Category Archives: Vnitřní práce

Je neuvěřitelně snadné žít společně

Vězte, že v každém z vás je mnoho svatých jisker a pokud je nahromadíte do jednoho místa, v bratrské jednotě, v lásce a přátelství, zajisté dosáhnete vysoké duchovní úrovně. A záchrana od Stvořitele přichází za pouhý okamžik.
Ve skutečnosti je to úsilí, kterého nikdo z nás není schopen. A protože jsme líní, cítíme se zoufale. Ale zároveň je to nesmírně lehké! Vždyť je to přímo takto zařízeno.
Zkuste oživit nějaký orgán, odříznutý od těla. Nepodaří se to, ať se snažíte jakkoliv. Pokud ho připojíte k tělu, okamžitě obdrží všechno nezbytné – potravu, obnoví vzájemnou výměnu látek – a začne žít.
Nádoba (přání) se nenachází ani v jednom z nás, ale pouze ve vztazích mezi námi. Pokud posuneme záměr ze sebe samotných na vztah mezi námi, na místo, které je nutné naplnit láskou, potom se odhalí, že to nebylo prázdné místo ve světě a že právě takto se rozkrývá skryté.
Hlavní je vyjasnit si, na co si musíme dát pozor, kde vynaložit úsilí a odkud očekávat odměnu.

[131722]
Z lekce dopisu Baal HaSulama 04.04.2014

Deset, ani devět ani jedenáct

Dr. Laitman with StudentsCelý postup se děje pouze ve skupině deseti. Od té chvíle, pracujeme pouze v ní. Skupina deseti mohou být stovky našich přátel po celém světě. To se také nazývá deset lidí, a nikoli devět nebo jedenáct.

Vše má stejnou strukturu deseti Sefirot. Jediným rozdílem je měřítko, větší nebo menší rozlišení. Vidíte deset lidí před vámi, ale když k nim přistupujete, každý z deseti lidí se změní na deset, a pak každý z těchto deseti se změní na jiných deset, a tak do nekonečna.

Nicméně, v podstatě, vidíte stejné HaVaYaH, stejnou skupinu deseti, ve které je zahrnuto absolutně všechno.
[111566]
Z 1. části denní lekce kabaly 04/7/13, spisy Rabaš

Vše co potřebujeme je láska

Dr. Michael LaitmanOtázka: Řekl jste, že bychom neměli dávat naše naděje do kongresu, že bychom neměli očekávat žádné potěšení, ale že bychom měli pracovat pouze nad ním a stát se příkladem pro ostatní.

Odpověď: Cílem stvoření je činit dobro stvořeným bytostem! Proto bychom měli očekávat přijímání potěšení, ale potěšení z dávání přátelům a skrze ně Stvořiteli.

Potěšení je cílem stvoření, mám se těšit. Pokud se netěším, ale pláču, jsem opačný cíli stvoření a daleko od Stvořitele.

Čím více se přibližujeme ke Stvořiteli, tím více si užíváme. Všechny úrovně duchovního žebříku jsou vzestup k pocitu stále většího a nádhernějšího potěšení! Zdá se, že jste dosáhli vrcholu a pak najednou cítíte takové pocity , že se můžete jednoduše zbláznit. Ale nemůžete se zbláznit, protože máte Masach (clonu/obrazovku). Pokud byste neměli Masach, i nejmenší duchovní potěšení by spálilo všechny vaše pojistky.

Potěšení, které cítíte, je radost z dávání, radost z lásky a naplnění vašeho milovaného přítele.

Vidím, že máte smutnou tvář. Nemůžete si představit, že naplňujete někoho, koho milujete? Milujete někoho v tomto světě, vašeho syna přinejmenším? Dokážete si představit, jak si užíváte, když mu dáváte dárek a že vám přináší radost, když vidíte jeho potěšení, jak skutečně cítíte radost v jeho nitru? Cítíte potěšení, když cítíte jak ochutnává něco dobrého, nebo se raduje z určité hry, jako kdybyste byli v něm?

