Category Archives: Z ranní lekce

Otec dává bílou, matka červenou a Stvořitel dává duši

Poté, co získáme skupinu, po nějaké době slyšíme, že je to na nás, abychom pracovali na našem vzájemném spojení aby se stali jako „jeden člověk s jedním srdcem“, což znamená dosažení Arvut (Vzájemné záruky). A tak se snažíme jeden druhému přiblížit. K tomu každý potřebuje provést určitou přípravu.

Někdy to trvá pár měsíců a někdy roky, než člověk uslyší, že pouze ve spojení mezi přáteli, ve skupině, mezi lidmi se odhaluje Stvořitel – vlastnost dávání: Kli a Světlo.

Zabere to hodně času, než člověk konečně začne pracovat na spojení, na důležitosti cíle, důležitosti vyšší síly, dávání, a na důležitosti spojení, v němž se tato myšlenka realizuje. A čím více úsilí investuje do lásky k přátelům, tím silnější jsou odmítnutí a různé rušivé vlivy. Přicházejí téměř okamžitě.

Jsou lidé, kteří jsou ochotní přestát všechny obtíže a pracovat na spojení mezi nimi navzdory všem překážkám. A ostatní si neuvědomují, že právě takto má být, a když pociťují odmítnutí, nechápou, že toto odmítnutí přichází od Stvořitele. Domnívají se, že toto odmítnutí je pádným důvodem, a tak opouštějí hru a končí se studiem.

Jestliže člověk nadále investuje do spojení s přáteli a chce vidět své vztahy celistvé a osvícené důležitostí cíle a důležitostí Stvořitele, poté po určitém čase začíná dostávat Světlo nápravy. Cítí, jak se v něm vytváří specifická vlastnost, „soucit“ (Chafec- Chesed). Už na sebe myslí méně a více se stará o uskutečnění cíle, celistvosti. To se nazývá „obdržet bílé od otce.“

Čím více člověk investuje do toho, aby se udržel ve stavu Bina, stavu absolutního dávání, v bílém od otce, vjemu celistvosti, důležitosti cíle a všech prostředků k němu vedoucích, tím více postupuje. I když zažívá více vzestupů a sestupů, nacházejí se ve stejné linii, „pravé linii“.

Poté k němu přichází „červené od matky“- kritizování, vnímání nedostatku, což znamená „levá linie“. Zde se od člověka vyžaduje konfrontace, přecházení zleva doprava a zprava doleva. Je to na člověku, aby neustále toužil po pravé – po Chasadim (Milosrdenství), po dávání, po „bílé“, po celistvosti, po důležitosti cíle, po spojení s přáteli, zatímco kritizování, „červené od matky“, se dostaví samo a bude odhaleno ve správný okamžik ve správném rozsahu.

A tak doplňují jedna druhou: pravá a levá linie, celistvost a nedostatek. Je na člověku, aby investoval pouze nezbytné úsilí, které je třeba k doplnění těchto linií tak rychle, jak je možné, než v sobě objeví zoufalství. Koneckonců, člověk bude vždy cítit, že nedostatek, „červené od matky“, levá linie je větší než pravá.

Tak jako v běžném životě, nepříjemné okamžiky si pamatujeme více než ty příjemné, jelikož naší podstatou je touha po potěšení. Užívání si je bráno jako samozřejmost, protože přímo koresponduje s mou touhou. Pokud místo potěšení najednou dostanu utrpení, nedostatek potěšení nebo bolest, negativní obsah v mé touze, je přirozené, že se mi to zdá nezasloužené. Koneckonců, čekal jsem přece něco jiného.

Takže člověk si vždy myslí, že levá linie vítězí nad pravou. Musí naplnit tyto dvě linie co nejrychleji, než z něj vytryskne modlitba o „střední linii“, aby Stvořitel uvedl jeho stavy do souladu. Žádá o pomoc, protože nemá zájem být v levé linii, v pocitu nedostatku, jelikož to mu nedovoluje děkovat Stvořiteli. Pouze z toho důvodu žádá o střední linii, upřesňuje písmena své modlitby a usmiřuje pravou a levou linii tak, aby nedostatek v obou liniích sloužil ke stvoření střední linie.

Od tohoto okamžiku člověk začíná stav Ubar (Embryo). „Otec dává svoji bílou, matka červenou a Stvořitel dává duši.“ To je počátek duchovního zrození.

