Category Archives: Výchova

Rodiče a děti: Vzájemné starosti

Otázka: Jak se moudrost kabaly dotýká role matky a jejího vlivu na dospělý život člověka?
Odpověď: V tóře je řečeno, že dítě musí opustit své rodiče a stát po boku svého partnera, založit s ním rodinu a mít své vlastní děti. (Pokračování textu…)

Štěstí z nás dělá egoisty

Názor: Štěstí a pozitivní emoce se zdají být absolutním blahem. Ale být šťastní, znamená že jsme lépe připraveni urážet ostatní.
Štěstí má své temné strany, jednou z nichž je – rozvijí egoizmus, oslabuje schopnost vcítit se, potlačuje rozvoj sociálních vztahů.
Komentář: Kabala si uvědomuje, že naše přirozenost – egoismus, vysvětluje, že pouze rozvojem aspirací k cíli, můžeme dosáhnout štěstí.
Přičemž bez dosažení cíle, a pouze ve snaze dosáhnout jí. Vždyť jakmile něčeho dosáhneme, tím se naplňujeme a přestává to pro nás být důležité. Z tohoto důvodu, je dosažení absolutního štěstí – v usilování, nikoliv v dosažení.
[#178883]

Gen budoucna

Názor (A.Markov, DSc): Tvář budoucí společnosti závisí na tom, kdo po sobě zanechá více dětí. Geny a prostředí (výchova) definuje všechny behaviorální a psychologické charakteristiky (schopnosti, temperament, chutě).

Model člověka v sobě zahrnuje 5 parametrů: extroverze, neurotismus, přátelskost, svědomitost, otevřenost pro rozvoj. Z 60% jsou tyto parametry závislé na genech. Musíte mít vrozené schopnosti k tomu, aby se v průběhu svého vývoje stal člověk laskavým a upřímným.

Člověk – je sociální bytost, stejně jako všem lidem podobnou opici. Proto nejsilnějším vlivem na efektivitu rozmnožování je schopnost správného chování ve společnosti.

Schopnost k přežití pro jednotlivce vždy závisela na úspěchu skupiny a kvůli tomu není bezohledné chování akceptované. Pokud je ve skupině hodně egoistů, má malou šanci pro konkurenci s ostatními skupinami. Za určitých podmínek, pokud je konkurence mezi skupinami zvlášť vysoká, geny hrubého sobectví budou odstraněny z populace. Pokud ale uvnitř skupiny platí, že sobectví je uznávané za vhodné, sobectví se bude násobit navzdory skutečnosti, že se tím skupina trápí, a konec konců zahyne.

Speciální nervová soustava mozku a geny tvoří vztah s kmenem. Mutace v něm může mít vliv na schopnost tvořit normální rodinu, v lásce a dobru.

Existují dvě varianty jediného genu: chamtivé a laskavé. Kdo z nich vyhraje, závisí na skupině (společnost, životní prostředí). V případě, že skupina nemá pocit ohrožení (vnitřní nebo vnější) – sobectví se bude rozšiřovat a potlačí altruizmus. Altruisté tráví čas pomocí druhým, egoisté dostávají všechno a používají to pouze pro vlastní reprodukci. Ale propadnutím morálky, se síla skupiny snižuje natolik, že se stane kořistí nepřátelských skupin.

Ve velkých skupinách, kde je nízká vnitro skupinová konkurence musí převážit sobectví – i když společnost je schopna prostřednictvím kulturního vývoje stanovit takové zákony a normy morálky, které budou řídit všechno.

V případě, že jsou skupiny malé, nepřátelské, pak v případě objevení egoistických rysů v nich, jiné skupiny tuto skupinu okamžitě spolknou . V takové situaci mají přednost geny altruismu, vzájemné pomoci.

Obsadili jsme dominantní postavení ve všech ekosystémech v biosféře. Ale nese to s sebou přechod biosféry do stavu, ve kterém dominantní druh podřídí vše pod svoje zájmy.

Pokud budou lidé pravidelně obdržovat reprodukční výhody z toho, že jsou hloupí, chlupatí, špinaví a nekulturní, pak samozřejmě začne selekce podle těchto příznaků. V tomto historickém okamžiku méně vzdělaní a méně inteligentní lidé produkují více potomků. Proto v této fázi lidstvo vstupuje do období degradace.