Máme takové hmotné příklady, které můžete použít také ve spiritualitě. Ale ve spiritualitě se tato láska neobjeví přirozeně, proto budete muset požádat o pomoc, postavit ji uvnitř sebe reformujícím Světlem. Už byste ale měli chápat to, že se můžete těšit faktem, že si užívá ten, kterého milujete.

To znamená, že vše, co potřebujete, je láska Stvořitele! Když si užívá vaše činy, budete cítit jeho potěšení z vás stejnou měrou. Tím, že přinesete Stvořiteli vaši drobnou dobrou náladu, vynásobíte ji 620 krát, protože Stvořitel je trochu větší než vy a obsahuje vše, co je.

Můžete znásobit své úsilí a své potěšení jejich převedením k němu, protože on si vás užívá 620 krát více, a obdržíte od něj potěšení, které je 620 krát větší. Tak postupujeme po duchovním žebříku, a to všechno je naše práce: naplnit světlo 613 touhami a dalšími 7 přídavnými, Malchut sám, celkem 620 tužeb.
[111446]
Z 1. části denní lekce kabaly 03/07/13, spisy Rabaš

Spojovat, nebo se spojit?

Dr. Michael Laitman

Otázka: S čím bych se měl asociovat: s touhou všechny spojit nebo se spojit?

Odpověď: Za prvé, asociujeme se s touhou se spojit. Zajisté! Jdeme z centra k okraji.

Musím si sám sobě říct, že jsem střed světa, centrum skupiny. To tvrdí články Rabaše. To znamená, že čin je můj, ale neznám činy druhých. To je důvod, proč musím konstatovat, že vše záleží na mně, a když napravím sám sebe, tím napravím celý svět. A když jsem to já, kdo ho vede, v tom či onom směru, pak to záleží na mně, jak se bude měnit.

Takže v první řadě, jsem to já, kdo všechny spojuje, a pak mé přání spojit se s nimi. To znamená, že mým cílem je fungující ego. Nechceme ho zabít, ani od něj utéct, ale vyrůst nad něj. Pod pojmem „rostoucí“ máme na mysli, že ho ovládáme. To je to, co člověk má, a nic jiného.
[109940]
Z přípravy ke kongresu v Krasnojarsku 13/06/2013

Herci a diváci

The Actors And The SpectatorsOtázka: Na jedné straně musím napravit svůj postoj k přátelům, bez ohledu na to, jak vnímám jejich vztah k sobě, dokonce i když se mi zdá, že mě nenávidí. Na straně druhé však nedokáži usilovat o nápravu, pokud se mi od přátel nedostává podpory a záruky. Jak se toho dosáhne?

Odpověď: Je nezbytné dívat se na realitu následovně: Je Malchut ze Světa nekonečna, a to vše jsem já. Malchut se dělí na dvě části: Nyní vnímám sebe jako jednu část a tu druhou jako to, co je okolo mě. Prozatím to jsou vnější Kelim (přání), bližší i vzdálené, které představují komplexní systém různých vztahů mezi nimi a dokonce mezi nimi a mnou.  Celý tento systém, vše co mi připadá jako „já“ a „oni“, jsem ve skutečnosti já. To vše dohromady je moje. V tomto bodě však musím vidět dvojí obraz: svou vlastní část a část, která je opačná, opakem mě.

A kromě toho je tu Stvořitel, který tento stav vytváří. K čemu? Je to kvůli tomu, aby se rozvíjela má mysl a pocity. Jsou rozvíjeny pouze prací mezi námi, myšleno mezi mnou a druhými.

Kdyby byl obraz reality vykreslen celý uvnitř mě, byl bych pod úrovní neživou. Je to tím, že dokonce i neživé vnímá prostředí, zatímco já bych byl pouze částečkou prvotní hmoty. Vegetativní úrovni bych byl dokonce ještě dále, úrovni, která cítí prostředí silněji, spotřebovává, absorbuje a vylučuje látky, a reprodukuje se, ve zkratce, žije, i když za to platí svou smrtí. To je ještě významnější u živé a mluvící úrovně. Lidé se mezi sebou nejenže ovlivňují, ale překonávají ohromné vzdálenosti, objevují nové způsoby komunikace a vynakládají mimořádné úsilí k překonání času a prostoru.