[127778]

Z přípravy na lekce 19.02.2014

Romance duchovního stavitelství

Otázka: Jestliže jsme dosud nedosáhli odhalení duchovního světa a pouze studujeme, jedná se již o duchovní práci?

Odpověď: Děláte duchovní práci, protože chcete dosáhnout duchovního, ačkoliv se tak dosud nestalo. Podobá se to člověku, který staví dům. Je možné, že mu to bude trvat více než dvacet let, ale už se pustil do stavby. Máte cíl dosáhnout duchovního světa a postupujete vpřed tak dlouho, dokud do něj nevkročíte. I kdyby to mělo trvat dvacet let, v čem je problém?

Otázka: Co je více důležité: studovat a připravovat se na vzestup do duchovního světa nebo se v něm již nacházet? Jednou jste řekl, že Stvořitel nás miluje více tehdy, když se pouze připravujeme na tento vzestup?

Odpověď: Je to tak. Dokud se pouze připravujete, vynakládáte úsilí jako malé dítě, které neví, čemu se vydává vstříc. Právě v místě skrytí je mnohem více příležitostí aktivovat a odhalit vlastní postoj ke Stvořiteli, „sílu víry“. Je to jako v našem světě, kde jsme také nejvíce dojati malým dítětem a z jeho úsilí máme největší potěšení.

V duchovnu to není tak. Oddané přání po duchovnu v sobě má jisté kouzlo naivity v souladu kořene a větve. Největší odměna pak přichází jako důsledek úsilí, které bylo vynaloženo v tomto období ukrytí, během těchto dvaceti let.

Zdá se nám, že období přípravy je ztrátou času a chtěli bychom se mu vyhnout, abychom dosáhli duchovna co nejrychleji a začali pracovat s plným porozuměním. Nevíme však, že právě tyto roky jsou velmi cenné. Problém je v tom, že pouze ten, kdo má skutečnou touhu zůstat, zůstává a ostatní zmizí.

Otázka: Co je skutečná touha?

Odpověď: Skutečná touha se nazývá Rešimo a je namířena k nápravě, v závislosti na kořeni duše.

Otázka: Všichni ale chceme překročit Machsom?

Odpověď: To chce samozřejmě každý. Ale někdo přichází studovat dvakrát týdně, jako vy, kdežto jiní každý den. A jsou takoví, kteří se večer dívají na fotbal a jiní jdou ven a věnují se šíření.

Otázka: Jak mohu dosáhnout toho, že se ve mně objeví taková pravá touha?

Odpověď: Za pomoci správného prostředí.

Otázka: Ale já už jsem ve skvělém prostředí! Co dalšího mohu dělat?

Odpověď: Je nutné se do prostředí začlenit takovým způsobem, že se stanete jedním celkem bez jakýchkoliv rozdílů. To se nazývá být jedním člověkem s jedním srdcem. A právě v tomto je celá potíž. Pokaždé si slibujete, že to uděláte, ale když přijde příležitost, rychle se od ní odtáhnete. Pokud však zůstanete a budete pokračovat ve studiu, časem se vše změní.

[#129165]

