pozvedání se nad rozum v případě, že skupina se mi zdá vadná? Je psáno: „Neseďte na shromáždění bláznů.“ Co když přátelé poškozují můj duchovní pokrok?

Odpověď: Máte pravdu, ale člověk musí pochopit, že tento stav mu byl poslán Shora. Nikdy nevidí pravdu. Pokud místo neustálého kritizování ostatních, je akceptuje nad rozumem, pak i malé duchovní jiskry od jeho přátel mu pomohou k postupu.

Musíme vnímat realitu takovou, jaká je. Nebyl jsem umístěn v náhodných podmínkách, ale v situaci, kterou pro mě Stvořitel vytvořil. On je ten, kdo určuje, co vidím a cítím. Proto, člověk může a musí být vždy postupovat nad rozumem. Zatímco pomáhám budovat skupinu a používám konstruktivní kritiku, ve stejné době v duchovním ohledu musím vždy vidět současný stav jako nejúčinnější a nejlepší pro můj pokrok.

Obtížné střety a kolize v procesu formování skupiny nepatří ke spiritualitě. To je materiální práce, ale v tomto procesu stavíme, ničíme a znovu stavíme.

Ve stejné době, v úplně jiné dimenzi, každý z nás považuje přátele za skvělé, sklání se před nimi, a vidí je jako „anděle“, které poslal Stvořitel.

Hovoříme o dvou dimenzích vnímání a musíme se je naučit od sebe oddělit. Na jedné straně je skupina, struktura v tomto světě. Na druhé straně je skupina spojení duší, ve kterém musím být zahrnut. Tyto dimenze vnímání skupiny vyžadují různé přístupy.

Nemusím souhlasit se způsobem šíření, s přáteli, kteří vynechávají lekce a neplní své povinnosti pro obecnou strukturu, ale když se mám s nimi spojit v zájmu svého duchovního pokroku, musím postupovat nad mým vlastním názorem a znalostmi a snížit se před nimi.
[# 23064]
Z 1. části každodenní lekce kabaly 10.10.2010, „Nad rozumem“

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Filed under: Cesta, Duchovno, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Každý ví, že pozemský život končí smrtí. Můžeme se stát skutečně nesmrtelnými? Zřejmě ne, každé biologické tělo zemře dle přírodních zákonů.

Nicméně, existuje „svoboda od anděla smrti“, kde smrt je diktatura našeho egoismu, který nás na krátký okamžik ničí a zamyká v úzkém a těsném pouzdře tohoto světa. To se nazývá smrtí, a my se nad to nemůžeme povznést.

Jinými slovy, nemůžeme udělat naše biologické tělo věčné, ale během tohoto života, můžeme získat další život, který vystupuje nad tuto realitu, duchovní život. A pak, v tomto duchovním životě, budeme moci existovat stejně jako dnes, ale v další dimenzi. A když tělo zemře, budeme i nadále žít ve stejném pocitu věčného duchovního života. Toho je možné dosáhnout pouze tím, že žijeme v odevzdání: porazit anděla smrti.
[23019]
Z 4. části každodenní lekce kabaly 8/10/2010, „Svoboda“

Filed under: Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Když přijdu do lékárny a vidím frontu 70 lidí, tak jdu a vyberu si jiné věci a přijdu zpátky za hodinu, když už bude řada na mě. Proč se potřebuji angažovat v duchovní práci teď, když nevím kdy budu napraven? Na co to potřebuji? Mohu se prozatím vrátit zpět ke svým záležitostem v tomto světě.

Odpověď: Na duchovní cestě neexistuje žádný nátlak! Jestli nechceš zůstat, tak běž! Neměl bys zůstávat a překážet ostatním. Jestli se s určitostí rozhodneš, že si nepřeješ postupovat na této cestě, řekni to svým přátelům, oni to pochopí a popřejí ti štěstí.

Jestli si myslíš, že strávíš pět let zlepšováním svého života v tomto světě a potom  se vrátíš k silnější skupině a budeš pokračovat na společné cestě společně s nimi, to jsou klamné naděje. Za pět let budeš muset vykonat ještě větší práci: budeš muset kompenzovat svůj pětiletý dluh v egoismu a dohonit skupinu ve všem, čím prošla během těchto pěti let.

Následkem toho si cestu nezkrátíš, ale naopak uděláš delší. Myslíš si, že přijdeš ke skupině, která už je v duchovnu a bude to pro tebe lehčí? Jakkoli, budeš mít větší shodu kvalit s přáteli? Ne, odhalíš jen větší rozdíly v kvalitách! Nakonec oni půjdou tisíc mil dopředu a ty půjdeš deset mil zpět. Vzdálenost naroste! Jako výsledek budeš muset čekat ve frontě ještě déle.

[#22745]
Ze 4. části denní lekce kabaly 6/10/2010, „Láska ke Stvořiteli a láska ke stvořeným bytostem“

Filed under: Duchovno, Z ranní lekce - Žádné komentáře→

Otázka: Proč mám podporovat přítele? Proč se prostě nemůžeme obrátit ke Stvořiteli a vystoupat s pomocí Obklopujícího Světla?

Odpověď: Nikdo z nás se nemůže obrátit na Obklopující Světlo, Vyšší Sílu, Stvořitele, ledaže je to uděláno z místa rozbití, rozeznání spojení se skupinou. Osoba nemůže kontaktovat Vyšší Světlo přímo kvůli nedostatku stejných vlastností, dokonce i těch opačných. Proto je nezbytné vykonat požadavek společně s ostatními, a to buď v jednotě nebo jejím nedostatku.

Stvořitel vytvořil vůli přijímat a to se nezměnilo. To je to, co nazýváme Svět Nekonečna, kde všichni existujeme společně. Dole je stav nejednotný, kde jsme roztříštění, nevědomí, totálně odpojení od duchovna. Tyto stavy jsou zahrnuty v každém a manifestují se pouze v našem vnímání. Abych mohl dosáhnout nekonečna, musím udělat následující: 1) dostat se do stavu oddělení, 2) zjistit že jsme rozdělení a 3) konečně vystoupit na místo kde jsme všichni spolu.

Nemohu se obrátit ke Stvořiteli přímo, protože Stvořitel je síla, která existuje v napraveném Kli. Buď požádám o sílu být napravený spolu se všemi ostatními, nebo pokud jsem už získal spojení s ostatními, potom se obrátím na Stvořitele. Není žádný Stvořitel bez stvořených bytostí (existence, jsoucna, podstaty) a není žádná Vyšší Síla, kterou mohu odhalit bez Kli.

 Z první části denní lekce kabaly 26/09/2010, „Pomohli každému jeho příteli“

Filed under: Jednota, Spojení, Z ranní lekce - Žádné komentáře→