Proto je vše poměřováno vzhledem k síle spojení mezi určitým stvořením a jeho prostředím. Intenzita našeho vývoje záleží na množství a objemu spojení mezi námi, jinými slovy, na vzájemné provázanosti, vzájemné záruce a odhaleném spojení napříč světem.

Stvořitele není možné dosáhnout, pokud každého nevidím jako opak sebe a pokud nestojí proti mě, mnou nenáviděn a i on mě nenávidí. A v každém detailu se musím dostat nad obvyklý, povrchní přístup do vyšší úrovně. Musím Stvořitele žádat, aby mně pomohl a vytvořil mi ve skupině podporu tím, že mi ji vykreslí jako mou součást.

Ve skutečnosti celý svět, všichni lidé, zvířata a květiny, celá neživá příroda, celičký vesmír, to je má duše. Já jsem však od ní oddělen právě tou silou představivosti, kterou do mě vložil Stvořitel a tak nedokážu mezi námi vidět onu blízkost. To je na mě moc.

Kabalisté mě navádějí použít skupinu, malou část světa, který si dovedu představit jako mou duši. To znamená, že musím se držet svých přátel svým srdcem, spojit se s nimi, a přinést tyto Kelim (touhy) zpět do mě, na rozdíl od moci mé představivosti, která je vykresluje jako by byly mimo mě.

Je pochopitelné, že to nemůžu udělat sám, je zde zapotřebí vyšší světlo. To mne od těchto Kelim oddělilo, tak ať teď napraví mou stávající „vizi“ a přivede ji zpět dovnitř. Pak budu cítit, že dostávám svou duši zpět. Potápím se do přátel, splývám s nimi, objímám je a dávám dovnitř, nezáleží na tom, jak to říct. Hlavní věc je, aby se to stalo: jednota, záruka. Jak buduji vzájemné spojení mezi námi, do té míry budu cítit, co je pocítitelné v duši: odhalení Stvořitele.

Pokud jde o současné období, naše časy, malá skupina nestačí. Musíme se spojit se skupinami rozptýlenými po celém světě, a pak s celým světem. Tento úkol jsme obdrželi.

Ve své podstatě, současná generace je připravena a vyzvána k nápravě celé sdílené duše. To je zřejmé ze světové krize, z probuzení lidí a pokračujících korekcí na všech možných místech.

Ale nejdůležitější věc, kterou musíme pochopit, je, že skupina je duše. I když ve skutečnosti duše zahrnuje všechny úrovně, všechny světy, Malchut nekonečna, ale alespoň pro tuto chvíli se musíme soustředit sami na sebe, členy skupiny. Přítel je někdo, kdo pracuje společně se mnou a chce dosáhnout jednoty, jako já, takže žádné „mezery“ žádné rozdělení, nic zůstává mezi námi. Přesně v této podobě, musíme definovat a označit hranice skupiny.

V tomto případě, pokud existují stovky tisíc našich příznivců ve světě, světová skupina může mít jen několik set lidí, kteří pochopili myšlenku, pracují na tom bez pochyb a využívají jejich přirozenou odolnost vytvořit ještě silnější spojení. Koneckonců, všechno obsahuje opak, díky němuž je možné ji ustanovit. Proto musíme být šťastní, když se odhalí vady – nakonec, láska je odhalena nad nimi.

Někdo, kdo je schopen a připraven k práci tímto způsobem se nazývá „přítel.“ A zbytek, do té doby jsou „diváci“ …. Samozřejmě, nikoho nepodceňuji – každý by měl zkoumat, kde je.

