Category Archives: Vzájemná záruka

Kdo se bojí vysoké nezaměstnanosti?

Po krizi se do práce nevracíme tak, jak to bylo obvyklé dříve. V Číně je zpátky znečištění ovzduší, protože továrny opět běží na plné obrátky, zákazníci se však do doby před koronavirem nevrátí. Ameriku čekají bankroty a vyšší daně, říká Larry Fink z BlackRocku, největšího správce aktiv na světě. Podle agentury Reuters také Evropa pravděpodobně zvýší daně, aby pokryla své „granty na obnovu po koronaviru“, a světový trh s luxusním zbožím „směřuje k poklesu o 18 procent,“ píše South China Morning Post.

(Pokračování textu…)

U červené linie 3

Při pohledu na druhého nelaskavým pohledem na něj přenáším virus.

Vždyť jsme spojeni do jednoho systému a pokud o někom přemýšlím špatně, rozšiřuji virus do celé sítě. Je to negativní signál, kterým ničím vzájemnou záruku. Byť je to jen myšlenka, ale my všichni jsme propojeni myšlenkami, rozhovory a činy.

(Pokračování textu…)

U červené linie 2

Koronavirus je společným problémem nás všech, a proto vyžaduje správné sjednocení celého lidstva podle zákona vzájemné záruky. Tím se míní stav, kdy si každý uvědomuje, že je odpovědný za všechny, a tak se i chová. Proč si pokaždé přivoláváme nová neštěstí? Proč nás příroda vždy bičuje, každého jednotlivě a všechny společně?

(Pokračování textu…)

Moderní holocaust 2

Židovská povinnost předejít nové tragédii

Náš židovský národ byl ukován na základě, který tvořilo milosrdenství a bratrská láska, kdy se cizí lidé spolu navzájem dohodli, že se sjednotí a vytvoří svazek, v němž si budou rovni. Stali jsme se národem, když jsme se zavázali, že budeme jako „jeden člověk s jedním srdcem“. Od té doby je naší povinností toto spojení udržovat a předávat ho. A tímto způsobem být „světlem pro národy“, ne kvůli nějakému nároku, ale z důvodu služby ostatním. Povinností židovského lidu je tedy uskutečnit a nastolit příklad vzájemné lásky ve světě.

(Pokračování textu…)

Přikázání „Nesesmilníš!“

Nesesmilníš [Tóra, Deuteronomium 5, 17]

Znamená to: nepoužívej žádné druhy potěšení pro svůj vlastní požitek, ale jen proto, abys používáním svého přání potěšil ostatní.

Pokud se člověk neraduje, znamená to, že nevyužívá svět! Svět je vše, co cítíme v našem přání přijímat a co je vytvořeno pouze pro potěšení.

Rozdíl mezi počátečním a konečným stavem stvoření tkví v tom, že se v počátečním stavu toužím těšit na úkor druhých, a proto je můj malicherný požitek zaměřen na to, abych se sám udržel v tomto světě.

V míře toho, jak rostu, začínám napravovat své přání, začínám se jím těšit kvůli Stvořiteli, v úplném oddělení od svého egoismu. A pak začnu těšit Jeho. To již v sobě mám vlastnost odevzdání, vlastnost lásky k bližnímu, která pracuje zcela jiným způsobem. Na tomto je postaven celý systém nápravy.

Z televizního programu „Tajemství Věčné knihy“ 16. 3. 2016

Originální článek zde.
[# 189295]

Lež a pravda, č. 3

Otázka: Jsem srozuměný s tím, že lidská přirozenost je vytvořena tak, že člověk neustále lže. Ale představme si, že žijeme ve světě, kde neexistují lži, a každý může druhým sdělit, co si o nich myslí. Bylo by to hrozné, jednoduše bychom se vzájemně zraňovali. Ukazuje se tedy, že lež je přesně to, co nám umožňuje koexistovat?

Odpověď: Naučili bychom své děti, jak dosáhnout úrovně pravdy. Namísto toho, abychom si vzájemně lhali, vybudovali bychom mezi sebou opravdové spojení. To znamená, že bychom změnili své vlastnosti ze lživých na pravdivé a začali bychom se k sobě chovat srdečně.

(Pokračování textu…)

Svět jako sladěný orchestr

Otázka: Proč jsme všichni tak odlišní?

Odpověď: Všichni jsme součástí jednoho společného celku, ve kterém se vzájemně doplňujeme právě proto, že jsme tak odlišní, protikladní a rozporní. Vzájemné doplňování v nás musí odhalit všechny rozdíly mezi námi.

(Pokračování textu…)

Desat přikázání jednoty

Otázka: V předvečer svátku „Šavuot“, symbolizujícího darování Tóry, vysvětlete, prosím Vás, smysl deseti přikázání – rčení, vyhlášených na hoře Sinaj, které je nutné opakovat každý den.

Odpověď: Pro nás desat přikázání znamená hlavně kontrolu našich přání ve vztahu k jednotě. Mluví se pouze o jednotě.

