Category Archives: Výchova

Skutečná jistota

Otázka: Je možné dosáhnout stejného harmonického, vyváženého stavu, ke kterému vede studium kabaly, také na dovolené nebo odpočinkem?
Odpověď: Dokud člověk není dostatečně vyvinutý, může se uspokojit i jednoduchým výletem nebo dovolenou. Člověk jede do přírody, odpoutá se od své práce, která je nekonečným závodem, odpojí se od zpráv, a uklidní se…
My ale mluvíme o lidech, kteří jsou si vědomi, že se nacházejí pod vládou nemilostných sobeckých sil. A v takovém případě výlet nepomůže, protože člověk cítí, že není schopen v klidu odpočívat. Nemůže se zbavit myšlenek, že zbytečně propadá jeho prázdný život, který skončí bez jakéhokoliv prospěchu.
Člověk je zoufalý z toho, že se v tomto životě nemůže realizovat. Nedokáže ležet na lehátku u bazénu nebo u moře a radovat se. Sobectví v něm září, touha po potěšení ho nenechává v klidu. Nevidí, kde by se mohl naplnit – jeho život je prázdný.
Podle počtu konzumovaných léků a antidepresiv je vidět, že v dnešní době je to velmi běžná nálada. Trpí všichni, ale mnoho z nich už přišli k pochopení, že je nutné opustit tuto slepou uličku.
Zde je tedy možné ukázat člověku, že existuje řešení. Není to žádný uklidňující prostředek, umožňující dočasně ztlumit nátlak sil zla a nechat naše živočišné tělo odpočívat, jako kočka, která se válí pod sluncem a na nic nemyslí.
Moudrost kabaly nám umožňuje odhalit pozitivní sílu přírody a nastolit rovnováhu mezi těmito dvěma silami: negativní a pozitivní, spojit v sobě plus a mínus. Když se plus a mínus dostávají do rovnováhy, objeví se mezi nimi duchovní svět, vyšší dimenze, náš další stav, budoucí svět.
A pak se uvidíme ne v tomto světě, na pláži u moře pod sluncem, obklopení hordou kamenů, rostlin, zvířat, lidí, ale nacházejícími se v poli sil, které řídí náš svět. Pozvedáme se na úroveň těchto sil a tam se nachází zdroj štěstí a naplnění.
[#160582]
Z 477. besedy o novém životě, 18.12.2014

Šťastná rodina je v paralelním vesmíru

Otázka: Jak zařídit mír v rodině?

Odpověď: K tomu je jediný recept – každý se musí povznést nad vlastním egoizmem s cílem vytvořit mír v rodině, v domě. Pak budeme mít pocit vyšší existence.

A člověk by měl cítit, že společnost vidí a odsuzuje jeho rodinné hádky. Společnost musí podporovat člověka v jeho úsilí o posílení rodiny. Vždyť názor společnosti natolik působí na člověka, že není schopen jednat opačně.

Umět se zastavit se ve chvíli hněvu je výhra natolik vzácná, že se má cenu tomu naučit. Odměna je veliká.

Stejně, jako ovládáme svoji nespokojenost v práci před šéfem ze strachu z propuštění, stejně tak je nutné se držet doma. K tomu ale nepotřebujeme vynakládat úsilí, nebudeme v sobě dusit hněv, skřípět zuby a hrozit výbuchem.

Všeobecné veřejné mínění bude podporovat takovou atmosféru, že každý pocítí, jak je nepatřičné být nervózní a vylévat si svůj hněv na ostatních. Budeme žít jinak, podle jiných zákonů, v radosti a klidu, jako na dovolené.

Skončí všechny hádky a konkurence, křičení po dětech. Není třeba k tomu nic vysvětlovat – bude se to vznášet v atmosféře, stane se to normou chování a ovlivní každého.

Poznámka: Mluvíte o nějakém paralelním vesmíru s naprosto odlišným vnímáním života.

Odpověď: Dá se říct, že se ocitneme v budoucím světě, který je ovládán silou lásky a dávání. A každý se bude přidávat k této síle lásky, chránit ji.