Vzhledem k pokroku v medicíně a vzdělávání prudce klesla přirozená selekce, třídění škodlivých mutací. Genetické vady přežívají a zanechávají potomky. Jejich geny, poškozené mutací se šíří v genofondu. Je to špatné pro genetické blaho lidstva, ale je to dobré pro rozvoj kultury, humanismu a lidských práv.

Musíme najít způsob, jak bojovat proti šíření škodlivých mutací, protože zdravých děti přirozeně zrozených se brzy bude rodit tak málo, že k udržení reprodukce životaschopných lidí budeme muset spoléhat na vědu.

Poznámka: Pravě v této fázi vývoje, kdy lidstvo není schopno omezit vlastní sobectví, a čelí hrozbě sebezničení, nám příroda odhaluje alternativní způsob vývoje – pomocí mínění skupiny zvýšit důležitost genu altruismu. V tomto případě budeme mít možnost začít vyvíjet druhou cestou, která nás dovede k rovnováze a míru.

[#81836]

Program života, část 1

Jakým směrem postupujeme?

Otázka: Proč žijeme a co je účelem našeho vývoje?

Odpověď: Tak zaprvé, toto nezáleží na nás. Jak je psáno: „Jeden se rodí, žije a umírá ne ze své vlastní vůle.“

Nevíme, co se nám přihodí v dalším okamžiku a to je požehnání. Lidské bytosti se rodí a žijí nikoliv svou vlastní volbou. V každém okamžiku zápasíme o přežití v podmínkách, které nám život předkládá. A to je dobře. Jinak bychom byli úplně zmatení.

Život zasazuje člověka do rámce, který si nevybírá. Nevíme, jaký osud je pro nás připraven, koho dnes potkáme, co se nám stane cestou do práce nebo zpátky domů, co očekávat pro naše děti a příbuzné.

Nemáme žádné poznání toho, co se nám stane – jestliže prožijeme den bez přílišného utrpení, jsme šťastní: „Díky B-u! Tento den to šlo dobře!“

Kdo jsme ve srovnání s vesmírem a jeho nekonečnými hvězdami a planetami? Drobný hmyz plazící se po povrchu Země, jehož život je zasvěcený pouze boji o přežití.

A přesto se ptáme, co je účelem našich životů a staráme se o účel naší existence, možnost určovat budoucnost, řídit osudy našich rodin, lidí, zemí a celého světa. Všechno záleží na naší schopnosti ptát se sebe samých na konečný cíl našeho vývoje. Závisíme na úrovni, z níž si tyto otázky pokládáme a na přesnosti našeho hledání odpovědí na ně.

Je zde všeobecný vývojový program, který operuje ve světě. Pokud se na naše životy podíváme zblízka, uvidíme, že to nejsme my, kdo činí rozhodnutí – jsme uvnitř matrixového programu. Tento program na nás neustále pracuje, dává naší existenci nové parametry a umisťuje nás do různých vnějších a vnitřních podmínek.

Naše poznání sestává z našich niterných zážitků v mysli a srdci, tělesných vjemů a věcí, které vnímáme kolem sebe. A ve výsledku neustále postupujeme a zpracováváme interní a externí data v souladu s programem, o němž nemáme ponětí.

Ten program je v nás instalován v okamžiku narození a pokračuje s naší výchovou. Nejsme těmi, kdo jej určují. Jinými slovy, nemáme v životě žádnou moc činit rozhodnutí. Vidíme, že chlapec a s dívka se „náhodně“ potkají, poté se vezmou a žijí spolu po mnoho let. Proč se to děje? Nejsme schopni zodpovědět ani tuto jednu prostou otázku.

Když se snažíme pochopit naši životní cestu, celkový program přírody, který nás posouvá ke zvláštnímu cíli, když se učíme, k jakému cíli směřujeme, potřebujeme moudrost kabaly. Ze všech pozemských věd je zde pouze jedna, která hovoří o lidském vývoji, jež překračuje materiální hranice i náš vesmír.

