Člověk musí kontrolovat svoje reakce každým okamžikem. Možná žádá Stvořitele, aby mu dal dobrý život? V takovém případě je to, jako když říká: “Posíláš mně zlo. Prosím, buď ke mně laskavý.” Toto dělá ” 99 procent “.

Nebo to člověk říká jinak: “Uvědomuji si, že cítím zlo a chápu, že důvod toho je v mých kvalitách, které jsou opačné Tvým. Koneckonců, každý odmítá podle svých vlastních chyb. A já Tě žádám o nápravu: Dej mi sílu napravit sám sebe.”

Člověk zažívá těžkosti na cestě (“Vytvořil jsem zlý sklon”), ale pamatuje si, že mu je posílá Stvořitel (“Vytvořil jsem Tóru jako koření”). A pak člověk získá světlo, které je ukryté v Tóře a vrátí ke zdroji. Žádá nápravu svých vlastních kvalit: ty jsou zaměřeny na egoistické přijímání a jsou opačné Stvořiteli – nechť se nasměřují k odevzdání a člověk pak bude cítit, že Stvořitel je laskavý.

Ale proč tohle potřebuji? Cítit se dobře? V tomto případě jsem stále egoista. Nebo proto, abych přestal nadávat na Stvořitele? “Co když mě potrestá, když budu vnímat Jeho dobro jako zlo?” Ne, to je také egoismus. Jak tedy tvořím svou reakci? K jakému stavu musím přijít? Není to o slovech, ale aspiraci srdce: Jakou korekci žádám?

Žádám o nápravu, když se cítím špatně ve své touze přijímat, ale v mém záměru, namířeném ke Stvořiteli, cítím, že to přichází od Něj, Dobro, které dělá dobře.

Tímto způsobem se člověk dělí do dvou částí, které jsou spojeny: Je ponořen do tmy ve své egoistické a omezené touze po potěšení a cítí světlo nad ní. A pak si je jistý, že náprava, které se mu dostane, není pro uspokojení své sebelásky. Ne, jeho radost je nad tím a on je opravdu ve stavu odevzdání.

Například: Máma mi dělá kaši, ale nechutná mi. Máma věděla, co dělá: udělala pro mě to nejzdravější jídlo. Ale já v něm nevidím hodnotu. Měl bych jí žádat o jinou kaši? Nebo bych měl jíst tuhle, třeba že chutná špatné, a změnit svůj postoj k mámě nad mými pocity? Tímto způsobem začnu získávat její kvality, její pohled na svět, její touhy zaměřené na dávání. Takto rostu, jelikož získám svůj duchovní obraz.

Neexistuje žádné jiné řešení – je psáno: „Všichni Mne dosáhnou, od malých až po velké.“ Kde „dosáhnout“ znamená sjednocení nad naším egoismem. To je základním principem duchovní práce. A i když by se to mohlo zdát těžké, ve skutečnosti je to velmi snadné, když jednám v jednotě se skupinou. Neskutečně těžké je to tehdy, když se snažím jít dál sám.
[76949]
Z 1. části denní lekce kabaly 3/5/2012, Shamati # 8

V našem světě nebyla jiskra spirituality nebo-li bod v srdci, probuzen v mnoha lidech. Jsou v menšině ve srovnání se zbytkem lidstva, které je přitahováno pouze směrem k hmotným požitkům tohoto světa. Avšak lidé, kteří touží odhalit Stvořitele, mají kvalitativní sílu, a pokud se spojí, mohou dosáhnout síly větší, než je síla zbytku lidstva.

Je možné být velký co do množství i z hlediska kvality. Kvalita je důležitější než kvantita. Pokud tedy deset lidí, kteří přezkoumávají cíl a chtějí ho dosáhnout, se spojí, jimi vytvořená síla je větší než vnější síla lidstva, všech těch miliard lidí na celém světě.

Je to daleko významnější, neboť nejsou ovlivněni vlivem široké společnosti a její kvantitativní silou. Tím, že vytváří ne tak velkou skupinu, mohou postoupit. Člověk spadá pod vliv prostředí a jeho jediná svobodná volba je výběr vhodného prostředí pro sebe.

Pokud se neustále anuluje před touto malou skupinou více a více, může si být jist, že tímto způsobem dosáhne cíle. Do míry jeho anulování a spojení s přáteli ve větší a větší koncentraci, se bude stále přibližovat k cíli. Koneckonců, cíl se nachází v centru této malé skupiny.
[75906]
Z 1. části denní lekce kabaly 20/4/2012, spisy Rabaš

Otázka: Po kongresu přišel takový pocit, že usilovat o spojení, musíme především na ranních lekcích. Nebo se musíme více zabývat šířením? Je nějaká nejasnost, pocit, že všechno co jsme dělali předtím nestačí, že musíme přidat ještě něco.

Odpověď: Všechna naše úsilí, musí být nasměřované na ranní lekci! Bez ranních lekcí není možné postupovat dál! Bez toho není žádný pohyb. Ranní lekce je to všechno, -  alfa a omega – není o čem mluvit.

Ale mimo ranní lekce, všechno ostatní musí probíhat v duchu integrálnosti, kterou stále povzbuzujeme na ranní lekci.

Je to to nejdůležitější – začínat den z lekce. I když jsi z nějakého důvodu vynechal ranní lekci, stejně bys měl začít svůj den z lekce, nehledě na to, v kolik jsi se probudil – musíš alesponˇ půl hodiny věnovat lekci, jinak je celý den propad, ztráta, a budeš na to moc dlouho doplácet.

[#75674]

Z virtualní lekce 26.02.2012

Otázka: Proč potřebujeme přenést Králův poklad z místa na místo?

Odpověď: Vzhledem k tomu, že musíte přenést šálek plný zlatých mincí z jednoho místa na druhé, pokaždé dosáhnete jeho velikosti, a skrze to mu přinášíte radost.

On nepotřebuje přemístit svůj poklad kamkoli a nepotřebuje vaši práci. Jeho radost je v tom, že mu porozumíte, pocítíte ho a stanete se mu podobnými, a tím rostete. Tím mu přinášíte radost.

Vaše radost je v plnění jeho přání: Stoupáte, rostete a děláte vše, co chce on. Neděláte to pro získání příjemné a atraktivní odměny, kterou jste si vydělali na celé této cestě, ale proto, abyste přinesly potěšení Stvořiteli.

Musíme cítit tento bod, ve kterém nahrazujeme jeho postoj k nám naším postojem k němu. To je místo kde se s ním setkáváme. Existuje jeden a existuje druhý, a mezi nimi je místo našeho setkání, kde transformujeme jeden do druhého: On odevzdává nám, a my zase Jemu. A zde je ten bod Masach (obrazovka), bod našeho spojení.
[74688]
Z 1. části denní lekce kabaly 27/3/2012, Shamati # 52