[104788] From the 1st part of the Daily Kabbalah Lesson 4/7/13, Writing of Rabash

Jedinný způsob, jak být šťastný

Dr. Michael LaitmanOtázka: Pokud byla stvoření stvořena, aby se radovala, proč člověk musí na tom, aby Stvořiteli dával, pracovat, namísto aby si zkrátka užíval života, pouze dobrého?

Odpověď: Někdy si člověk svůj fyzický život užívá, ale ne po celý život, a ne v každém okamžiku. Každý, i velmi bohatý člověk, který má skutečně všechno, nemůže cítit potěšení neustále, každou vteřinu svého života, protože to nebylo smyslem stvoření.

Podíváme-li se na to zblízka, uvědomíme si, že dokonce ani život krále není snadný. Stvořitel připravil roli každému a člověka nutí postupovat podle účelu stvoření, po dobrém či po zlém. Většinou lidé postupují cestou utrpení, které se říká „ve svůj čas.“ Pokud má však duše člověka specifický kořen, je mu dána šance uspíšit svůj vývoj, „posvětit čas,“ což znamená, že se skutečně účastní na práci Stvořitele. Aby tomu tak bylo, musí se vnitřně držet dvou sil, nepracovat podle jedné, jak to lidé běžně dělají.

Není možné se vyvíjet jen potěšeními fyzického světa.  Vidíme, že svět sklouzává k větším utrpením, navzdory technologické vyspělosti, která nám zdánlivě přináší plnou prosperitu. Stvořitel narušuje všechny naše pokusy zorganizovat si náš fyzický život a nenechá nás si ho užívat. Zlý sklon, který stvořil, nás neustále ovládá, a tak ničí všechny naše dobré začátky.

Pokud by naše snaha nestála proti cíli stvoření, pak by se všechno nepochybně nějak vyřešilo. Žili bychom jako zvířata podle svých instinktů a plánu přírody, a každý by si našel své místo v celkové symbióze. Nicméně to udělat nemůžeme, protože musíme dosáhnout zvláštního stavu.

To se týká především těch, ve kterých se probudil bod v srdci, ale trpí všichni lidé, protože cítí síly, které je nutí se rozvíjet. Tak se děje „pod rozumem,“ nevědomě, bez pochopení kde, kdy a jak by se měli rozvíjet, a jaké síly je řídí a postrkují vpřed. Člověk se instinktivně snaží vyhnout nepříjemnému, špatnému vlivu a je přitahován k dobrému. Všechny jeho kalkulace jsou založeny na tom, kde je méně utrpení a více dobrého.

Nicméně, pro zvláštní duše Stvořitel připravil zvláštní cestu vývoje po dobrém. Musí sami vyvolat síly, které je rozvíjí: vyšší Obklopující Světlo, které napravuje. Tito lidé jsou šťastní za špatné pocity tak jako za dobré, vědomi si a chápající, že to vše pochází pouze od Stvořitele, že není nikoho jiného kromě Něj a že si s námi hraje.

Tento celý život je hrou, neboť vyšší rozvíjí nižšího prostřednictvím hry, a my jen musíme přijmout pravidla této hry, navzdory její komplikovanosti, zmatenosti a složitosti. Musíme se hodně snažit, abychom rozpoznali hru Stvořitele, a zůstali ve spojení s tím, který si s námi hraje. V takovém případě se nacházíme mezi dvěma silami, Faraonem a Stvořitelem, a jsme šťastní za tu šanci se vyvíjet. Pak se můžeme skutečně rozvíjet jen po dobrém!

Lidé, kteří se dokáží držet těchto dvou sil a tahat za ně, jako za otěže, nebo ti, kteří mohou být jako kůň, který postupuje sám tím, že odhaduje přání jezdce, tito lidé cítí, že jsou šťastní. Mají mnoho problémů. Celý svět, za který nesou odpovědnost, leží na jejich ramenou, ale oni jsou za tuto roli šťastní, za spojení se Stvořitelem, jehož přikázání naplňují.