Moudrost kabaly hovoří o řídících a ovládajících vektorech, které začínají mimo náš vesmír a mají dopad na náš malý svět, stejně jako na lidi, kteří v něm žijí. Náš pokrok je nevědomý – dochází k němu pod vlivem síly, která nás k němu nutí.

Nicméně výsledkem této evoluce bude to, že lidstvo dosáhne stavu, v němž si lidé budou muset zvolit, jestli chtějí pokračovat svůj vývoj vědomě, dobrovolně, s uvědoměním nebo naopak.

Jednota zvyšuje naši touhu a tak nám umožňuje dosáhnout cíle, který je pro nás přírodou připraven.

Pokračování příště…

[167381]

Z besedy č. 623. O novém životě, 08.09.2015

Návrat k jednotě

Štěstí pociťované z jednoty je odhalením síly, která řídí celou přírodu. Koneckonců, veškerá příroda vzešla z jediného bodu Velkého třesku. Pokud se místo naší oddělenosti sjednotíme, přiblížíme se k této jediné odevzdávající vyšší síle, která vytvořila celý vesmír. A čím se přiblížíme více, tím více si to budeme moci užívat.

Tato jediná vyšší síla stvořila hmotu z protikladných částic, plus a mínus. Nejdříve se tyto částice rozletěly různými směry, rozptýleny Velkým třeskem. Poté se začaly jedna s druhou spojovat, jako kdyby se vracely k té stejné síle, jediné formě, pouze přetvořeny v hmotu.

A tak hmota začínala být více spojená, až se nakonec objevily podmínky pro život: neživá, rostlinná a živočišná příroda, a člověk. Člověk pokračuje v přibližování k této jediné síle, avšak nyní tak činí dobrovolně a s porozuměním, inteligencí a vědomím.

Zpočátku se hmota šířila z bodu Velkého třesku a expandovala, ale poté se začala naopak srážet zpět do jednoty. Pokud směřujeme k této jednotě, pokud se vracíme k našemu zdroji, můžeme z toho získávat potěšení. Dnes tato teorie získává na přesvědčivosti i uznání.

[154705]

Z besedy č. 242. O novém životě, 17.10.2013

 

Skutečná jistota

Otázka: Cožpak není možné dosáhnout stejného harmonického, vyváženého stavu, ke kterému vede studium kabaly pouze na dovolené nebo odpočinkem?
Odpověď: Dokud člověk není dostatečně vyvinutý, může se potom uspokojit jednoduchým výletem nebo dovolenou. Člověk jede do přírody, opouští svoji práci, která je nekonečným závodem, odpojí se od zpráv, a uklidní…
Mluvíme ale o lidech, kteří jsou si vědomi, že se nachází pod vládou nemilostných sobeckých sil. A v takovém případě výlet nepomůže, protože člověk cítí, že není schopen v klidu odpočívat. Nemůže se zbavit myšlenek, že zbytečně uniká jeho prázdný život, který skončí bez jakéhokoliv prospěchu.
Člověk je v zoufalství z toho, že se v tomto životě nemůže seberealizovat. Nemůže ležet v lehátku u bazénu nebo u moře a užívat si. Sobectví v něm září, touha po potěšení ho nenechává v klidu. Nevidí, kde by se mohl naplnit – jeho život je prázdný.
Podle počtu konzumovaných léků a antidepresiv je vidět, že v dnešní době je to velmi běžná nálada. Trpí všichni, ale mnoho z nich už přišli k pochopení, že je nutné opustit tuto slepou uličku.
Zde je tedy možné ukázat člověku, že existuje řešení. Není to žádný uklidňující prostředek, umožňující dočasně ztlumit nátlak sil zla a nechat naše živočišné tělo odpočinout si, jako kočka, která se válí pod sluncem a na nic nemyslí.
Metoda kabaly nám umožňuje odhalit pozitivní sílu přírody a nastolit rovnováhu mezi těmito dvěma silami: negativní a pozitivní, spojit v sobě plus a mínus. Když se plus a mínus dostávají do rovnováhy, objeví se mezi nimi duchovní svět, vyšší dimenze, náš další stav, budoucí svět.
A pak se uvidíme ne v tomto světě, na pláži u moře pod sluncem, obklopené hordou kamenů, rostlin, zvířat, lidí, ale nacházejícími se v poli sil, které řídí náš svět. Pozvedáme se na úroveň těchto sil a tam se nachází zdroj štěstí a naplnění.
[#160582]
Z 477. besedy o novém životě, 18.12.2014

Šťastná rodina je v paralelním vesmíru

Otázka: Jak zařídit mír v rodině?

