Category Archives: Vnitřní práce

Bloudí části mé duše po ulicích?

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jak se mohu držet duchovní práce v mém každodenním životě tak silně jak je to jen možné (na ulici, ve veřejné dopravě, atd.)?

Odpověď: Snažím se dívat na vše skrze systém spojení, skrz systém vzájemného doplňování. Zajímá mě, zda skrze všechno co se přede mnou objeví, uvidím vzájemnou spolupráci mezi dvěma protichůdnými silami, které mi znázorňují různé obrazy.

Jsem-li v kruhu na semináři a přede mnou je devět přátel, partnerů, ale také svým způsobem konkurentů, v tom, kdo dá nejlepší odpověď a kdo bude odpovídat méně přesně, jak můžeme doplnit jeden druhého, jak můžeme hrát společně s cílem nalézt správné odpovědi? Zde je hodně blízkosti i vzdálení.

Pokud jsem na ulici, proč bych nemohl vidět stejného partnera v každém kdo ve mě vyvolá určitý pocit? Nezáleží na tom, zda pro nebo proti, co je důležité je, jak na něj reaguji. Mohu na něj reagovat jako na někoho, kdo je mi velmi blízký? Moje ego mi to nedovolí. Pokud bych se na něho mohl dívat jinak, uviděl bych velmi blízkého a milého člověka a okamžitě bych svůj postoj k němu změnil.

Musíme si s tím hrát, mačkáním start-stop tlačítka pro přijímání a odevzdání a neustále vyjasňovat naše vztahy s ostatními. Pak se stanete pružnějšími a získáte měkčí postoj k životu a ke světu.

Ale v celku budete samozřejmě chtít vidět řídící sílu prostřednictvím tohoto postoje, která vám celý tento obraz představuje a promítá ho před vámi, tak abyste uviděli odhalení Stvořitele, abyste uviděli řídící sílu za tímto obrazem.
[89282]
Z „Virtuální Lekce o Základech kabaly“ 23/9/12

Od egoismu k lásce je jeden krok vzhůru

Dr. Michael Laitman

Jediným způsobem, jak duchovně pokročit je pracovat ve skupině, díky které se vyjasní zda se chceme spojit jeden s druhým. Nakonec zjistíme, že se spojit nemůžeme a ani nechceme a zcela odmítáme vzájemné spojení.

Naše celá přirozenost se bouří proti takovému spojení. Jsme připraveni dělat cokoli kromě toho. Existují vztahy, které nás baví a chceme je, ale spojení s přáteli, vzájemné propojení, v němž každý jedinec slouží pro všeobecné – s tím naše srdce nikdy nebude souhlasit.

Pouze takový vzájemný vztah se nazývá „spojení“, v němž každý je jako součást v elektrickém obvodu nebo v motoru. Takže v každém úplném systému je každá komponenta součástí systému a musí provádět svou práci a dodržovat své povinnosti vůči jiným částem.

Abychom to udělali, musíme anulovat ego. Lidé, jejichž ego není tak rozvinuté jsou připraveni být s ostatními, je pro ně snadné být blízko, cítit jeden druhého, být přáteli. Nicméně, čím více se člověk rozvíjí, tím více jeho ego roste a tím obtížnější je se spojit s ostatními. Vůbec necítí, že nějaké přátele má.

Kdysi, dokonce před několika desítkami let, lidé cítili blízkost, ale dnes je každý sám. Ani si nevšímáme, jak jsou všichni zavřeni ve své ulitě. Schováváme se za obrazovku počítače a nazýváme to vztahem. Cítíme se takhle lépe, pohodlněji! Celé lidstvo je teď takové.

Existují různé metody pro spojení lidí, které jsou převážně založeny na nacismu, fašismu a fundamentalismu. Tyto metody mají navodit pocit solidarity v masách. Do jisté míry to zastaví jejich psychický vývoj, a tak je jednodušší je řídit.

Ale v duchovním rozvoji na straně druhé, existují dva protikladné přístupy, které jsou integrovány. Na jedné straně, člověk musí být velmi vyvinutý, velký individualista. Každý musí mít pocit, že je naprosto izolován a že nepatří nikomu jinému. Je to tak výrazné, že se zdá, jako by nepatřil do tohoto světa.

Na druhou stranu jsme povinni se spojit tak silně, že by měl každý zcela anulovat sám sebe proti své touze anulovat ostatní. To je ten nejnereálnější požadavek, který může v našem světě existovat, a který je proti trendu vývoje lidstva. Koneckonců, jak se ego vyvíjí, lidé se od sebe stále více oddělují. Všichni se odtahují od ostatních a skrývají se za svým počítačem, mobilním telefonem nebo doma.