[104239] Z 1. části denní lekce kabaly 2/4/2013, Rabašovy spisy

Částečka hmoty vedle jiskry světla

Dr. Michael LaitmanJsme ve světě Ein Sof (Nekonečna). Avšak ve světě Ein Sof  se nachází velmi malé Světlo: Nefesh de Nefesh, které stvořilo stvoření jako “něco z ničeho,” coby malé zrnko touhy přijímat. To je první fáze, „kořenová fáze“ světa Ein Sof. Proč je tedy nazývána nekonečnou?

Je to proto, že není ničeho, než jiskřičky Světla a nepatrné částečky hmoty. Vše ostatní je velikost Světla v pocitech částečky stvoření, způsobené ohromným respektem vůči Světlu, které jej stvořilo, a které se o něj stará. Z uvědomění si velikosti pramení pocit světa Ein Sof.

Pak se tato částečka začne rozvíjet a postupně je nezávislejší, a v jejích pocitech se zrodí celé světy. Prve k tomu dojde instinktivně, pod vlivem Světla. Eventuelně však jeho vývoj dosáhne bodu, ve kterém se nacházíme nyní. Pokud nyní, z tohoto stavu, se pozvedáme zpět s využitím všech příprav, které pro nás byly vykonány, dosáhneme skutečného poznání Světla.

Skutečným jej však můžeme nazvat pouze podmíněně, neboť ve vztahu ke stvoření je nemožné dosáhnout skutečné podstaty a výšky Stvořitele . Když se však znovu pozvedneme, objevíme Světlo NRNHJ, a míru, do které nám Stvořitel dovolí Ho dosáhnout, se nazývá „přilnutím.” Do té míry, podle Jeho vůle, musíme být jako On.

Je řečeno, “On pozvedne chudé z prachu” (Žalmy 113). My si však nežádáme,  aby nás byl z prachu pozvednul, abychom byli bohatí, ale spíše se chceme pozvednout jen proto, abychom Stvořitele respektovali a velebili. To je jediný důvod, proč Ho žádáme, aby nás pozvedl z prachu: abychom dosáhli Jeho velikosti a ne abychom zlepšili naši vlastní situaci.

Tento vzestup slouží k tomu, abychom pochopili, kdo nás stvořil, a kdo se o nás staral. Hmota jako taková, může zůstat v absolutní chudobě, protože pro nás je důležité se spojit s vyšším Světlem, atributem dávání, ne pro svůj vlastní prospěch, ale abychom Stvořiteli přinášeli radost. To je naše jediná naděje. Tak přesně zasáhneme obraz, představu, která je ve světě Ein Sof: částečku hmoty vedle jiskry Světla, a vše ostatní je nekonečná velikost Stvořitele.

[102097]
Z přípravy na denní lekci kabaly 7/3/2013

Moje ekonomika štěstí

Dr. Michael LaitmanŠtěstí je pocit naplnění touhy. To je možné pouze, je-li touha, hlad, vášeň, a když je naplněno a uvědoměno. Jakmile je ale touha naplněna a uvědoměna, pocit štěstí se postupně vytrácí. Čili, pro štěstí je zapotřebí dvou konstant: a) touhy, b) naplnění.

Aby naplnění neanulovalo touhu, musí být oddělené, musí se nalézat ve dvou objektech. Například matka a dítě; matka se dokáže do nekonečna těšit ze svého dítěte, neboť naplňuje objekt mimo sebe.

Pokud vytvoříme spojení nad naším vzájemným odmítáním, budeme schopni naplňovat se navzájem a těšit se neomezeně ze svých činů. Je to čistě psychologický problém, kterým je pochopení, že cíl stvoření je v potěšení, a že prostředky k dosažení věčného a nekonečného potěšení leží v „miluj bližního svého jako sebe sama.“ Tento stav je nazýván vyšším světem. Když jej cítíme, pocit našeho dočasného světa – který je cítit pouze v nás – zmizí.
[102039]

Probuzení bez pohnutí

Dr. Michael LaitmanCelou naší prací je objevit skutečný, neměnný, existující, věčný a úplný stav, ve kterém se nacházíme. Musíme si navodit naše pocity a myšlenky tak, abychom je cítili namísto světa, který cítíme nyní. Musíme otevřít naše srdce a mysl, aniž bychom se pohli, ale pouze se pokaždé více probudili, dokud nedosáhneme splynutí se Stvořitelem.

