Category Archives: Vnitřní práce

Vyšší svět je jednoduchý!

Dr. Michael Laitman

Neexistuje žádný „vyšší svět“, vyšší svět je spojení mezi námi. Pokud pocítíme toto sjednocení, budeme cítit vyšší svět v něm. Neexistuje někde mimo nás. Duchovním svět neexistuje sám o sobě. My sami ho vytváříme a formujeme.

Existuje jednoduché vyšší světlo a existuje bod stojící uprostřed světla. Je rozdělen do mnoha částí. Pokud spojíme tento bod v jeden celek a propojíme všechny jeho části dohromady, stane se podobný světlu. Podle zákona podobnosti formy se změní na velkou nádobu (Kli) pro světlo.

Ukazuje se, že tento černý bod ve světle nekonečnosti je transformován do obrovské nádoby, která zahrnuje celé světlo. Bez propojení jeho části k sobě, není nádoba, není nic kromě černého bodu. „Existence z existence“ je světlo, zatímco „existence z absence“ je malá touha, která stále není pociťována, neexistující jako stvoření.
 [61221]
Z 1. Lekce kongresu Arvut na poušti Arava 18/11/2011

Bohatý chudák

Dr. Michael LaitmanNení nic kromě čtyř fází přímého Světla. Abychom je však mohli podrobně popsat, potřebujeme celé stvoření, které bylo vytvořeno pod nimi. 

Malchut světa Nekonečna rozhodne, že musí dosáhnout přilnutí, protože nedokáže unést oddělení. Je plné Světla, a na straně Světla, Stvořitele, je dokonalost. Malchut však odhalí úplný opak. 

Je to jako chudák, který přijde ke svému bohatému příteli. Boháč mu dává vše z hloubi svého srdce. Chudák se však stále cítí méněcenný, protože není tím, který to vše vydělal, a nedokáže svému příteli laskavost žádným způsobem oplatit. 

Když přijme dárky, potěší boháče, ale není tím, který tuto situaci vytvořil. Pokud by se nic nezměnilo až na to, že to vše pochází od něj, přijal by vše. Přijal by a radoval by se stejným způsobem. Tak v čem je rozdíl? 

Rozdíl je v tom, že on, on sám, musí tuto situaci vytvořit. Proto musí opustit dosavadní stav a pak se k němu vrátit nezávisle.

To je přešně to, co se děje v Malchut světa Nekonečna. Má vše kromě této speciální části. Na straně světla je plné přilnutí, ale musí projít omezeními a procesem vývoje, aby dosáhla téhož stavu. Jenže pak to chudák bude chtít sám!

Chudák zůstane chudákem a bude chtít dostávat od boháče, přilnout k němu, záviset na něm a radovat se z toho, co od něj dostává. Chudák musí obnovit tuto situaci do posledního detailu. Jinak, pokud se nevrátí zpět do přesně toho stavu, zraní boháče, Stvořitele.

Jediným přídavkem je můj souhlas se vším, co si vytvořil dříve, ale nyní jsem toho dosáhl sám. Dokázal jsem to osobně! Ani bída, ani chatrnost přání či chudoba, ani malost stvořených bytosní není vadou. Chudák se vrátí zpět do stejné situace, situace ve které nemá nic, a vše se k němu dostává z boháčova stolu. Nicméně teď už nejde o ponížení, ale o čest.

Nic na situaci mezi těma dvěma se nezmění až na to, že člověk ukáže, nakolik se vším souhlasí!
[61116]
Ze 3. části denní lekce kabaly 17/11/2011, TES

Tělo a hlava mé duše

Dr. Michael LaitmanOtázka: Co je duchovní struktura (Parcuf)?

Odpověď: Duchovní Parcuf vzniká pouze v důsledku našeho spojení mezi sebou. Není člověka, který by měl svůj vlastní individuální duchovní PartzufPartzuf  je míra našeho spojení, a objeví se pouze mezi námi. 

Duchovní stupeń je míra dávání. Jenomže pro tento účel musím někomu dávat. Řekněme, dávám tobě. Znamená to, že směřuji toto dávání na tebe, jsem jeho hlavou (Rosh). Přidám tvá přání k sobě, abych je naplnil. Tak se utváří hlava a tělo mé duše (Rosh a Guf).  Společně se nazývají “Parcuf.”
[61102]
Ze 3. části denní lekce kabaly 17/11/2011, TES

Obraz skutečnosti v měřítku 1:125

Dr. Michael Laitman

Otázka: Jak můžeme přinést naše společné modlitby do studia?