Existuje mnoho opravdovějších zájmů, než jsou skandály. Člověk je unavený z takového života a sní o změně. Neví, co má dělat – zůstává pouze rozvod a únik. Nevidí žádnou cestu ven z této slepé uličky. Navrhuji vám krásnou, vyrovnanou, snadnou cestu ven.

[# 159138]

Z 522. rozhovoru o novém životě, 02.15.2015

Den soudu nad sebou samotným

Otázka: Proč zločin týkající se člověka se počítá jako něco horšího než zločin proti Stvořiteli? Vyplývá z tohoto, že člověk nemá možnost nastavit vztah se Stvořitelem, pokud nemá dobrý vztah s lidmi kolem sebe?
Odpověď: Nemůžeš oslovit Stvořitele, pokud jsou v tomto světě lidé, kterým jsi udělal škodu. Stvořiteli se dá odevzdávat pouze přes lidi, v souladu se zákonem: „Od lásky ke stvořením k lásce ke Stvořiteli“. Stvořitel je skryt a rozkrýt ho je možné pouze odevzdáním lidem. Proto se věda Kabala nazývá tajnou vědou. Učí nás, jak skutečně a správně odevzdávat lidem, aby jsi přes ně rozkryl Stvořitele. Pokud to nevíme, potom nikdy nedokážeme odevzdávat Stvořiteli. Ukončíme svůj život a nedosáhneme žádných správných výsledků.
Otázka: Například jsem něco udělal příteli a chci se s ním usmířit. Bude stačit požádat o odpuštění, jak je to ve zvyku před „dnem soudu“?
Odpověď: Samozřejmě, že nestačí, pokud se pouze omluvíš proto, aby jsi neměl hřích před Stvořitelem v „den soudu“. Kvůli tomu jsi připraven dávat dárky příteli, hlavně aby ti odpustil a ty jsi se ospravedlnil před Stvořitelem.
Ale v každém případě alespoň tak, vždyť od „lo lišma“ přichází k „lišma“. Skutečně se usmířit s přítelem- znamená začít ho milovat. Tj. anulovat všechny vlastní přání a být připraven udělat kvůli němu doopravdy všechno. Je to náprava záměru v srdci, když nezůstává žádná myšlenka o sobě samotném- nezáleží na tom, co se stane se mnou.
Taková náprava se nazývá skutečným odevzdáním a lze se tomu naučit pouze v Kabale.
Takže je možné říct, že podstatou „dne soudu“- je vyjasnění toho, co v sobě můžu zkrátit, abych poté začal působit v odevzdání a lásce k bližnímu. A prostřednictvím lásky k lidem dosáhnu lásky ke Stvořiteli. „Den soudu“- je den soudu nad sebou samým.

[#144712]
Z besedy č. 438, O novém životě, 30.9.2014

 

Lenost je založena v lidských genech

Průzkum: Geny jsou zodpovědné za naši neochotu pracovat, vnitřní prázdnotu a melancholii. Ale proč člověk potřebuje geny odpovědné za lenost?  V procesu myšlení mozek používá až 60% energie vyrobené tělem.

Pro generování síly lidé veškerou svoji energii vynakládali na získání potravy. Bez lenosti ale dlouho nepřežiješ. Lenoši a povaleči žijí déle a pracují, pokud tedy chtějí, lépe. Mnozí z nich se dokonce stávají génii.

Podle přírodních zákonů obecně platí, že velké osobnosti nespěchají s odhalováním svého nadání. Favority u učitelů nikdy nebyli Byron, Darwin, Churchill, Picasso. Einstein měl ve škole reputaci slowpoke (pomalu přemýšlejícího). Skoro všichni géniové měli ve škole podobnou charakteristiku: ne bez schopností, ale líní. Průměrné schopnosti v dětství, nezářivé úspěchy v mládí, skromný začátek pracovní aktivity – podobné rysy jsou v biografii mnoha významných lidí.

Kromě základů, stanovených přírodou pro transformaci talentu do úrovně génia, je nutné  zvláštní psychologické prostředí. To je důvod, proč starověcí filozofové za hlavní schopnost dobrého učitele považovali umění naučit dítě ztrácet čas. Nuda je skvělý nástroj pro rozvoj představivosti. Bez představivosti není génius. Einstein řekl, že představivost je důležitější než znalosti.