Odpověď: K tomu je jediný recept – každý se musí povznést nad vlastním egoizmem s cílem vytvořit mír v rodině, v domě. Pak budeme mít pocit vyšší existence.

A člověk by měl cítit, že společnost vidí a odsuzuje jeho rodinné hádky. Společnost musí podporovat člověka v jeho úsilí o posílení rodiny. Vždyť názor společnosti natolik působí na člověka, že není schopen jednat opačně.

Umět se zastavit se ve chvíli hněvu je výhra natolik vzácná, že se má cenu tomu naučit. Odměna je veliká.

Stejně, jako ovládáme svoji nespokojenost v práci před šéfem ze strachu z propuštění, stejně tak je nutné se držet doma. K tomu ale nepotřebujeme vynakládat úsilí, nebudeme v sobě dusit hněv, skřípět zuby a hrozit výbuchem.

Všeobecné veřejné mínění bude podporovat takovou atmosféru, že každý pocítí, jak je nepatřičné být nervózní a vylévat si svůj hněv na ostatních. Budeme žít jinak, podle jiných zákonů, v radosti a klidu, jako na dovolené.

Skončí všechny hádky a konkurence, křičení po dětech. Není třeba k tomu nic vysvětlovat – bude se to vznášet v atmosféře, stane se to normou chování a ovlivní každého.

Poznámka: Mluvíte o nějakém paralelním vesmíru s naprosto odlišným vnímáním života.

Odpověď: Dá se říct, že se ocitneme v budoucím světě, který je ovládán silou lásky a dávání. A každý se bude přidávat k této síle lásky, chránit ji.

Existuje mnoho opravdovějších zájmů, než jsou skandály. Člověk je unavený z takového života a sní o změně. Neví, co má dělat – zůstává pouze rozvod a únik. Nevidí žádnou cestu ven z této slepé uličky. Navrhuji vám krásnou, vyrovnanou, snadnou cestu ven.

[# 159138]

Z 522. rozhovoru o novém životě, 02.15.2015

Den soudu nad sebou samotným

Otázka: Proč zločin týkající se člověka se počítá jako něco horšího než zločin proti Stvořiteli? Vyplývá z tohoto, že člověk nemá možnost nastavit vztah se Stvořitelem, pokud nemá dobrý vztah s lidmi kolem sebe?
Odpověď: Nemůžeš oslovit Stvořitele, pokud jsou v tomto světě lidé, kterým jsi udělal škodu. Stvořiteli se dá odevzdávat pouze přes lidi, v souladu se zákonem: „Od lásky ke stvořením k lásce ke Stvořiteli“. Stvořitel je skryt a rozkrýt ho je možné pouze odevzdáním lidem. Proto se věda Kabala nazývá tajnou vědou. Učí nás, jak skutečně a správně odevzdávat lidem, aby jsi přes ně rozkryl Stvořitele. Pokud to nevíme, potom nikdy nedokážeme odevzdávat Stvořiteli. Ukončíme svůj život a nedosáhneme žádných správných výsledků.
Otázka: Například jsem něco udělal příteli a chci se s ním usmířit. Bude stačit požádat o odpuštění, jak je to ve zvyku před „dnem soudu“?
Odpověď: Samozřejmě, že nestačí, pokud se pouze omluvíš proto, aby jsi neměl hřích před Stvořitelem v „den soudu“. Kvůli tomu jsi připraven dávat dárky příteli, hlavně aby ti odpustil a ty jsi se ospravedlnil před Stvořitelem.
Ale v každém případě alespoň tak, vždyť od „lo lišma“ přichází k „lišma“. Skutečně se usmířit s přítelem- znamená začít ho milovat. Tj. anulovat všechny vlastní přání a být připraven udělat kvůli němu doopravdy všechno. Je to náprava záměru v srdci, když nezůstává žádná myšlenka o sobě samotném- nezáleží na tom, co se stane se mnou.
Taková náprava se nazývá skutečným odevzdáním a lze se tomu naučit pouze v Kabale.
Takže je možné říct, že podstatou „dne soudu“- je vyjasnění toho, co v sobě můžu zkrátit, abych poté začal působit v odevzdání a lásce k bližnímu. A prostřednictvím lásky k lidem dosáhnu lásky ke Stvořiteli. „Den soudu“- je den soudu nad sebou samým.