Každý žije v ulitě, kterou si pro sebe vytvořil. Najednou je povinen provést opak: opustit své místo a spojit se ve svém srdci a duši. Co je víc, musíme to udělat nikoli tím, že budeme nuceni, ale tím, že to budeme chtít sami! Koneckonců, zjistíme, že tato jednota je nejvyšší hodnota.

Není v tom žádná výhoda, ale zde leží pravda. Tedy je velmi obtížné přistupovat k hodnotám odevzdání a lásky, pokud pro to vnitřně v našich pocitech nenajdeme ospravedlnění.

Je to však princip, podle něhož duchovní svět funguje! Za účelem získání těchto hodnot, které jsou zcela opačné od našich současných hodnot, musíme přijmout pomoc vyšší síly tak, že nás bude ovlivňovat a změní nás.

Musíme o to žádat v průběhu studia. Koneckonců, studujeme akce, které se konají na vyšší úrovni (činy odevzdání, lásky a spojení) pracujeme na systémech duší. Není to mechanický systém, který je bez citu, ale živý systém, ve kterém mysl a pocity působí v souladu se zákonem vzájemné záruky.

Studujeme o vztazích mezi našimi touhami, které jsou ve vzájemném odevzdání, a chceme je napodobit, což znamená studovat je, připojit se k nim a vstoupit do stejného stavu. Tak se přitahujeme do tohoto stavu a pobízíme vliv síly nazývané reformující Světlo.

Musíme přemýšlet a studovat o těchto vyšších stavech, o tom, jak naše egoistické touhy pracují loajálně ve vzájemném dávání.
[88732]
Z 2. části denní lekce kabaly 19/9/12, Zohar

Překrývající se světy

Dr. Michael Laitman

Dobré prostředí je společnost, která ovlivňuje člověka pozitivním způsobem a mění ho ve směru spojení, jednoty a nejkomfortnějšího stavu. Je to stále jen pozemská, živočišná pohoda.

Ale pak uvnitř této společnosti, člověk najednou začíná otevírat nádherný zdroj energie, která odtamtud proudí dále a pozvedává ho vzhůru jako fontána vody ke slunci.

Představte si, že náš svět se překrývá, je překryvem mnoha světů, mnoha možností. Nacházíme se v jednom možném řezu a můžeme přejít do jiných. Vše záleží na úhlu pohledu pozorovatele, na člověku.
[88450]
Z diskuze o šíření 07/09/12

Bezcenný pocit studu

Dr. Michael Laitman

Otázka: Předpokládejme, že se mi něco stalo a cítím takový pocit studu, že bych nejraději zmizel. Na co bych měl myslet v tomto okamžiku? Měl bych myslet na cíl?

Odpověď: To nepomůže. Co to znamená: „Měl bych myslet“ nebo nikoli? Musíte být připraveni předem na nejrůznější vlivy z prostředí, knih, přátel, skupiny a dalších věcí, které jsou výsledkem působení společného pole na vás, abyste byli upozorněni na cíl. To znamená, že nastavujete externí „připomenutí“, jinak si na to nevzpomenete. Začnete spojovat cíl s tím, co se vám stalo. A to je hlavní věc. To znamená, že již víte, že to, co se stalo, bylo úmyslné a došlo k tomu z nějakého důvodu.

Kde cítím bolest a hanbu? Ve svém egoismu. Musím se tedy nad ním pozvednout. Nebo naopak, zůstanu s pocitem hanby, protože ten mě směřuje k cíli. Jsem pak připraven ho v sobě zažívat pořád, abych nezapomenul na cíl, a byl k němu přidružený a přibližoval se k němu. Nechť je můj pocit studu silnější a silnější a tak se budu pohybovat směrem k cíli, který bude blíž a blíž.

Zde začínáme s přehodnocením hodnot a proto rosteme. Od této chvíle, to co bude ovládat pohyb, dosažení a dosahování vyšších stavů lásky a odevzdání nad pocitem egoismu jako zla a všeho co je v něm, je v podstatě stud.

Otázka: Je mechanismus, který jste popsal vhodný pro 99% populace?

Odpověď: Nejen pro 99%, ale pro každého, protože touha přijímat je jediný materiál.
[83599]
Z „Diskuse o integrální výchově“ 30. 5. 2012

Dva stupně v práci

Dr. Michael Laitman

Otázka: Proč se říká, že dělám všechny opravy ve mně?