Pokud si takto tento stav představujeme, pak snadno pochopíme, že vše, co se nám děje, ukazuje na místa, kterým musíme věnovat zvláštní pozornost. V těchto místech si musíme ujasnit naše pocity, myšlenky, záměry a postoj vůči našim vlastnostem, abychom je postupně více rozvinuli a byli hodni odhalení stavu, ve kterém jsme v neustálem splynutí se Stvořitelem.

Takže není kam utéci. Musíme se vrátit do toho samého vnitřního bodu, odkud pokaždé začneme, z bodu v srdci, a ujistíme se, že se neustále rozvíjí. Není ničeho jiného, co bychom v celé realitě mohli objevit, než jedinou sílu, která je v nás, která nás podporuje a celou dobu se o nás stará.

Pokud se člověk takto zastaví, vidí-li pouze jeden pravý směr svého vývoje, který vede k odhalení vyšší síly, která je v bodu v srdci, a neopustí tento směr, a vědomě zastavuje a omezuje ostatní cesty, jež mu zdánlivě dovolují se rozvíjet, vidět, přezkoumávat a cítit, tím, že je pevně uzavře, se má na mysli, že zaměří své síly na dosažení cíle.
[100937]
Z 1. části denní lekce kabaly 19/2/2013, Spisy Baal HaSulama

Kreslit čáru mezi přijímáním a dáváním

Dr. Michael LaitmanV okamžiku, kdy si člověk stěžuje ke Stvořiteli, dojde k okamžitému ukrytí a více není zaměřen na Stvořitele, ale na jiný cíl. To protože Stvořitel je jedinou silou, není nikoho jiného kromě Něj a On je dobrý a laskavý. Zaměříte-li se přímo na Něj, pak nemůžete mít žádné stížnosti. V okamžiku, kdy se trochu odchýlíte od pravé cesty, okamžitě se cítíte nespokojení a plni výtek.

Obraťte se správným směrem a dělejte co můžete, dokud se opět neodkloníte a nezačnete si stěžovat. Tak, vaší nespokojeností, a pokaždé jejím překonáváním postupujete směrem ke Stvořiteli, jako loď, kterou připojíte. Je to tím, že nemůžete ke Stvořiteli postupovat přímo; nemáte vlastnost dávání, vlastnost být dobrý a laskavý. Musíte si tento obraz vybudovat nad svou vlastností přijímání, z toho, že jste protějškem. Vytvoříte repliku těchto vlastností a nikoli skutečné vlastnosti.

Je běžnou znalostí, že jedinným způsobem, jak vytvořit sochu, je odstranit nadbytek anebo přebytek. Můžete vzít ohromný kámen a zbavit jej nepotřebných částí, abyste získali požadovaný tvar. Můžete vzít náplast a udělat z ní sochu, ale v každém případě, to hlavní jsou hranice, vnější forma, kterou vytvoříme navrchu přání přijímat, pokaždé když si ujasňujeme, kudy nakreslit čáru mezi přáním přijímat a přáním dávat.

Takže naše práce se sestává ze sklonu napodobovat a z toho důvodu je člověk nazván “Adamem – člověkem” což znamená “Domeh” (podobný v Hebrejštině) Stvořiteli. Naše práce je Stvořitele ospravedlňovat. Sám se na to nedokáži soustředit, být dobrý a laskavý a není nikoho jiného kromě Něj. Avšak Jeho ospravedlňováním si s Ním budu roven a připisuji si Jeho formu.

[100875]
Z 1. části denní lekce kabaly 17/2/2013, Spisy Baal HaSulama

Strana 2 z 1112345...10...Poslední »