[#144712]
Z besedy č. 438, O novém životě, 30.9.2014

 

Lenost je založena v lidských genech

Průzkum: Geny jsou zodpovědné za naši neochotu pracovat, vnitřní prázdnotu a melancholii. Ale proč člověk potřebuje geny odpovědné za lenost?  V procesu myšlení mozek používá až 60% energie vyrobené tělem.

Pro generování síly lidé veškerou svoji energii vynakládali na získání potravy. Bez lenosti ale dlouho nepřežiješ. Lenoši a povaleči žijí déle a pracují, pokud tedy chtějí, lépe. Mnozí z nich se dokonce stávají génii.

Podle přírodních zákonů obecně platí, že velké osobnosti nespěchají s odhalováním svého nadání. Favority u učitelů nikdy nebyli Byron, Darwin, Churchill, Picasso. Einstein měl ve škole reputaci slowpoke (pomalu přemýšlejícího). Skoro všichni géniové měli ve škole podobnou charakteristiku: ne bez schopností, ale líní. Průměrné schopnosti v dětství, nezářivé úspěchy v mládí, skromný začátek pracovní aktivity – podobné rysy jsou v biografii mnoha významných lidí.

Kromě základů, stanovených přírodou pro transformaci talentu do úrovně génia, je nutné  zvláštní psychologické prostředí. To je důvod, proč starověcí filozofové za hlavní schopnost dobrého učitele považovali umění naučit dítě ztrácet čas. Nuda je skvělý nástroj pro rozvoj představivosti. Bez představivosti není génius. Einstein řekl, že představivost je důležitější než znalosti.

Poznámka: V souladu s vědou Kabala, je nutné dát vyššímu světlu, síle našeho vývoje, možnost jednat, tj. naladit se na něj a nezasahovat…

[# 158767]

Tajemství úspěšného manželství

Pokud chce mít nevěsta dobré manželství, musí se ze všech sil snažit vytvořit takovou domácnost, na kterou je ženich zvyklý.

V tom případě bude rodina žít dobře a přátelsky. Od dávných dob se nevěsta stěhovala do domu ženicha a tam se učila od tchyně, jak hospodařit.

Muže bude taková rodina přitahovat, bude se o ni starat a nebude ji chtít ztratit, pokud v domě bude stejná vůně, stejné jídlo, stejné vztahy jako v dětství v domě jeho matky. Nedokáže potom takovou ženu opustit.

Otázka: Co je třeba udělat, aby měla žena stejný pocit?

Odpověď: Pro ženu je hlavní, aby byl muž svázán s rodinou a staral se o ni. Žena má mnohem praktičtější vztah k rodině a mnohem snadněji si zvyká na změny, než muž. Žena rodí a toto mění celý její vnitřní svět. Pokud má po boku starostlivého manžela, který je svázán s domovem, nepotřebuje nic víc.

Žena je připravena na změny. Není náhodou, že bylo zvykem, že mladá rodina žila v domě rodičů muže a ne u rodičů nevěsty. Žena má schopnost zvednout se a jít za svým manželem, zvyknout si na něco nového. Koneckonců, jejím úkolem je vytvořit nový domov. Domov – to je žena, ne muž.

Otázka: A rodina závisí na ženě nebo na muži?

Odpověď: Rodina se zakládá uvnitř domácího hnízda. Rodina – to jsou naše vzájemné vztahy.

[#158626]

 Z 521- ho rozhovoru o novém životě, 02.15.2015
Strana 1 z 3123