Odpověď: Neopravuji sebe, ale pouze můj postoj a spojení. Zlý sklon není ve mně, ale mezi mnou a ostatními – v mém postoji vůči nim.

Potřebuji být s někým ve spojení proto, abych zjistil, zda je toto spojení dobré nebo špatné a zda vyžaduje změnu. První stupeň spočívá v odhalení, že tato síť existuje. Od tohoto okamžiku dále se začnu pohybovat dál a dál, vědomě odhalovat to, co je třeba opravit: jaké vztahy a vlastnosti jsou nyní vyžadovány a které vlastnosti budou třeba později.

Postupně tak odhaluji celý systém vztahů mezi mnou a ostatními. Ale pak zjistím, že to bylo vlastně spojení se Stvořitelem. Jedná se o dva stupně v práci.

Pokud mohu s jistotou pracovat bez jakéhokoliv odkazu na sebe, odhaluji, že Stvořitel se skrývá za sousedem. Do té doby toto není jasné, mohu ukrást trochu tady a tam a dělat různé egoistické kalkulace. Stvořitel mi pomáhá zjistit, které kalkulace jsou správné, a proto se mi ukazuje v podobě přátel nebo některých jiných hmotných obrazů, se kterými mohu vzájemně pracovat.
[83397]
Z 1. části denní lekce kabaly 9. 7. 2012, spisy Rabaš

Celý svět je stvořitelovou tváří

Dr. Michael LaitmanBaal HaSulam, “Úvod do knihy Zohar,” Bod 33: A musíte vědět, že jakékoli uspokojení našeho Stvořitele z dávání Jeho stvořením záleží na míře, do jaké Ho stvoření cítí – že On je dárce, a že On je ten, který je obšťastňuje. Protože pak se z nich velice těší, jako otec hrající si se svým milovaným synem, do míry, do jaké syn cítí a uvědomuje si velikost a vznešenost svého otce, a jeho otec mu ukazuje všechny poklady, které pro něj připravil.

Otázka: Proč je pro stvořené bytosti tak důležité, aby cítili, že je to Stvořitel, který jim přináší potěšení?

Odpověď: Stvořené bytosti mohou cítit pouze to, v čem jsou v ekvivalenci formy. Chtějí-li cítit Stvořitele jako toho, který dává, musí pochopit, co to znamená; musí být v dávání zahrnuti a vlastně vyrůst do takové výšky. Pak budou dostávat radost stejné úrovně existence a síly života, jakou má Stvořitel.

Otázka: Existuje na to příklad o otci, který si hraje se svým synem a chce po něm, aby ho považoval za zdroj vší radosti. Zdá se to být dosti egoistický akt.

Odpověď: Může být, ale je i jiný příklad podobného typu: Otec měl syna ne kvůli tomu, aby ho těsil, ale aby mu přinesl dobro. Otec dělá vše, co je v jeho silách, dokud syn nevyroste, aby mu mohl dávat. Poté, když syn vyroste, dostane všechny otcovy poklady, porozumění a cítění celé věčné existence, a to přináší otci radost. Má se na mysli, pokud se Stvořitel raduje, je to znamení, že jsem dosáhl dokonalosti. To je způsob, jakým byste to měli vidět, že to vše pramení z Jeho lásky.

Na naší straně se musíme snažit přinést Mu uspokojení, úplné a nekonečné odevzdání vyšší síle. Dostává se nám od ní nedostatků, nenaplněných přání, a z nich dostáváme Světlo, které napravuje tyto nedostatky tím, že je promění v dostávání kvůli dávání. Tak pokračujeme k napodobení Stvořitele. To je jediný správný a žádoucí způsob, jak můžeme postupovat. Podle toho cítíme sílu duchovního života, která nás naplňuje, nazývanou Světlem. 

Tento proces je popsán v našem jazyku, v pozemském jazyku, a tak se zdá, že Stvořitel pláče a lituje, pokud nejednáme, jak bychom měli, nebo neudržujeme požadované tempo. Tak kabalisté tlumočí reakce, které v něm vyvoláváme našimi nežádoucími činy. Nicméně, pokud jsme úspěšní, říkají, že je šťastný.