Poznámka: V souladu s vědou Kabala, je nutné dát vyššímu světlu, síle našeho vývoje, možnost jednat, tj. naladit se na něj a nezasahovat…

[# 158767]

Tajemství úspěšného manželství

Pokud chce mít nevěsta dobré manželství, musí se ze všech sil snažit vytvořit takovou domácnost, na kterou je ženich zvyklý.

V tom případě bude rodina žít dobře a přátelsky. Od dávných dob se nevěsta stěhovala do domu ženicha a tam se učila od tchyně, jak hospodařit.

Muže bude taková rodina přitahovat, bude se o ni starat a nebude ji chtít ztratit, pokud v domě bude stejná vůně, stejné jídlo, stejné vztahy jako v dětství v domě jeho matky. Nedokáže potom takovou ženu opustit.

Otázka: Co je třeba udělat, aby měla žena stejný pocit?

Odpověď: Pro ženu je hlavní, aby byl muž svázán s rodinou a staral se o ni. Žena má mnohem praktičtější vztah k rodině a mnohem snadněji si zvyká na změny, než muž. Žena rodí a toto mění celý její vnitřní svět. Pokud má po boku starostlivého manžela, který je svázán s domovem, nepotřebuje nic víc.

Žena je připravena na změny. Není náhodou, že bylo zvykem, že mladá rodina žila v domě rodičů muže a ne u rodičů nevěsty. Žena má schopnost zvednout se a jít za svým manželem, zvyknout si na něco nového. Koneckonců, jejím úkolem je vytvořit nový domov. Domov – to je žena, ne muž.

Otázka: A rodina závisí na ženě nebo na muži?

Odpověď: Rodina se zakládá uvnitř domácího hnízda. Rodina – to jsou naše vzájemné vztahy.

[#158626]

 Z 521- ho rozhovoru o novém životě, 02.15.2015

Úroveň vzdělání nedělá člověka šťastného

Výzkum: Dobré vzdělání dává člověku možnost mít vyšší plat, ale nedělá ho šťastným. Úroveň vzdělání nemá vliv na sebevědomí. Vzdělávání nepomáhá lidem cítit se lépe a lépe fungovat ve společnosti. Dobré vědomosti mohou naopak vést k psychickým problémům. Pokud je úroveň vzdělanosti člověka vyšší, než je požadováno pro jeho práci, pak se určitě setká s depresí – práce se nezdá být zajímavou pro osoby s velmi dobrými vědomostmi. Nepoužívá totiž získané dovednosti. Poznámka: Jak je uvedeno v Tóře: „Zvyšující poznání zvyšuje smutek“, „Radši méně, ale se správným záměrem“, „Činy jsou více než znalosti,“ nebo jednoduše „Čím méně víte, tím lépe spíte!“

[#157530]

Menšina zvítězí nad většinou

Výzkum: Jakmile počet lidí, jistých si ve svých přesvědčeních, dosáhne 10%, v každém případě je uzná většina lidí. Vědci použili výpočetní a analytické metody pro určení rozhodujícího okamžiku, kdy se z přesvědčení menšiny stává názor většiny.

Účinky byly vyzkoušeny na studiu a vlivu na sociální interakci, v závislosti na různých faktorech od šíření novějších technologií až do politických preferencí.

Když je počet přívrženců jakýchkoliv názorů menší než 10 procent, nedochází k výraznějšímu pokroku v šíření myšlenek. Chcete-li, aby se menšinový názor stal veřejný, je třeba neuvěřitelné množství času, doslova srovnatelné s věkem vesmíru. Ale když se počet stoupenců myšlenky přehoupne nad 10%, přesvědčení se šíří kosmickou rychlostí.

Poznámka: V souladu s názorem vědy musíme v jakémkoli uzavřeném prostoru, oblasti, státě, společnosti nebo po celém světě dosáhnout přátelství 10 % populace, aby se naše metoda nápravy stala známá všem! Důsledkem je vliv Malchut, desetiny duše.

[# 138478] 

Hledám toho, komu dokážu dělat radost!

Otázka: Poté, co jsem zakončil etapu mé osobní práce se skupinou, přichází určitá etapa mé práce s konkrétním partnerem?