Z lekce článku “Podstata moudrosti kabaly” (Pticha), 05.03.2014

Svět jediné duše

Z článku Baal HaSulama „Svět“: V našem světě nejsou žádné nové duše obnovující se, podobně tělům, ale existuje jen určitý počet duší, které se točí v koloběhu změny forem a každá nová generace se obléká do nového těla.
A proto z pohledu duší, jsou všechny generace od počátku stvoření až do konečné nápravy definovány jako jedna generace, pokračující v životě několik tisíc let, dokud se nerozvije a nepřijde ke stavu, jaká má být.
Z tohoto pohledu naprosto není důležité, že během této doby každý několik tisíc krát změnil svoje tělo, jelikož duše – podstata těla, netrpí těmito změnami.
Otázka: Pokud každá generace transformuje stejný počet duší, jak to, že populace země roste?
Odpověď: Duše se dělí podle množství těl. Ve skutečnosti, je zde pouze jedna duše rozdělena na více částí. Ale toto rozdělení existuje pouze v našem vnímání, ale ve skutečnosti to tak není.
„Reinkarnace duše“ – je změna podstaty touhy. Každý okamžik je zde spousta „reinkarnací“.
Existuje pouze jedna duše, která nám připadá rozbitá. Vidíme ji rozptýlenou do různých těl, rozdělenou na sedm miliard lidí, mimo to zvířata, rostliny, kameny. Celý svět – je součástí touhy po potěšení, procházející změny, „cykly“ rozvoje přání.
Kabalista popisuje cykly napravené touhy, vybavené anti-egoistickou clonou.
Otázka: Jaký je význam materiálního světa, odehrávajícího se před našima očima v měnícím se čase?
Odpověď: Význam tohoto světa je v tom, abychom ho správně používali a s jeho pomocí se pozvedli na duchovní úroveň, připojili k viditelnému materiálnímu obrazu duchovní obsah. Tímto osvěcujeme tento svět, a on se mění v duchovní.
Objevujeme spojení mezi všemi částmi vesmíru: na úrovni statickém, vegetativním, živočišném a co je nejdůležitější na lidském, stále více je spojujeme v lásce a vzájemné podpoře, až dosáhneme jediného, úplného obrazu reality.
[# 161711]
Lekce z článku "Svět", 21.06.2015

Co je to „otázka“ v duchovnu?

Otázka v duchovnu je přání (chisaron, touha), na které reaguje vyšší světlo. Světlo přichází a naplňuje přání. Toto se nazývá skutečnou otázkou nebo modlitbou.

Nicméně dokud otázka není vytvořena, vzniká v člověku hodně předběžných otázek, které se nazývají „modlitba, předbíhající modlitbu“. To znamená, že předtím, než člověk dosáhne skutečné modlitby (prosby), mu stále vzniká četné množství malých, osobních, nepřesných otázek, dokud se konečně nevytvoří správná otázka.

V podstatě všechny otázky svádí k jedné: v čem je smysl života, má cenu žít? Pokud ano, kvůli čemu? Je to jediná otázka a člověk si ji pokládá v miliardách různých variací a v souladu s tím pokaždé dostává částečné odpovědi. Ale na konci konečné nápravy to bude vypadat jako jedna obrovská otázka a proti tomu se rozkryje stejně velká odpověď, úplné sloučení (zivug a – šalem).

Otázka: S jakými otázkami je možné se obracet na vás a jaké si máme vyjasnit ve skupině?

Odpověď: Nejlepší bude, pokud přijdete za mnou se skupinovou otázkou. Pokud ve vás vzniká společná otázka, obraťte se na mě.

Replika: Když odpovědi na svoje otázky hledáme ve skupině a nacházíme je, cítíme, že zatím jsou vždy správné.

Odpověď: Je to pravda – „zatím“. A takto to je na každé úrovni: u mě a u všech. Odpověď, která byla správná na této úrovni, není správná na další úrovni, protože Keter nižšího parcufu se stává Malchut vyššího.

[#127475]
Z lekce 10.02.2014

Světlo vysvětlí další krok

Otázka: Jak nikdy neztrácet možnost pro samostatný čin?

Odpověď: Takovou možnost jde vyjasnit pouze ve společnosti. Stále hledám, jaký užitek můžu přinést společnosti, světu. Pokud o to usiluju, určitě takovou možnost dostanu.

Pokud je člověk pasivní a myslí si, že nic nejde podniknut, nevšimne si potom jemu poskytnuté možnosti. Ale pokud na sebe tlačí a hledá možnost udělat něco užitečného, takovou možnost najde. Je to podobné našim činům v šíření, které teď děláme ve více státech, účastníme se knižních výstav, organizujeme semináře ve firmách, domácí setkání atd.

Stále hledáme možnost. A není nám známo, v jaké formě budeme existovat zítra. Schválně si na toto dávám pozor, abychom se naučili takovému vztahu. Vždyť všechno musí vysvětlit vyšší světlo a poskytnout nám formu pro dnešek a zítřek.
Nevím co bude potom, ani to nechci vědět. V takovém přání už by byl náznak egoizmu. Pokud chceš odevzdávat, udělej to přímo teď, hned na místě, odevzdávej na 100 %, na maximum, kterého jsi schopen. Pouze tomu se říká odevzdání. Pokud děláš nějaký výpočet: možná ne teď, možná až potom – toto už není odevzdání.
Udělej všechno dnes a v souladu s tvým stavem, přijde vyšší světlo, které ti dá rozum a cit, abys pochopil, jaký musíš udělat další krok. A tak je to vždy.