Ať už tak nebo tak, „Tóra mluvila v jazyce lidí.“  Odtud pochází příklad otce, který úmyslně mění svůj výraz vůči svému synu, vyjadřování nespokojenosti, přání, či štěstí má za cíl tímto způsobem dovolit synovi s ním navázat spojení. Je to však pouze výraz, protože otec sám vyvolává různé stavy a nálady v synovi a je tím, který vytváří okolnosti doprovázející jeho dospívání. Dítě se svému otci zcela podřizuje, vnitřně i externě. Proto se před ním objevují různé obrazy: jednou vidí svého otce vážného, smějící se ho, nespokojeného nebo spokojeného.

Obecně, celý můj vnitřní svět a mé prostředí, to vše je Stvořitel. Uvnitř je přede mnou zcela ukrytý,a  navenek jsem schopen přiřadit hlavní roli osudu a dokonce vyšší síle, ačkoli ji zatím nevidím. Cílem je porozumět tomuto „řezu,“ rozdíl je, kde se nachází „Já“ .

Říká: “Není nikoho jiného kromě Něj.” Stvořitel mi posílá vše, co vnitřně cítím; ovládá mé myšlenky a přání a vše, co se mi děje, jak to přijmu a jak reaguji na to, co se děje. Pod rentgenem bych viděl, že nemám kontrolu nad ničím, že On je ten, který ovládá vše.

Takže co jsem zač? “Já” je bod, který touží odhalit Stvořitele, to je vše. Je to bod vně Stvořitele, oddělující bod, bod rozbití, bod mého „Já“, můj základ, ze kterého musím objevit Stvořitele a Jeho jedinečnost.
[82693]
Ze 4. části denní lekce kabaly 11/7/2012,“Úvod do knihy Zohar

Válka proti lhostejnosti

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co se počítá za naše úsilí?

Odpověď: Hlavní úsilí spočívá v práci proti vlastní lhostejnosti, proti  přehlížení, pocitu nedůležitosti odevzdání. Hlavní a permanentní válka by měla být vedena proti neúctě k odevzdání. V tom musíme vždy hledat ty věci, které nás dělají silnějšími. 
[82771]
Z 1. části denní lekce kabaly 12/7/2012, Rabašovy spisy

Klamná realita ve vlnách egoismu

Dr. Michael LaitmanKaždý z nás obsahuje 613 různých přání, týkajících se našeho spojení s ostatními, které musíme napravit. V první řadě musím porozumět, že jsou všechna sobecká, a že si přeji využít bližního i Stvořitele. 

Tento směr, “Israel, Tóra a Stvořitel,” myšleno z lásky ke stvořením k lásce ke Stvořiteli, funguje nejdříve v opačné podobě: kvůli využití Stvořitele a stvoření ve svůj vlastní prospěch. Nejdříve si musíme uvědomit právě tento fakt, a ten nám bude odhalen za podmínky, že obojí, stvoření i Stvořitele jsou používáni správně. 

V první fázi, kdy si přejeme dosáhnout obecného spojení s celým vesmírem, přes stvoření ke Stvořiteli, odhalíme naše prohřešky a chyby, což je způsob, jakým odhalíme zlý sklon. Nedojde k tomu najednou. Jak člověk postupuje, postupně odhaluje nepatrnou část egoismu. Požadujeme jeho nápravu, a ve Světle nápravy odhalíme větší část egoismu, a opět si žádáme, aby byl napraven. 

Světlo přichází od Stvořitele prostřednictvím skupiny, osvětlující a napravující zlo, které objevíme. Výsledkem je odhalení nové, silnější a tvrdší vlny sobectví uvnitř nás. Tak postupujeme od malých chyb k těm závažnějším, a od malých prohřešků k těm větším. Postupně je odhalujeme a napravujeme se. 

Vždy však usilujeme o lásku, spojení, sjednocení Israele, Tóry a Stvořitele do jednoho celku. Přejeme si, aby se Stvořitel stal svatým, „samostatným“,  jedinečným, čímž se má na mysli, že je pro nás kvalita odevzdání vždy tou nejvyšší hodnotou. Tak dochází k pokroku.

A nejdůležitějším aspektem této práce je pochopit, že všechny nápravy jsou soustředěny mimo člověka. K jeho duchovnímu posunu dochází mimo něj. A mimo něj existuje jen Shechina  a Stvořitel, jež ji naplňuje. 

Člověk si představuje, že ho obklobuje celý svět: neživý, rostlinný, živočišný a lidský, ale to vše je pouze jeho  iluzí, jeho představou. Ve skutečnosti nic z toho neexistuje. Když člověk začíná objevovat skutečnou realitu, odhalí, že vše z toho postrádá ducha života, a ožívá pouze vyšší silou Stvořitele. Stvořitelem, který stojí za všemi těmito představami a stíny. Sami o sobě jsou jen pouhými oděvy, obaly, bez vnitřního obsahu. 