Odpověď: Vše co studujeme, se odhaluje ve spojení mezi námi. Odhalujeme obraz našeho spojení, jednu duši.

Duše je spojení mezi všemi částmi, které si jen můžeme představit. Duše je vše, co bylo vytvořeno, celé stvoření dohromady, celá realita, včetně našeho světa. I když je náš svět „imaginární“, je také součástí té stejné sjednocené duše.

Není nic, kromě této jedné duše, která je nádobou, kterou Stvořitel, světlo, vytvořilo. Tuto duši si ale můžeme představit a  její vnitřní sílu odhalit jen tím, že spojíme všechny části a proměníme je do živého organismu.

Světlo je životodárná síla. Chceme-li pocítit život, musíme spojit všechny vnitřní části v jedno tělo, dát každou část na své místo: mozek, srdce, játra, ledviny, nohy, paže, a tak dále. Pokud je člověk schopen vnímat všechny z nich jako jedno tělo, a to i v nejjednodušší formě, kde většina orgánů stále ještě nefunguje, ale všechny se propojí správně, pak se mu odhalí duchovní obraz na prvním stupni.

Nemůžeme objevit půl nebo čtvrt duše. V duchovním světě nic takového neexistuje. Neexistuje žádný „částečný“ ve spiritualitě, ale jen celá struktura deseti kompletních Sefirot, ne devět a ne jedenáct. Takže musím odhalit plný obraz.

V tomto kompletním obrazu odhaluji každou část reality, kterou vidím před sebou. Vidím místo všech národů a celého vesmíru, všech prvních deset Sefirot, co kam patří, kde a jaké síly vše řídí. Vidím to sám v sobě. Objevím sám sebe a nic kromě toho.

Moudrost kabaly je studium, objevení sebe sama. V tomto směru odhaluji realitu. Všechno stvoření jsem já.

Skrze studium, musíme přijmout tento obrázek a představit si ho správně. Pak nám bude jasné, že kabalisté píší o tom, co se děje uvnitř nich. Koneckonců, člověk je celý svět. Všechno, co vidíte, je nyní zobrazeno zevnitř, a je to jen optický klam, že je to vně.
[60923]
Z 3. části denní lekce kabaly 16.11.2011, TES

Hra, která vyžaduje celou mysl a srdce

Dr. Michael Laitman

Otázka: Pokud vím, že hledám věčné štěstí obsažené v odevzdání, ale ještě ho necítím, jaká by měla být moje umělá žádost?

Odpověď: Musíme mluvit více o kvalitách, které ještě nemáme, ale hrajeme si s nimi jako děti. Kromě toho, že dítě vnímá svou hru jako nejzávažnější a skutečnou věc, roste díky této skutečnosti. Zatímco když si hraju já, vím, že to není vážné a skutečné. V tom spočívá celý problém.

Kdybych byl schopen investovat více srdce a mysli do této hry, měl bych z toho větší prospěch. I když to však tak může být, hra funguje tak jako tak. Světlo mě ovlivňuje a já se měním.

A co je nejdůležitější, je třeba pokračovat. Jak je psáno: „Ať se stane cokoliv, ať přijde cokoli, jen neodejít,“ a pak na to přijdete. Světlo vás bude ovlivňovat pokaždé silněji. A i když to může vyžadovat roky, nakonec si začnete všímat změn v sobě, vážit si kvality odevzdání a postupovat s ní.
 [58784]
Z 1. Části denní lekce kabaly 26.10.2011, spisy z Rabáš

Opuštění Egypta bez opuštění svého místa

Dr. Michael Laitman

Všechny malebné popisy, které jsou nám dány v Tóře, nám říkají o čím dál silnějším spojení mezi lidmi. V duchovním světě člověk nevstoupí fyzicky do Egypta, přes hmotné Rudé moře a poušť Sinaj, nebo dosáhne hmotné izraelské země. V duchovním světě toto všechno symbolizuje různou míru spojení mezi dušemi, mezi lidmi, kteří se spojují interně, v jejich touhách.