[#138177]
Z lekce 17.06.2014, článek „Vzájemná záruka.

Cimcum Alef a Cimcum Bet

Otázka: Jak člověk cítí přechod ze stavu Druhého zkrácení (Cimcum Bet) k Prvnímu zkrácení (Cimcum Alef)?

Odpověď: My si myslíme, že Cimcum Bet s jeho prací ve třech liniích je složitější, ale je v něm naprosto jasné, nakolik jsme schopni použít přání a nakolik se musíme anulovat.

Cimcum Alef se zdá snadné si představit, vždyť všechno, co je tam, je přání, světlo a clona, tj. já a Stvořitel. Já jako host a On jako hostitel. Ale je to pouze tehdy, když přicházím shora dolů a mám sílu. Jako když mám hodně peněz, přijdu do restaurace a objednávám si, nevšímaje si ceny. Toto se nazývá Cimcum Alef.

Ale my se nenacházíme v takovém napraveném stavu, nemáme tak napravená přání, abychom měli všechno otevřené.

Pokud se nacházím pod Druhým zkrácením (Cimcum Bet), stále zvažuji, kolik toho vzít, co a proč.

Jako bych přišel do supermarketu s dvěma sty korunami a potřebuji udělat nákup, abych nakrmil celou rodinu. A chodím a stále kontroluji, co kolik stojí  a co je pro mne důležitější.

Zatím takto jednáme v naší nápravě zdola nahoru, nemáme síly a tak jsme rádi za jakýkoliv pokrok v odevzdání.  A touto cestou postupně posilujeme odevzdání.

[#11655]

Z lekce 23.03.2010, z knihy „Bejt Šaar Kavanot“.

O vyšší síle bez mystiky

Otázka: Jak se dá v několika větách člověku vysvětlit, jakými prostředky je možné změnit jeho egoistickou přirozenost bez připomínaní vyšší síly, aby se to nezdálo mystické?
Odpověď: Pokud dosahujeme spojení mezi sebou, potom v centrálním bodu jednoty v centru kruhu se projeví síla, která je větší a stojí nad námi ve své kvalitě. Proto je schopna nás udržovat v jakémkoliv stavu budeme chtít.
Tato síla může odstranit všechny problémy, pozvednout a naladit náš život, zařídit všechno úplně jinak. Nehledáme ji někde na nebi nebo na jiných planetách, pomocí kouzel a meditací , ale pouze uvnitř našeho spojení.
Mimo to víme z historie, že národ Izraele žil v takovém stavu více než tisíc let. Z té doby k nám přišly všechny povídky o rozkrytí vyšší síly, z této úrovně jsou napsány všechny sváté knihy. Takto žil národ a takový stav se nazývá Chrám.
Chrám – není budova z kamene, ale spojení mezi námi. Kdysi se toto spojení pokazilo a Chrám se zbořil. A tak namísto spojení a lásky mezi námi začala vládnout nenávist. Proto dnes necítíme mezi sebou žádné spojení a tak žijeme.
Takový stav se nazývá vyhnanství, odloučení od spojení. Ale uvnitř jednoty se rozkrývá taková síla, která dokáže vytvořit cokoliv si budeme přát a jakékoliv zázraky. Nic proto nemusíme dělat, pouze zjistit, jak se mezi sebou spojit.
Otázka: Setkával jste se s různými uznávanými vědci světa, přijímají takové vysvětlení? Chápe racionální mozek takový pojem jako centrum skupiny?
Odpověď: Vědci dnes přijímají i jiná vysvětlení, často věří ve věci naprosto abstraktní. Neuvěříte v jakém složitém stavu se teď ocitli. Ta doba, kdy věřili v neměnnost zákonů Newtona a Einsteina je dávno pryč. Dnes je život vědců moc těžký. Velmi velké prázdnoty se rozkrývají uvnitř přírody, vědci chápou, že určíté věci není možné vnímat obyčejným lidským rozumem, přijmout na sebe tyto zákony.

[#137186]

Z lekce 06.06.2014, z článku Rabaše

7 miliard obyvatel duchovních světu

Otázka: Jak se mám zkontrolovat, že jsem skutečně postoupil po duchovním žebříku a neklamat sám sebe, abych potěšil vlastní egoizmus?