Doufejme, že odhalíme tuto pravdu rychle, a začneme skutečně pracovat se Stvořitelem prostřednictvím těchto oděvů. 
[82496]
1. části denní lekce kabaly 9/7/12, Rabašovy spisy

Satelit na Stvořitele

Všichni „plavame“ v informačním poli. Je mimo čas, prostor a pohyb, je stálé. Ale tohle pole necítíme, protože jsme mu odlišní svými vlastnosti. Ale pokud se mezi sebou spojujeme, stáváme se pak v míře našeho spojení podobní tomuto informačnímu poli, jednotní jako ono a začínáme chytat tuto informaci.

A pokud je každý zvlášť, mimo spojení s druhými, cítíme potom v tomto informačním poli pouze malou část, kterou každý cítí jako „náš svět“, protože je izolován od tohoto pole a zůstává pouze s tím, co se nachází v jeho individuální egoistické části.

A když se pak spojíme, „minimální množství je dva“ (mijut a- rabim – šnaim“), hned se pak staneme podobní tomuto informačnímu poli a začínáme ho cítit na minimání úrovni, která se jmenuje například „nefeš de- nefeš atd. Takže v míře spojení, podle zákonu podobenství, začínáme pociťovat toto pole – Stvořitele a děláme ze sebe nový orgán pocitu.

Klíč ke štěstí

Dr. Michael Laitman

Otázka: Můžeme se rozvíjet ve štěstí?

Odpověď: Je-li člověk ponořen do svého ega, do své touhy přijímat, pak určitě nemůže být šťastný, protože mu přinese jen bolest. Ale pokud se pozvedne nad své ego, neobávajíc se toho co se v něm děje, žijíc na vyšší úrovni a identifikuje se s atributem odevzdání, se světem, se vším, co ho obklopuje, může být šťastný neustále.

Může být šťastný do takové míry, že nebude vůbec cítit co se děje s jeho tělem. Tělo může zemřít, ale člověk nebude cítit, že patří nadále ke svému tělu.

Nyní jsme zcela identifikováni s naším tělem. Ale pokud se můžeme vyvinout tak, že se budeme postupně od něho odtahovat, nakonec přestaneme cítit, že jsme k němu vůbec navázaní. Je to, jako bych se vznášel nad tímto tělem, a je to opravdu tak, protože se ztotožňuji s atributem dávání a žiji v něm, a to je klíčem k dalšímu pokroku ve štěstí.

Mohu toho dosáhnout, pokud jsem začleněn do prostředí a spolu s ostatními tvořím jednu obecnou sílu skupiny, která není egoistická, ale je tvořena ze všech našich duchovních jisker, které jsou spojeny nad naším egem. Naše ego ztratí svou hodnotu a my pozvedneme jiskry a vidíme je jako hlavní prioritu. V důsledku toho začínáme žít v těchto jiskrách, které jsou propojeny a tvoří jednu harmonickou sílu skupiny.

Kromě toho, rozvíjením síly vzájemného dávání, tedy možností požadovat tuto sílu dávání z vyššího silového pole, od Stvořitele, se budeme neustále cítit šťastnými. Vše záleží na tom, jak člověk zaměřuje sám sebe, pokud jde o skupinu, a jak se skupina zaměřuje s ohledem na Stvořitele, pokud jde o oblast dávání a lásky.

To je jediný faktor, který všechno určuje. Musím se odpojit od svého „já“ a pozvednout se k úrovni „my“; vše bude přijato radostně! Není to jednoduché, a jsou tu vzestupy a sestupy, ale takto postupujeme. Pokaždé, když dostáváme dodatečné ego, další touhu užívat si, tak budeme silnější a připojíme se pevněji do pole odevzdání. To je jediný způsob, jak postupovat.

Pokud se člověk identifikuje s cílem, přijímá vše, co se stane na cestě šťastně, protože chápe, že je to prostředek k dosažení cíle.

Pokud ale člověk myslí jen na svůj žaludek – ponořen do sebe, nedovede se nad sebe povznést, pak bude jistě chodit s kyselým obličejem, bude v životě trpět a bude mít vždy stížnosti ohledně prostředí, skupiny, přátel, Stvořitele a učitele – všechno závisí na tom, jak se člověk zaměřuje.
[81173]
Z 1. části denní lekce kabaly 21. 6. 2012 Shamati # 30

Strana 4 z 11« První...23456...10...Poslední »