To je spojení, o kterém nám Tóra říká. Nemluví o zeměpisu nebo historii nějaké skupiny, která chodila po zemi Kananejské a Egyptě. Vypráví jen o spojení, v němž poznáváme tyto stupně. „Odejdi ze své země“ znamená opuštění své egoistické touhy, tedy životu v Babylonu. Je třeba opustit toto přání a dospět k většímu, ve kterém se spojíte se svou skupinou silněji. Tato touha se již nazývá „zem Kananejská“ („země“ znamená „touha“).

Později vstoupíme do levé linie, naše touhy vzrostou, zlý sklon je odhalen více, a to se nazývá „sestoupení do Egypta.“ A když později vystoupíme z tohoto stavu, „Egypta“, tím že se spojíme dohromady, tomu se říká, že jsme v „poušti Sinaj.“

Poté co se spojíme nade všemi problémy, které se nám odhalí, vystoupíme na úroveň nazývanou „země Izrael.“ Všechno jsou to stupně spojení a ne geografická místa.

Jména jsou převzata z našeho světa, ale jsou použita pro pojmenování duchovních stupňů. Můžeme jet autobusem z Babylonu do země Kananejské, pak do Egypta a zpět, ale to by nebyla duchovní cesta. Bylo by to pozemský výlet.

Vše záleží na tom, i když sedíme na jednom místě, jak zdoláváme stupně a objevujeme duchovní světy v nás. Ty se odhalují pouze v závislosti na síle spojení mezi námi. Jak se sjednocujeme, objevujeme duchovní stupně v závislosti na síle naší jednoty.

Všech našich „613 tužeb“ opravíme pouze prostřednictvím spojení. Pokud se člověk nespojí s ostatními, nesplňuje žádné „přikázání“, nedělá žádnou korekci touhy přijímat. Všechny touhy jsou odpojeny od sebe v důsledku rozbití, a mohou být opraveny pouze spojením jednoho k druhému.
[57571]
Z 1. části denní lekce kabaly 14.10.2011, spisy z Rabáš

Celoživotní moment

Dr. Michael Laitman

Otázka: Když světlo Nefesh vstoupí do Kli (nádoby) Keter, koresponduje světlo s Kli, tedy naplňuje Nefesh Keter?

Odpověď: Světlo Nefesh, které vstoupí do Kli Keter ho plně naplňuje, a Kli se cítí zcela naplněno v té kapacitě. Co přiměje Kli dostávat další světlo? Zbytky touhy v něm nejsou naplněny. Nicméně, v této kapacitě, množství, obdrží dokonalost.

Přechod od dokonalosti k dokonalosti, se děje v pádu, když z ničeho nic, „dokonalost“ skončí. Je to podobné, jako když v našem životě řekneme: „Krásná chvíle, ať nepomine!“ Ve chvíli kdy se uděje, už ji nechcete, těšíte se na další. Jakékoliv naplnění vždy musí přinést prvek novosti, jinak to nebude potěšení. Známe to z jakýchkoli našich potěšení.

Potěšení je možné pouze v případě, že existuje správné spojení mezi touhou a naplněním, když nevyruší jeden druhého. Když člověk přijde k tomuto pochopení, vidí, že potěšení v našem světě není možné, protože bude vždy vyrušeno touhou. Proto směřujeme dopředu po celou dobu. Nicméně, v duchovním světě, každé potěšení je dokonalost. Zvláštní zkce jsou nutné, aby se zvíře z tohoto stavu dostalo a postupovalo dále, až do konce, kompletního naplnění.

Co se stane poté, nám není známo. Ale určité další možnosti naplnění a růstu nevyhnutelně existují, jen nám o nich nebylo řečeno.
 [57509]
Z nedělní virtuální lekce 2.10.2011

Letmé myšlenky na Shamati, „Co to znamená, že Sitra Achra se nazývá ‚Malchut bez koruny'“

Dr. Michael Laitman

Vůle užívat si, egoistické potěšení a egoistické touhy se nazývají „tělesný svět“ a touha dát, naplnit a odevzdávat se nazývá „duchovní svět“. Není skoro žádný rozdíl mezi těmito dvěma s jedinou výjimkou – a tou je výsledek.

Pokud člověk vykonává akt odevzdání, musí objevit světlo. To znamená, že dosáhne Keter (koruny). Ale pokud nedělá akt odevzdání, nedosahuje Keter. Jediný rozdíl je výsledek.