Darování Tóry nastává pouze poté, když národ přijímá podmínky vzájemné záruky, jako jeden člověk s jedním srdcem, u úpatí hory. To jest –  my chápeme, že nad námi je hora našeho egoismu a my dokážeme vystoupit na tuto horu pouze s jedním bodem v srdci. Ten bod se jmenuje Mojžíš, protože nás vytahuje (mošech) z vlastního egoismu.

Hora Sinaj je obrovská, jako Babylonská věž, dokonce i větší. A my jsme se shromáždili u jejího úpatí a jsme připraveni stát kolem této hory našeho egoismu. To znamená, že souhlasíme s tím, že dáme dohromady jednotlivé egoismy do jedné hory, nebudeme se jich bát a bez ohledu na tuto horu nenávisti budeme usilovat o jednotu, i když cílem našeho egoismu je postavit se proti naší jednotě.

Až se tak spojíme, požádáme pak o rozkrytí síly odevzdání uvnitř naší jednoty. Vždyť snaha o jednotu je duchovní nádoba, přání k vzájemnému odevzdání. Jak je řečeno: „Od lásky ke stvořením- k lásce ke Stvořiteli“. Tak přijímáme podmínky k lásce k bližnímu jako k sobě samotnému.

[#136553]

Z lekce 3.6.2014 článek z knihy Šamati

Osobní vztah se Stvořitelem

Otázka: Jak můžu být odpovědný za ostatní, pokud nemůžu být odpovědný ani sám za sebe?
Odpověď: Právě díky tomu, že se přihlásíš sloužit ostatním, stáváš se odpovědným za všechny. Sám pro sebe neexistuješ, ale pouze pro ostatní. Tak funguje zákon vzájemné záruky, ve kterém ostatní nemají svobodnou volbu. Určuji jejich stav a osud a proto přebírám odpovědnost a jsem připraven postavit se za něj. Všechno co se odehrává záleží pouze na mě ať se stane cokoliv, dobré nebo špatné. Připojuji všechny jako svůj dolní parcuf a rozhoduji za všechny.

Otázka: Není to drzost z mé strany takhle přemýšlet?
Odpověď: Není to drzost. Pokud jsme si všichni rovni, potom každý z nás má svůj vlastní vztah se Stvořitelem, nikoli přes ostatní. Všichni ostatní už jdou za mnou. Vždyť ve mně je bod v srdci, moje místo v kořeni duše, které nikomu jinému nepatří. A toto jedinečné místo má každý. Proto každý může říct, že je jedinečný, komu patří jeho vlastnost a nikdo kromě něj. Každý má svojí zvláštní vlastnost a všechny ostatní přichází k vzájemného spojení s ostatními. Touto unikátní, osobní vlastností se spojuji přímou nití se Stvořitelem a v tomto jsem před všemi. Pokud ne já, potom ostatní už nebudou dokonalí. Pouze já můžu napravit tuto vlastnost tím, že jí spojím s celým lidstvem. To jest se všemi ostatními vlastnostmi Malchut světa Nekonečna. Například Malchut světa Nekonečna je 7 mld. částí a každá tato část je spojená se Stvořitelem svojí specifickou vlastností. A všechny mé ostatní vlastnosti pochází ze vzájemného propojení s ostatními 7-mi miliardy.

[ # 135974 ]

Z lekce 27.05.2014 z článku „Darování Tóry“

Ručit za blaho přítele

A tak se stali všichni v národě izraelském odpovědni jeden za druhého, protože jim Tóra byla darována až poté, co byl každý z nich tázán, zda se souhlasem na sebe bere odpovědnost za plnění přikázání “miluj bližního svého, jako sebe samotného” v plné míře. To znamená, že každý na sebe musí vzít odpovědnost pečovat o všechny a starat se o naplnění jejich tužeb v míře ne menší, než je vtištěno do jeho vlastní přirozenosti, aby se staral o své vlastní potřeby.

Otázka: Jak je možné zaručit se za to, aby přítel neměl žádnou starost?

Odpověď: Skupina se skládá a pracuje ve stavu jednoty na základě duchovních podmínek, které musí dodržovat každý z přátel. Je nutné starat se o to, aby každý z přátel měl všechno nezbytné, za co se „nesoudí ani nechválí“, ale musí to mít každý.

A pokud bude mít toto nezbytné minimum, musí mít každý možnost investovat maximum vlastního úsilí pro dosažení cíle svého života spolu se skupinou.

Materialistické cennosti potřebujeme v míře nezbytné pro existenci, ne méně. Z období Talmudu je zrušen požadavek mučit své tělo a vystavovat ho askezi. Proto je zakázáno záměrně se omezovat tak, aby tělo trpělo.

Každý musí zajistit život v tomto světě tak, aby existoval v souladu s běžnými požadavky moderní společnosti. Skupina se o to musí starat. Samozřejmě, že člověk nesmí spadnout do náručí přátel a čekat, že skupina o něj bude pečovat.

Ale pokud přítel vynakládá vlastní úsilí, je nutné mu pomoct dosáhnout úrovně nezbytné pro existenci. Všechny ostatní síly je nutné investovat do naší jednoty, abychom uvnitř ní odhalili Stvořitele.

 [#134257]

Z lekce na téma „Jednota národů“, 04.05.2014