Odpověď: Ano, postupně k tomu přicházíme poté, jakmile zjistíme, nakolik toužíme po vzájemném spojení a přejeme si někoho milovat. Milovat – znamená duchovně naplnit. Vnitřní prázdnota mi začíná ukazovat, že chci odevzdávat, dělat někomu dobro. Tohle se nazývá duchovní tužbou.

Právě toto cítí dorost, když se poprvé zamiluje. Především chce vzájemný vztah s holkou: dávat jí a dostávat. Vztah může být pouze vzájemný, něco předávám jí a něco od ní dostávám.  V minulosti jsem to nechápal, protože jsem nebyl dobrým psychologem. A teď, díky „sebe očištění“ od slupky a práci ve skupině, začínám chápat, z čeho se skutečně skládalo mé přání. Proto, když k nám od přírody přichází první zamilovanost, nemůžeme ji realizovat, a pouze když tohoto přání dosáhneme podruhé, můžeme ho správně naplnit.

V procesu vnitřního vyjasnění svého skutečného přání, ve výsledku rozkrývám, že daleko uvnitř jsem se vždy snažil najít toho, komu dokážu odevzdávat. Vždyť já mám radost z toho, že jsem dokázal udělat radost někomu určitému a on to ví, a vrací mi to stejně. Každý z nás naplňuje toho druhého.

Otázka: A pak začínám hledat tu, které dokážu odevzdávat?

Odpověď: Přichází pochopení, protože začínáme hrát na stejné frekvenci, cítím to. Odpojili jsme se od vnějšího pohledu jeden na druhého, nehledáme nic vnějšího, ale více koukáme na vnitřní reakce. A tyto reakce začínají být více a více vnitřní.

Najednou začínám cítit, že ten člověk nejlíp odpovídá mým vnitřním touhám. Všechno tohle kontrolujeme povídáním mezi sebou uvnitř skupiny a začínáme si více uvědomovat, s kým můžeme vybudovat svazek. Je to velmi pečlivá, nepřetržitá práce, vždyť tak připravujeme nové nástroje pro vzájemné odevzdání – prostředek pro naše spojení.

Z 198-ho rozhovoru o novém životě, 20.06.2013

[111977]

 

Zpráva pro masy

Dr. Michael LaitmanOtázka: Naším hlavním nástrojem jsou naše vnitřní změny, kterými procházíme, a naše touha odhalit Stvořitele ostatním. Jak ji můžeme převést z naší kabalistické skupiny do integrálního vzdělávání, které přivádíme masám?

Odpověď: V žádném případě to nemůžeme udělat, protože masy nemají vnitřní touhu po Stvořiteli, nepotřebují ji. Například, na kongresu v Aravě jsme viděli antilopy. Pokud byste měli touhu o nich mluvit, tak bych s vámi rád diskutoval o jejich kráse a půvabu. Nicméně, nemáte tuto touhu, takže s ní nepracuji.

Pokud nemáte touhu, která pochází zevnitř, z vašich genů, hormonů, a Rešimot, pokud nemáte sebemenší aspiraci k vyššímu, duchovnímu světu, neměl bych s vámi o tom mluvit, protože nikdy od vás nedostanu jakoukoli odezvu.

Otázka: Ale nejdeme k 99%, s přáním odhalit jim Stvořitele na místo toho, abychom jen zlepšili jejich materiální život?

Odpověď: To je špatně! Člověk je sada tužeb. Pokud člověku chybí duchovní úroveň touhy, což znamená, že tento druh touhy ještě sedí velmi hluboko a zatím se neukázal, pak bych se neměl snažit ji probudit. Nebudu mluvit s touto osobou o Stvořiteli vůbec. Všechno, co chci, je, spojit ho s ostatními.

Uvnitř tohoto materialistického egoistického spojení nakonec pocítí, že to funguje dobře: „Je dobře, že jsme spolu!“ Pak, začne cítit, že být „spolu“ je obecně skvělé, bez ohledu na materiální zisk, který z toho dostane. Bude mu jasné, že tato „jednotnost“ má určitou chuť, která ho z ničeho nic začíná naplňovat.