Proto, nečisté síly (Sira Achra) se názývají „Malchut bez koruny (Keter),“ kdy jsem v touze přijímat, ale světlo z Keter ke mně nedosáhne.
[57723]
Z 6. lekce na kongeru v Torontu 18.9.2011

Letmé myšlenky na Shamati: „Co je den Páně a noc Páně v práci“

Dr. Michael Laitman

Je řečeno: „Temnota bude zářit jako světlo.“ Neexistuje žádný den nebo noc v naší vnitřní práci. Světlo svítí ve všem a vyplňuje celou Malchut nekonečna. Žijeme v oceánu světla. Jak může být noc?

V duchovnu nemáme žádný den nebo noc, ale cítíme různé změny v našich stavech. Je nutné rozlišovat tyto změny. Možná to jsou mé dny a noci, které cítím ve svém egoismu, kdy den znamená, že jsem vydělal a zvítězil, zatímco noc ukazuje, že nejsem tak šťastný. Mezitím, Stvořitelův den a noc jsou opačné. Pro něj je den možnost odevzdávat, milovat, naplnit a spojit, zatímco noc, naopak, je nedostatek sil odevzdání a lásky.

Proto musíme vždy rozlišovat, v čem žijeme: v temnotě noci nebo v denním světle, ve svém nebo Stvořitelově, a pokusit se zůstat ve správném rozlišení.
[57316]
Z 6. lekce kongresu v Torontu 18.9.2011

Jsme vzdělavatelé

Dr. Michael Laitman

Otázka: Spousta lidí ve světě, zastává spolupráci a péči o druhé. Jak se k nim můžeme připojit?

Odpověď: My se k nim nepřipojujeme. Existuje řada „dobrosrdečných“ jedinců, kteří pracují jako dobrovolníci v nemocnicích, pomáhají potřebným nebo vytváří různé charitativní organizace a fondy. Pomáhají lidem a to je velmi dobré. Podle Baal HaSulama a sociologických průzkumů asi 10% lidstva jsou altruisté.

Nicméně, dnes poprvé v historii, jsme dosáhli rozhodujícího bodu v našem vývoji a je zapotřebí aby se lidé naučily zákony světa, do kterého vstupují. Naším cílem není další egoistické sladidlo, není to pomoc chudým, nebo kosmetické přerozdělení zdrojů v jejich prospěch.

Ne, lidstvo se chystá vstoupit do nové dimenze, ve které musí být propojeno mezi sebou globálně a komplexně. Příroda nám začíná dávat rady, jako kdyby říkala: „Takto byste měli být od této chvíle organicky propojení, jako jeden muž s jedním srdcem stejně jako všechny mé ostatní části. Zastavte ve mně bujet jako rakovina. “

Nikdo kromě nás opravdu nechápe co se děje. Proto musíme vyučovat lidi. Jsme vzdělávací organizace, jejímž jediným cílem je vyučovat zákony globálního světa.

Vzájemné propojení se objevuje všude. Nemůžeme se oddělit i kdybychom chtěli. Jediný způsob, jak přerušit naše spojení je válkou, ale ani to nepomůže, protože vnitřní vazby mezi námi nezmizí. Válka brzy skončí a my budeme muset obnovit spojení, jen za mnohem těžších podmínek.

V současné době krize ničí všechny aspekty života. Musíme vidět tuto situaci jako odrazový můstek do další úrovně. Vývoj přírody nás nutí přejít k nové etapě.

Co tím získáme? Získáme nový systém. Společnou prací, vzájemným propojením, odhalíme vnitřní síly přírody, její vnitřní mechanismy a pozvedneme se na novou úroveň existence. Nejprve se zbavíme všech každodenních problémů a dosáhneme na další dimenzi.

Takže není jiná možnost: Příroda nás nutí, abychom toho dosáhli. To je důvod, proč nedáváme dary o svátcích. Necháváme to na další organizace. Máme plné ruce práce s novým integrálním vzděláváním. Stejně jako školky a školy připravují děti pro život v našem světě, nyní musíme připravit celé lidstvo k životu ve světě, který se projevuje tím, že jsou všichni globálně propojení.

Vyšší, jediný, ucelený systém se blíží našemu lidskému systému zničenému egoismem. Pokud se střetnou, nastane strašlivý výbuch.
[56861]
Z 5. části denní lekce kabaly 7.10.2011, „Jedno přikázání“