Odpověď: Rozdíl je pouze v clonách. Od světa Nekonečno k našemu světu a zpět nahoru do světa Nekonečno vede duchovní žebřík a každé poschodí se liší silou přání a jeho clonou, která ho proměňuje pro odevzdání.

Když se pozvedám na vyšší úroveň, můj charakter a základní vlastnosti zůstávají stejné. Zvětšuje se ale míra mého odevzdání v souladu s tou, která existuje na této úrovni.

Proto každý z nás pozvednutím na tutéž úroveň odevzdává jinak, ve vlastním stylu.

V našem světě, který je ve vztahu k duchovnu jako jedno poschodí, existuje 7 miliard lidí a každý je jiný.

Stejně tak na jakémkoliv ze 125 poschodí je 7 miliard, ale existují v jedné společné formě.

Tak jako v našem světě všichni existují pro sebe, stejně tak existují všichni v duchovnu pro odevzdání. Každé poschodí se tak liší pouze úrovní odevzdání.

Nám se zdá, že rozdíl je pouze v množství – větší nebo menší odevzdání.  Ne!

Na každém stupni je naprosto odlišný vztah se Stvořitelem, jiný druh spojení. Proto jsou tak oddělené jeden od druhého.

[#14679]

Z lekce 25.05.2010, z článku „Úvod do komentáře „Sulam““.

Co je to clona?

Otázka: Co je to clona, z čeho je vytvořená a jak ji dokážu poznat?
Odpověď: Clona je síla, která nám poskytuje možnost myslet a starat se o ostatní.
Toto je jiný druh myšlení, jiný směr, pocit, schopnost jinak rozhodovat. Člověk se přitom jakoby znovu zrodí! Nazývá se to zázrakem – „Zázrak egyptského exilu“, – když vystupuji ze svého egoistického přání a najednou se začínám starat o ostatní.
Tak začínají pracovat mé myšlenky.
Toto je zvláštní proměna. Kdo si to ve skutečnosti přeje? Můžeme o tom klidně diskutovat, ale hluboko uvnitř sebe se toho strašně bojíme. Ale takovou proměnu s námi dělá vyšší světlo. Jak to dělá, nevím. Stejně tak jako mě On stvořil. Proto se tato proměna ve mně nazývá zázrak. Světlo, které vytvořilo mé přání, dokáže na něj udělat takový „upgrade“.

 [#5526]
Z lekce „Úvod k vědě Kabala“, 05.11.2009

Spojení anuluje všechny rozpory

Otázka: Jak zkombinovat dva principy: „Nikdo mi nepomůže kromě mě samotného“ a „Není nikdo kromě Něj“?
Odpověď: Naším úkolem je přejít ke stavu, ve kterém není čas, místo ani pohyb. Toto znamená, že není žádný rozdíl mezi pozvednutím a propadem. I když rozkrývám největší zlo, ostrý meč je přiložen k mému krku a i v tuto chvíli nesmím pochybovat o milosrdenství Stvořitele. Žádné stavy nemizí, my se nad nimi pouze pozvedáme.
Přání potěšit se musí úplně zemřít a proto se od něj odsekává kousek po kousku, ale my to vnímáme jako největší potěšení. Vždyť je to pro nás nejen obyčejná nezbytnost, které se nejde vyhnout, ale i příprava nádoby, která proměňuje ve skutečné světlo realizace činů odevzdání.
V nejhorších stavech jde vidět důležitost víry a odevzdání a proto se do nich můžeme zamilovat. Všechno záleží na důležitosti, kterou dáváme Stvořiteli a odevzdávání mu. Tímto zvětšujeme svoji nádobu natolik, nakolik se dokážeme obrátit ke konání pro potěšení Stvořitele.
Stvořitel nám rozkrývá všechny nenapravené vlastnosti našeho srdce a rozumu, kterými k němu nejsme přilepeni, od těch nejlehčích do těch nejtěžších. Musíme nad nimi zvítězit, pozvedáme se po úrovních tím, že zůstáváme ve všelijakých stavech ve spojení se Stvořitelem.
Tímto spojujeme rčení „Nikdo mi nepomůže kromě mě samotného“ a „Není nikdo kromě Něj“. Spojení anuluje rozdíl mezi těmito dvěma principy.
[#136570]
Z přípravy na lekci, 03.06.2014
Strana 1 z 2712345...1020...Poslední »