Měli byste neustále posílat zprávu masám o spojení a jednotě, dostanou to skrze vás. Bez vás, nebudou moci udělat nic. Měli byste fungovat jako vysílače Světla od Stvořitele prostřednictvím skupiny k masám. Jste pro ně cenní, protože máte skupinu, a uvnitř toho můžete přijímat energii a směrovat ji do AHP, což znamená, k této mase.
[99671]
Z „Diskuze o Integrální výchově,“ 20/1/13

Miluj bližního svého jako sebe samotného

Dr. Michael Laitman

Do tohoto všemi známého pravidla je důležité zapojení nápravy všech přání (srdce) a myšlenek (rozumu) člověka. A naopak, pouze nápravou všech těchto svých přání a myšlenek, dosáhne člověk vlastnosti lásky k lidem, lásky ke všemu lidstvu a k přírodě.

V každém člověku je láska k bližnímu velmi slabá, a proto ji neprojevuje zjevně, ale pokud se několik lidí spojí do skupiny, a každý bude potlačovat vlastní egoizmus ve vztahu k druhému, pak každý dostane síly všech ostatních. V takovém případě se zvětší osobní síla všech členů skupiny, a přemění se do jedné velké síly, a tak se objeví možnost plnění zákona přírody, „miluj bližního“.
Vzniká tak rozpor: pro dosažení lásky k bližnímu je nutné napravit všechny své egoistické vlastnosti, nebo pro dosažení lásky k bližnímu je zapotřebí pouze láska k přátelům ve skupině?

Obvykle se lidé spojí, aby zlepšili svůj vlastní stav, a každý kalkuluje, kolik odevzdává a kolik dostává od ostatních. Taková skupina se zakládá na egoizmu. A pokud člen takové skupiny cítí, že je schopen mimo skupinu dostat více, než ve skupině, lituje pak, že se v ní nachází. Taková společnost oddaluje člověka od povznesení na úroveň „Člověk“.

Ve skutečnosti, dosažení lásky je možné pouze díky nápravě všech svých egoistických vlastností a myšlenek. Ale pokud se v lásce spojí malá přání každého dohromady, pak ve spojení se vytvoří nová, obrovská síla – a tuhle sílu má každý ze skupiny možnost použít pro dosažení lásky k přátelům, a poté člověk dokáže přijít k lásce ke všemu lidstvu a Přírodě.

Ale všechno to je možné za určité podmínky: že každý potlačí vlastní egoizmus ve vztahu k druhému. Pokud je však člověk svým egoizmem odloučen od přítele, nemůže pak od něho dostat sílu lásky k bližnímu. Tj. pouze v míře sebe anulování ve vztahu k přátelům, může od něj dostat sílu lásky.    Dále…
Podobá se to napsání čísel: pokud na začátku napíšeš 1, a potom 0, je to 10, tj 10x větší, a pokud po jedničce napíšeš dvě nuly, bude to 100, tj o 100x více. To znamená, že pokud je přítel – jednička, a já jsem 0, pak dostávám od svého přítele 10x víc. Ale pokud si myslím, že jsem jako dvě nuly ve vztahu k příteli, dostávám od něho 100x víc.

A naopak, pokud se člověk cítí, že je jednička, a přítel je nula, dostane pak 0,1, to znamená, že je 10x menší než jeho přítel. A pokud si člověk říká, že je jednička, a má dva přátele, kteří jsou jako dvě nuly proti němu, pak je 0,01 proti nim. Takže, čím více člověk ponižuje své přátele, tím je sám menší.
Nicméně, i když už má síly milovat bližního, a je schopen tuto sílu reálně projevit, a cítí, že vlastní výhoda mu pouze škodí, přesto – nevěř sobě a boj se, že se můžeš zastavit uprostřed cesty, a spadnout do egoizmu. Musíš se bát, že dostaneš takové radovánky, kterým nedokážeš odolat, a naplníš se jimi, namísto lásky k bližnímu. Právě strach, zřítit se do egoizmu, poskytuje člověku síly dodržovat zákon přírody – zákon odevzdání a lásky.

(Na základě článku Rabaše „O pravidle miluj bližního svého, jako sebe samotného“) [72525]